ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Jméno podle kánoe

Jméno podle kánoe
 

Text a foto Pavel Fochler

 
Záliv Hojnosti (Bay of Plenty) na Severním ostrově Nového Zélandu vděčí za jméno kapitánu Cookovi. Maoři ho tu přátelsky přijali a nabídli hojnost potravin. Kotviště v ústí řeky, kde v říjnu 1769 přistál, však jeho jméno nenese. Nazývalo se Whakatane a za svůj název vděčilo dceři jednoho z dávných maorských mořeplavců.
 
Přijel jste si zaplavat s delfíny, nebo chcete rybařit?“ ptal se v narážce na obvyklý důvod zájmu turistů o Whakatane recepční malého hotýlku nedaleko nábřeží. Ubytování pro batůžkáře – backpackers – je na Novém Zélandu oblíbený a nejlacinější způsob ubytování. Malý pokojík s palandou, společná kuchyňka. Hlavní sezona skončila, takže jsem tu sám. Do Whakatane jezdí především milovníci přírody, sportovní potápěči a zájemci o maorskou historii, důvod mé návštěvy je ale jiný: rád bych navštívil asi padesát kilometrů vzdálený Bílý ostrov (White Island), maorsky nazývaný Whakaari.
 
Kapitána Cooka inspirovala při záznamu jména ostrova do deníku a mapy bílá oblaka páry nad vrcholem ostrova – je to totiž od nepaměti nejaktivnější z novozélandských sopek. Evropští osadníci na ostrově až do roku 1901 těžili síru, kvůli sopečné činnosti ale museli těžbu ukončit. Od roku 1953 je ostrov soukromou přírodní rezervací, kam whakatanské cestovní  kanceláře pořádají výlety. Lodí trvá cesta asi šest hodin, helikoptérou jen půlhodinu. Ostrov má tři krátery s horkými sirnými prameny, ale žádnou zátoku, kde by se dalo při větších vlnách přistát. A to je právě i můj současný problém.
 
 
Odplavená kánoe
 
Zůstávám ve dvacetitisícovém městě Whakatane, které leží jako přírodní přístav při ústí stejnojmenné řeky. Z písčitého břehu tu vybíhá do vody malé skalisko se zakrslým stromem a pamětní deskou. Anglicko-maorský nápis z 16. března 1940 připomíná rok 1340 a jednu z nejdůležitějších událostí maorských dějin Nového Zélandu. Podle vyprávění předávaného po generace byl prvním obyvatelem náčelník Tiwakawaka, vnuk poloboha a legendárního cestovatele Mauiho.
 
Místo se jmenovalo Kakahoroa až do doby, kdy zde se svými lidmi ze severovýchodu Severního ostrova přistál náčelník Toi. Oba kmeny se smísily a nad dnešním městem založily opevněné místo Kapu-te-rangi. O dvě stě let později zde na cestě z mýtické pravlasti Hawaiki (snad Raiatea v dnešní Francouzské Polynésii) přistála pod velením náčelníka Irekawy velká kánoe Mataatua. Loď vezla zásobu sazenic jedlých kořenů tara a kumare a řídil ji Irekewův syn Toroa. Zakotvili v ústí řeky, muži se vydali na kopec Kapu-te-Rangi, ženy zůstaly u kánoe vytažené na břeh. Nastal však příliv a říční proud začal odnášet kánoi zpět na moře. Zatímco ostatní ženy se jen bezmocně dívaly, Toroova dcera Wairaka se s výkřikem „E! Kia whakatane au i ahau!“ (Nechte mě zastat práci muže!) vrhla do vody, dostihla kánoi a připádlovala s ní zpět. Porušila tak sice tradici, podle níž směli pádlovat pouze muži, zachránila však loď. Bylo jí odpuštěno a její výkřik dal místu nové jméno.
 
Okolo roku 1830 se u Whakatane začali objevovat první bílí velrybáři, obchodníci a misionáři. Pobřežní osadu vydrancovali Maoři při svém povstání v roce 1869, ale prosperita se sem brzy vrátila. Na vysušených bažinách vznikala pole a sady a ve městě se objevily nové domy a obchody.
 
Posvátné místo
 

Dnes Whakatane slouží především jako středisko zemědělsko-lesnického okresu Rangitaki a kromě obchodů ze zemědělskými potřebami a četných obchůdků se suvenýry a restaurací má i dva velké obchodní domy.

 V malém parčíku s památníkem padlých z první a druhé světové války každého návštěvníka překvapí kuželovité skalisko porostlé keři a stromy a protknuté krátkým tunelem. Pohaturoa bývalo posvátným maorským místem (tapu). Odehrávaly se tu křty a další obřady, v roce 1840 zde náčelníci místních kmenů Ngati Awa připojili své podpisy ke smlouvě z Waitangi, jíž se Nový Zéland oficiálně dostal pod nadvládu Velké Británie. Fotografie z whakatanského muzea ukazují, že místo kdysi bývalo na samém okraji zálivu, díky úpravám nábřeží se vzdálilo na dva kilometry.
 
Filé s kečupem
 
Nedaleko náměstí objevuji prodejnu Fish and Chips, novozélandské speciality skládající se z rybího filé a hranolků. Zatímco čekám na přípravu své porce, povídavý majitel hrdě ukazuje na stěnách rozvěšené fotografie, novinové výstřižky a diplomy:
 

„Od té doby, co většinu podobných obchůdků na Novém Zélandu ovládli Číňané, úroveň ryb s hranolky poklesla. Maso není správně propečené, hranolky jsou přesolené a škvaří se na přepáleném oleji. Začali jsme proto organizovat každoroční soutěž a já jsem ji několikrát vyhrál. Teď jsem se usadil tady. V létě sem jezdí hodně turistů, jinak je tu ale klid. A to mi ve velkých městech, kde jsem žil dříve, chybělo.“

Dojídám své filé s kečupem, citronem a hranolky a vracím se zpět na nábřeží. Večerní obloha střídá nejrůznější barevné kombinace a já se těším, že snad zítra konečně uvidím vytoužený Bílý ostrov. „Litujeme,“ odpovídají na můj dotaz v cestovní kanceláři. „Předpověď na zítřek ani na další dny není příznivá, opět bude větrno a bude pršet.“

Bílý ostrov jsem sice neviděl, ale Whakatane se svým klidem a maorskou historií a památkami i tak stálo za návštěvu.

 

Mataatua kanoe A MAOŘI

● K maorské historii patří i posvátná jeskyně Muriwai nedaleko ústí řeky. Kdysi sloužila jako dočasný přístřešek posádce kánoe Mataatua, klenba se však částečně zhroutila a jeskyně je nepřístupná.

● Slavnostní maorská kánoe (waka), která po své dávné předchůdkyni nese jméno Mataatua, je umístěna pod přístřeškem obehnaným mříží na nepříliš posvátném místě u řeky. Odehrávají se tu totiž pikniky a barbecue (grilování).

● Poslední výspu pevniny před ústím řeky do Tichého oceánu tvoří malý kopcovitý násep, na němž je umístěna socha Wairaky, dcery kapitána Toroy.

 

Pavel Fochler

Vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Praze. Působil mimo jiné jako tlumočník a turistický průvodce. Zajímá se především o koloniální dějiny ostrovů Ameriky, jihovýchodní Asie a Tichomoří. Je autorem knihy o Malých Antilách „Ostrovy, piráti a plantážníci“ a spoluautorem několika hesel do připravované Encyklopedie památek UNESCO.
 
Listopad 2008
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group