ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Atol, který odolává

Atol, který odolává
 
Text a foto Inna Václavová
 
Nápad prozkoumat neznámou a tajemnou Aldabru se zrodila před několika lety, jak jinak – v hospůdce u piva. Někdo začal vyprávět o existenci neobydlených ostrovů uprostřed Indického oceánu, kde ještě stále existuje nedotčená příroda a bohatý a rozmanitý podmořský svět. Kdo by ho nechtěl poznat…

 

Atol Assumption (součást ostrovní republiky Seychely), kam naše potápěčská skupina přiletěla nejprve, se nachází asi pět set mil na jihozápad od Seychelských ostrovů a byl první zastávkou na naší dobrodružné cestě. Sen konečně se podívat na Aldabru byl jakýmsi logickým pokračováním naší loňské cesty na Galapágy. Tehdejší potápění v panenském světě na otevřeném oceánu a pozorování tamních živočichů nás nadchly. Někteří z nás dokonce vážně zauvažovali, že se začnou více vzdělávat v biologii.
 
Aldabra se tak stala něčím novým, začátkem nového příběhu. Po dvou letech zkoumání jsme konečně věděli, jak se tam dostat. Řešením byla Indian Ocean Explorer, třicet metrů dlouhá ocelová loď z roku 1952 – jedno z mála plavidel, která mají od seychelské vlády povolení přiblížit se k Aldabře, a jediná, která má i potápěčské vybavení. Zcela logicky je beznadějně vyprodaná dva roky dopředu. To nás ale neodradilo.
 
 
Marné pokusy
 
Atolové souostroví Aldabra tvoří čtyři větší ostrovy Aldabra, Astove, Assumption a Cosmoledo, přírodní rezervace Grande Terre, Picar, Střední ostrov, Polymnie a řada drobných ostrůvků. Rozkládá se na vzdálenost padesáti námořních mil. Aldabra, dlouhá třicet pět kilometrů a široká patnáct kilometrů, patří k největším atolům na světě. Je tu ale ještě něco, co z ní dělá výjimečné místo – chybí tu velcí savci a predátoři, a tak se na atolu vyvinul unikátní ekosystém s endemickými druhy živočichů, kterým suverénně kraluje želva obrovská – vymírající druh, žijící už jen na Galapágách a tady.
 
Pozoruhodný harmonický svět byl několikrát narušen osadníky, kteří se tu snažili žít. Poprvé lidé zanesli Aldabru do map v roce 1511 a od té doby se střídavě Francouzi a Angličané snažili atol všemožně využít. Osadníci vykáceli mangrovníky a vysadili kokosové palmy, ale protože byli odkázáni jen na dešťovou vodu a pravidelně je sužovaly hurikány, nakonec Aldabru opustili. Zůstalo po nich jen několik kokosových palem a opuštěné domky, kde ještě teď můžete najít obrázek na stěně, hrníček bez ucha nebo nádobu na vodu. Rozpoznáte malý kostel, skromnou ošetřovnu s jednou postelí nebo malý hřbitov zarostlý trávou. Hluboké ticho, jen šumění větru, zpěv ptáků a okolo nekonečný oceán, to všechno přinutí člověka ztotožnit se na chvíli s obyvateli kdysi živé osady. Nostalgie, osamocenost, strach, frustrace a zoufalství způsobené odloučením od světa – pocity, které mě v tu chvíli přepadly, pravděpodobně cítili i lidé, kteří kdysi na atolu žili.Ale pro Aldabru byli osadníci hotovou zkázou.
 
Souboj o atoly
 
Dovezené kozy zničily ostrovní flóru. Psi, kočky a potkani zdecimovali populace želvy obrovské a bezkřídlých ptáků dodo, kterým vykrádali hnízda, a dovedli je téměř až k vyhynutí. I přes velkou snahu jejich ochránců se na ostrově ještě dnes houževnatě drží několik stovek koz.
 
Poprvé se Aldabra dostala do povědomí světové veřejnosti díky Jacquesovi-Yvesovi Cousteauovi, který na své legendární průzkumné lodi Calypso zakotvil u jejích břehů. Našel tu všechno: zdravý korálový rif, tyrkysovou lagunu, bohatou vegetaci, pevninské a mořské ptáky, korýše, hmyz a želvy, a byl tak uchvácen krásou a nedotčeností ostrova, že okamžitě požádal seychelskou vládu o pronájem atolu. Chtěl Aldabru zakonzervovat v původním stavu a vytvořit unikátní přírodní rezervaci. Úřadům se ovšem projekt nezdál rentabilní a návrh Cousteauovi zamítly.
 

Avšak díky jeho knihám, publikacím, vystoupením v televizi a hlavně oceněnému filmu The Silent World (jednomu z prvních filmů z podvodního světa, který se točil u Aldabry a Assumptionu) se o unikátním atolu dozvěděl svět. V roce 1955 byl největší ostrov Grande Terre vyhlášen přírodní rezervací.

Asi největší nebezpeší hrozilo Aldabře v roce 1962, když Britové chtěli atol přeměnit na anglo-americkou vojenskou základnu. Královská společnost (The Royal Society of London for the Improvement of Natural Knowledge) tehdy vyslala dva vědce, kteří zpracovali a předložili zprávu o ekosystému na atolu. Ta vyvolala všeobecné pohoršení nad plány vojáků a oni nakonec museli z atolů odejít. Zůstala po nich jen betonová přistávací dráha na ostrově Assumption, která se dodnes může využívat pro přistání malého dopravního letadla. V roce 1981 byla Aldabra vyhlášena světovým dědictvím a nachází se pod ochranou organizace UNESCO. 
  
  
Tyrkysové světlo
 
Po třech dnech plavby, kdy jsme zkoumali atoly Astove a Cosmoledo, jsme v dálce konečně uviděli tajemné tyrkysové světlo – ALDABRA! Modrozelená laguna se – odrážejíc mraky na hladině – barvila do tajemné zelené barvy. Toto světlo uviděli před stoletími poprvé arabští námořníci a název Aldabra tak pravděpodobně vychází z arabského slova al khadra (zelený) nebo ze jména hvězdy Aldebaran, která námořníkům sloužila k navigaci.
 
Čím blíže jsme byli, tím lépe jsme v dálce rozeznávali pobřeží zarostlé keři a kokosovými palmami, orámované nepřístupnými korály, na kterých se lámaly vlny. Kolem poledne jsme už kotvili na závěrné straně atolu u ostrova Picard, kde se na klidné bílé pláži ve stínu palem nachází vědecká výzkumná stanice. Mladý jihoafrický vědec Pierre Pistorins nás srdečně přivítal na břehu. Na atolu žije šest měsíců a aktivně se věnuje průzkumu ostrovního ptactva. Malá stanice byla založena v roce 1971 anglickou Královskou společností a v roce 1981 přešla pod záštitu organizace Seychelles Islands Foundations. Její prvořadou úlohou je udržovat, monitorovat a chránit unikátní pevninský i podmořský ekosystém. Dosud na ostrově žije okolo sta tisíc želv obrovských, rozsáhlé kolonie mořských ptáků, několik druhů pevninských krabů, kterým dominuje palmový krab Birgus latro, různorodí korýši a ještěři. Pískové pláže Aldabry využívají dva druhy mořských želv ke kladení vajec, v houštinách mangrovníků hnízdí celé kolonie terejů a fregatek a v korunách stromů se schovávají „fruit“ kaloni – jediní savci na atolu, kteří hrají důležitou roli při opylování květů a rozmnožování rostlin. Dvanáct procent rostlinných druhů na atolu je endemických.
 
Tucet osamělých
 
Uprostřed oceánu na neobydlené Aldabře žije a pracuje dvanáct vědců. Mají romantické ubytování v dřevěných domcích, které profukuje vítr, dostávají pravidelné dodávky pitné vody a jídla a mají zakázáno cokoliv sem dovážet nebo tu pěstovat.
 

Vědci byli velmi pohostinní a ochotně nám vykládali o svém výzkumu i životě na atolu. „Nejsme tak odtržení od světa, jak by se na první pohled mohlo zdát. Máme satelitní spojení a připojení na internet. Každý pátek v malé klubovně proběhne „drinking beer and playig domino“ a když připluje Indian Ocean Explorer, máme příjemné rozptýlení,“ vykládá Pierre. „V podstatě může na ostrově přírodu zkoumat kdokoliv, pokud mu projekt schválí seychelská vláda. Ale nesmí tu být najednou více než dvanáct lidí.“

Momentálně je pro atol nejdůležitější dostat z něj asi tisícovku koz, které se živí už tak chudou vegetací, na níž je závislý celý ekosystém Aldabry.
 

Ve vědecké osadě v symbioze s lidmi žijí velké želvy, které se rády nechají podrbat na krku, palmoví krabi a veselí bezkřídlí ptáci dodo.

„Tak rád bych tu zůstal,“ povzdychl si kamarád, když jsme se po celodenní návštěvě stanice vrátili na loď. „Zkoumal bych ptáky nebo želvy. Toužím jen po malé chvíli ticha v tyrkysově zeleném ráji!“
 
Když voda vře
 
Gigantická laguna je stále v pohybu, v nekonečném cyklu přílivů a odlivů. Plní se a „vypouští“ dvakrát denně. Hlavním kanálem Grand Passe proteče okolo šedesáti procent vody neuvěřitelnou rychlostí šest až deset uzlů, zaplní celou lagunu, aby se po několika hodinách toutéž rychlostí vrátila zpět do moře a nechala v laguně jen několikacentimetrovou hloubku. Při odlivu je laguna téměř bez vody. Uprostřed se nacházejí houbovité zvápenatělé ostrůvky, k nimž je možné dojít. Problém nastane, když vás předstihne příliv, pak se návrat na hlavní ostrov stává životu nebezpečnou akcí.
 
Celý aldaberský svět tak žije podle šestihodinového rytmu. Proud vnese do laguny rejnoky, žraloky, želvy, kanice a kapustňáky. Mořské želvy využívají příliv ke kladení vajec, ale běda, když nestihnou odliv. Potom, vybavené jen ploutvemi, musí překonávat až kilometrovou vzdálenost po souši zpět do moře. Při přílivu voda doslova vře a vytváří v moři bouřlivou řeku, která se žene do středu laguny. Potápění v ní je absolutně vrcholným zážitkem.
 
Letíte rozmanitým překrásným podmořským kaňonem porostlým barevnými korály, ruce máte roztažené  a celou bytostí cítíte, že v tu chvíli naplňujete pravěký sen člověka o létání. Otáčíte se v prostoru, nalétáváte na podvodní průsmyky a zatáčíte v labyrintech korálových útvarů. S vámi letí okřídlené karety a rejnoci. Žraloci odpočívají v tichu za skalami, v pestrých korálech se třesou malé rybky, snaží se ukrýt před silným proudem. Majestátní manty mávají obrovskými křídly a siby skvrnité, připomínající velké kočky, proletí nevšímavě okolo. Nadprůměrně velcí kanicové se otočí proti proudu a chvíli si nás zvědavě prohlížejí, potom se ukryjí v porostu řas, které vlají v proudu jako vlasy podmořských sirén.
 
Když se hloubka zmenší z třiceti metrů na tři, proud se zpomalí a v zrcadle mořské hladiny uvidíte odraz korálového rifu – jste na konci, v samém srdci laguny. Všude je nádherný klid, rovníkové slunce se odráží od průzračné vody, v korunách mangrovníků posedávají červenonozí terejové a fregatky a vyplašené mořské želvy se prohánějí celou lagunou a vytvářejí svým pancířem pravidelné vlny. Svět se uklidní, aby za chvíli zase ožil.
 

Nic nás nespasí…

Aldabra je tajemná, neprobádaná a krásná. Je nedotčená civilizací a právě proto vyvolává v moderním člověku prastarou touhu po objevování, touhu být první, objevit neznámý břeh a zahlédnout zázrak. Palčivá touha, která hnala námořníky přes bouřící oceány do neznáma, jen za pouhým přeludem, že na druhé straně bude zem.
 

A i když je celý svět zmapovaný a protkaný neviditelnou sítí souřadnic, sledovaný družicemi, radary a echografy, přesto existují velké záhady a místa, kde lidé nežijí. Ta místa jsou vzdálená a ztracená v oceánech, žijí jen svými přirozenými cykly a obývají je neuvěřitelní a jedineční tvorové. Najít taková místa není lehké, ale přesto – existují.

O potápění na tajemné Aldabře si můžete číst v letním čísle časopisu OCEÁN, které právě vychází.

 

Největší atol na světě

Aldabra patří Seychelské republice a nachází se 1100 km jihozápadně od hlavního ostrova Mahe, 420 km severně od Madagaskaru a 640 km východně od pobřeží Tanzanie.

Má rozlohu 153 km2, ale s porosty mangrovníků na pobřeží, lagunou a kanály dosahuje celkové rozlohy 363 km2.

Geografická  izolovanost, obtížný „kostrbatý“ terén a nedostatek vody – to všechno jsou faktory, které brání trvalému osídlení atolu a umožňují tak jeho samostatný vývoj a zachování unikátního harmonického ekosystému.

Aldabra je domovem želv obrovských (Dipsochelys dussumieri). Nachází se tu jedna z největších kolonií karet obrovských (Chelonia mydas) v Indickém oceánu a také kolonie  fregatek malých (Fregata ariel) a fregatek páskovaných (Fregata minor) – druhá největší kolonie na světě. Zároveň jde o poslední místo v Indickém oceánu, které obývají bezkřídlí ptáci – chřástalové Dryolimnas cuvieri aldabranus.

 

 

Květen 2008

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group