ikoktejl

  • Vychází Koktejl Special Léto v ČR

    Na stáncích od 2. července

Koně pod kapotou

Koně pod kapotou

 

Napsal a vyfotografoval Michal Dvořák

 

Sotva vystoupíte z výtahu, který vypadá jako kosmický modul ze Star Treku, upře na vás zraky kůň. A koní je tahle budova plná od suterénu po střechu, ačkoliv čtyři nohy, navíc vycpané, má kůň jediný,
a to právě ten u výtahu. Ostatní koně jsou schováni pod kapotami vozů. Vítejte ve stuttgartském Mercedes-Benz Muzeu, největším firemním muzeu na světě.

 

 

 

Německo je nejsilnější evropskou ekonomikou, kterou táhne automobilový průmysl, a není proto divu, že Němci jsou na své světoznámé značky náležitě hrdí. Jsou proto také ochotni vystavět jim pomník, jaký nemá ve světě obdoby…

 

Koní je plné i město Stuttgart, protože sám jeho název lze přeložit jako Zahrada klisen. A přestože má město ve svém erbu nekontrolovatelného koně ve zlatém poli, tak se tu Gottliebu Daimlerovi jako jednomu z prvních podařilo koně spoutat a začal vyrábět první motorizovaná vozítka. Později využil know-how neméně úspěšného konstruktéra Karla Benze a trojcípá hvězda společnosti Mercedes-Benz a města Stuttgart strmě stoupala.
 
 
Jak přibývalo koní pod kapotou, rostla i potřeba ty nejkrásnější kousky ukázat široké veřejnosti. Vzniklo první, poté druhé, přestavěné muzeum. Na přelomu tisíciletí automobilka vypsala soutěž na výstavbu zbrusu nové muzejní budovy, ve které zvítězila dvojice architektů Ben van Berkel a Caroline Bos. A letos Stuttgart slavil první výročí otevření chrámu mezi muzei.
 

 

Skoro padesát metrů vysoká budova připomíná letištní halu, laboratoř NASA, gigantický obchodní dům, jenom ne muzeum. Stojí na malém návrší, kupodivu v naprostém souladu s okolím. Přestože muzeum zvenčí působí docela usedle až těžkopádně, uvnitř jste ohromeni lehkostí, vzdušností a hrou světla a stínu.

Půdorys tvoří trojlístek, jehož listy se překrývají a jehož střed je ponechán volný jako hlavní loď katedrály. Výtahy se po stěně této lodi dostaneme do osmého patra, kde začínají dvě různé prohlídkové trasy. Jejich celková délka je pět kilometrů a za nějaké tři čtyři hodinky se dají zvládnout obě dvě. Ovšem nikoliv s přehledem. Jak postupuji muzeem, zjišťuji, že je samo exponátem, a i kdyby bylo prázdné, stálo by za návštěvu. Jedinečnost interiéru ale vyžaduje také pečlivý výběr vystavovaných předmětů a citlivou kompozici, jinak by se z celého muzea stala slátanina. To naštěstí není případ stuttgartského muzea.
 

 
Během chvilky podléhám iluzi a nechávám se provázet jednotlivými dekádami a epochami automobilového i společenského vývoje. Bohužel všechno nevstřebám a mnoho dojmů a informací po mně stéká jak kapky deště po oknech muzea, která jsou složena z osmnácti set dílů, z nichž ani jeden není stejný jako ostatní. Neustále jsem překvapován novými pohledy na vnitřek budovy i exponáty. Sestupuji stále dolů a dolů po výstavní trase, míjím vystavené motory, auta, obrazovky plné příběhů, abych za dvacet minut zjistil, že se nacházím sice na jiném místě, ale pořád ve stejné úrovni. Pak se nějakým zázrakem dostanu během chvilky o patro níž a vše začíná nanovo. Mám pocit, že se celá budova hýbe a proměňuje jako améba. Umocňují to futuristické výtahy, projekce, které se plynule pohybují po stěnách, i zvuky z jednotlivých expozic, které k vám přilétnou pokaždé z jiné strany.
 

 

Nad některými exponáty se člověk musí usmát. Například když chtěli technici v pravěku počítačů testovat jízdní vlastnosti vozů, museli zkonstruovat „přídavné“ vozidlo, do kterého se vešla všechna potřebná technika. To pak bylo s testovacím vozem spojeno kabely, kterými proudila potřebná data. Kromě podobných kuriozit v muzeu ale najdeme i vozy běžného využití, jako popelářský kukavůz nebo policejní, hasičské či pohřební mercedesy. Ovšem chybět nesmějí ani automobily, které vozily velmi slavná pozadí. Takovým je například luxusní mercedes císaře Viléma II., „Baby Benz“ v úpravě pro brouka Ringa Starra nebo teréňák, který ve filmu Jurský park demoloval tyranosaurus. Raritou je třeba mercedes, který jako portugalský taxík najezdil během čtrnácti let skoro dva miliony kilometrů.

 

 

 
 

Chloubou Stuttgartu je také vinařství, odrůdy trolliner, riesling, weissburgunder nebo lemberger patří k nejlepším v Německu. Město je také německou jedničkou v počtu přihlášených patentů a drží evropské prvenství v počtu lidí pracujících
v hi-tech průmyslu. Sídlí tu značky DaimlerChrysler, Porsche, Maybach, Bosch, Neoplan, Hewlett-Packard nebo IBM. Stuttgart byl za druhé světové války těžce poškozen, ovšem pováleční architekti velmi citlivě zacelili historické šrámy a jejich budovy z let padesátých a šedesátých jsou dnes hodny obdivu.

 
Říjen 2007

 

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group