ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Omládnout? S cizími jazyky

Omládnout? S cizími jazyky

 

Napsala a vyfotografovala  Dagmar Cestrová

 

Učte se jazyky, oddálíte stáří – bývá slogan jak jazykových škol, tak univerzit třetího věku. A to i v případě, že se právě nechystáte na cestu do zahraničí. Jde prý o ještě lepší trénink, než je všeobecně doporučované luštění křížovek. 

 

Na druhou stranu se ozývají názory, že čím je člověk starší, tím více zapomíná a tím se spíše se dostává při výuce jazyka do role neustálého začátečníka. Sotva se naučí slovíčka, zase je marně loví někde v zasutých zákrutách mozku a tím se stresuje.  Takže jak je to s učením jazyků, když už člověk opustí školní lavice?
 
Mozek se nemění jen u dětí
 
Co všechno se odehrává v mozku při učení jazyků, zatím vědci zcela přesně nevědí. Mozek je na to příliš složitý. Ovšem leccos už se přece jen podařilo rozluštit. Existuje řada renomovaných vědeckých prací, které potvrzují, že učení jazyků přetváří mozek, a to nejen u dětí! Podle jedné z nejnovějších, která byla zveřejněna v Londýně, mají lidé mluvící ještě dalším jazykem kromě mateřského v jazykové oblasti mozku více šedé hmoty. Jak ve zprávě k této práci uvedla neuroložka Andrea Mechelliová, nejvíce to platí u těch, kteří se učili jazyku v rané fázi života. „Míra zvětšení šedé hmoty mozku odpovídá dosaženým jazykovým dovednostem,“ sdělila. Rozhodně se ovšem nedá říci, že by se růst šedé hmoty zastavil s dosažením dospělosti. I pak může počet buněk s jazykovým tréninkem narůstat.
 
Bohužel zatím vědci nerozluštili, proč někomu jde učení lépe, jinému hůře a proč jsou i lidé, kteří nepatří ke géniům, a přesto louskají jeden jazyk za druhým. Jistě, mohou za to geny. Ani mateřský jazyk neumějí všichni stejně. Ale ve hře je ještě spousta dalších okolností a právě rozšifrovat je znamená dozvědět se, jak výuku jazyků zpřístupnit každému.
 

 
Proč neházet flintu do žita
 

Že jde dětem učení lépe a platí to i o jazycích, je všeobecně známé. Vědecké studie jen jednoznačně potvrdily i v případě jazyků přísloví, že co se v mládí naučíš, ve stáří jako bys našel. Ovšem ani lidé střední generace nebo dokonce důchodci nemusejí skládat zbraně.

„Měli jsme v našem kurzu ženu, které šlo na osmdesátku a rozhodla se, že se naučí angličtinu, i když se k tomu nikdy předtím nedostala. Chtěla se  podívat do Ameriky. A skutečně se tam pak domluvila,“ uvedla Iva Sudíková, zakladatelka Institutu pro zrychlené učení Hampson.
 
Lékaři doporučují starším lidem neustávat jakýmkoliv způsobem v tréninku mozku. Vědci dodávají, že se k tomu výborně hodí jazyky nejen proto, že nutí mozek pracovat a tím ho chránit před nepříjemnými projevy stáří, jako je Alzheimerova choroba, demence a tak dále, ale řada důchodců má ke studiu i výbornou motivaci. Mají konečně dostatek času, aby si splnili své někdejší sny o cestování, případně četli zahraniční literaturu nebo sledovali cizí televizní kanály.
 
Jeden z posledních výzkumů na téma Jak chrání výuka cizích jazyků před zhloupnutím ve stáří prováděl nedávno také tým Elleny Bialystokové z Toronta. Všem účastníkům výzkumu bylo od šedesáti do osmdesáti let. Ti, kteří zvládali dva i více jazyků, bez ohledu na své další schopnosti (tedy nešlo pouze o lidi s vysokým IQ) jednoznačně prokázali rychlejší mentální reakce než druhá zkoumaná skupina. Proč? Některé schopnosti spojené s tréninkem jazyka, třeba potřeba vyšší koncentrace, osvojování si umění vypínat jeden jazyk, když člověk hovoří druhým, a další právě pomáhají zachovávat svěžest mozku.
 
Ach, ta zapomnětlivost
 
Schopnost učení a pamatování si ovlivňují určité geny. Je nezvratné, že s postupujícím věkem slábnou a naopak se rozvíjejí geny pro zvládnutí stresu, zánětů a dalšího, s čím se člověk neustále setkává. Vědci však zjistili ještě další fakta: geny učení a pamatování si stárnou u různých lidí rozdílně a jsou výrazně ovlivňovány prostředím, ve kterém člověk žije. Jsou totiž velmi citlivé na znečištění, tedy jak na volné radikály, které produkuje lidský organismus při buněčném metabolismu, tak ale i na jedovaté látky přímo ze životního prostředí. Co to znamená? Podívejte se kolem sebe, na svůj životní styl, a můžete si závěr o svých vyhlídkách udělat sami.
 
Zajímavé je,  že výzkum odhalil až propastné rozdíly mezi stárnutím mozku u různých lidí. Vzorky odebrané po smrti zástupcům různých věkových skupin ukázaly, že někteří lidé měli „starý“ mozek už ve čtyřiceti, u některých sedmdesátníků by nad stavem centrálního nervového orgánu mohl jásat leckterý čtyřicátník. Proto se tak propaguje trénování genů, které mají na starost učení a pamatování si.
 
„Podle našich zkušeností věk ani tak roli nehraje. Nejdůležitější je motivace. Toho, kdo se učí jazyk, často stresuje bez ohledu na věk to, že pokrok není takový, jak očekával. Rozdíl je pak spíše v tom, že tento stres mladí lépe snášejí. Větší problémy máme v tomto směru se čtyřicátníky než se staršími,“ sáhla do svých bohatých zkušeností Iva Sudíková. Upozornila ale, že lidé nad šedesát let tvoří v jazykových kurzech této internátní školy jen pět až deset procent.
 
Najděte si metodu
 
V současné době jazykové školy nabízejí řadu metod, jak se učit cizím řečem. Doporučují zjistit si, jaký jste studijní typ, a podle toho si vybrat. U každého člověka totiž převládá určitý způsob, jak si nové vědomosti osvojuje. Nejčastěji se rozlišují dva styly – vizuální (jsou to ti, kteří si dobře pamatují obličeje, ale hůře už jména) nebo auditivní (více než čtení učebnice jim ve škole vyhovoval poslech výkladu učitele). Jazykové školy ale využívají i další metody – osvojování si nových vědomostí prostřednictvím pohybu, tedy různých scének, cvičení a podobně, hmatu, hudby, malování... Podle současných poznatků se považuje za nejefektivnější kombinace různých stylů, takže pokud někomu určitý kurz nevyhovuje, ještě to neznamená, že se nemůže cizí jazyk naučit. Než vše vzdá, měl by vyzkoušet jiný kurz, kde jsou různé styly jinak namixovány, případně zvolit individuální výuku šitou přímo na míru. Navíc jde i o to, co člověk, který se jazyk učí, potřebuje – zda se rychle naučit domluvit se, protože jedete na turistický výlet, nebo potřebujete jednat s obchodními partnery a vést s nimi i korespondenci.
 
Důležité je ovšem vytrvat. Česká republika je proti jiným zemím západní Evropy zvláštní tím, že je tu hodně notorických začátečníků ve výuce jazyků, především angličtiny. Odborníci tedy radí – buď věnujte dlouhodobě jazyku alespoň dvakrát týdně jeden a půl hodiny, nebo jeďte na intenzivní jazykový kurz a pak si příležitostně poslouchejte nahrávku v cizím jazyce nebo si kupte vhodnou beletrii.
 
A co s krizí?
 
Zákonitě prý přijde dříve či později u každého, protože jakási stagnace se dostavuje při získávání jakýchkoliv dovedností, nejen při studiu jazyků. Jen tak je pak možné udělat zase skok dopředu. Jde přitom jen o zdánlivou stagnaci, mozek totiž pracuje intenzivně dál, jen si bere jakýsi mezičas na zpracování a ukládání dosažených vědomostí. Platí to jak u mladých lidí, tak ale i u těch starších. V takové chvíli je dobré zbrzdit, nestresovat se, ale naopak se uvolnit. A hlavně nepřestat s učením, jen se místo hltání nových lekcí chvíli věnovat opakování. Mozek tím není zahlcován novými vědomostmi, ale dostane prostor pro to, co si právě potřebuje ujasnit, a lépe si vše zapamatuje.
 
V osnovách jazykových škol se s tímto momentem většinou počítá a do učebnic jsou zařazeny opakovací lekce, potíže je jen v tom, že u každého člověka přichází tato krize v jinou chvíli. Je zvláštní, že ani tady neplatí, že čím je člověk starší, tím potřebuje na toto „zpracovávání a ukládání“ více času. I tady může důchodce strčit do kapsy třicetiletého.
 

A zapomínání slovíček? Opět to byly vědecké výzkumy, které ukázaly, že mozek je úžasný orgán, protože si ukládá naprosto vše, co se do něj dostane. Ne všechno se ale „zarývá“ stejně hluboko. Zjednodušeně bychom mohli říci, že i to, co uloží do takzvané dlouhodobější paměti, pak stejně zasouvá do stále spodnějších a spodnějších „šuplíků“, aby uvolnil prostor pro nové vjemy. Tato spodní patra se s přibývajícím věkem více zahlcují, a tak někdy trvá déle, než si něco starší lidé vybaví. Že právě proto musíme jazyk neustále trénovat alespoň v malých dávkách, tak tedy není třeba dodávat.

„Zapomíná každý, vyšší věk ale člověka spíše svádí k tomu, aby se na něj vymlouval,“ míní Iva Sudíková.
 
Říjen 2007
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group