ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

NEKOPEJTE DO KAMENŮ,

„Lidi kopou do kamenů zbytečně, jen si rozbíjejí boty. Kdyby si ten kámen prohlédli, třeba by mohli mít doma něco hezkého,“ říká Zdeněk Tomeš. Kameny má všude – v bytě, v dílně, volně na zahradě, ale také v bankovních trezorech, muzeích i jinde. Miluje je a sbírá celá desetiletí. Napsal dokonce knížku, kde je sbírat v Podkrkonošsku, a protože je původně i fotograf, vše zdokumentoval také obrazem. Spousta prospektorů mu říká, že podle ní dokonce hledá. Pořádá výstavy a tvrdí, že je to taková jeho „vychloubačnost“. Původně přitom byl, jak sám přiznává, prostě traper.

„Když jsem ovdověl,“ vypravuje, „tak mi začalo, jak se říká, strašit na věži a přátelé mě z toho chtěli dostat a vytáhli mě na kameny. Byl jsem starý traper, a tak to bylo něco pro mě. První honbou za kameny byl výlet do jižních Čech na vltavíny. Přivezl jsem si dva nebo tři kousky, a pak se to na sebe nabalovalo, až jsem tomu propadl. Vlastně hledám kameny od nějakých šestadvaceti let.
Hledám doma i v zahraničí. Byl jsem v Německu, Polsku, Rusku... Kameny z exotických kontinentů, jako jsou Austrálie, Amerika a Afrika, kupuji na burzách, takže mám ve sbírkách zastoupena místa, jakými jsou třeba Nepál, Srí Lanka anebo Brazílie.“
Který z kamenů ve vaší sbírce je nejcennější?
Mám pár pěkných rubínů, nějaké topasy, smaragd, ale ten je v prstenu, nějaký ten diamantík, ale říci, který kámen je nejcennější, je těžké. Nejrozšířenějším minerálem na Zemi je křemen, který se vyskytuje v mnoha odrůdách. Nejčistší druh křemene je známý jako křišťál a je odpradávna využíván jako šperkový kámen. Zpočátku to bylo v přírodní podobě, později byl broušen do různých tvarů. Jsou mu přičítány i mnohé magické vlastnosti. Svůj osobní vztah mám ale k vltavínu, který jsem našel jako první.
Jak se vlastně pozná, že jde o drahý kámen? Neopracované přece vypadají na první pohled všechny stejně.
V první řadě musíte vědět, jakou má mít surový kámen povrchovou strukturu. Třeba achát. Laik do něj kopne. Já nejsem líný a sehnu se. (smích) Nejvíce se sbírají acháty, pak jaspisy, adulary, ametysty, křišťály, opály, zkamenělá dřeva. Jezdí se na zlato, stříbro, rudné vzorky, ať už pyrit, chalkopyrit a podobně. A čím se liší drahý kámen od normálního? Laicky řečeno – z dlažební kostky si nikdo prstýnek udělat nenechá. Tedy je to především hezký kámen, u kamenů propouštějících světlo je na první pohled jasný třpyt, po vybroušení házejí jiskru.
Podle čeho se vypočítá cena?
Základní otázkou je poptávka a nabídka. Karát diamantu se svého času prodával asi za tři tisíce dolarů, ale předtím za tisíc dolarů. Jako u každého zboží, i tady se ceny mění. Ale pro příklad: za achátek do prstýnku o dvou centimetrech, který má tři gramy, nemůžu chtít pět tisíc, ale od stovky do tří set. Když je to exkluzivní kámen, tak si můžu říct třeba i o pětistovku. Když jde o zlato, je to snazší, protože klenotník si spočítá práci a váhu zlata, to má nějakou bankovní hodnotu a za to prodává. U kamene není bankovní hodnota stanovena.
Jak to vypadá, když se jde na kameny?
Kupříkladu plánuji malou prospekci na Českém ráji. Vezmu krajčák, což je něco mezi motykou a krumpáčem, menší lopatku, kladívko, majzlík a vyrazím. Na nějakém méně přístupném místě, abych nebyl zdaleka vidět a kde to nenarušuje pole a podobně, začnu kopat. Buď narazím na kameny, nebo ne. Kopu třeba tři dny, a nevykopu nic. Anebo mám štěstí, narazím na žílu a přivezu si domů pár pěkných kousků. Někdy se také vypravím a jen sbírám na poli. Říká se tomu, že se kámen vyšlapal. Anebo se chodí na takzvané opuštěné pinky, kde už někdo dříve kopal – a nikdy nevybral všechno. Je to takové trmácení po kopcích v lomu, bušení palicí do stěn, a když nemůže pravá ruka, musí to zvládnout levá. Nepříjemné je, když se podaří vyloupnout ze stěny pěknou pecku a ona praskne. Stává se to tak ve třetině případů, hlavně u achátů, ale i ostatních kamenů. Když jsem byl na Urale, tak se mi podařilo vysekat pěkný krystal. Ale když jsem ho potom vynesl na vzduch, pinklo to, a už na něm byla pavučina prasklin.
Najít drahý kámen je vlastně jen začátkem dlouhého procesu...
Pak se postupuje jako při zpracování jakéhokoliv jiného materiálu. Řeže se speciálními diamantovými pilami a brousí. Buď se dělají takzvané sbírkové kameny, tedy jen se přeříznou, nabrousí a přeříznutá plocha se naleští. Dává to obraz kamene. Pak jsou ale kameny vysloveně určené pro šperky, kde už je technologie zpracování trochu odlišná a složitější. Například tromlování, tedy omílání kamenů, podobně jako se například omílají v potoce. Převalováním ve vodě a písku, který je postupně jemnější a jemnější, se o sebe vzájemně obrousí. Třeba křemen tak získá pololesk až lesk. K tomuto umělému omílání se používají speciální bubny, které ale v České republice žádný výrobce nedělá, takže si je každý vytváří podle své fantazie. Jde o buben podobný tomu, jaký každý zná z pračky, ale nesmí být děravý. Do něho se nasype určité množství kamení a brusiva a vše se nechá stanovenou dobu točit.
Jaké kameny se dají najít v České republice?
Například české rubíny, které ale nemají takovou kvalitu jako v Indočíně, Brazílii a jiných zemích a oblastech. Historicky je dokázáno, že se v Čechách našly dva diamanty, ale je to trochu záhada, protože matečná hornina vůbec neodpovídala matečné hornině diamantonosných hornin. Nejzajímavější jsou u nás korundy. Dále také safír, smaragd..., z těch transparentních je to křišťál, ametyst, občas se dá najít rubelit. Nejsme zase až tak chudí, aby se u nás nedal najít pěkný kámen.
Často se mluví o tajemném původu českých vltavínů?
Dlouho se diskutovalo, jak vznikly. Poslední vědecky uznávaná hypotéza uvádí, že po dopadu meteoritu do oblasti dnešního kráteru Ries v Rakousku byly roztaveny písky zemského povrchu a obrovskou silou vymrštěny do velkých vzdáleností, i do jižních Čech a na Moravu.
Jak jsou vlastně kameny staré?
Jedna geologická příručka praví tři miliardy let, druhá říká 500 milionů, třetí uvádí 100 milionů. Nemám k dispozici uhlíkovou metodu a podobné přístroje, abych to zjistil, takže se stářím zabývám jen u zkamenělého dřeva. Zajímá mě poslední dva tři roky. Jakmile se dozvím, že někde bylo objeveno, tak vyrážím, pokud mi to peníze nebo čas dovolí. Mapuji lokality a sbírám vzorky, chystám se dělat mikroskopické nábrusy. Zkamenění dřeva je proces sám o sobě velmi zajímavý. V pradávných dobách došlo na zemském povrchu k mnoha klimatickým změnám, které zanechaly stopy i na rostlinstvu. Lesy se propadly do močálů, byly zasypány sopečným popelem nebo zapadly do různých propadlin a potom byly překryty náplavy nebo horskými masivy. Tyto procesy trvaly miliony let. Dřevo nemohlo bez přístupu vzduchu rychle tlít a místo toho ho impregnovala kyselina křemičitá, která je obsažená v každé hornině.
duben 2005
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group