ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Být in jeep

Být in jeep
 
Napsal a vyfotografoval  Ondra Nachtigall

 

Zní to možná divně – být in Jeep... Co to znamená, odhalovali také účastníci akce Euro Camp Jeep 2007, která se konala v Ardeche, oblasti s nádhernými přírodními sceneriemi zhruba sto padesát kilometrů severně od Marseille, na pravé straně od řeky Rhôny. Český  tým měl dvanáct členů a jel v pěti autech.

  

Skončil stříbrný a od vítězství ho dělilo jen pět centimetrů, o které zvedli výše svůj vůz Holanďané. Závěrečné hodnocení totiž vycházelo z toho, jak vysoko dokáží připravený jeep zvednout jednotlivé týmy pomocí kladky a velkého heveru. Hodně v tom případě záleželo na tom, jak pořadatel napnul tažná lana. Našemu týmu moc nepřál – shodli se pak soutěžící. Rozhodovalo se mezi českým týmem a Holanďany, kteří po čtyřech dnech soutěžení zhruba tří set padesáti posádek z celé Evropy měli stejný počet dosažených bodů. Tím i stejný počet pohybů heverem. Mělo to tedy být nerozhodně. Věděli to naši, Holanďané i pořadatelé. Ale realita byla kupodivu taková, že ač všichni vydali maximum, holandský vůz se dostal o oněch pět centimetrů výše. Naštěstí o vítězství ani tak nešlo jako o to, užít si atmosféru báječného setkání tolika stejně „postižených“ bláznů.
 

 
Posádky se utkávaly v celé řadě disciplín – některých hodnocených, jiných volných s mnoha překážkami a nástrahami. Šlo o zručnost, šikovnost a prémií byly krásy přírody, kterou orientační jízdy podle itineráře vedly, a posádky je měly možnost vidět z docela jiného úhlu než běžný turista. Během dvou takových tratí najely týmy na dvě stě kilometrů převážně mimo silnice.
 
Bylo to fantastické. Tratě vedly po skalách, horami, vyschlými koryty řek, ale také vinicemi a malebnými vesničkami, podél vřesovišť či mezi právě rozkvetlými levandulovými plantážemi. Nejezdilo se přitom jen jeepy. Součástí programu byly i jízdy na čtyřkolkách. Účastníci závodu se tak znovu a znovu krkolomně propadali koryty říček a potoků, aby se pak vrátili mezi porostem na pláně mezi vinice.
 

Na speciální trati jedním takovým korytem, kde se testovaly wranglery, potom čekaly přímo divoké jízdy. Tady si všichni pěkně za dohledu instruktorů natvrdo vyzkoušeli, co to je pořádný offroad. Návštěva vápencových jeskyní a sjíždění přítoků Rhôny pak byly spíše uklidňující lahůdkou.

 
Posádky musely prokázat nejen fyzickou zdatnost, ale také schopnost orientovat se v terénu i na mapě, v rychlém pohybu neznámou krajinou a čeští závodníci rozhodně ostudu nedělali. Ukázali, že mají v rukou přesnost a důslednost, když se přejížděl provizorní mostek z klád, nebo zdolával další úsek s umělými překážkami. A že mají i inteligenci, protože ta byla zase zapotřebí v místech trati, kde museli překonávat vodní překážky za pomoci dvou prkýnek a pak nestabilního voru z barelů. Ne všem se to podařilo suchou nohou, ale důležitý byl čas přesunu celé skupiny, v tomto případě to muselo být patnácti lidí. Český tým měl jen dvanáct členů, takže tři museli projít tratí dvakrát.
 
Hodně úzko bylo našemu týmu ve chvíli, kdy jeden vůz spadl z polní cesty a nebyl s to vyjet zpět. Když jsme odkryli vysokou trávu, ukázalo se, že visí za břicho a kola se propadají do bahna. Naštěstí se všechny důležité části vyhnuly kamenům. Organizátoři už málem volali bagr nebo jeřáb, ale sehraný tým si s tím nakonec poradil bez cizí pomoci. Jeden člen posádky táhl jeep za kurtu (speciální vyprošťovací popruh, běžné lano na vyproštění nestačí – pozn. red.), ostatní tlačili z boku a pak vůz najednou udělal hop a už se sunul na správné místo. Bláto létalo na všechny strany, jak se kola protáčela, a některé skončilo i na těle posádky… Vytahovaný vůz pak ještě několikrát poskočil, překonal pár bahenních kolejí a za burácivého potlesku přihlížejících se vrátil na trať.
 
Ostatně, tým zvládal na jedničku i další nástrahy. Například to byla záludnost, kdy se všichni museli navzájem vytáhnout na strom asi do výšky patnácti metrů za pomoci kladky a dlouhého lana. Pokud se v té chvíli zapotili, čekalo je něco podobného znovu – při překonávání síťového mostu. Jízda na kladce a slanění pak už byly rutinní záležitosti. Stejně tak i vložená cyklokrosařská prémie, i když se to neobešlo bez pádu a nějakých těch šrámů. Češi procházeli celým programem hladce v daných limitech a s noblesou. Závěrečná disciplína, kdy se měl vůz vytáhnout kladkou po nájezdech do asi metrové výšky na točnu a pak zase dostat otočený dolů, dopadla také výborně.
 

Naproti tomu jízda na kánoích se nebodovala ani se při ní neměřil čas, a tak byla milým zpestřením. Nádherné počasí a teplá voda svedly mnohé posádky k tomu, že se dokonce vracely do divoce vypadajících peřejí, aby si jich do sytosti užily. Vládla pohodová atmosféra a příjemnou zábavou tak byly i občasné potyčky mezi loděmi. Nakonec z nich všichni vyskákali, aby si na vlastní kůži vychutnali blahodárné vlnění jihofrancouzské řeky pod neuvěřitelným skalním přemostěním.

 

Zážitky a nové poznatky se pak rozebíraly každý večer v klidu u dobrého jídla a vína. Cateringové stany uprostřed zámeckého parku, fontána a kulturní program na pódiu na nádvoří i výstavka načančaných vozů (mezi nimiž stály i stroje, které dokázaly absolvovat výškový rekord 6500 metrů nad mořem), to vše tvořilo krásnou atmosféru letošního setkání majitelů vozů značky Jeep. Závod je součástí jeho programu.
 
Září 2007

 

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group