ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Aristokrat bořící mýty

Aristokrat bořící mýty
 

Text Barbora Literová

 
Obdivuje ho  i americký herec Michael Douglas, který si koupil jeho vilu na Mallorce, kde na něj vzpomínají s vděčností. Zato v Čechách o něm ví jen pár znalců, ačkoli  mu patřil zámek v Brandýse nad Labem, kam umístil své bohaté sbírky dovezené z cest.
 
Postava Ludvíka Salvátora by ve své renesančnosti mohla připomínat „nejslavnějšího Čecha“ Járu Cimrmana. U rakouského arcivévody ale máme jistotu, že skutečně žil, byť odlišně než většina příslušníků jeho společenského stavu. Navzdory četným zásluhám, kdy mu obyvatelé několika ostrovů vděčí za dokumentaci své historie i přírodního bohatství, jako by se na Ludvíka v Česku zapomnělo. Přestože se narodil ve Florencii, azyl pro přírodovědné sbírky dovezené z cest našel ve svém zámku v Brandýse nad Labem, a zde završil i svou životní pouť.
 
 
Aktuální studie vzhlížejí k Ludvíkovi s obdivem jako k člověku, jenž se nebál překročit hranice společenských konvencí navzdory svým aristokratickým titulům. Nicméně první životopisy, vydané v roce 1991 v Německu, jako by hovořily o někom zcela jiném. Vykládají o „podivínovi, samotáři a vyděděnci habsburského císařského domu“. Takové bulvární domněnky vycházejí právě z Ludvíkova volnomyšlenkářského přístupu k životu i etiketě. Navzdory jeho často groteskně laděnému oděvu nikdo nemohl zůstat vlažný vůči jeho charizmatu, jež k němu lidi přitahovalo, či naopak. Nikomu ale nebyl lhostejný.
 
Nejvzdělanější Habsburk?
 
Sotva Ludvík  odrostl kolébce, už se začala projevovat jeho horečná touha po vědění. Již v pěti letech uměl číst a psát. Nejprve ovládal rodnou italštinu, záhy přibyly němčina, francouzština, angličtina. Ve třinácti se naučil latinu a zanedlouho přidal do svého lingvistického portfolia také řečtinu. Samozřejmě se naučil i česky. V roce 1885 si přeložil do češtiny svou knihu, popisující cestu do Egypta a Sýrie, nazvanou Karavanská cesta z Egypta do Sýrie, kterouž popsal arcivévoda Ludvík Salvátor Toskánský. Celkově ovládal čtrnáct jazyků.
 
Jeho neutuchající zájem o vědu, přírodu a cizí kultury způsoboval starosti jeho rodičům. Bylo zřejmé, že pacifistické názory jejich syna ho nedovedou k  vojenským ostruhám, jak si představovali. Ludvíka nezajímaly ani oblíbené aktivity společenské smetánky, jako kupříkladu lov. Raději seděl sám hodiny v přírodě a pozoroval ji. Než by zvířata zabíjel, raději si je kreslil.
 
Když mu bylo čtyřiadvacet, splnil si Ludvík svůj klukovský sen. Pořídil si parní jachtu Nixe, která se mu stala nejen dopravním prostředkem, ale také domovem a plovoucí pracovnou. Přestože na Mallorce vlastnil kdejakou usedlost, nejraději čas trávil bádáním ve své kajutě. Nixe byly ve skutečnosti dvě. Ta první vinou kapitána narazila na skalní útes. Ludvíka to však neodradilo a pořídil si druhou. Ale ani ta nedopadla dobře. V roce 1925 ji zdědili dřívější zaměstnanci, žijící na Ithace, a nechali ji sešrotovat.
 
 
Slavný syn Mallorky
 
Rada města Palma jmenovala v roce 1895 Ludvíka „slavným synem Mallorky“, přitom ho na Baleárské ostrovy přivála náhoda. Původně měl v plánu prozkoumat Dalmacii, ale protože tam řádila epidemie cholery, musel změnit plány. Náhradní útočiště mu poskytly Baleáry. Arcivévoda byl místní krajinou nadšen a horlivě se pustil do přírodovědného výzkumu. Sbíral horniny, rostliny, vše třídil a identifikoval. Mravenčí prací vytvořil jakousi encyklopedii Baleár, jež dodnes slouží jako respektovaný zdroj dokumentující jejich historii a vývoj.
 
Vypracoval několik kategorií, od geologie a zoologie přes klima až po zdravotnictví. Do tabulek Tabulae Ludovicianae pak shromáždil data nasbíraná k jednotlivým tématům. Postupoval vědecky, spolupracoval s odborníky, dotazoval se i obyvatel znalých poměrů.
 

Jeden z expertů, kterého oslovil, byl L. W. Schaufuss, německý světově uznávaný specialista na brouky. Ludvík ho pověřil identifikací brouků z Baleár a posléze vydal vlastním nákladem knihu se 332 popsanými druhy baleárských brouků, z toho šestnácti nově objevenými. Dalším členem elitního štábu byl i Wilhelm Dörpfeld, archeolog a pokračovatel Heinricha Schliemanna v Troji. Na Ludvíkově encyklopedickém díle se podílela i řada dalších významných vědců, jeho metou bylo dosáhnout co nejvyšší vědecké úrovně.

Není divu, že dnes na Mallorce najdeme po Ludvíkovi pojmenované ulice, náměstí a dokonce i obelisk. Říkají mu El Balearo. Oslovení, z něhož je cítit hrdost. Ludvík tu zapustil kořeny a nechal tady i srdce. Životopisci vzpomínají na arcivévodu „smutně hledícího z oken svých komnat brandýského zámku na dešťové mraky táhnoucí nízko po obloze a zkroušeného více, nežli nemocí těla, steskem duše po jasném nebi a třpytivém moři slunné Mallorky...“
 

Z cestopisů Salvátora znal i jeden z baleárských ostrovů – Formenteru – Jules Verne. Zřejmě sem nikdy nevkročil, přesto ho proslavil ve svých románech. Místní tu Verneovi u majáku „na konci světa“ postavili i pomník. Ludvík Salvátor se také stal předobrazem hlavního hrdiny Verneova románu Matyáš Sandorf.

Mallorka byla  Salvátorův domov, kde vlastnil sedmnáct nemovitostí i s rozsáhlými pozemky. Zkráceně - patřila mu většina celého severního pobřeží ostrova. Na severozápadě, u silnice vedoucí z Valldemosy do farní obce Deia, se uprostřed olivového sadu vysoko nad mořem vypíná usedlost Miramar. Je krásná stejně jako její název. Původně to byl klášter, kde se mniši připravovali na své misijní cesty do arabských zemí. V jeho kapli se nachází socha Panny Marie z carrarského mramoru. Přivezla ji sem císařovna Sissi jako upomínku na zdejší návštěvy v zimě 1892 a 1893.
 
Skutečnou perlou mezi Ludvíkovými nemovitostmi je ovšem vila La Estaca, jediná, kterou si nechal od základu sám postavit v jihoitalském stylu v roce 1878. Po více než sto letech ji zakoupil ­hollywoodský herec Michael Douglas a využívá ji jako jedno ze svých sídel.
 
Láska jako antická tragédie
 
V Ludvíkově životě střídaly úspěchy karamboly na poli milostném. První dámou jeho srdce byla Mathilde, dcera polního maršála. Podobně jako Ludvík i ona zastávala nekonvenční názory a postoje k životu, což se jí stalo osudným. Jako emancipovaná dívka se oddávala téměř výlučně pánské kratochvíli – kouřila tabák. Co ale Mathilde způsobil popel padlý z cigarety, to by snad nevymyslel ani Homér, autor antických tragédií.
 
Šaty z indického mušelínu, jež měla na sobě, byly pro větší jemnost materiálu napuštěny hořlavým glycerinem. Před Ludvíkovýma očima se tak jeho milá proměnila v hořící pochodeň. Na většině těla utrpěla těžké popáleniny a po několika dnech v bolestech zemřela. Po otřesném zážitku se Ludvík zařekl, že se nikdy ­neožení a svůj slib dodržel.
 

Přesto jeho srdce ještě jednou zahořelo k exotické krásce Catalině Homar, dceři truhláře. Přes svůj prostý původ se stala dokonalou správkyní Ludvíkových mallorských panství. V roce 1899 dokonce podnikli společný výlet do Svaté země. Opět ale zasáhla nemilosrdná rána osudu. Arcivévodu postihlo onemocnění známé jako elefantiáza. Ludvík se styděl za své tělesné znetvoření a dalších šest let se na Mallorce neukázal. Jejich platonický vztah byl zaklet do dopisů, které si často vyměňovali.

V roce 1905 Catalina zemřela na lepru, aniž by se dozvěděla, proč Ludvík skutečně zanevřel na své nejoblíbenější místo na zemi. Není ale pochyb o tom, že tuto nespoutanou Mallorčanku miloval. Důkazem je kniha Catalina Homar, v níž Ludvík diskrétně vylíčil vzájemný vztah.

 

Vzory z řad předků

● Už předci Ludvíka Salvátora z řad toskánských Habsburků měli smysl pro vědu. Lotrinský vévoda Leopold i jeho syn František Štěpán ovlivněni osvícenstvím věřili v sílu rozumu.

● Ve vídeňském Schönbrunnu nechal František Štěpán zřídit zvěřinec a botanickou zahradu. Najal také holandského botanika a zahradníka Nikolause Josepha Jacquina a v roce 1755 jej vyslal na výzkumnou výpravu do Karibiku.

● I Ludvíkův otec Leopold II. si na cestách vše pečlivě zaznamenával a byl tak synovi velkým vzorem.

 

Ludvík Salvátor Toskánský

● Narodil se roku 1847 ve Florencii, zemřel v roce 1915 v Brandýse nad Labem.

● Rakouský arcivévoda, toskánský velkovévoda, významný cestovatel, etnograf, geograf a spisovatel. V německy mluvících zemích a na Baleárských ostrovech se jedná o mimořádně populárního příslušníka habsburského rodu.

● Získal řadu mezinárodních ocenění. Byl čestným členem císařské Akademie věd ve Vídni a rytířem rakouského Řádu Zlatého rouna.

● Nejčastějšími cíly jeho cest byly ostrovy ve Středozemním a Jaderském moři, doplul také do Severního moře, Jižní Ameriky a Austrálie. Většinu zámořských výprav uskutečnil na vlastní parní jachtě Nixe, kterou často i sám kormidloval.

● V rámci plavby z výstavy v australském Melbourne v roce 1883 arcivévoda obeplul zeměkouli. Počasí nedovolovalo přímou plavbu do Evropy, a proto zvolil východní cestu přes Tichý oceán a Ameriku.

● V polabském Přerově nad Labem založil po roce 1895 jedno z prvních etnografických muzeí v Evropě.
 
Listopad 2008
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group