ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Les z drahých kamenů

Les z drahých kamenů
 

Text a foto Kateřina a Miloš Motani

 
Kam až oko dohlédne, leží přeházené kmeny mohutných stromů, hromady špalků, úlomků. Vše je zkamenělé, jako by se toho místa někdo dotkl kouzelnou hůlkou. Tohle ale není pohádka. Díváme se na největší zkamenělý pravěký les na světě. Hýří nejpestřejšími barvami.
 

Před dvě stě dvaceti pěti miliony let vypadala oblast současného Petrified Forest úplně jinak. V nejstarší éře druhohor, v útvaru trias, panovalo v severovýchodní části Arizony teplé vlhké klima. Rozsáhlou bažinatou oblastí obklopenou řadou činných sopek protékalo několik řek plných vody. Břehy okolo močálů se zelenaly hustou vegetací, kterou tvořily dnes již vymřelé nahosemenné rostliny, obrovské stromové kapradiny a palmám podobné cykasy. Vysoko k nebi, do výšky až šedesáti metrů, se vypínaly koruny pravěkých jehličnanů Araucarioxylon, které připomínají současné araukárie v Austrálii, Jižní Americe a na některých tichomořských ostrovech. Rostly tu i Schilderie (podobné cypřiškům) a stromy Woodworthia. Vody obývali velcí pravěcí plazi a hustý porost byl útočištěm malých ještěrů a dinosaurů.

Ani se nechce věřit
 
Podemleté nebo větrem vyvrácené odumřelé stromy, stromové kapradiny a uhynulé živočichy odplavovaly rozvodněné řeky postupně do močálů, kde vše zůstalo pohřbeno pod mohutnými nánosy bahna, jílu, kalu, hlíny, jezerního písku a vulkanického popela. Bez kyslíku se organické tkáně rozkládaly jen velmi pomalu a veškerá buněčná tkáň pravěkých stromů postupně nasákla vodou bohatou na křemičité minerály. Rozpuštěný nerost (oxid křemičitý, SiO2) pak postupem času ztvrdl na kámen. Z mrtvých zvířat zůstaly velmi dobře zachovalé kosterní zbytky.
 
Oblast močálů byla později zatopena velkými sladkovodními jezery, na jejichž dně se usazovaly další a další mohutné vrstvy. Rozlehlá oblast se pak díky procesům v zemské kůře začala zvedat vysoko nad hladinu moře a miliony let staré vrstvy se narušily. Popraskala i většina zkamenělých kmenů a vlivem erozí se začal pohřbený zkamenělý les pozvolna odkrývat. I dnes se s každým novým deštěm odplaví určité množství kdysi usazeného materiálu.
 
Protože přeměna dřeva v kámen byla velmi pomalá, dřevo má vykreslené i ty nejjemnější struktury. Stromová kůra, letokruhy, suky, ale i třísky vypadají jako živé. Skláněli jsme se nedůvěřivě nad celými mohutnými kmeny, nad špalky a úlomky dřeva – dokud jsme skutečně neuvěřili, že pravěký les je opravdu ztvrdlý na kámen.
 
Čistý křemen je bílý, našedlý, lehce tónovaný. Zkamenělé dřevo je často velmi pestré – díky příměsím železa, manganu, uhlíku, kobaltu, chrómu, mědi a jiných chemických prvků. Dokonce se tu nacházejí polodrahokamy jako například fialový ametyst, kouřově zbarvená záhněda, růžový růženín, žlutý citrín, achát, karneol, žlutý až okrově hnědý jaspis a černý onyx. Různé odrůdy křemene nahradily buněčnou tkáň a místy vyplnily různé dutinky.
 
Dnes je tato krajina po změně klimatu naprosto pustá, vyprahlá a velmi chudá na vegetaci. Tam, kde je půda stabilnější, rostou trávy a nízké keře, místy pak kaktusy nebo menší juky. Mezi tím vším žijí hlavně různí hlodavci, četní ptáci, užovky. Někdy se krajinou tiše mihne osamělý kojot. Je nutné dávat si tu pozor na jedovaté chřestýše. Mezi barevnými zkamenělými stromovými špalky velmi často proběhnou neméně pestré ještěrky. A při trošce štěstí je možné zahlédnout i stáda vidlorohů. Tohoto vůbec nejrychlejšího živočicha Severní Ameriky ­postihl skoro stejný osud jako bizony. Z dřívějších několika milionů kusů zbylo ke konci nesmyslného zabíjení pouhých patnáct tisíc jedinců.
 
 
Krystalové stromy
 
Petrified Forest je možné projít během tří až čtyř hodin. Byla by však hrozně velká škoda omezit se jenom na několik vyhlídek. Pokud chce člověk krajinu poznat a aspoň trochu jí porozumět, musí ji projít po svých. Oblast zkamenělého lesa má tu výhodu, že k tomu stačí i několik malých nenáročných výšlapů. A komu by to nestačilo, může se vypravit do oblasti rozlehlé divočiny bez značení a bez cest. My byli v Petrified Forestu již podruhé, a tak jsme si nenechali tuto možnost utéct.
 
V návštěvnickém centru Painted Desert jsme si nejprve vyřídili bezplatné povolení, takzvaný backcountry permit, na dva dny pobytu v oblasti Painted Desert Wilderness. Nachází se v severní části parku. Druhou oblastí je Rainbow Forest Wilderness na jihu, tu si necháme na jindy.
 
S „povolením na dobrodružství“ jsme se vydali na „cestu bez cest“ a objíždíme ještě jednou už známá místa. Po celý den panuje nesmírné vedro a my stále neúnavně šlapeme napříč pravěkým zkamenělým živým a zároveň mrtvým duhovým pralesem. V severní části parku dominuje krajině rozlehlá oblast barevných badlands – Painted Desert Wilderness. Barevnost měkkých zaoblených kupek a svahů přechází od červené, nachové, rezavé a hnědé barvy až po růžovou a bílou. Krajina tak působí velmi podivně. Po velkolepé vyhlídce Tiponi Point jsme si tak nenechali ujít ani Tawu, Kachinu, Chinde, Pintado, Nizhoni, Whipple a nakonec Lacey Point. Těžko říct, která z těchto vyhlídek na „Barevnou poušť“ je nejpůsobivější.
 
Oblast takzvaných The Tepees svými kuželovitými tvary skutečně připomíná vysoké indiánské stany. Útvary z jílovitých usazenin mají výrazné barevné vrstvení. Paleontologové v těchto místech našli také stovky fosilních mlokovitých obojživelníků – metoposaurů.
 
V Blue Mesa (Modrá stolová hora) jsou zase badlands špinavě šedivé. Některé vrstvy jsou až popelavě černé, jiné mají nádech do modra – odtud název oblasti. Dívali jsme se daleko do krajiny a připadali si jako v úplně jiném světě. Blue Mesa je jedním z mála míst, kde až devadesátimetrové vrstvy ještě stále  skrývají spousty fosilií. Nachází se tu totiž poměrně mnoho silných zkamenělých stromů, které pod sebou chrání navrstvené měkké sedimenty. Kmenů, pod kterými se působením vody vytvořily podstavce, se tu říká Pedestal Logs. V Blue Mesa jsme si prošli asi kilometr a půl dlouhý úsek a sestoupili ze stolové hory přímo mezi měkké namodralé badlands.
 
Kousek dál jsme obdivovali třicet metrů dlouhý kmen Agate Bridge (Achátový most), který se klene nad vodním korytem. Na vyhlídce Jasper Forest (Jaspisový les) jsme zase nacházeli mezi mnoha roztroušenými špalky i kmeny se zkamenělými kořeny.
 

Crystal Forest – Krystalový les – nedělá svému jménu žádnou ostudu. Kam až oko dohlédne, leží  vrásněním popraskané mohutné kmeny. Na jejich průřezu lze velmi dobře rozeznat i letokruhy. Struktura dřeva, kůry, lýka a suků je zachovaná do posledního detailu. Na místě rozpuštěných tkání v prohlubních a ve štěrbinách se vytvořily krásné, dobře vyvinuté a nádherně vybarvené krystaly. Čistě bílá se tu střídá se sytě žlutou, oranžovou, jasně červenou, nachovou a hnědou barvou. Výrazné a syté zbarvení je způsobeno vysokou koncentrací železa, manganu a uhlíku. V méně probádané a odlehlé divočině Rainbow Forest se dá mezi roztroušenými badlands dokonce objevit i několik indiánských ruin.

Na území Long Logs (Dlouhé kmeny) je nejdelší neporušený kmen, měří dobrých třicet pět metrů. V bezprostřední blízkosti muzea Rainbow Forest se v oblasti Giant Logs Area dají spatřit kmeny dlouhé až čtyřict osm metrů.
 
Černý jako z pekla
 

Úplně na konec našeho pobytu v Petrified Forest jsme si nechali dvoudenní pobyt v divočině. S nacpanými batohy, ve kterých jsme vláčeli hlavně vodu (do pouště je nutné počítat nejméně se čtyřmi litry vody na osobu a den), jsme sestoupili do oblasti červených kupek, do divočiny.

Za zády jsme nechali spousty turistů a vydali se sami cestou necestou do neznáma. Hledáme Černý les, kde se údajně ukrývá onyxový most. Krajina působila velmi nehostinně, je téměř bez vegetace, bez stínu, bez jmen, bez cest, bez šipek a bez popisek – zato ale ukrývá četné utajené poklady. Jenom v dálce se zvedala stolová hora Chinde Mesa a nejvyšší bod parku Pilot Rock o nadmořské výšce tisíc devět set metrů. Vedle černě zbarveného pahorku Black Forest to byly jediné dva body, podle kterých jsme se mohli orientovat.
 
Mezi barevnými badlands jsme často našli i zkameněliny stromů. Většina z nich byla černě zbarvená. Černě zbarvené byly i kusy Schilderie. Jejich zkamenělé dřevo se na průřezu pozná podle výrazného paprsčitě se sbíhajícího jemného žilkování. Při tom bod, ze kterého žilky vycházejí, se nenachází přímo ve středu kmene.
 
Na druhý den se nám podařilo najít dokonce i Onyx Bridge (Onyxový most). Kmen černý jako z pekla jsme objevili nad úzkým korytem vyschlé říčky. A znovu jsme mohli obdivovat i skutečné stromové velikány. Svým zbarvením a jemnou strukturou dřeva dokonale připomínaly živé stromy. Dokonce jsme našli několik velkých kamenných bloků zdobených indiánskými petroglyfy.
 
les
Žili tu i indiáni
 
Nikoho by asi nenapadlo, že tuhle suchou a nehostinnou krajinu obývali kdysi lidé. A přece jsou po celém parku roztroušeny četné pozůstatky indiánského osídlení. O způsobu tehdejšího života leccos napovídají zbytky primitivních obydlí a důmyslných kamených staveb, ale i střepů hliněných nádob, různých kamenných nástrojů, nožů, špiček šípů a bohatý výskyt petroglyfů, které tu byly nalezeny.
Předpokládá se, že oblast byla obydlená s přestávkami po dobu téměř deset tisíc let. Nejprve sem přišli kočující lovci a sběrači. Později se z nich stali zemědělci a pěstovali převážně kukuřici, dýně a fazole. Jejich životodárcem byla kdysi vodnatější řeka Puerco River. Nadbytek úrody umožňoval mezi vesnicemi čilý výměnný obchod.
 

Indiáni kmene Anasazi stavěli dokonce z kamene a jílu několikapatrová pospolitá obydlí, kterým se dnes říká puebla. Období dlouhotrvajícího sucha a úbytek okolní vegetace je ale zřejmě nakonec někdy kolem roku 1400 vyhnaly. 

K Puerco Indian Ruin, tedy zbytkům terasovitě postaveného indiánského puebla, vede kratší cesta. Kmen Anasazi tady obýval kdysi rozlehlý dům postavený z nepálených cihel. Měl sedm­desát šest místností. Kousek odtud se našly i petroglyfy. Také Newspaper Rock (Novinovou skálu) zdobí četné indiánské znaky, vytesaní bizoni, ještěrky, hadi, lidské stopy, spirály a jiné geometrické tvary.
Stezkou jsme se dostali až k Agate House – Achátovému domu. Pueblo s osmi místnostmi indiáni postavili přímo z kusů zkamenělého triasového dřeva výrazné červené barvy.
 
Bledé tváře: pohroma
 
První oficiální zmínka o zkamenělém dřevě dolehla k bělošskému uchu roku 1848. O pár let později, při mapování nově získaného území, se tyto zprávy potvrdily. Netrvalo dlouho, a začali se sem houfně sjíždět cestovatelé, sběratelé, farmáři a překupníci. Pro přírodu nastaly velmi těžké časy. Miliony let nedotčené zkameněliny najednou mizely ve vagonech nově postavené železnice (Santa Fe Railroad) směrem na východ. Vyráběly se z nich různé suvenýry, stolní desky, lampy, hodiny a jiné užitkové či umělecké předměty.
 

Až teprve rok 1906 přinesl „vydrancovanému pralesu“ velkou úlevu. Část krajiny byla prezidentem Theodorem Rooseveltem vyhlášena za národní památku.

Ničení tohoto ojedinělého místa však bohužel pokračuje, i když ne tak masivně. Přímo z parku i přes přísný zákaz sběru zkamenělých stromů a jiných fosilií zmizí za rok okolo tuny fosilního materiálu. Zkamenělé kusy dřeva, které místní obchody nabízejí ke koupi, pocházejí z privátních území. Koupit se dá jak neopracované, čištěné nebo leštěné kusy různých velikostí, tak i celé řezy kmenem, šperky a jiné malé i velké suvenýry.
 

Napadlo nás, jak asi musel vypadat Duhový zkamenělý les v době, kdy o něm žádná z bledých tváří nevěděla. Tenkrát se všechna ta krása snad ani nedala popsat slovy – nadpozemský poklad, barevný skvost, zem posetá drahými kameny… Tu už nikdo z nás neuvidí.

A jak bude vypadat Duhový zkamenělý les za dalších pár desítek let?

Takový, jaký si ho necháme.

 

Národní park Petrified Forest

Národní park Petrified Forest National Park se nachází ve východní části Arizony – 42 km na východ od města Holbrook a 320 km jihovýchodně od Grand Canyonu. Na své severní straně hraničí s největší indiánskou rezervací Navajo.
 
V roce 1906 byla oblast vyhlášena za národní památku, která od třicátých let zaujímala plochu 378 km2. Od roku 1970 má Petrified Forest statut národního parku. Od roku 2004 zaujímá přísně chráněná oblast již 884 km2.  
  

Nadmořská výška se pohybuje mezi 1640 a 1900 metry nad mořem.

Indiáni této zvláštní zemi říkali Wood Turned to Stone, což znamená přeloženo do češtiny Dřevo se změnilo v kámen.

Oblast pouštního charakteru se rozkládá na náhorní plošině poznamenané silnou erozí. Tabulové hory, náhorní plošiny a barevné badlands střídají rozlehlé pánve.

 

Informace na cestu

Napříč Petrified Forest prochází čtyřicet tři kilometrů dlouhá asfaltová silnice, na které je vybudovaných několik zajímavých vyhlídek. Je možné podniknout mezi zkamenělými stromy také spousty kratších nenáročných výšlapů do terénu.
 

Delší, až několikadenní túry bez značených cest je možné podniknout do oblasti dvou divočin – Painted Desert a Rainbow Forest Wilderness.

Veškeré informace o oblasti a fosilizaci dřeva nabízí Painted Desert Visitor Center. Nachází se kousek od severního vstupu do parku. Pořádají se tu přednášky, organizují se výpravy vedené rangerem. Dají se zakoupit geografické i topografické mapy a literatura. Vydávají se bezplatná povolení (backcountry permits) pro přenocování v oblasti divočiny.
 

Permit je nutné vyzvednout nejpozději hodinu před zavírací dobou. Platí až na dobu patnácti dnů a to pro skupinu do maximálně patnácti osob.

Rainbow Forest Museum s expozicí nejranějších plazů, dinosaurů a zkamenělého dřeva leží u jižního vstupu. I tady se dají získat podrobné informace a povolení, zakoupit literaturu a mapy.

V létě je v Petrified Forest zpravidla teplota často až čtyřicet stupňů Celsia. V noci se znatelně ochladí – často na pouhých 10–15 stupňů. Na jaře a na podzim zde panuje mírné počasí s chladnými nocemi. V zimních měsících bývá dost chladno. Někdy padá i sníh.
 

Otevírací doba parku je v sezoně od 7 do 19 hodin, na jaře a na podzim do 18 hodin, v zimním období od  8 do 17 hodin. Přes noc se park uzavírá.

Kromě přenocování v divočině není na území tohoto parku možnost žádného noclehu. Nejbližší kempy, motely a dobré zásobování jsou ve městech Holbrook a Gallup. Také v Chambers, Winslow a Flagstaff se dá najít nocleh, stejně tak je tu příležitost k nákupu potravin a k doplnění benzinové nádrže.

Před jižním vstupem se nachází parkoviště, kde lze bezplatně přenocovat – výhoda pro ty, kteří chtějí být co nejdříve na místě. V Holbrooku je velké parkoviště pro truckery (Truck Plaza), kde se dá také bez starosti přespat v autě.
 
Červen 2008
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group