ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Stezkami borracheiros

Stezkami borracheiros
 

Text a foto Jan a Marie Baltusovi

 
Strmé stezky na Madeiře ožívaly vždy koncem září podivnými postavami nosičů moštu, borracheiros. Upocení a špinaví chlapíci přinášeli z drobných vinohradů, rozesetých ve strmých stráních, vinný mošt do sklepů v hlavním městě Funchalu nebo v sousedním městečku Câmara de Lobos. Nosili jej na ramenou v kožených vacích obepínajících jejich krky jako nafukovací polštáře. Dnes již stezky borracheiros dávno zarostly travou nebo se změnily v příkré silnice. Víno z Madeiry však zůstává.
 

V hornaté krajině sopečného původu s ostrými útesy bičovanými Atlantikem a s hřebeny strmými jako břitva nebylo ještě donedávna možné vystavět ani síť cest a silnic. Co na hřbetě neodnesl člověk nebo osel, nedalo se přemístit. Vzdálenost od afrických břehů, natož pak od Portugalska, částečně izolovala Madeiru od pevniny a cesta po moři trvala i týdny. Horské stezky tak byly základními tepnami života. Spojovaly navzájem pobřežní vesnice a jediným průsmykem v horách pak také sever a jih tohoto ostrova.

Sotva znatelnými stezkami přenášeli borracheiros na svých ramenou každý nejméně dvacet pět litrů vinného moštu. Cípy vaku měli svázány s pruhy volné kůže, které si natáhli na temeno. Tlak popruhů tlumila jen hustě pletená vlněná čapka.
 
 
Na cestu neměli borracheiros zpravidla nic, ani kus kozího sýra. Výstup si podle vyprávění místních ulehčovali jen občasným usrknutím sladkého, už kvasícího moštu. Jeden za druhým se svými vaky pak vrávoravě přistupovali k velkým sudům rozsáhlých sklepů britských obchodníků a pod dozorem správce vylévali obsah kozích měchů do dřevěné nálevky. Na drobný peníz vyplacený sklepmistry již čekali jejich příbuzní, majitelé malých vinic, jejichž rodiny zatím šlapaly bosýma nohama v primitivních lisech po dalších hroznech, aby získali základní surovinu proslulé značky vína Madeira, tolik ceněného na stolech měšťanů a šlechty evropských zemí a Ruska.
 
Vinaři na Madeiře odevzdávali téměř všechen mošt svých vinic. Taková byla dohoda s obchodníky za to, že vojska Jejího Veličenstva královny Viktorie ochraňovala od napoleonských dob Madeiru před Francouzi. Tento zvyk byl zrušen až v minulém století. Stezky borracheiros zmizely, ale krása ostrova je přístupná cestami novými.
 
ŽIVOTADÁRNÉ LEVÁDY
 
S pěstováním vína souvisí i další síť cestiček a cest, které napříč strmými silnicemi vedou jakoby po vrstevnicích. Jsou to pověstné madeirské zavlažovací kanálky, levády. Lemují příkré svahy celého ostrova a přivádějí vodu z vlhčích severních svahů na úrodné, ale sušší svahy jižní, kde se díky tomu daří vedle vína i tropickému ovoci a pestré květeně. Kromě vedení vody levády slouží i jako cesty domorodců a nově i turistů.
 
Levar znamená portugalsky nosit a v přeneseném smyslu může znamenat i práci, kterou obnášelo vybudovat celkem 1400 kilometrů zavlažovacích kanálků, což muselo být v horském terénu skutečně břemeno k neunesení. Levády vznikaly od 16. století pomocí primitivních prostředků. Přitom procházejí horami téměř po vrstevnicích, jen s mírným spádem, temnými tunely prostupují hřebeny do sousedních údolí, někde jsou jejich koryta přilepena ke skalám jako vlaštovčí hnízda. Levády jsou často v horách vidět na kilometry daleko jako linka nakreslená ve změti balvanů a strží, která určuje, kam až je možné pěšky dojít v této obtížně schůdné krajině.
 
Bez levád by nebylo nejen vína, ale ani madeirských banánů, které neznáme, neboť nesplňují velikostní normu EU, ale sladkostí ji předčí, nebylo by plodů papájí, avokád, ananasů a především zeleniny a tropických květů. Dodnes se levádami zavlažují skleníky i políčka chudých vysoko v horách, kde farmář prostě zatíží v plynoucí vodě jeden konec hadice kamenem a na druhém konci začne tryskat vláha do zvětralé sopečné půdy.
 
NA VRCHOLU SOPKY
 
Ostrov Madeira je sopečného původu a jedná se vlastně o horu vystupující prudce ze dna Atlantického oceánu v hloubce šest tisíc metrů do 1800 metrů vysokého horského masivu. Tektonické pochody geologické minulosti je možné vyčíst z mnoha skalních stěn spadajících k hladině oceánu. Jednou z nejproslulejších je tři sta metrů vysoký útes Gabo Girão na jihu ostrova, jen několik kilometrů od Funchalu.
 
Pobřeží Madeiry vystupující ostře z hlubin oceánu nenabízí ani jednu písečnou pláž, ale výškové rozdíly a rozdílné klimatické podmínky mezi severem a jihem vytvářejí k pěstování plodin ideální podmínky. Pověstné madeirské víno je zde našlo už v 15. století, především díky vykácení a vyklučení téměř celé plochy ostrova od vavřínových lesů, které zde přežívaly z třetihorní doby! Dodnes jsou zde plochy vavřínového lesa, lépe řečeno to, co z nich zbylo, nejlépe zachovaným porostem z celého obrovského třetihorního rozšíření ve Středomoří. Ale pozor, jméno klame, takzvaný Laurissilva forest není tvořen výlučně vavřínem. Ten je zde sice dominantní, ale ve vavřínových lesích ve skutečnosti roste mnoho druhů dalších dřevin.
 
Vinné keře se na ostrov dostaly v 15. století s portugalskými mořeplavci. Ti jsou považováni za první zástupce koloniálních mocností, kteří Madeiru objevili a využívali. Ostrov však již dávno předtím znali Féničané, Řekové i Mauři. Tvrdí se, že původní madeirské vinné keře jsou výpěstky krétských vín. Dnes se madeirské aperitivní  víno temně hnědavé barvy vyrábí asi z pěti druhů moštových vín. Tím ale ještě není nic řečeno o původu technologie vína známého jako Madeira.
 
VÍNO Z PODPALUBÍ
 
Nejznámějším místním příběhem je vyprávění o původu madeirského vína. Začíná tím, že námořní obchodníci vyváželi už někdy na konci 16. století sudy s vínem z Madeiry do evropských zemí a prakticky celého světa. Jednou se je však nepodařilo doručit zákazníkovi v Asii, a tak s lodí vykonaly zdlouhavou cestu přes rovník a zpět. Před návratem lodi do Câmary de Lobos, což je nejlepší lokalita k pěstování vína na Madeiře, vydal kapitán rozkaz svrhnout sudy do moře. Námořníci ale neodolali a víno okusili – co kdyby bylo ještě dobré?
 

K překvapení všech nejenže víno nebylo zkažené, ale dokonce dostalo jinou výraznou chuť, kterou dosud nepoznali. Mělo tmavší barvu a brandy přidaná před plavbou do sudů kvůli zvýšení konzervačních účinků alkoholu na dlouhé cestě mu dodala sílu.

Obchodníci pak zkoušeli kde co. Se sudy se plavili přes rovník a zpět v naději, že snad houpání moře vytvořilo unikátní podmínky pro zrání vína a tím i jeho lepší chuť. Vinaři ale přišli na mnohem prozaičtější vysvětlení. Víno s vysokým obsahem zbytkového cukru zřejmě ohřátím a pomalým ochladnutím v podpalubí lodí zkaramelizovalo a malý přídavek brandy z něj učinil vynikající aperitivní mok s vyšším procentem alkoholu.
 
Obliba tohoto vína vzrůstala a společně s cukrovou třtinou se stalo základem madeirského hospodářství. Na počátku 18. století však zájem o madeirské víno poklesl tak silně, že ve sklepích místních vinařů zůstalo na dvacet tisíc neprodaných sudů. K tomu všemu se v Evropě rozšířilo pěstování cukrové řepy, která nahradila na podnebí náročnější cukrovou třtinu.
 
Další ranou Madeiřanům byla nákaza vinných keřů mšičkou révokazem. Chudí ostrovní vinaři nebyli schopni své nemocné vinohrady vytrhat a vysadit nové, naroubované na rezistentní americkou podložku, jak to učinili jejich bohatší kolegové na evropském kontinentě. Plocha madeirských vinohradů se tehdy scvrkla z původních dvou a půl tisíce hektarů na pouhých pět set hektarů.
 

Dnes obchod s madeirským vínem opět vzkvétá. Stále však nedosahuje takové úrovně, jako před odbytovou krizí v 18. století. A to je konec vyprávění o dalekých krajích, odkud přicházelo do Evropy a na trhy celého světa ceněné madeirské víno, hutné jako plazma slunce nad ostrovem.

 

KVĚTINOVÝ SEN

● Na Madeiře existují početné zahrady a parky zaplněné exotickými rostlinami, keři i stromy. Obdivovali je nejenom korunované hlavy monarchií, především britské a Habsburkové, ale i G. B. Shaw a další.

● Mezi nejznámější zahrady patří nejenom oficiální botanická zahrada nad Funchalem, nebo zahradní výstava hortenzií, ale i výše nad mořem položená tropická květena zahrady Monte. Ačkoliv se jedná o rekonstruovanou zahradu z konce minulého století, je v ní instalováno i na 166 kusů keramických kachlů znázorňujících Portugalce v Japonsku. Tato osobitá keramika je pozůstatkem působení Maurů na Iberském poloostrově i na Madeiře.

● V Monte je také nádherná sbírka cykasovitých rostlin, tisíce klívií, orchidejí a dalších 700 druhů rostlin. Mnohé z nich najdete i u levád, pokud využijete možnosti podívat se trochu zblízka na nekonečné terasy vinných keřů nebo banánové plantáže.

● Ne všechny kouty Madeiry však hýří barvami a bohatostí hroznů vína. Podél levád jsou i políčka rodin žijících vysoko v horách, kde rostou jen brambory, fazole a kukuřice, což jsou společně s rybami základní potraviny ostrovanů.

 

Mgr. Jan Baltus

Vystudoval Univerzitu T. G. Masaryka v Brně, obor biologie a chemie. Pracoval nejdříve ve vodohospodářské organizaci, pak ve na Středisku ochrany přírody v Brně, kde začal publikovat a posléze se plně věnoval novinářské práci a publicistice se zaměřením na technologie ochrany životního prostředí.

Mgr. Marie Baltusová

Vystudovala Přírodovědeckou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, nyní vyučuje na gymnáziu v Brně. Podílí se na společných cestách s manželem studiem přírodovědných podkladů a doprovodnou fotografií.
 
Prosinec 2008
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group