ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Lokole - telegraf po africku

Lokole - telegraf po africku


Napsal a vyfotografoval  Bankanza Jacques Celestin Moliba

 

Lidé se potřebují domluvit. Ale jak to udělat a ještě na dálku? V různých oblastech světa se proto vyvíjely nejrůznější dorozumívací prostředky a někde je lidé používají dodnes. Platí to i o konžském etniku Mongo  (zvláště Ntomba, Ekonda a Bolia). Říká se jim lokole.


Jde o bicí nástroj, rozměry a váhou pravděpodobně jeden z největších a nejtěžších na světě. Má většinou metr krát třičtvrtě metru na půl metru krát třičtvrtě metru. Manipulovat se s ním kvůli jeho velikosti příliš nedá, takže je umístěn na stále stejném místě.
 
Jedno lokole musí mít každá vesnice, většinou jich zde ale najdeme hned několik. Jsou totiž pro zdejší život velmi důležité. Nacházejí se v ebangách, tedy tradičních místnostech pro muže, jakýchsi přístřeškách stavěných většinou u čelní stěny domů. Mají jen střechu, stěny jsou spletené z větví nebo zcela chybějí. Muži se tu scházejí po práci a řeší všechny problémy ve velké rodině či ve vesnici, domlouvají další plány a tak podobně. Někde se pro lokole staví malé speciální přístřešky.
  
 

Pomocí lokole se dá sdělit v podstatě cokoliv. Mohou to být radostné zprávy o narození dítěte, zvláště dvojčat, jeho zvuk oznamuje velkou oslavu, návštěvu významného a čestného člověka. Stejně tak ale i smrt. Lokole také slouží podobně jako v Evropě zvon pro varování a oznamování mimořádných událostí – když někdo vážně onemocní a je třeba to oznámit rodině, při nehodě, katastrofě, když se objeví nějaký zločinec, nepřítel či nebezpečný člověk, případně zvíře. A samozřejmě když hrozí válka.

 

A tím výčet nekončí. Lokole je skutečně univerzální, a tak se jím dá sdělit dokonce i tak běžná zpráva, že někdo zve k setkání s ostatními, začíná bohoslužba nebo se má jít do školy. Ale takové zprávy jsou spíše výjimkou.
 
Jako zvláštní morseovka
 
Lokole má jen dva tóny. Jak se tedy dají tak složité zprávy rozlišit? První tři údery označí, jaký charakter zpráva má – tedy zda bude smutná, varovná a podobně. Protože lokole vydává jen dva tóny, musejí se zvuky různě střídat podobně jako při morseovce. Radostnou zprávu tak například oznamují tři vyšší údery, u smutné je třetí úder nižší. Varování má nižší tón ve druhém úderu a tak podobně. Hráč pro jistotu ještě jednou nebo dvakrát trojici úderů opakuje.
 
No a pak následuje samotné sdělení. Pro výzvu to bývá „boyakaka boyakaka, bosilaka pe pe…“ což znamená „pojďte, pojďte všichni, ať nikdo nezůstane…“. Pro smutnou zprávu a oznámení, někdy i pro varování před nebezpečím to je „epangala boleke boonene booseye baningo la nkaka…“, tedy „epangala velká past, která vše chytne…“ Radostná zpráva se většinou oznamuje takto: „…toswene batoko pala pala…“, tedy něco ve smyslu „na cestě je něco čestného“.
 
Vypadá to jednoduše? Jen zdánlivě. Každá zpráva musí také obsahovat jasné údaje, především odkud přichází a komu je určena. Týká se to jmen vesnic a v rámci vesnic jmen kmenů či rodů a podobně. Někdy se pro určení použije i jméno představitele rodu, pokud je dostatečně znám všem ostatním. Při takových příležitostech se pak právě hodí některé z mnoha jmen zdejších obyvatel. A samozřejmě musí zpráva obsahovat čas události. Znalci se v systému různých obměn dvou různých úderů dobře vyznají a snadno je pak opakují, aby je slyšeli další lidé. Výhodou při tom je, že místní jazyky jsou tonické, tedy slova se dají hrát tak, jak znějí v uších. Pokud přece jen nastane zmatek, vše se dá snadno napravit – opět pomocí lokole. Lidé si prostě poradí.
 
Pomáhá voda
 
Zvuk lokole je silný a hluboký, takže ho podle místních obyvatel dobře přenáší voda. Oblast, kde se lokole používá, je dost vodnatá. „Lokole jsou proto dobře slyšet na velké vzdálenosti,“ uvádějí vesničané. Ti, kteří zprávě ve vesnicích rozumějí, je pak předají ostatním. Všichni se snaží, aby zpráva dorazila k cíli včas, i když třeba musí být několikrát předána zkušenými hráči z jedné vesnice do další. Platí totiž pravidlo, že pokud některý z hráčů uslyší a rozezná nějakou zprávu, musí ji okamžitě předat dál a čekat, zda mu z vesnice, která je určena, přijde odpověď. Pokud ne, zprávu opakuje.
 
Zvláštní režim platí v případě varování. Mluvčí vesnice – kapita – musí večer, když se vesničané vrátí z lesa a polí, projít kolem všech domů a všem oznámit, co se děje, případně je varovat. Pokud se objeví nějaké nejasnosti, opět se rozezní lokole, aby se zjednala náprava. Jestliže vše funguje, jak má, může zpráva dojít během krátké doby do značných vzdáleností.
 
Žádný div, že pokud se ozve zvuk lokole, lidé se zastaví a pozorně poslouchají, ať jsou kdekoliv. I děti tak vědí, že lokole není hračka ani hudební nastroj a sahat se na ně smí jen v případě, že se skutečně děje něco zvláštního. Výjimkou jsou chvíle, kdy se lidé svolávají třeba právě na ranní bohoslužbu nebo do školy (základní i střední) a v neděli na mši. To se ale nejprve ozve takzvané bokolongono, tedy „připravte se“, a po patnácti až třiceti minutách pak druhé hraní, které už označuje začátek setkání.
 
Lokole není buben
 
Evropané, kteří žijí v Kongu, začali označovat lokole za buben ve smyslu bicí nástroj. Na základě toho se začalo uvádět, že komunikačním nástrojem jsou tu bubny. Ve skutečnosti jsou bubny, které udávají rytmus, určeny k tanci, tedy slouží jako hudební nástroj. Lokole ale není buben, používá se výhradně ke komunikaci. Tímto samozřejmě nemohu vyloučit možnost, že někde v Africe slouží ke komunikaci i buben, v oblasti, kde se používají lokole, je to ale jinak.
 
Lokole a jeho systém sdělení informace je kulturním dědictvím obyvatel deštného pralesa Konga. Jak i sem pronikají moderní prostředky, klesá zájem o jeho využití a počet znalců systému klesá. Mladí sní a touží po moderních věcech, které jsou pro ně zatím nedostupné, což by ani nevadilo, kdyby současně nezapomínali na cenné tradičních způsoby. Lokole v Kongu ještě znějí, ale jak dlouho?
  
Listopad 2007
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group