ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Plovoucí podvodníci

Plovoucí podvodníci
 
Text a foto Ivan Janko
 

Thajci jsou velmi podnikavý národ. Šikovně se naučili z nabídnutého malíčku urvat minimálně celou ruku. Při objednávaní výletů v místních cestovních kancelářích je proto potřeba dávat trojnásobný pozor a nepodlehnout tlaku. Pány situace však budete jen do okamžiku placení.

Vyrážíme v sedm ráno,“ oznamovala mi do telefonu neradostnou zprávu průvodkyně Pang. Musel jsem tak vstávat okolo šesté, což nemám rád. Ale nebyla jiná možnost, protože jsem si v malé cestovní kanceláři přímo v hotelu objednal celodenní výlet na plovoucí trhy Damnoen Saduak. A ty se nacházejí asi sto kilometrů od centra Bangkoku.
 
ZÁLOHA, NIC VÍC
 

V ceně byl oběd a dokonce i návštěva krokodýlí farmy,  protože jsem chtěl mít na všechno dost času a určovat si tempo výletu podle svých potřeb, vybral jsem si sólo jízdu. Jistě, luxus s privátním šoférem a průvodkyní něco stojí, ale uhádal jsem to na sto dolarů. „Dejte jim ale jen zálohu a zbytek doplaťte až po návratu,“ radila mi brzy ráno recepční hotelu, a já jsem jí pak byl velmi vděčný.

„Tady máte třicet dolarů a můžeme vyrazit,“ podal jsem vedoucí soukromého zájezdu tři zmuchlané bankovky. Zatvářila se podivně, ale neměla na výběr. Připomenul jsem jí totiž naši dohodu. „Pokud bude všechno tak, jak si přeji, dostanete oba něco bokem. Ale jestli mě zklamete, tak to vyřešíme jinak,“ pohrozil jsem.
 

„Máj frénd, všechno bude OK,“ ubezpečila mě Pang, trochu obézní Thajka.

Po pětačtyřiceti minutách jízdy mě probudila, že si uděláme malou přestávku. Rozlepil jsem jedno oko, druhé se ještě snažilo dohnat spánkový deficit. „Vypadá to jako v nějakém obchodě,“ vyslovil jsem záměrně dost nahlas své konstatování. Jedna z mých hlavních podmínek totiž byla důsledně se vyhýbat všem dílnám a obchodům s klasickými suvenýry. „Já chci vidět jen plovoucí trhy, a pak se uvidí, co ještě stihneme,“ zklamal jsem nejen průvodkyni, ale i šoféra. Evidentně měli v některém ze stánků svého člověka, který jim platí provizi za to, když mu dohodí turisty.
 
 
PROBLÉMY ZAČÍNAJÍ
 
„Jsme na místě,“ probudila mě už definitivně Pang a já vystoupil z příjemně klimatizovaného, i když postaršího auta na horké thajské slunce. „Tato je celá naše,“ ukázala na poměrně velkou loď s hlučným motorem. „Samozřejmě je v ceně výletu,“ dodala v momentě, kdy jsem vyzvídal případný doplatek za extra luxus.
 

A tak jsem se pohodlně usadil na vratké palubě. Za jízdy jsem listoval ve své moudré knize o Bangkoku a hledal fotografie plovoucího trhu. To, co bylo okolo mne, totiž připomínalo obyčejnou jihoasijskou vesnici u vody a já jsem v tom tropickém vzduchu pocítil první problém. „Já hledám toto,“ naklonil jsem se k chlapovi, který obsluhoval pořádně vylágrovaný motor smrdící jako žigulík ve výslužbě.

Chlap s výrazem třináctiletého studenta ani náznakem nezměnil mimiku tváře. Vytrčil jednu ruku proti mně a ukázal pět prstů. „Za pět minut jsme tam,“ překládala posunkovou řeč výmluvného kapitána aktivní Pang.
 
A JSOU TU DOPLATKY
 

„Prosím, račte vystoupit,“ vykázal nás na břeh po sotva pěti minutách plavby chlapec od kormidla. Okamžitě na nás naběhl dav nadháněčů. „Tyto malé loďky nemáte v ceně. Ale jestli chcete, nějakou vám za rozumnou cenu seženu,“ říkala stále s úsměvem Pang, a já jsem pomalu začínal chápat způsob její organizace výletu.

„Takže já jsem si zaplatil výlet na plovoucí trhy a plavbu mezi prodavači nemám v ceně? Tak to je skvělé,“ začal jsem zvyšovat hlas a Pang vytušila, že je zle. Z původních třiceti dolarů byla nabídka rázem na patnácti.

V mé ruce ale už hodnou chvíli svítila jediná americká bankovka s číslem deset. Nad ni jsem odmítl jít a sumu jsem si automaticky odpočítal z chybějícího doplatku pro cestovku podnikavé Pang.
 
 
CHCI JEN FOTIT
 
„Řekni mu, ať mě jen tak vozí mezi prodavači. Nechci nic kupovat. Ale když uvidím cokoliv zajímavého a rozhodnu se čekat na lepší záběr, tak ať zastaví,“ informoval jsem svou průvodkyni, a ona to následně vysvětlovala majiteli naší lodičky. Houpali jsme se na vlnách a z břehu mě mezitím otravovalo asi pětadvacet prodavačů čehokoliv.
 

Chlap se konečně pohnul, ovšem kalnou vodu zčeřil malým veslem jen třikrát a zaparkoval u lodičky s nevkusnými vějíři. „Asi to nepochopil,“ otočil jsem se na Pang. Problém byl ale evidentně v tlumočnici. „No shopping, only foto,“ vytáhl jsem co nejjednodušší angličtinu, a ono to zabralo.

Pang si ale neodpustila svou nezištnou aktivitu a za jízdy kupovala kdejaké pečené potvory, které mi násilím strkala pod nos. „Děkuji, nechci nic jíst,“ ohradil jsem se, ovšem ona jen změnila sortiment. Nezbývalo mi nic jiného než ji ignorovat.
 
PRO POHLEDY LOĎKOU
 

Atmosféra na vodě a v mokrých uličkách, kterých je na plovoucím trhu Damnoen Saduak údajně až dvě stě, však je úžasná. Prodavačky si vyměňují zboží házením mezi loďmi a jedinečná je už jen samotná obratnost některých domorodců. Kdekdo se tu plaví doslova v korýtku, do kterého by průměrný Středoevropan ani nenasedl.

Nenabízelo se ale jen ovoce a suvenýry pro turisty. Na vlnách se houpaly kuchyně, čajovny, dokonce i papírnictví. Možná by bylo zajímavé skočit do vody s dobrou potápěčskou výstrojí a prozkoumat dno. Kdyby nebyla voda tak kalná, určitě by tam člověk objevil spoustu zajímavých věcí.
 

Chlapec s veslem by nás vozil dokola asi i celý den, ale Pang mě už nervózně plácala po zádech. „Máme objednaný oběd. Ten je v ceně,“ neodpustila si svou tak typickou větičku. „A potom ještě stihneme krokodýlí farmu.“ A tak jsme se vrátili na břeh, našli našeho šoféra, a vydali se na další část výletu.

Za pár minut jsme zastavili před hlavním vchodem jakési zoologické zahrady. „Tady je skvělá restaurace. Nejdřív se najíme a pak ti ukážu krokodýly,“ pravila s podezřelým úsměvem má osobní průvodkyně.
 
FARMA V JEZÍRKU
 

Minimálně v první části měla absolutní pravdu. Jídlo bylo uprostřed podprůměrné zoo víc než výborné. V Thajsku zkrátka špatně vařit neumějí. V nabídce měli desítky specialit na bufetových stolech, ale já jsem už neměl sílu ani ochutnávat a jen jsem se těšil na krokodýly.

„Jsou v tamté ohradě,“ ukazovala přímo od stolu Pang na zpustlou voliéru s malým jezírkem bez známek života. „Ale já jsem chtěl vidět krokodýlí farmu a ne zoologickou zahradu,“ zaprotestoval jsem. Pang jako by v okamžiku zapomněla na svou poměrně slušnou angličtinu a přešla do podivné začátečnické úrovně. „Toto farma, toto krokodýl,“ ukazovala stále na to samé jezírko a mně to celé došlo.

„Tak moment, já jsem chtěl trhy a farmu. Damnoen Saduak byl fajn, ale musel jsem si doplácet za loď. A protože zoo obdivovat netoužím, vyrážíme do hotelu,“ zvedl jsem se od stolu i přesto, že moje průvodkyně ještě nedojedla dezert. Smutně nechala puding pudingem, protože pokud nechtěla do centra Bangkoku stopovat, neměla na výběr.
 
POSLEDNÍ FINTA
 

Nasedli jsme a Pang po pár kilometrech žádala doplacení sumy. „Abychom se nezdržovali ve městě. Jen tě vyložíme u hotelu. Tam se špatně parkuje,“ vymlouvala se.

„Dostali jste třicet dolarů a ještě vám dám dvacet. Ale možná jen deset, protože polovinu z doplatku jsem už dal za tu druhou loď,“ vyrazil jsem jí dech.

Hned volala své nejvyšší šéfce. Nejprve se dlouho dohadovaly thajsky, pak jsem ji dostal k uchu i já. Nepustil jsem ji však ke slovu. „Chtěl jsem vidět dvě věci a viděl jsem pouze jednu. Takže platím jen polovinu,“ řekl jsem pomalou a co nejsrozumitelnější angličtinou a ani jsem nečekal na odpověď.

Telefon jsem podal Pang. Ta do něj ještě trochu hystericky vřískala, ale zjistila, že neuspěje. Dočista také zapomněla na předání peněz v autě a nakonec šla se mnou až do hotelu.
 

Usadili jsme se v malé předzahrádce, ale z její strany to byla jen ztráta času. I když se snažila, dostala za celý výlet jen čtyřicet dolarů. Přesto však zaručeně nebyla ve ztrátě. To jí jen nevyšel pokus natáhnout nezkušeného cizince. Ale ona si po mně zaručeně velmi rychle našla nějakou snazší kořist.

 

PLOVOUCÍ TRHY

● Plovoucí trhy jsou neodmyslitelnou součástí thajského venkova a dnes i programů téměř všech cestovních kanceláří, které chtějí svým klientům ukázat pravou jihoasijskou kulturu nakupování. Dřevěné lodičky, ženy v tmavomodrých blůzkách a charakteristické klobouky. K tomu desítky druhů tropického ovoce, ale dnes už kvůli davům turistů také trička a elektronika pochybné kvality.

● Není známo, kdy se začala psát historie plovoucích trhů. Všeobecně se však uvádí, že nakupování z člunů fungovalo už v období Ajuthja, takže tradice plovoucích trhů existuje od 14. století. První zprávy o tomto způsobu obchodování přinesli do Evropy křesťanští misionáři.

● Jen v okolí Bangkoku je takových trhů několik. Nejlepší čas pro jejich návštěvu je ráno. Například trh v Bang Khu Wiang funguje od šesté do osmé hodiny ranní hlavně pro potřeby domácích. Podobně zaměřený je také trh v provincii Ratchaburi.

● Damnoen Saduak se sice nachází až sto kilometrů od hlavního města, ale oblast nabízí mnoho atrakcí. Kromě nejznámější uličky, v tomto případě spíše říčky plné lodiček se všemožnými výrobky, můžete navštívit i okolní vísky, které jsou postaveny v značně bažinaté krajině.

 

Mgr. Ivan Janko

*1977 Cestovatel, fotograf a reportér zahraniční redakce slovenského deníku Plus jeden deň. Ještě během studia vysoké školy pracoval jako průvodce pro několik cestovních kanceláří, specializoval se na země severní Evropy. Po ročním pobytu na Novém Zélandu absolvoval sólo cestu po Austrálii a dodnes procestoval téměř sedmdesát zemí na všech kontinentech, zatím mimo Antarktidy. Je autorem cestopisné knihy Na cestách a cestovatelského portálu.
 
Prosinec 2008
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group