ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Ani život, ani smrt bez masky

Ani život, ani smrt bez masky
 
Text a foto Tomáš Svoboda
 

Přes cestu nám přeběhne liška a můj průvodce Bah se ušklíbne. Bah je totiž

Dogon, dokonce syn náčelníka z vesnice Djigibongo. A liška je u Dogonů posvátným zvířetem...

 

Písečná liška, Ogo, je podle Dogonů protivník boha života Nommy. Zatímco ten ovlivňuje pět úloh důležitých pro život, tedy plodnost, den, vlhkost, žití i řád na zemi, liška kdysi ukradla tajemství života a patří k ní noc, sucho, neplodnost, chaos a smrt. Kouzelníci z jejích stop dokážou věštit budoucnost. Celý život dodnes záhadných Dogonů pak ovlivňuje složitý systém nadpřirozena prolnutého se se světem živých.
 
Mýty a záhady
 

S Dogony je spojena řada mýtů a záhad. Hlavně se spekuluje o jejich znalosti hvězdy Siria, kterou uctívali už Egypťané. Říká se, že zatímco v dávných dobách si lidé v Evropě ještě vyráběli nástroje z kamene a hlídali svoje ohniště, předkové Dogonů již znali souhvězdí Velkého medvěda či Sirius B, malou hvězdu, která byla dlouho neznámá, protože ji svým zářením zakrýval Sirius A. Bohové ze Siria prý ukazovali Dogonům kruhy kolem Saturnu, planetu Jupiter se svými dvěma měsíci a také vyhořelou planetu rotující kolem Siria. Na druhou stranu zase někteří badatelé poukazují na to, že Dogoni nikdy nemuseli mluvit o Siriu B, ale vždy o jeho zářivějším jmenovci, protože ten je na jejich obloze dobře znatelný.

Podobným mýtem je, že Dogoni se museli setkat s mimozemšťany, neboť to dosvědčují některé prvky na jejich maskách. Etnologové ale upozorňují, že podobné prvky se nacházejí i na maskách jiných národů a je třeba na ně hledět očima samotných Dogonů, ne hledat symboly vycházející z evropské kultury.
 
 
Vysoká až deset metrů
 
Nijak tedy nepřekvapí, že při rituálech které se týkají života, ale i jeho konce a odchodu do světa mrtvých, se to jen hemží různými maskami. Masky jsou u Dogonů pojmem a hrají velmi důležitou úlohu při všech náboženských ceremoniích.
 
Nejdominantnější ze všech masek je Iminana, která může být vysoká až deset metrů(!). Je to maska hada, do něj se kdysi prý převtělil patriarcha Dogonů těsně před svou smrtí, tak alespoň praví legenda... Další z masek je Kanaga ve tvaru ptáka, která má ochraňovat lovce před pomstou zabitého zvířete. Maska Sirige je zase ve tvaru malého příbytku a reprezentuje moudrost Dogonů, předávanou z generace na generaci. Satimba je maskou černé opice, králíka, býka, antilopy a lovce. Někteří tanečníci s maskami tancují dokonce i na chůdách.
 
Dnes se hlavně ve vesnicích na přístupnějších místech masivu předvádějí některé rituální tance s maskami pro turisty. Vedle toho ale provádějí Dogoni v ústraní stejně vážně rituály, které tu používali jejich předci před mnoha desítkami let. Tyto obřady, kde jsou masky mimořádně důležité, mají navozovat rovnováhu mezi nadpřirozenými silami a společenstvím lidí.
 
Klasická dogonská maska má ve své horní části jakési křížovité prodloužení, jehož jedna část symbolizuje boha, druhá člověka. Uvádí se, že masky jsou vyráběné nové vždy pro jednotlivé rituály, někdy se ale použijí i ty původní, staré desítky let. Samotných rituálních obřadů a tanců s maskami se však mohou zúčastňovat jen muži. Pro ženy a děti jsou tabu.
 
S maskami se nějakým způsobem setkáte v každé dogonské vesnici. Dogoni provádějí jednak sezonní rituály, které souvisejí s proměnami ročních období a podobně, ale také se způsobem jejich života. Největším je rituál Sigui (někdy psáno také jako Sigi), při kterém jsou vybraní muži zasvěcování do tajů magie. Poslední  oslava se konala v šedesátých letech 20. století. Do konce šedesátiletého cyklu Signi můžeme vidět pohromadě dogdnské masky během pětidenního festivalu v dubnu či květnu.
 
Pohřeb i svatba
 

Bez průvodu masek se neobejde ani rituál, který má pomoci zesnulým opustit svět živých a odejít mezi mrtvé.

Po pěti letech, až odejde duše do světa mrtvých. Pak je tělo omyto vodou, která se zachytává do speciální nádoby. Nakonec je oblečeno do čistého roucha a spolu s nádobou uloženo do skály. Rakve s mrtvými jsou pomocí lan vyzvedávány do malých jeskyní, často ve značných výškách. Navštívit ony „jeskyně mrtvých“ mohou pouze někteří členové klanu, pokud jim to dovoluje dobrá fyzická kondice. Podívat se do jeskyň je pro běžného turistu fyzicky téměř nezvládnutelné.
 
Ve vesnici Sanga se pohřební ceremonie nazývá Yimu Gonu neboli Lovec smrti. Účastní se jí celá vesnice, všichni její příslušníci stojí v kruhu. Bojovníci v kruhu střílejí do vzduchu z pušek, které často pocházejí až z osmnáctého století. Ceremonie se uzavírá průvodem masek. Každá vesnice má jiný počet i charakter masek.
 

Složitá je u Dogonů také svatba. Plánuje se dlouho dopředu, někdy ještě před narozením dítěte – tedy toho, které bude mít svatbu. První sexuální vztahy se začínají rozvíjet hned s příchodem puberty. Bezdětný není u Dogonů akceptován jako opravdový muž.

Masky se – tedy jen některé – dají u Dogonů dokonce koupit, je však jasné, že ty staré  jsou velice drahé a ani se nesmějí vyvážet do zahraničí(!).
 
 
Štěrbiny jako pro myš
 

Prvními příbytky Dogonů byly skalní převisy a jeskyně. Po příchodu k útesu Bandiagara využili otvory ve skalách, po jejich předchůdcích – národu Telemů, který údajně uměl létat. Proč a kam Telenové odešli, dodnes není jasné. Údajně byli trpasličího vzrůstu, prostory, které jako své obydlí používali, tomu odpovídají.

Později začali Dogoni svoje domky doslova „nalepovat“ přímo na skálu a jeskyně využívali jako spižírny či hrobky.
 

Po další době se Dogoni rozhodli pro výstavbu svých vesnic na planině pod skálou. Hned nedaleko skalního zlomu (v oblasti je většinu času velké vedro, a proto Dogoni vždy rádi vyhledávali stín) si domorodci stavěli chatrče z kamene a jílu – materiálů, které našli všude okolo.

Dnes žijí stejně jako kdysi, bez elektřiny ani ve vesnicích na okraji skalního zlomu nenajdete mnoho studní; těch několik málo z nich bylo vybudováno Saúdskou Arábií v rámci programu pomoci chudým muslimským zemím.
 

I když je kraj Dogonů velice chudý, jsou místní obyvatelé schopni vypěstovat na políčkách mezi skalámi nebo na kouscích půdy pod nimi svou obživu kukuřici, fazole, rýži i zeleninu. Perfektní znalost prostředí jim umožňuje najít potravu i tam, kde by to jiné ani nenapadlo. Důkazem je například místní posvátný strom baobab, z jehož listí a semen se připravuje moučník: sladká kaše, vítaný prvek místního jídelníčku.

Dogoni byli také schopni vybudovat si docela zvláštní systém, který jim umožňuje přemísťovat vodu z cisteren a studní tam, kde ji právě potřebují. Nosiči vody jsou tu však většinou ženy.

Mimochodem, kde je voda a pšenice, je také i pivo! To se zde dokonce používá i jako medicína.
 
Obydlí jako tělo
 

Vesnice Dogonů mají pro cizince spoustu zvláštnosti. Vesnice Sanga je nádherně vystavěná přímo pod obřím skalním převisem, Ireli je zase efektně „nalepená“ přímo na skále a má velmi starou, pěkně zachovalou sýpku na obilí. Další malebnou a návštěvy hodnou vesničkou je Todaz.

Vesnice jsou vystavěny ve tvaru lidského těla: půdorys připomíná sedící postavu, kde hlavu reprezentuje dům pro muže. Ti tu odpočívají, pokuřují a hovoří o místních záležitostech. Tělo příbytky žen, a zbylé domy symbolizují tepny a svaly. Vchod do vesnice je v místě genitálií.
 

S příchodem turistů se bohužel z oblasti vytrácejí staré vyřezávané okenice a dveře a svět Dogonů se nenápadně mění podle potřeb cizinců. Pro některé vesnice představuje turismus také hlavní zdroj obživy. Nezbývá tedy než doufat, že nově budované vymoženosti pro turisty nenaruší nádhernou malebnost zdejší krajiny a architektury a nezmizí národ, který je dodnes pro cizince záhadou.

 

Dogoni
  

● Mali je pátou nejchudší zemí na světě.

● Dogoni žijí zejména kolem útesu Bandiagara, místy vysokého až 400 m a dlouhého asi 150 km. Uvádí se, že jich je tu asi na 200 tisíc. V celém Mali pak něco více než zhruba trojnásobek. Samotný útes Bandiagara je zapsán na seznam světového dědictví chráněného UNESCO.

● Původní obyvatelé přišli do této oblasti – či spíše sem byli zahnáni – již někdy okolo roku 1300. Uvádí se, že přišli z pravého břehu řeky Niger, odkud šli na západ do dnešní severní části Burkina Faso. Odtud ale byli vytlačeni k útesu nájezdy vyznavačů islámu. Dogoni jsou původně animisté, tedy vyznávají systém přírodních bohů. V současné době je v Dogonu zhruba přes šedesát procent obyvatel animistické víry, zbytek tvoří muslimové a jen částečně křesťané.

● Jsou vynikající řezbáři.

● Podle mýtů Dogonů, které známe, nebeský stvořitel oplodnil matku Zemi a narodili se čtyři bratři – Dyon, Arou, Dommo a Ono. Ti pak založili kmen Dogonů.

● Hlavním bohem Dogonů je Amma. Podle jejich mytologie je každá lidská bytost vyobrazením jejich světa a děti jsou vyobrazením svých rodičů. Tedy jejich následovníci jsou zobrazením celého jejich pokolení. Celý kastový systém Dogónů je postaven na tomto principu: hrnčířův syn se stane vždy jen hrnčířem. Každá kasta má svoje zákony a přikázání a její členové se smějí pohybovat jen v určité oblasti.

● O Dogonech se uvádí, že jejich systém tradic a mytologie je možná v celé Africe nejpropracovanější. Přes různé snahy popsat ho a vysvětlit není dodnes zcela objasněn.

 

Rady na cestu
 

● Oblast zlomu Bandiagara je krajem, kterým musí být nadšen každý, kdo rád fotografuje. Nejlepším obdobím pro návštěvu je proto září a říjen, kdy je tu dobrá viditelnost a nejsou tady ranní a večerní mlhy.

● Při fotografování lidí je velmi důležité zachovávat normy slušného chování, tedy pokud fotografujeme osoby, je dobré k tomu nejdříve dostat souhlas, zejména pokud jde o ženu.

● Mali, tedy i kraj Dogonů, je zemí relativně drahou, je zde málo potravin, málo aut, málo benzinu a také i málo řidičů. To zvedá ceny a je třeba s tím počítat.

● Při návštěvě vesnice v každé z nich požadují po turistovi menší poplatek místnímu náčelníkovi za návštěvu. Tyto peníze prý slouží na údržbu sídliště.

● Do velkých problémů se může dostat, kdo se pokusí vniknout hlouběji do území Dogonů, turistům běžně nepřístupného. Dogoni bývají dost uzavření a pohybovat se po jejich území může být i problematické, některá místa považují za nedotknutelná.
 
Říjen 2008
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group