ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Divoké údolí

Divoké údolí
 

Text a foto Petr Slavík

 
Východoafrická příkopová propadlina končí v Zambii údolím řeky Luangwy. Je to oblast s jednou z nejsilnějších koncentrací divoké zvěře na kontinentu. Vracel jsem se sem po dvou letech a mířil tentokrát hlouběji do divočiny.
 
Celá oblast byla na jaře postižena obrovskými záplavami a jejich následky bylo možno pozorovat ještě o několik měsíců později. Rozbahněná zem vyschla a rozpukala pod slunečními paprsky, aniž umožnila vyrůst nové trávě. Každý den jsem vídal putovat stádo slonů po vyprahlé pláni kilometry za potravou, aby se večer vraceli stejnou cestou k napajedlu. Snad byl ten rok pro místní zvířata i lidi těžší! Přesto se život v národním parku South Luangwa ani na chvíli nezastavil. V pomalu vysychající řece dál svádí hroší samci boj o početný harém, dvě největší smečky lvů z oblasti Kainga – Mwamba a Hollywood opět vyrážejí na lov a karmínové vlhy znovu našly v písčitých březích místo k odchování mláďat. Obyvatelé divokého údolí dál žijí a dýchají podle prastarých zákonů divočiny.
 
 
Levhart
 
Královna noci. To byla první dvě slova, která mě napadla, když jsem ji uviděl. Objevili jsme ji se stopařem Innocentem jen pár kilometrů od kempu Mwamba. Ležela na  písčitém břehu a sledovala nás nádhernýma smaragdovýma očima. Zastavili jsme jen pár metrů od ní. Zvedla hlavu a dlouze zívla. Pak se překulila na záda a začala se protahovat. Chovala se jako krásná dívka při focení na obálku módního časopisu. Sundal jsem blesk a pokusil se ji zachytit tak, jak jsem ji v tom okamžiku vnímal. Nádhernou, hravou a divokou.
 
Karmínové Vlhy
 
Každý rok strhává rozvodněný tok řeky Luangwy své písčité břehy. Každý rok hledají karmínové vlhy v těchto březích místo ke hnízdění. Jejich novou kolonii se mi podařilo objevit den před odjezdem. Když jsem se to poslední odpoledne pobytu na Jižní Luangwě přebrodil řekou k pozorovatelně, slunce už zapadalo. Se smutkem jsem se díval, jak světla rychle ubývá a kolonie hašteřících se vlh se ztrácí ve stínu. Pak náhle dva z ptáků vylétli k vzdušnému souboji nad horizont břehu a na okamžik připomínali proti večerní obloze herce tradičního čínského stínového divadla.
 
Lví Dámy
 
Zlaté stíny se pomalu dávají do pohybu. Je na nich vidět každičký sval. Tři lvice klušou  v rojnici a postupně zrychlují. Osvětlovač otočí reflektor, aby objevil vyděšené stádo impal. Ozývá se výstražné frkání. Antilopy vyrážejí na úprk. Ve stejné chvíli zaútočí lvi, do té doby ukrytí v záloze. Impaly se prudce stočí a zamíří přímo k džípu. „Vypni to světlo!“ řveme s Innocentem na kluka, který jen zaskakuje a nemá dostatek zkušeností s nočním svícením. Zvířata dezorientovaná kuželem světla, zezadu tlačena lovící smečkou, skáčou několik metrů do vzduchu. Řidič vytrhne kabel světlometu z palubní desky. Ve zvířeném prachu není nic vidět. Když se vše uklidní, na chvíli opatrně rozsvítíme. Lvice leží pár metrů od auta a ztěžka oddychují. Jedna po druhé se pomalu zvedají a pokračují v lovu. Dvě hodiny poté se jim podaří ulovit mladého samce vodušky. Jeho tělo zmizí během několika minut. Na zemi zůstává jen krvavá skvrna rychle se vsakující do prachu země. Lvice něžně olizují tváře lvíčat… Druhý den ráno nacházíme smečku na písčité pláži u řeky. Odpočívají, polehávají a vyhřívají se v ranním slunci. Až uvidíte tyto „líné“ šelmy ležet uprostřed dne ve stínu stromů, počkejte s nimi do soumraku. Člověk pak lépe pochopí masajské přísloví, že „bojovník se bojí lva třikrát: Když prvně uslyší jeho řev, když prvně uvidí jeho stopu a když se mu prvně podívá do očí!“
 
 
Zebry
 
Potrava se v období sucha shání velice těžko. V některých částech afrického kontinentu putují stáda býložravců následovaná dravci stovky kilometrů. Na záplavových pláních Jižní Luangwy nenajdete tisícihlavá migrující stáda. Do těchto míst se jezdí kvůli velkým kočkám, hrochům, buvolům… Africká divočina ale ráda porušuje pravidla. Místní říkají: „You never know! (Nikdy nevíš!)“ Tak se může stát, že potkáte levharta, jak se prochází v pravé poledne, lovící lvy v největším žáru nebo zmiji na záchodovém prkénku. Buš vás dokáže překvapit, kdykoliv se mu zamane. Pokud to bude stádečko zeber v nízkém večerním světle, bude to jedno z těch příjemnějších překvapení!
 
Hroch
 
Jižní Luangwa je známá velmi silnou populací hrochů. Na tom asi není nic zvláštního, takových míst je v Africe prozatím docela dost. Možnost fotografovat tato zvířata z pozorovatelny přímo na řece je ale ojedinělá. Dostáváte se do přímého kontaktu s tvorem, který kvůli svému teritoriálnímu chování zabije na tomto kontinentu více lidí než obávaní predátoři. Díky několika takovým pozorovatelnám, které vybudoval Derek Shenton, třetí z generace ochránců africké divočiny, se na tato místa vracejí fotografové divočiny z celého světa.
 
Paviáni
 
Mwamba Bush Camp je místo zastrčené hluboko do nitra afrického buše. Velmi omezený počet návštěvníků zajišťuje klid, aby se dala dokonale vnímat divoká příroda. Jen plátno stanu nebo síť moskytiéry člověka odděluje od okolního života. Když vás uprostřed noci vzbudí zvuk ozývající se ze zažívacího traktu slona spásajícího listí tři metry od vaší postele, cítíte jeho štiplavý pach a v zátylku vás příjemně šimrá. Zvířata berou kemp jako součást svého teritoria. Tak se v táboře občas objeví lvi nebo levhart na větvi nad sprchou. Návštěva paviání tlupy proto není příliš vzrušující událostí. Je ale potřeba dávat si pozor na věci, které by se jim mohly hodit. Tedy na všechny!
 
Duben 2008
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group