ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Desetitisíce, nebo statisíce?

Desetitisíce, nebo statisíce?
 
Napsal a vyfotografoval Jiří Lazebníček
 

Země tisíců jezer nebo země lesů a jezer – tak se vždy říkalo Finsku. Ostatně překlad finského názvu země – Suomi – znamená země jezer a močálů. Dá se ale říci, že Finové skutečně vědí, kolik jich ve své zemi mají?

 

Ve starších odborných geografických publikacích, tedy časopisech, encyklopediích, naučných slovnících a tak dále, jsme se v minulosti mohli dozvědět postupně o větším a větším počtu jezer ve Finsku. Samozřejmě nepřibývala, jen se zpřesňovaly metody jejich počítání. Před několika desítkami let se tak v různých publikacích dalo zjistit, že Finsko má mít devatenáct tisíc jezer, ale jinde bylo uvedeno třiatřicet až čtyřicet tisíc. Encyklopedie Zeměpis světa, vydaná v roce 2002 nakladatelstvím Columbus, již uvádí „více než šedesát tisíc vesměs velmi členitých jezer“, i když šestnáct let předtím vydaná Malá encyklopedie zeměpisu světa (Obzor – Bratislava 1977) udává stejný počet pro Finskou jezerní plošinu, tedy pro jižní třetinu země.
 

 
A tak by se dalo pokračovat. Chcete další srovnání? Turistický průvodce z roku 2003 Finsko z řady Rough Guides už píše o sto devadesáti tisících jezer s rozlohou zhruba desetiny Finska. Turistický průvodce Marco Polo z téhož roku si dokonce troufl na přesnější počet – 187 888. A to ještě nejsou konečná čísla. Cestovní agentura Kudrna Brno v červenci loňského roku už uvádí nejnovější udávaný počet jezer ve Finsku, tedy tři sta tisíc, která mohla být spočítána díky snímkům z družic. Finští geografové a geodeti se ale prý nechali slyšet, že ani tento počet není konečný a proti družicovým zjištěním může být skutečnost ještě o padesát procent vyšší. Co by to znamenalo? Jedno jezero na jedenáct obyvatel země! Fantastických čtyři sta padesát tisíc jezer!
 
Čemu věřit? Možná je lepší konstatovat, že Finsko má fantastický počet jezer a místo počítání je kvůli tomu rovnou navštívit. Největší množství jezerních ploch návštěvníci této země uvidí, jak už bylo zmíněno, v jižní třetině Finska. Nejsou příliš hluboká, zhruba do padesáti metrů, protože pokrývají většinou jen mírně zvlněnou původní plošinu, ohlazenou před stamiliony let skandinávským ledovcem. A tak mají nejhlubší například Päijänne devadesát tři metrů a jezero Paana sto dvacet osm metrů. Na povrch jezer pak vystupuje značné množství ostrůvků – eskerů, tedy pozůstatků po bočních a spodních morénách bývalých ledovců.
 
Tak jako jsou u nás pořádány poutě na Milešovku, Blaník nebo na Hostýn a na Slovensku třeba do Levoče nebo na Kriváň, tak ve Finsku míří lidé houfně na hřeben Ukko-Koli v národním parku Koli, odkud je z výšky 347 metrů nad mořem nádherný výhled na jedno z největších finských jezer – Pielinen. Je dlouhé celých sto kilometrů.
 

Ovšem největší sladkovodní jezero Finska je Saimaa s plochou 1377 km² na jihovýchodě země. Pokud jde o Laponsko, pak je ovšem největší jezero Inari.

Nikoho při tom všem nepřekvapí, že právě jezera jsou spolu s řekami, vodopády a kaňony i peřejemi a skalními útvary a zvláštním rostlinstvem základními prvky třiceti finských národních parků. Ty slouží nejen k ochraně přírody, ale i jejímu poznávání a turistice. K tomu je ale ještě třeba přidat tři desítky přírodních rezervací, které jsou využívány převážně k vědeckému výzkumu. A nakonec jsou tu speciální rezervace, přírodní památky a chráněná rašeliniště.
 
Scenerie jezer v krajině jsou úchvatné. Pohled ještě umocňují zdravé lesy s přímými kmeny, ve kterých převažují smrk a borovice, místy je prostupují břízy, osiky a olše. V mnoha zálivech bohatě rostou vodní rostliny a především v červnu a červenci kvete stulík žlutý. Ostatně, jak členitá dokáže být krajina jezer, dokazuje ještě poslední údaj, že více než polovina ze všech finských ostrovů, tedy 98 050 (můžeme-li toto číslo považovat za konečné) vystupuje právě z jezer.
 
Jediné, co tak může vadit tomu, kdo přijede do Finska obdivovat tamní jezera, jsou hejna muchniček, místy i komárů. Pomůže ale moskytiéra nebo silný, několikrát aplikovaný repelent.
 
---------------------------------------------------------------------------------
 
Finsko plné lákadel
 
Napsal Antonín J. Grimm
 
Laponské radovánky
 

Pokud se rozhodnete navštívit Laponsko, přesněji finskou část Laponska, ležící zhruba sto padesát kilometrů severně od polárního kruhu, připravte se na nádhernou čistou severskou přírodu, nekonečné pláně a minimum lidí. Laponsko je také neodmyslitelně spojeno s půlnočním sluncem, saamským obyvatelstvem, polární září a potulujícími se soby. Je to přitom místo, které přímo vybízí k aktivitám! V létě se dá vydat na treky do národních parků, na kanoi nebo raftu sjet bublající řeky nebo chytat lososy. V zimním období si užijte lyžování nebo třeba golfu na zamrzlém jezeře.

 

Jízda na sněžném skútru
 

Zvládne ji každý. Jen to večer předem nepřežeňte s konzumací alkoholu. Před jízdou vám totiž dají dýchnout a neodpustí ani zlomek promile. Pak už vás navléknou do goretexového overalu, vyzbrojí zateplenými huculemi, pořádnými rukavicemi a nezbytnou přilbou. Postupně si na těžký skútr zvyknete, po několika minutách se přestanete až tak soustředit na řízení a budete si užívat zasněžené krajiny, probleskávajících slunečních paprsků a čisté severské přírody. Na závěr několikahodinové vyjížďky se nebudete bát dostat ručičku tachometru na sedmdesát kilometrů za hodinu.

 

Sobí spřežení
 

Působí to trochu komicky, pokud se rozvalíte sám do prostorných dřevěných saní, mezi zuby dáte vodítko soba a zapnete kameru. Sobík si to celkem svižně metelí naučenou trasou mezi stromy a zadními kopýtky vám vytrvale zasypává saně čerstvým sněhem. Není to sice adrenalinová jízda jako na skútru, ale cestou tichým lesem vás bude uspávat pouze sobí zvonec. Úžasná pohoda.

 

Psí spřežení
 

Kdo není zvyklý na psy, neubrání se při příchodu ke spřežením divnému pocitu. Psi neustále štěkají, trhají popruhy a nemůžete přehlédnout jejich ostré zuby a to, jak slintají. Štěkot je ohlušující. To mám mezi ně vkročit? Pak stačí pevně uchopit popruhy a odbrzdit saně, a je po nejistotě. Po chvilce ale přichází karambol – včas nezabrzdím a narazím do slečny před sebou. Po složitém vymotávání z popruhů se začínám se čtveřicí psů sžívat. Po několika kilometrech je to již velká pohoda a dovolím si držet rukojeť dřevěných saní pouze jednou rukou, fotit a natáčet na kameru. Psům občas v hlubokém tajícím jarním sněhu pomůžeme, aby se moc nezabořili a neporanili si tlapky. V polovině trasy přichází odměna pro všechny – pro psy zasloužený odpočinek, pro nás mazlení a tulení se k těm, kteří z nich vypadají nejmírumilovněji. Cestovat se psím spřežením všem doporučuji, zažijete pocit absolutní svobody, uvolnění a splynutí s přírodou.

 

Rybolov na zamrzlém jezeře
 

Nafasujete pytlačku, návnadu v podobě žížal a více než metrový vrták, kterým si nejprve musíte udělat do ledu díru. Uf, uf, jde to ztuha a boj se šedesáticentimetrovou ledovou vrstvou zvládám s vypětím všech sil. Pak jen trpělivě čekám nad pomalu zamrzajícím otvorem a pozoruji kolegy. Jejich gesta jsou jasná. Nic. Po hodině balíme a jdeme do blízkého srubu na pochoutku: v kotlíku nad ohništěm se již připravuje losos povařený v mléce s bramborami, solí a koprem. K tomu čaj s vodkou...

 

Finská sauna
 

Na něco málo přes pět milionů Finů připadá 1,6 milionu saun! Většinou jsou soukromé, tvoří součást finského domova. Používají se nejběžněji tři typy: především sauna vytápěná elektrickými kamny, kde vzniká poměrně suché teplo v porovnání s nesmírně oblíbenou komínovou saunou vytápěnou klasickými kamny na dřevo. Vzácnější je pravá kouřová sauna, bez komínu. Při jejím vyhřívání jde kouř přímo do místnosti a vypouští se až před vstupem. Taková sauna má zdi celé od sazí.  Během našeho pobytu v Laponsku chodím do sauny ráno i večer. Škoda jen, že jsem nemohl vyzkoušet podobnou saunu jako finští chlapíci na obrázku. Po vyběhnutí ze sauny v chatce hup do sněhu nebo do studeného jezera, pak do této kádě, kde se dřevem voda ohřívá na asi 18 stupňů Celsia. Pak už jen povídat, popíjet a popíjet.

 

Ledový hotel
 
Spát v pohodlném srubu, nebo v ledovém hotelu? Jasně že v ledovém hotelu. Vévodí mu obrovská ledová restaurace, ledový bar, tři široké lobby s ledovými sochami a jednadvacet pokojů s celkem šedesáti ledovými lůžky. Je nás celkem šest a máme celý hotel pro sebe. Navíc jsme tento rok posledními hosty. Je duben, přišla obleva a ráno hotel zavírají. Je to zvláštní pocit, vidět ve stropě díru a v ní modré nebe. U některých pokojů již roztála boční stěna a dá se projít ven. Přípravu na noc trávíme v přistavěné dřevěné části. Je zde sauna a několik pokojů, pokud by si někdo na poslední chvíli noc na ledové posteli rozmyslel. Sauna nás stejně jako Finlandia vodka rozpálí. Teplota uvnitř hotelu je bez ohledu na venkovní konstantní – nula až minus pět stupňů. Nad ránem si vybírám jeden z pokojů, vklouzávám do super spacáku a pak už jen poslouchám ledové ticho. Je totální.
 
 

 Září 2007

 

 

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group