ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Za obeliskem kapitána Cooka

Za obeliskem kapitána Cooka
 

Text a foto Leoš Šimánek

 
V místě, kde kdysi domorodci zabili kapitána Jamese Cooka, stojí osmimetrový žulový obelisk. Stojí na břehu zálivu, mohutný, bílý, v okolní zeleni doslova svítí. Po souši se k němu však dá dostat jen se značným úsilím. Už dlouho jsem se tedy zabýval plánem, že bychom k němu mohli napříč zálivem dopádlovat.
 
Z pelechu, vstávat!“ buším na dveře pokojů, kde spí syn Jakub a dcera Veronika. Moje žena Lenka je už na nohou a připravuje proviant na cestu. Několik dní po sobě jsem vstával před svítáním a vyhlížel z terasy domku na ostrově Hawaii, kterému nikdo neřekne jinak než Big Island, jestli nám moře konečně dovolí vyrazit. Jednou byly velké vlny, jindy foukal silný vítr. Až nyní: Konečně! Voda je klidná!
 
„Bereme s sebou celou polní!“ volám na naše mlaďochy. S balením batohů už mají zkušenosti. Táboření milují. Teď už spí skoro týden v postelích a tak se moc těší. „Konečně na moře!“ huláká Jakub.
V sousední vesnici si v půjčovně kajaků bereme dva singly a jeden debl, ten bude pro mne a Veroniku. Není jednoduché upevnit na střechu našeho auta bez nosiče tři lodě. Ale daří se! Nejdřív se chceme podívat k obelisku, na důležité místo z havajské historie, a potom vyrazit podél pobřeží dál na jih, směrem, kde bydlíme. Lenka připravila jídlo na tři dny. I pití s sebou bereme dost, protože nemáme jistotu, že někde narazíme na sladkou vodu.
 
 
KRUTÝ OSUD
 

Vyplouváme od mola v bývalém přístavu. S Veronikou jedeme uprostřed, zleva a zprava se tuží Lenka s Jakubem. Po chvíli se ukáže obelisk a pomalu se přibližuje.

Tam, co stojí Cookův pomník, byla kdysi dávno velká vesnice. Když domorodci Jamese Cooka zabili, námořníci prchli zpátky na loď a mrtvý kapitán zůstal ležet na pláži. Potom, co se Angličané vzpamatovali ze šoku, připádlovali po zuby ozbrojení znovu ke břehu a požadovali vydání těla svého kapitána. Netušili, že bylo mezitím už podle zvyku dřívějších Havajanů rozporcováno a kusy rozdány kněžím a náčelníkům. Ti je pekli v tradičních pecích s rozžhavenými lávovými kameny.
 

Navrácení kapitánova těla tak nebylo možné. Domorodci se zdráhali a Angličané jim pohrozili, že jestli nedostanou mrtvého Cooka zpátky, srovnají jejich vesnici se zemí. Havajané dostali strach, a začali snášet upečené a okousané kusy kapitána zpět. Jakmile to námořníci uviděli, rozzuřili se natolik, že z kanonů rozstříleli celou vesnici na maděru. Na otevřeném moři pak předali Cookovy ostatky hlubinám oceánu.

„Blbě ten kapitán skončil, co?“ říká smutně Veronika, když vylíčím příběh Cookovy smrti. Mezitím jsme se přiblížili až k obelisku a zblízka si jej prohlížíme. Chci nás přivést na jiné myšlenky, a tak hlásím: „Za tím posledním výběžkem je na mapě zakreslená pláž, kam bych dnes rád dorazil. Podle mapy vypadá výborně!“
 
V ZAJETÍ VLN
 

Začíná se zdvihat severní vítr, což nám při pádlování přichází vhod. Vlny nabírají na velikosti, ale jsou hladké. Čas plyne a pomalu se přibližujeme k místu dnešního táboření. Zcela odpovídá mým představám. Pláž je obklopena bujnými keři, stromy a kokosovými palmami. V malém zálivu se před pláží rozkládá laguna s předsunutým korálovým rifem. V něm je jasně vidět místo, jímž se dá do laguny dostat.

„Vjezd do laguny je setsakramentsky úzký! Musíme se do něj přesně trefit!“ volám na ostatní. Pádlujeme tak, abychom byli přímo proti němu. Zbývá posledních několik set metrů. Vyrážím s Veronikou jako první.

Najednou za sebou slyším Lenku: „Pozor, vlna! Dejte bacha!“ Během okamžiku nás vlna dožene, podebere loď a my na ní surfujeme. Veronika výská radostí, jak to rychle jede. Neuvědomuje si, jaký musí přijít malér! Vlna, která má dobré čtyři metry, se najednou převrátí, a už si s námi dělá, co chce. Vyvrhne nás jako zázrakem přímo ve vjezdu do laguny. Vlevo a vpravo od nás voda s rachotem naráží na útes.

Kajak táhnu za sebou, a Veronika se ho křečovitě drží. Bleskne mi hlavou, kde je Lenka a Jakub. Otočím se, a vidím, že i je potkal stejný osud.
 

„Všechno v pořádku?!“ volám na ně.

„Přežili jsme!“ křičí z dálky Lenka a plive vodu. Oba dva se právě dostávají ze zpěněného příboje.

S Veronikou vytahujeme kajak na břeh a za chvíli dorazí i manželka s juniorem. „To ale bylo přistání! Kdybych to věděla, tak bych do těch necek nevlezla za nic na světě! Vypila jsem aspoň deset litrů vody,“ ulevuje si žena.
 
 
JAKO DOMORODCI
 
Vybavily se mi polynéské kmeny z Markéz, které dorazily na Havajské ostrovy v osmém století našeho letopočtu. Na katamaranech urazili tito odvážní mořeplavci skoro čtyři a půl tisíce kilometrů. Měli výborné astronomické znalosti, což jim umožňovalo přesnou navigaci. Při plavbě využívali pasátové větry a mořské proudy. Na mnohotýdenní cestu Pacifikem vyráželo na jednom plavidle i několik početných rodin. Muži buď pádlovali, nebo používali plachty, které ženy splétaly z listů pandánu. Na palubě bylo dost místa i pro zásoby na cestu, domácí zvířata a sazenice užitkových rostlin.
 
„Je tu ale krásně, musíš uznat!“ snažím se Lenku ukonejšit. Stavíme stany, mačetou nasekám suché větve z okolních stromů a rozdělávám oheň. Jakubovi předvedu, jak mne na Šalomounových ostrovech kluci učili lézt na palmu a vyšlu ho do výšky. Vzápětí padá dolů jeden ořech za druhým.
 
OSTROV SOPEK
 
Ostrovu Hawaii se kromě názvu Big Island někdy také říká Orchid Island (Ostrov orchidejí), protože orchideje tu rostou divoce na mnoha místech. Je 149 kilometrů dlouhý, 122 kilometrů široký. Ze tří čtvrtin sestává ze stále činných sopek Mauna Kea a Mauna Loa. Prvá měří 4205 metrů, druhá je o čtyřicet metrů nižší. Jsou to protáhlé hory, které na první pohled jako čtyřtisícovky nevypadají. Jen v zimě sníh na vrcholcích prozrazuje jejich výšku. Kdyby se ale Mauna Loa měřila od svého úpatí, byla by nejvyšší horou světa. Úpatí totiž spočívá na dně oceánu v šestitisícové hloubce.
 

Když Mauna Loa vybuchla v roce 1950, vyteklo z kráteru během tří týdnů přes šest milionů kubických metrů lávy. Díky lávovým proudům, které čas od času stékají z kráterů až do vod oceánu, se rozloha ostrova stále zvětšuje.

Na jižní polovině ostrova se nacházejí mladé lávové proudy, severní část však již byla podrobena dlouhodobé erozi, která vytvořila hluboká a široká údolí. Na východě, kde spadnou největší srážky, ostrov porostl bujnou tropickou vegetací. Severozápad je jeho nejsušší částí, tam se také nacházejí nejhezčí pláže. Právě na západním pobřeží se nacházíme.
 
TROSEČNÍCI V RÁJI
 

Ráno se k pobřeží dál ženou vysoké vlny a vítr ještě zesílil. Na další cestu není ani pomyšlení. Sluníčko však krásně svítí, Lenka se prý bude opalovat. Já s Jakubem a Veronikou jsme se rozhodli šnorchlovat v laguně, masky jsme si naštěstí vzali s sebou. Je odliv a v mělké vodě pozorujeme korálové ryby. Nějak se sem dostalo i několik želv. „Pojďte sem! Ta želva mě táhne!“ haleká nadšeně Veronika.

I další den to vypadá, jako by se proti nám počasí spiklo. Vítr fučí a vlny jsou snad ještě větší. „Nabalíme jeden z ruksaků, stany tu necháme stát a vyrazíme si podél pobřeží,“ rozhoduje Lenka.
 
Chvíli jdeme po písku, o kus dál po lávě, kterou zase vystřídá pláž. Za ní následuje široká lávová plošina. Uprostřed ní z nenadání narazíme na jezírko. Má dobrých patnáct metrů v průměru, voda je tak průzračná, že na dně vidíme trsy korálů a spoustu rybek. Hladina v něm stoupá a klesá v rytmu příboje.
Kdysi, když zde tekla láva, pomalu se zvenku ochlazovala, ale vnitřek pořád zůstával žhavý. Ten později vytekl ven, vytvořila se tu jakási jeskyně a strop se pak propadl. Všelijakých možných děr je pod námi spousta, to se pozná podle zvuků, jaké moře vydává.
 

„Nechoďte až na konec, kde voda vytéká ven. Tam by vás to mohlo vcucnout!“ varuju všechny, protože neodolali, a rozhodli se v jezírku vykoupat.

K večeru jsme zpět v táboře, kde Lenka prohlásí: „Když budou vlny i zítra tak vysoké, budeme se muset dál živit jenom kokosy. Jídlo dochází!“

Co s tím? Naštěstí nejsme na pustém ostrově, takže tak dramatické to není. V nejhorším se nějak dostaneme na silnici a něco k snědku si opatříme. Za půjčení kajaků jsem musel zaplatit tak vysokou kauci, že si za ni můžou koupit nové, takže ani s půjčovnou by neměl být problém. Vítězí tedy návrh Veroniky: „Tak si to tu prostě pořádně užijeme!“

 

COOK NA HAWAI

● Kapitán James Cook objevil Havajské ostrovy v roce 1778. V lednu následujícího roku přistál se svými loděmi Discovery a Resolution v zálivu Kealakekua na západní straně ostrova Hawaii, kde byl královsky přijat. Domorodci se totiž domnívali, že se vrátil jeden z jejich bohů. James Cook totiž nechal zcela náhodou spustit kotvy v zálivu přímo před posvátným místem, kde se právě konaly náboženské slavnosti na oslavu boha Lono. Podle legendy všechno, do posledního detailu, odpovídalo představám o božím návratu.

● Přivítání Jamese Cooka a jeho posádky bylo úžasné. Přes tři tisíce kánoí vyrazilo ke kotvícím lodím a na deset tisíc Havajanů se shromáždilo na břehu zálivu. Tři týdny domorodci Angličany oslavovali a hostili. Potom, kdy obě lodě zdvihly kotvy, se místnímu obyvatelstvu ulevilo, protože jejich zásoby byly už téměř vyčerpané.

● Těsně po vyplutí se však Cookovy lodě dostaly do bouře a musely se vrátit zpět. Jejich návrat vzbudil u domorodců pochybnosti, protože bohovi Lono by neměla žádná z bouří uškodit. Došlo k roztržkám a šarvátkám, které nakonec skončily masakrem. Angličané postříleli celou řadu domorodců, sami přišli o několik mužů a svého kapitána. James Cook přišel o život 13. února 1779.

 

BIG ISLAND

● Ostrov Hawaii, označovaný jako Big Island, je součástí Havajských ostrovů, které se táhne v celkové délce skoro dvou tisíc kilometrů v izolované oblasti severního Pacifiku mezi 19.–28. stupněm severní šířky a 154.–178. stupněm západní délky.

● Klimaticky patří k tropické oblasti, kde celoroční teploty podél moře kolísají jen mezi 24 až 27 oC. S výškou se však teplota rychle mění, takže vrcholky nejvyšších sopek na Big Islandu jsou v zimních měsících dlouhodobě pokryté sněhem.

● První Markézané přistáli na jižní špici ostrova. Z Big Islandu pak postupně pokračovalo osídlování ostatních ostrovů.

● Z Big Islandu pocházel král Kamehameha I., který odtud také vedl svá válečná tažení při sjednocování ostrovní říše v Havajské království.

● Misionáři začali být na Big Islandu aktivní od roku 1820, odtud se křesťanství rychle rozšířilo po celém souostroví. Z Brazílie přivezli sazenice kávovníku a dnes je havajské „Kona Coffee“ podle znalců jedno z nejlepších.

● Koncem devatenáctého století po puči amerických velkoplantážníků se původní monarchie rozpadla. Byla vyhlášena Havajská republika, která v roce 1900 přešla pod ochranu Spojených států.

● Od roku 1959 se Havaj stala padesátým státem USA a nazývá se Aloha State. Jižní výběžek ostrova Hawaii, South Point, se stal nejjižnějším místem Spojených států.

 

Leoš Šimánek

Narodil se v roce 1946 v Chocni. Původním povoláním stavební inženýr se od roku 1975 věnuje cestopisné literatuře jako autor a fotograf. Velkou část života strávil cestováním, nebo žil v Německu či Kanadě, kde je také státním příslušníkem. Nyní bydlí opět na severovýchodě Čech, odkud vyráží s manželkou, synem a dcerou za přírodními krásami Země.
 
Prosinec 2008
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group