ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

TRPĚT NEJEN PRO KRÁSU...

 

Proč lidé odedávna chtějí přetvářet to, čím je obdařila příroda? Proč podstupují často bolestivé procedury k tomu, aby své tělo trvale pozměnili? Nestačí se přikrášlit? Touha líbit se, být obdivován a milován je přece lidskou přirozeností...

 


Dayákové z Kalimantanu < --- > domorodý kmen z brazilské amazonie

 

BOLESTIVÉ PROCEDURY

 

patří bezesporu k historii lidské civilizace všech kontinentů, ať už jde o iniciační obřady, obřízky a jiné rituály spojené s přijímáním do světa dospělých nebo do klanu šamanů, či kouzelníků. Vedle nich se v mnoha částech světa praktikují procedury, které souvisejí s tradičním pojetím představ o kráse a sexuální přitažlivosti.
Tak například ženy z thajské vesnice Long-Neck village nosí na krku více než čtvrt metru dlouhý bronzový krunýř, neboť ideál zdejší dívčí krásy je přímo úměrný délce jejího krku. Masajské ženy zase nosí na krku ze stejných důvodů bronzové obruče. Pygmejové si nechávají dlátkem a paličkou jemně odsekávat zuby, kousek po kousíčku, až dosáhnou žádoucího tvaru: vysekávají si zuby, aby je měli špičaté jako jehly a "nevyhlíželi jako zvířata". Jejich ženy si zase nechávají několikrát propíchnout horní ret a zasouvají si do otvorů obyčejné železné kolíčky (někdy až 10 cm dlouhé). Ženy jiných afrických lesních kmenů považují za zvláštní ozdobu, když si horní ret propíchnou a vsunou do něho kotouč ze slonoviny, čímž vzniká podivný kachní zobák. Jinde si domorodci protahují nosní přepážkou bodlinu dikobraza a jizví si obličeje. Muslimové na ostrově Mauritius si uši a hruď propichují jehlicemi při slavnostním pohřebním pochodu městem Port Luis...

Podobné procedury se dnes objevují i na evropském kontinentě a stávají se módou. Motivací k takovým zákrokům je především estetické hledisko, prožitek individuální bolesti při těchto zákrocích ustupuje do pozadí.
Velké oblibě se těší hlavně tetování, tedy trvalá ozdobná pigmentace kůže nebo sliznice barevnými vpichy nebo řezy. V poslední době je moderní pearcing, což je propichování různých částí těla, a velmi bolestivý branding ­ vypalování. Trpět pro krásu se ovšem dá i jinak...

 

LÁSKA A BOLEST

 

Náš vnitřní život je velmi bohatý, jeho cesty jsou vydlážděny mnoha sny, touhami a přáními, pramenícími především z ideálu vlastní dokonalosti, který má nezřídka sexuální podtext. Často nikdy nedojde k jejich naplnění, a tak zůstávají ukryté v nejtemnějších zákoutích duše a vše se odehrává jen ve fantazii člověka.
Někdy ideály o sobě splynou s tradičním pojetím ideálu krásy či rituálem, jak je tomu u některých domorodých kmenů ve světě. Občas ale dojde k tomu, že člověk zatouží naplnit svůj ideál teď, hned, a bez dlouhého přemýšlení k tomu zvolí zcela kuriózní způsob...

. . . . .

 

Sedmadvacetiletému Františkovi se již od jinošských let velmi líbilo dámské poprsí, a doslova se v něm vzhlédl. Zpočátku se jen díval (na tom není nic divného), ale postupem let už nedokázal odolávat, a začal ženy a dívky osahávat. Není divu, že proto musel několikrát změnit zaměstnání. V té době už se mu ani nechtělo sahat na "cizí" ňadra, zatoužil mít svá... "Zkoušel jsem si je nejdřív mazat cibulí. To se mi sice podařilo vyhnat si jedničky nebo i dvojky, ale do druhého dne mi zase splaskly," říká František. Rozladěn výsledkem, začal tedy vymýšlet dál, až přišel na "výrobu" poprsí podtlakem ­ prostě zkonstruoval přístroj, který principem připomínal zavařování. A byl spokojen: podařilo se mu dosáhnout trvalého poprsí velikosti devět. O bolesti nemluvil...

 


BODY ART - osobní umění, staré jako lidstvo samo...

. . . . .

 

Už v minulých letech bývalo na Karlově univerzitě dost zahraničních studentů z různých zemí. Někteří se po studiích vraceli domů, jiní u nás zůstali a často se tu založili rodinu. Tak to udělal i jeden z nich, původem Ind. Ke sňatku se sice odhodlal až ve svých čtyřiceti letech, zato s velmi mladou a okouzlující ženou. Jelikož chtěl být víc než dokonalým milencem, rozhodl se (zcela v duchu tradice své rodné země), pro to něco udělat. Bolest nebolest, inplantoval si do předkožky skleněné korálky, což mělo při milování přinášet nepopsatelné blaho partnerce v bodě, kterému se říká "dámská prostata"...

. . . . .

 

Zcela opačný důvod měl třiatřicetiletý kněz, který svého času působil jako misionář v severní Africe. Mezi domorodci musel velmi často čelit pohledu na poloobnažené ženy, což ho velmi rozrušovalo. Jeho ideálem krásy byla však pohlavní čistota. Pod heslem: "...pohoršuje-li tě oko tvé, vyvrc je jinde..." (citace za Startého zákona) se rozhodl svůj problém řešit zcela nekompromisně: při každé erekci si po vrstvách postupně odstraňoval varlata a ránu si vždy zašil. Zajímavé bezesporu je, že uvedené procedury přežil?

. . . . .

 

O něco hůře dopadl jistý nemocniční zřízenec, na němž příroda šetřila jak rozumem, tak velikostí přirození. Kolegové se mu ve sprše posmívali, což ho velmi rmoutilo a po patnácti letech manželství vedlo k obavám, že už své ženě nebude stačit. Svěřil se tedy jednomu z kolegů, a ten mu poradil, aby denně vypil dvě plechovky slazeného kondenzovaného mléka. Asi po týdnu ho při tom zpozoroval jeden lékař a vysvětlil mu, že "tudy cesta nevede". Dotyčný zřízenec se však nepoučil a nechal si od stejného "kamaráda" poradit znovu: Večer, když manželka usnula, si přivázal na přirození provázek, který vedl přes pelest a zatížil kilovým závažím. Doufal, že tím dosáhne slibované žádoucí délky přirození. Touto technikou si způsobil kupodivu jen lehčí újmu...

. . . . .

 

Nejsmutněji skončil případ sedmdesátiletého dědečka. O zlaté svatební noci se chtěl se svou dlouholetou družkou ještě potěšit, ovšem už to nešlo tak, jako by si přál. V jednom okamžiku mu oči sklouzly na noční stolek. Otevřel zásuvku, vyjmul z ní inkoustovou tužku a pod vidinou úspěchu si jí vsunul do močové trubice. Není třeba zdůrazňovat, že mu to nebylo nic platné: slizniční otlaky byly velmi bolestivé a inkoustová tuha způsobila nekrózu pohlavního údu a následně mu přivodila otravu krve...

. . . . .

 

Ač se vám uvedené případy mohou zdát neuvěřitelné, jsou popsány tak, jak se skutečně staly. Dokonce u nás, v Čechách...

. . . . .

 

Autorky vyslovují poděkování MUDr. Josefu Götzovi z Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem a zejména těm, kteří projevili odvahu vypovídat.
 
Duben 1997

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group