Archiv vydání magazínu Koktejl

Evropské národy se po celý středověk předháněly, který z nich je nejstarší, a na důkaz toho sestavovaly důmyslné rodové seznamy. Ve druhé polovině 20. století se o středověké teorie začali zajímat také moderní historici. Ne snad jako o hodnověrné prameny, ale jako o dobové představy národních elit o sobě samých. Co se tedy z těchto pramenů dozvíme o Češích?

Kronikář Baszko konstatuje, že existuje velké množství slovanských národů a jazyků. Synové vládce Pana se jmenovali Lech, Rus a Čech a jsou tak zakladateli hlavních slovanských národů – Poláků, Rusů a Čechů. Jak byli s Panem a jeho potomstvem příbuzní Nimrod a jeho syn Slavo, to se bohužel nedozvíme. Rozhodně byli všichni potomci Jafetovi, s nimiž měli bratři Janus a Rus zplodit Slovany i Němce.

Právě z tohoto srbského kraje, ze země zvané Charváty, pocházel Čech, zakladatel českého národa a české země.Tím kronika vnáší do obecného povědomí představu, že Slované a Čechové nějakým způsobem navazují na řeckou slávu, a jsou tedy politickými dědici Řeků.

Přibík Pulkava z Radenína, píšící svou kroniku rovněž na přímou objednávku Karla IV., zasazuje vznik českého jazyka hned k babylonskému zmatení. Název Čech, Bohemia, podle něj vychází ze slovanského slova boh, tedy přímo z výrazu označujícího Boha.

Bouřlivák Jeroným Pražský, upálený v Kostnici roku 1416, rovnou vyhlašuje, že Čechové jsou „svatosvatý národ“ a bezprostřední potomci Řeků.

Na přílišné sebevědomí Čechů v roce 1458 ironicky narážel i italský humanista Eneáš Silvius Piccolomini, pozdější papež Pius II. Němci se prý spokojí s římským původem, Římané, Francouzi a Angličané hledají kořeny svých národů v Tróji. Jen barbarští Čechové chtějí být za každou cenu ještě starší, když tvrdí, že byli přímo u stavby babylonské věže, kde vznikl i jejich jazyk. Kromě Židů není na světě jiný národ, který by jako Češi stavěl tak vysoko své vlastní počátky. „Možná jednou Čechové přijdou s tvrzením,“ poznamenává jízlivě Piccolomini, „že jejich národ pochází přímo z lůna pramáti Evy“.

Přesto tentýž Martin Luther, v němž viděli proroka obnovy církve boží i mnozí Čechové, vyslovil i ono květnaté „Všichni jsme husité“ a propojil tak českou a německou reformaci.

Zatímco se hornorýnský právník a literát Johann Fischart (†1590) ještě roku 1572 vysmívá zkazkám o praotcích Čechovi a Lechovi, falcký luterán Theobald Hock (†1658), působící v Praze, fabuluje roku 1601 o tom, že Noe poslal praotce Němců Tuiscona do Evropy už před onou „velkou jazykovou akcí v Bábelu“ a Němci jsou tak nejstarším evropským i světovým národem. Němčina a slovanština jsou však natolik promíšeny, že Němci a Čechové jsou vlastně blízcí příbuzní.

Prapůvodními obyvateli Čech jsou podle něj Germáni, avšak roku 639 za císaře Konstantina přivedl nějaký muž jménem Čech z Illyrie národ charvátský a „tehdáž dvojí národ spolu se smísil“. Zformování českého národa tak má v Kuthenově pojetí své germánské a slovanské kořeny.

Rovněž český jezuita Bohuslav Balbín (†1688) byl poněkud skeptický k pokusům hledat počátky národů a jazyků, případně vyhlašovat jejich absolutní nárok na jednu konkrétní zemi. Neboť k lidské přirozenosti dle Balbína náleží „stěhování se“.

Oba, J. A. Komenský i B. Balbín, opěvují však krásu a starobylost českého jazyka a zvláštní roli Čechů v dějinách. B. Balbín nadto dodává: „Je třeba si všimnout okolnosti, jež nemálo přispívá k naší slávě, že totiž Čechy byly ve všech staletích obývány statečnými národy!“

Hrdost na slavné dějiny Čech se pak o sto let později stala i jedním z hlavních impulzů ke zrodu moderní české historiografie. V ní už nebylo místo pro praotce Čecha ani pro jiné mýtické postavy. Zůstaly ovšem součástí našich pohádek a pověstí, inspirací umělcům.

S tématem původu Čechů se budete na stránkách

magazínu Koktejl setkávat i v roce 2009.

Zmatení jazyků

● Babylonské zmatení jazyků popisuje stejně jako potopu světa biblická 1. kniha Mojžíšova. Stojí zde, že původně „celá země byla jednotná v řeči i v činech“. Lid si však umínil, že si vybuduje věž, „jejíž vrchol bude v nebi“. Hospodin se rozhodl, že takovou pýchu potrestá: „Nuže, sestoupíme a zmateme jim tam řeč, aby si navzájem nerozuměli.“ Místo se pak nazývalo Bábel (Zmatek), neboť zde Hospodin zmátl řeč veškeré země. Jazyků, kterými pak lidé začali mluvit, mělo být dvaasedmdesát.

ČEŠI VE SVĚTLE VĚDY

● V mladší době kamenné (neolitu) osídlil území dnešní Čech lid s takzvanou lineární keramikou, který přišel z jihovýchodu Evropy. Tito první zemědělci, postupně kolonizovali povodí velkých řek a položili tak základy dnešní kulturní krajiny.

● Ve 4. století př. n. l. přišel na české území keltský kmen Bójů, podle něhož dostaly Čechy název Boiohaemum, latinsky Bohemia.

● Krátce před koncem starého letopočtu (někdy mezi léty 9 až 6 př. n. l.) přišli na území Čech germánští Markomani vedení náčelníkem Marobudem. Ten zde vybudoval mocnou říši s hlavním městem Marobudum kdesi ve středních Čechách, která vzdorovala i Římu.

● V 6. století pronikají do českých zemí Slované, kteří se stali převažujícím etnikem, z něhož začal vznikat český národ.

● Ve 13. století byly z popudu českých králů kolonizovány hraniční oblasti německy mluvícím obyvatelstvem, které založilo řadu významných královských měst a přispělo k ekonomickému a kulturnímu rozkvětu státu.

● Čechy a české země byly vždy etnicky pestrým prostorem otevřeným komunikaci s jinými národy: odnepaměti zde žila početná německá i židovská komunita, během staletí se v českém prostředí usazovali například Italové, Francouzi, Poláci a další evropské národy.

● Podle testů DNA má genetické znaky typické pro populace náležející ke slovanské jazykové skupině jen polovina Čechů (40 % pro slovanské národy střední a východní Evropy, 11 % pro Jihoslovany). U čtvrtiny lidí se genetické znaky shodují s obyvateli románských zemí, například s Francouzi a Italy. Desetina Čechů má genetické znaky typické pro Germány, tedy Němce a Skandinávce. Předkové některých Čechů ale pocházejí i z Asie či severní Afriky .

DALŠÍ TEORIE

● Anglický františkán Bartholomeus Anglicus se kolem roku 1240 ve svém popisu Německa striktně řídí jazykovým hlediskem. Týká se to především evropských národů, jejichž jazykovou pestrost znal z vlastní zkušenosti. Rusové, Čechové a Slované mají podle něj stejný jazyk, přičemž ke slovanské jazykové skupině náleží též Poláci, Vendové, Dalmatinci a Korutanci. Jazykovou hranicí, která odděluje Slovany od Germánů, je pro něj řeka Labe.

● Primas Španělska a arcibiskup toledský Rodrigo Jiménez de Rada, autor díla „Chronica Hispaniae“ z roku 1243, rozlišuje v Evropě od Irska až po oblasti osídlené divokými Kumány patnáct národů mluvících třinácti jazyky. Na východě Evropy zná mimo jiné i Slovany, zvláště uvádí Čechy a Poláky. Jde o první racionální pokus o klasifikaci evropských národů.

● Vídeňský měšťan Jansen Enikel sepsal kolem roku 1276 ambiciózní veršovanou světovou kroniku. Svou fantazii uplatnil již při popisu babylonského zmatení jazyků, když popisuje, jak ihned po Hospodinově zásahu začali lidé na sebe mluvit rusky a maďarsky, jiní česky, německy, řecky a pohansky.

● Albert Krantz, kancléř univerzity v německém Rostocku, má ve svém díle Saxonia z roku 1502 jasno: Vendové neboli Slované hovoří sice slovanským jazykem, ale pochází od Germánů, jejichž praotec Tuiscon panoval od Rýna k Donu, tedy i nad Slovany. A z této perspektivy, označující Germány za první vládce Evropy, odmítá i slovanské pradějiny zaštiťované Čechem, Lechem nebo Krokem, počátky Čechů od babylonského zmatení, ale i třeba trójské kořeny Francouzů.

● Bavorský učenec Johann Aventinus je ve svém spise Rudimenta gramaticae z roku 1517 poněkud střízlivější. Slovanský jazyk podle něj opravdu vznikl už v Bábelu, stejně jako němčina a italština. Praotec Němců, Tuiscon, který přivedl Němce do Evropy, byl pánem nad lidem dvou jazyků, totiž němčiny a jazyka slovanského. To, že oba národy jsou spolu historicky úzce spojeny, věděl prý i císař Karel IV., jak Aventinus vyvozuje z některých jeho císařských nařízení.

● Andreas Althamer (†1539), luterský farář v Ansbachu, vymyslel v roce 1529 (či 1536) nový mýtus o evropské roli Němců, když vytvořil konstrukt, v němž je Tuiscon praotcem Germánů, Sarmatů a Skytů, tedy německých i slovanských národů. Naopak Beatus Rhenanus (†1547), humanista ze Schlettstadtu, kritizuje roku 1531 teorie o Tuisconovi a též všechny „báje“ o původu národů, které jsou tolik rozšířené zejména u Francouzů, Skotů a Čechů.

● Řezenský benediktin Christoph Hofmann (†1534) ve stejné době zcela bezelstně vypisuje ve své Chronic der Behemen, že praotcem Čechů byl Lech, později nazývaný Čech. A ten byl jedním ze stavitelů babylonské věže, kde při zmatení obdržel i slovanský jazyk.

● Vědecký revolucionář, experimentátor a myslitel Paracelsus se v roce 1538 postavil proti uctívání mýtického praotce Germánů Tuiscona a znovu staví učenecké veřejnosti před oči tradiční představu o původu většiny Evropanů od Noemova syna Jafeta, zahrnuje v to i Germány a Slovany.

PhDr. Petr Hlaváček, Ph.D.

Historik, zabývá se kulturními a náboženskými dějinami středověku a raného novověku. Studoval na univerzitách v Praze a v Bernu, působil jako vědecký pracovník v Centru pro dějiny a kulturu střední a východní Evropy v Lipsku. Přednáší dějiny středověku na Jihočeské univerzitě, je koordinátorem Centra pro dějiny evropského myšlení při Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a Filozofickém ústavu Akademie věd ČR v Praze.