ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Volgograd? No přece Stalingrad!

Volgograd? No přece Stalingrad!
 
Text a foto Tomáš Kubeš
 
Pokud někomu řeknete, že jedete do Volgogradu, většinou nebude tušit, kde toto město hledat. Stačí ale přidat bývalý název Stalingrad, a všichni na světě budou v obraze. Legendární město a bitva, která se stala obratem ve druhé světové válce, určitě z učebnic dějepisu jen tak nezmizí.
 
Moje prvotní obavy, zda komunisté ze Stalingradu neudělali historický skanzen a svou megalomanskou výkladní skříň bez života, se naštěstí nenaplnily. Volgograd je příjemné město, sice s nezbytnými panelovými domy, ale také plné parků. V centru města samozřejmě existují i pietní místa, pomníky a věčný plamen u hrobu neznámého vojína, vždyť utrpení Rusů v této bitvě bylo opravdu nezměrné. Prožitá utrpení i hrdinství dnes symbolizuje hlavně památník Mamajev Kurgan (Matka Rus) na tehdejší kótě 102. Nachází se tu nevelký kopeček, o který se bojovalo 135 dní.
 
 
MATKA RUS
 
Památník v podobě mohutné sochy ženy s mečem je vidět už z dáli. Kolem kráčejí mladí i staří s květinami v rukou. Každý, kdo sem přijde, cítí zvláštní atmosféru, která je patrná jakmile vystoupáte po schodišti. Aniž je nutné vidět sochy a pomníky, je zde znát určitá tíseň a negativní energie promarněných životů. Do toho se z amplionů line tesklivá melodie, která navozuje pietu místa. V Rusku je přáním snad všech obyvatel vydat se do Volgogradu a poklonit se památce všech, kteří bojovali za vlast. Jen už tu dnes nepotkáte pionýry, ale skupinky žáků v uniformách.
 

Hlavním centrem pietního místa je velký kruhový památník, kde stojí v pozoru čestná stráž u symbolické ruky s věčným plamenem. Obsahuje 7200 jmen padlých, představuje památku všech šesti set tisíc padlých ruských vojáků.

Na toto místo se nedá zapomenout. Zde nejde o žádnou komunistickou nebo sovětskou propagandu, ale o skutečné rány, které zůstaly v srdcích Rusů dodnes. Kohokoliv z obyvatel města se zeptáte, tak občas navštíví památník, aby nezapomněl na všechny hrůzy války.
 

Tak jako ve všech ruských městech, ani ve Volgogradu nechybí velká socha Lenina. Dětem, které si pod monumentem hrají, už toho tolik neříká, před starší generací je ale třeba být zticha a o Leninovi nemluvit.

Druhým nejznámějším připomenutím bitvy u Stalingradu je mohutné muzeum věnované její historii. Přímo v areálu muzea stojí jedna z mála historických budov, která přežila až do dnešních dnů. Je to cihlový mlýn, který postavili na sklonku 19. století paradoxně právě Němci. Muzeum se honosí velkým panoramatem stalingradské bitvy, které je dost podobné našemu Maroldovu panoramatu Bitvy u Lipan.
 
NA BŘEHU ŘEKY
 

Městem také protéká mohutná řeka Volha, která jako tichý pozorovatel zaznamenala už leccos. Nábřežní promenáda patří k velice oblíbeným místům, spousta lidí v tichosti hledí na řeku a pozoruje poletující racky. Řeka je stejně jako v minulosti i dnes zdrojem života, sice už tudy neplují obchodníci se svými výrobky, ale pořád je zde živo. Výletní lodě brázdí řeku podél města, a to i ke slavnému Volžsko-donskému lodnímu kanálu V. I. Lenina, který spojuje dvě velké řeky, Volhu a Don. Míhají se zde i různé škunery a nákladní lodě plující kamsi daleko, jen rybáři tak nějak vymizeli. Jen v přístavu se občas dají potkat místní strejcové, kteří s pruty nebo pouze s vlascem omotaným kolem ruky zkoušejí štěstí. Protože ryby neberou, mají čas popovídat si s kamarády a popít i trochu něčeho na zahřátí.

Alej hrdinů, směřující z centra až k řece, je místem setkání. Zde se mísí turisté s místními a na oblíbených zahrádkách vysedávají a čekají na úchvatný západ slunce. Možná by rádi zapomněli na krvavou minulost, ale ta se, bohužel, tak jednoduše vymazat nedá.

 

BITVA U STALINGRADU

● Volgograd, dříve Stalingrad a ještě dříve Caricyn, byl vždy důležitým přístavem na řece Volze. Už od jeho založení v 16. století sloužil jako strážce nestálé hranice ruského impéria a Tatarstánu. Do jeho historie se zapsali slavní kozáci i později bolševici, kteří zde sváděli tvrdé boje s bělogvardějci.

● Za druhé světové války k městu dorazili fašisté, kteří v době mezi 21. srpnem 1942 a 2. únorem 1943 sváděli o město těžké boje s Rudou armádou. Obklíčili město a téměř ho dobyli. Jenže Adolf Hitler, fascinován dobytím města nesoucím jméno Stalina zasahoval do bojů natolik, až udělal několik zásadních chyb, které rozhodly o obratu ve válce.

● Rusové se bránili s nezměrným úsilím, agenti sovětské NKVD stříleli všechny, kteří by nechtěli bojovat s postupujícím nepřítelem. Obráncům se dařilo udržet pozice jen za cenu neuvěřitelných ztrát. Přes řeku Volhu byly přepravovány nové posily vyčerpaným obráncům. Situaci však změnil až příjezd maršála Žukova, který vymyslel plán na obklíčení německých armád.

● Stejně vyčerpaná a demoralizovaná německá armáda pod vedením polního maršála Pauluse bez valné možnosti zásobování nakonec kapitulovala. Tím skončila největší bitva všech dob.
 
Prosinec 2008

 

 

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group