ikoktejl

  • Vychází Koktejl Special Léto

    Na stáncích od 28. června.

Město perníkářů

Město perníkářů

 

napsal a vyfotografoval Jiří Houdek 

 

Když přijedete do městečka Pulsnitz, je to stejné, jako by vás stroj času přenesl o tři sta let zpátky. Nádherné náměstí, hned za ním barokní kostel a kousek od něj – nevelký domek, kde je vchod do zdejšího Muzea perníků s příhodným názvem Jeníček a Mařenka…

 

 

 

Starými dveřmi vejdete dovnitř a – ovane vás omamná vůně sladkostí! Součástí miniaturního muzea je totiž i útulná prodejna zdejších perníků. Ostatně – kde jinde hledat podobné muzeum než právě tady – v Pulsnitzu, městečku nacházejícím se na cestě z Drážďan do Görlitzu.

 

Právě v tomto půvabném barokním městě se pečou vyhlášené a po celém Německu proslulé perníčky už odpradávna. Nejstarší písemná zmínka o zdejších perníkářích je totiž z roku 1558! A od roku 1660 je zaznamenána krásná novoroční tradice: pokaždé poslední den v roce se zdejší perníkářské rodiny, kterých tu bylo vždy několik, daly dohromady a společně upekly pro jeptišky v místním klášteře velikánský kulatý perník, jenž měl v průměru půl druhého metru! Ten pak slavnostně, na Silvestra večer, odnesly jeptiškám.

V pulsnitzkém muzeu perníků mají krásnou historickou pec, vedle níž stojí obrovský portrét čarodějnice, co si v proslulé pohádce dělala chutě na Jeníčka i s Mařenkou. Ale je tu také spousta původního, možná více než sto let starého nářadí na výrobu a úpravu těsta, na rozválení sladké hmoty a velká řada dalších, dnes už archaicky a možná i trochu exoticky vypadajících „hejblat“.
 

 

Do Pulsnitzu se za perníky jezdí ze široka z daleka, předvánoční atmosféra tady působí intenzivněji než jinde. Jak by ne – vždyť ve městečku pracuje osm soukromých perníkářství, je tu několik půvabných obchůdků, kde tyto sladké laskominy seženete v libovolném množství, nemluvě už o přehršli druhů, figurek, roztodivných tvarů a polev…

 

 Tajná receptura
 

A jak se vyhlášené pulsnitzké perníčky vyrábějí? „No, je to snadné,“ směje se jeden z perníkářů, který nás muzeem provází. „Těsto se musí hlavně udělat včas a nechat »chviličku« – nějaké tři měsíce – pořádně uležet v chladničce. Do těsta dáte 50 % mouky a 45 % speciálního sirupu z cukrové řepy…“ A odmlčí se. Když se zeptáte, co těch zbývajících pět procent, odpoví se šibalským úsměvem: „To je právě naše výrobní tajemství. Řeknu vám jen to, že tam dáváme směs nejrůznějších koření a bylin, které rostou tady v okolí, určitě tam nechybí zázvor a možná tam někdy ukápne i pár malých lžiček medu...“  A abyste se už neptali, nabídne vám ještě teplý, neozdobený perník. I bez polevy a čokolády na povrchu se perníček rozplývá na jazyku. Nedá se nic dělat – musíte uznat, že je skvělý, neopakovatelný, jedinečný. A tak skoro nechtěně vstoupíte mezi ty, kdo se před Vánocemi sjíždějí do Pulsnitzu, aby si vánoční pohodu osladili neskutečně dobrými německými perníčky… Ostatně, prý se zdejší perníky vyvážejí až do Tokia!

 

 

 
Říjen 2007

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group