ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Hnijící dinosauři Klondiku

dinosauri2Hnijící dinosauři Klondiku
 
Napsal a vyfotografoval Jan Cempírek
 
Podle střízlivých odhadů leží v okolí Dawson City legendárního Klondiku pod tunami vytěženého štěrku zlaté nuggety za miliony dolarů. Teoreticky je možné je najít různými hledačkami a detektory kovů a sem tam se o to někteří dobrodruzi i pokoušejí, ale nalezené valouny nenahradí energii a peníze, které byly do akce vloženy. Ani dnes, na začátku 21. století, se nenašel zaručený a levný způsob, jak se k pohádkovému pokladu dostat.
 
Ještě zcela neusedl rozvířený prach nejbláznivější zlaté horečky v dějinách lidstva, a na dně zjizveného údolí kanadské říčky Klondike se začaly dít věci. Většinu zlatokopů odvál přelud bohatství na nová naleziště, ale těžba zlata se nezastavila. Ujaly se jí organizované společnosti a téměř přes noc ovládly zlatonosné claimy obrovité plovoucí bagry. Monstra, která za několik krátkých měsíců zcela změnila tvář a atmosféru legendárního Klondiku.
 
 

Stavba prvního plovoucího bagru začala na podzim roku 1899. Během dalších let přibývaly další a další stroje, až jich v celé poměrně nevelké oblasti pracovalo celkem dvacet čtyři.

Princip těžby byl zcela jednoduchý a účinný. Vycházelo se ze známého faktu, že nejvíce zlata se nachází v poměrně úzké vrstvě zeminy podél skalnatého podloží. Dříve se zlatokopové dostávali k těmto zlatým žilám štolami a pokud jim přálo štěstí, objevili hojné naleziště. Bagry nahradily namáhavou lidskou práci, ovšem za cenu naprosté devastace krajiny. Tento fakt ale před sto lety a ostatně i dlouho poté nikoho neznepokojoval. Úkolem dne bylo vyřešit problém nejlevnějšího a přitom nejefektivnějšího způsobu, jak dostat žlutý kov v tvrdých podmínkách Klondiku ze země.
 
BAGRY NA SCÉNĚ
 

Plovoucí bagr se stal v těžbě novým fenoménem. Konstruktéři využili prostého faktu, že nejvíce zlata je skryto pod vrstvou zeminy, písku a naplaveniny na dně rozlehlých údolí v říčním systému Klondiku.

Bagr se pohyboval po vodní hladině vlastní silou. Na zádi lodi měl umístěn obrovitý kůl, který se zarazil do dna většinou uměle vytvořeného jezírka, a bagr se pak točil kolem něj. Zemina ze dna byla pomocí lopatek dopravována do stroje, kde procházela několikanásobně jištěným systémem sít, v nichž bylo zachytáváno zlato. Zbytek materiálu, spíše přefiltrovaného štěrku, vypadával na konci bagru ven a po čase vytvářel mohutné haldy kolem místa těžby.    
  
Problém byl v tom, že v sítech uvízl především zlatý prach a drobné nuggetky, největší zlaté nuggety o průměru větším než 1,9 cm se nedaly od štěrku a kamení odlišit. Proto haldy vytěženého štěrku dodnes skrývají zlatý poklad.
 
VELIKÁN SE DOČKAL
 
V devadesátých letech byl zrekonstruován jeden z největších strojů – bagr číslo 4. Jeho stručný životopis praví, že jej postavila v průběhu podzimu a zimy 1912 těžební společnost Canadian Klondike Mining Company na claimu 12 poblíž Discovery Claim (místo, kde byl učiněn první nález zlata na Klondiku) na říčce Bonanza. Zahájil těžbu v květnu 1913 a v údolí operoval jedenáct let.
 
Roku 1927 byl přesunut na nová naleziště na druhé straně kopců, do údolí Hunker Creek. Za jediný den dokázal vytěžit více než osm set uncí zlata, což při tehdejších cenách představovalo dva a půl tisíce dolarů. A to byla obrovitá suma.
 

Nová společnost The Yukon Consolidated Gold Corporation pak vrátila stroj zpět na Bonanzu, kde sloužil až do roku 1959. Stále menší zisky však donutily majitele obří mašinu zastavit a bagr byl ponechán svému osudu podobně jako postupem několika let i ostatní stroje v širokém okolí.

Klondike se v šedesátých letech stal místem duchů. Oblastí, odkud lidé odcházeli a kde v zarůstajících povrchových dolech sníh a déšť hlodaly v rozpadajících se dřevěných obrech, kteří byli po půl století vládci zlatonosných polí.
 
Přesto čekal bagr číslo 4 lepší osud než jeho souputníky. Počátkem devadesátých let byl jako nejzachovalejší exemplář vytažen ze zpola zatopeného dolu a několik kanadských organizací společně nechalo stroj zrestaurovat. Dnes slouží jako muzeum.
 

Na mnoha místech v okolí Dawson City ale dodnes dál chátrá asi desítka vysloužilých plovoucích bagrů. Pozvolna zarůstají severskými břízami. Na návštěvníka působí jako uhynulá zvířata z pravěku, po kterých se v průběhu několika příštích desetiletí slehne zem. Jediné, co po dřívějších vládcích Klondiku zůstane, budou obrovité haldy vytěženého štěrku, na kterých se ani tráva neuchytí.

 

 

Zlatá horečka na Klondiku

Zlatá horečka (1896–1898) vypukla po nálezu žlutého kovu prospektora George Carmacka a jeho indiánských druhů. Zlato objevili na dně Králičího potoka, jednoho z přítoků říčky Klondike.

V zimě 1897–1898 dosáhlo zlaté opojení vrcholu, za nelidských podmínek se vydalo přes Chilkootský průsmyk na 30 000 lidí. Povinná výbava byla jedna tuna materiálu a potravin na osobu.

Nová naleziště se však neukázala tak bohatá, jak se původně zdálo. Většina zlatokopů s příchodem nového století Klondike opustila.
  

Na místě zůstaly pouze velké společnosti, které s pomocí plovoucích bagrů těžily zlato až do poloviny šedesátých let 20. století.

Koncem sedmdesátých let minulého století kurz zlata vzrostl a podle místních začala druhá zlatá horečka na Klondiku. Těžbu pomocí bagrů však žádná moderní těžební společnost neobnovila, zlato je získáváno jinými průmyslovými postupy.

V těžební sezoně 2004 bylo na Klondiku zaregistrováno 250 funkčních dolů a zlato hledalo více než 2000 registrovaných zlatokopů.
 
Březen 2008
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group