ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

SPISOVATEL ZA MŘÍŽEMI

MOTTO: "ČLOVĚK PÁCHÁ ZLO TAK, JAKO VČELA PRODUKUJE MED."
(sir William Golding, nositel Nobelovy ceny za literaturu)


ilustrační foto

I já páchal zlo. Jinak bych v roce 1991 nebyl Městským soudem v Praze odsouzen za zpronevěru majetku SSM jako prvotrestaný k nepodmíněnému trestu v délce 9 let se zařazením do I. nápravně-výchovné skupiny. Neříkám, že jsem nedostal trest právem, ale kde je spravedlnost? Před soudem jsem stál poprvé, bylo mi 19 let, a přitom čtu dnes v novinách o tom, že recidivista dostane za stamilionový podvod sedm let.

Jako další absurdita se mi jeví mé zařazení. Od 1. 1. 1994 byly zrušeny nápravně-výchovné skupiny a já se ocitl v typu věznice s ostrahou. Z režimu nejmírnějšího jsem přešel do jednoho z nejtěžších typů vězení. A to jen kvůli tomu, že můj trest byl delší jak dva roky a byl uložen za úmyslný trestný čin, jak říká zákon. Nyní jsem v oddělení s dozorem jedné z nejtěžších věznic v zemi.

VĚZNI

Martin L. po celý svůj trest schraňoval kapky do nosu. Několikrát pro ně byl u lékaře sám, častokrát požádal jiného spoluvězně, aby mu kapky přinesl, a asi týden před koncem svého trestu slil všechny nasbírané lékovky nosních kapek do dvou sklenic od okurek. "Jakmile přijdu domů, udělám z toho skvělej var a dávku budu prodávat nejmíň za stopade," těšil se na 27. prosinec, kdy ho propustí. V dopisech, které později psal do vězení svému kamarádovi Paštikovi, sice o distribuci drog v České Lípě nic nerozvádí, zato jsem se z nich dozvěděl, že když se zkouří marjánkou nebo hašišem, je mu fajn a svět se mu jeví jako perfektní místo. Ten svět svobody, do kterého si ze světa nesvobody odnesl komponent pro výrobu drog. Přitom na bráně každé věznice sedí dozorci, jejichž povinností je zkontrolovat každého, kdo odchází nebo přichází.

Tomášovi končil trest 11. 3. 1997. Vychovatel mu v lednu nařídil, aby se ostříhal. Má na to právo, to je fakt. Přijde tedy Tomáš o své kadeře? Celý svůj trest snil o tom, že po propuštění si nechá narůst dlouhé vlasy. I teď mu přesahují límec košile asi o dva milimetry, přestože podle řádu nemají vlasy límec košile přesahovat. "Ne, neostříhám se," postavil se Tomáš proti, takže je kázeňsky trestán deseti dny díry v mimopracovní době.

Díra je všeobecně rozšířené označení pro oddělení výkonu kázeňských trestů. Jde o několik cel, ve kterých se spí na holých prknech bez matrací, nesmí se kouřit, pít čaj a káva a číst. Dovolena je pouze bible.

"Tak ostříháte se?" ptají se Tomáše, když mu končí trest na díře. "Ne," trvá si on na svém. "Tak jestli ne, nechám vás teď na díře pět dnů, celodenní uzavření. Pak jeden den na baráku a dostanete dalších deset, zase celej den na baráku a pak dvacet. Budete to mít do konce trestu a pište si, že vás stejně ostříháme," sděluje mu lakonicky major J. "Zajímalo by mě jak," chce vědět Tomáš, "proti mé vůli mě přece ostříhat nemůžete." "My tady můžeme všechno! Přikurtujeme vás a ostříháme," slabikuje major J. "To zákon umožňuje?" chce se odsouzenec bránit silou zákona. "Ne, ale my to stejně uděláme," trvá si na svém major J. Vychovatel V., který je rozhovoru přítomen, se potutelně usmívá.

Na dírách se nevykonávají jen tresty, ale cely slouží i jako izolace pro odsouzené, kteří mají problémy. Často to jsou homosexuálové, kteří v kriminále nemají na růžích ustláno, pokud je jejich zaměření spoluodsouzeným známo. Když jsem se od Jany, tedy Jana C., dozvěděl, že jej na izolaci navštívil službu konající dozorce přezdívaný Kapr a požadoval po něm orální sex, nechtěl jsem tomu věřit. Pár měsíců uteklo jako voda a objevila se Soňa, Milan G., kterého Kapr navštívil během noční služby při výkonu kázeňského trestu. "Neudělal bys mi to pusou?" zajímalo důstojníka. Obě se pak shodovaly i v tom, že za odměnu dostaly krabičku Peter a mohly si zapálit, aniž by jim byl navržen kázeňský trest.

Jindra J. se mě přišel zeptat, jestli jsem už o něm psal. Nechce být středem pozornosti. Copak sdělení o existenci Jindřicha J. na někoho soustřeďuje pozornost? Jindřichů J. po světě běhá...

V noci se vůbec nedalo spát. Pavel K. snědl česnek a byl tak strašně cítit, že nestačilo ani jedno po celou noc otevřené okno. Ještě ráno byl v místnosti nechutný puch.

MŮJ RAJÓN

Mám vlastní psací stroj ve speciálně vyrobené krabici uložený na multifunkční kuchyňce, která mi slouží jako ateliér, současně jako sušárna prádla a místnost pro ukládání potravin do lednice, která je coby nadstandard určena pro vězně zařazené v oddělení v Rýnovicích. Občas tady někdo píše dopis, občas sem chodí Xaver hrát na kytaru.

Při malování a současné rekonstrukci sprch zlikvidoval V. na kuchyňce odpad, urval umyvadlo a udělal tam provizorní sprchu. Nikdo z bachařů nic neví a až se na to někdy přijde, autor speciálních úprav odhalen nebude, protože máslo na hlavě má každý, kdo se chodil sprchovat. Krom toho o tom věděl i barákový, tedy vedoucí samosprávy vězňů Eman N. - křesťan, jehož krédem je: lhát se nemá, jinak recidivista, naposledy odsouzený za vraždu.

Když je v noci klid a kuchyňka prázdná, chodí se tam onanovat. Stačí zamknout a člověk je sám. Musí vlastně dávat pozor jen na kontroly dozorců. Ti tu na Štědrý den málem chytli Tomáše. Jen tak tak stačil schovat erotický magazín a dozorcům pak vysvětloval, že se zamkl, aby mohl v klidu napsat dopis domů. Rajon je to můj, jsem zodpovědný za úklid. Každé ráno tedy vynáším kýbl plný papírových kapesníčků s jasně vyznačenými mapkami ejakulátu. Občas musím po ránu pořádně vyvětrat, to když v noci nikdo neonanuje, ale jde se v klidu nafetovat čicháním ředidla.

Je 6.40 a já uklízím na kuchyňce, dveře mám otevřené, takže mě pozoruje trio vychovatelů oddílů B/1, kde jsem ubytován, a B/2, kde je umístěna kuchyňka. Vychovatel B/2 vysvětluje svým kolegům, že kvůli multifunkčnosti kuchyňky - a z toho vyplývající uživatelnosti místnosti i jako sušárny prádla - vydal zákaz kouření, který mě může omezovat, jsem-li kuřákem. "Pan Beer ale kouřit může, jenom si nesmí zapalovat," směje se své poznámce. Kolem procházející vězni se na mě významně podívají. Budou si dnes večer šuškat, že viděli na vlastní oči, jak mě dozorce označil za homosexuála. Vůbec nevím, co mám dělat. Když si budu stěžovat, potvrdí dvojice přihlížejících vychovatelů to, co slyšeli? Na vězně se spoléhat nemohu, kdo z nich by byl ochoten jít svědčit proti vychovateli, který nad ním má kázeňskou pravomoc? Může mu dát jako odměnu mimořádný balíček, mimořádnou návštěvu, napsat kladné hodnocení k žádosti o podmíněné propuštění. Nebo také nemusí.

Žádost o podmíněné propuštění budu za dva měsíce dávat i já. Poškodila by mě stížnost? Obávám se, že ano, a to i když by byla uznána za oprávněnou. Už abych byl venku...

JÍDLO

Člověk pozná den i podle toho, jaký je jídelníček. Každou neděli je studená večeře. V sobotu večer je buď teplá sekaná nebo párek, v pátek a v úterý sladké. To samé obědy a snídaně. Jídelníček se vlastně stále opakuje, takže občas neuškodí udělat si změnu tím, že se nakoupí suroviny a uvaří se. V kantýně se dá koupit skoro všechno, vyjma zakázaných věcí jako jsou dorty, chlebíčky, majonéza a maso. Ochrana před nákazou salmonelózou, zní oficiální zdůvodnění. Takže ještě díky, že zde existuje černý trh, na kterém se prodává to, co kuchaři ukradnou v kuchyni. Jaké jsou ceny? Jde to - kostka másla stojí 10 Kč, jogurt 5 Kč, jeden kus ovoce korunu až dvě, vajíčko 3 Kč a kilo hovězího 60 korun. Zrovna včera jsem měl k obědu brambory s párkem, na který jsem položil volské oko. Všechno z kradeného.

Je to jako v normální společnosti, kdo má peníze, může se mít lépe. Jsou zde bohatší a chudší, nabídka a poptávka. Trh samozřejmě funguje s rizikem, protože když chytí skladníka, jak něco prodává, vyhodí ho ven z práce i s kázeňským trestem. Stejně jako kuchaře.

RANNÍ POŠTA

Sestra se těší na sobotní návštěvu. Já také. Jinak se připravuje na setkání třídy na maturitním plese, kde se scházejí i po absolvování školy. Z dopisu se také dozvídám o malém kopanci, který jsem udělal. Vlastně celkem schválně jsem Matějovi, svému synovci, neposlal nic k narozeninám. Jsou mu dva roky a já si myslel, že pohled ode mne by nechápal. Takže tak trochu degeneruji, vyplývá z dopisu, protože dvouleté děcko už mluví a poznává. Jak to mám ovšem vědět, když jsem už šestý rok zavřený? Nad podobnými věcmi nepřemýšlím, synovce jsem ještě živého neviděl a v mých představách je stále miminem. Další dopis je pracovní - dramaturg 17. tvůrčí skupiny České televize Jura Kavan mi sděluje, že očekává již rozpracovaný námět myšlenky, kterou jsem nabídl k realizaci v rámci pořadu "Křížem krážem a přitom nahraně". Doufejme, že bude povoleno natáčení ve věznici. Plánuji diskusní pořady na žhavá témata. Zatím vybírám diskutéry, kterých bych chtěl mít v zásobě tak dvacet. Nejpozději za tři týdny bych chtěl materiály odeslat.

KOUPÁNÍ JE V NEDĚLI

Rekonstrukce sprch stále probíhá a my se můžeme koupat jen jednou týdně. Chodím se mýt na záchod ke korytu. Svleču se do naha a myju se. Mám skvělé mandlové mýdlo.

"Beere, co tady děláte striptýz?"

"Někde se umýt musím," bráním se, překvapen nenadálým příchodem vychovatele oddělení B/2, který si myje hrníček. "Kdyby vás tak viděla paní sociální," bere to ale s porozuměním pro extrémní podmínky a přenáší skutečnost do humorné polohy. Ještě že tak, obávám se, že druzí dva pitomci by ihned napsali návrh na kázeňský trest, protože de facto porušuji řád - myju se na toaletě, která není určena k hygieně těla.

Dnes jsem docílil pomocí malé lži koupání ve sprchách. Jednoduše jsem se přidal mezi zpocené fotbalisty, kterým se podařilo přesvědčit službu konajícího dozorce ubytovny, že jsou zpocení a potřebují se vysprchovat. Poručík povolil. "Já bych vás nikam nepustil," komentoval rozhodnutí poručíka zástupce velitele směny nadporučík S. Ešus. Co po něm chtít. Do pr...! Už mě to tady fakt s...! Ono je na tom nejhorší to, že má pravdu. Podle řádu bychom, přestože je dnes pondělí, měli vydržet do neděle, kdy je oficiální termín koupání. Napadlo vůbec někoho při vymýšlení předpisů, že existují kožní plísně a svrab? Divím se, že pak vůbec někoho překvapuje, když se něco podobného mezi vězni objeví.

NENAPRAVITELNÍ?

Poslouchám diskotékové hity ze sluchátek kazeťáku, který jsem si půjčil od Jardy J. Jen tak ležím v posteli a relaxuji. Nikdy bych neřekl, jak skvělým pocitem je slyšet hudbu z magnetofonové kazety, ale je rozdíl mezi rádiem a kazeťákem. Ovšem musím dávat pozor na dveře a jakmile se otevřou, sundat sluchátka z hlavy a ukrýt je pod peřinu, aby nikdo z dozorců neviděl, že poslouchám kazeťák. Je to zakázané.

Neriskuji vlastně příliš? Když mě chytí a uloží kázeňský trest, mohou být vážně ohroženy tři roky mého života. Strávím je na svobodě nebo za mřížemi? Faktem totiž je, že v posudku zpracovaném vězeňskými odborníky by zákonitě nemohlo být, že resocializační program plní svou funkci. Může být kladně hodnocený vězeň kázeňsky trestán? Nemůže. Takže je-li vězeň kázeňsky trestán, není dostateně napraven.

"Příprava vězňů na jejich propuštění by měla začít co nejdříve po jejich přijetí do vězeňského ústavu. Z tohoto důvodu není třeba jim v rámci výchovného působení dávat jakýmkoli způsobem najevo, že by byli vyloučeni ze společnosti, nýbrž naopak je utvrzovat v tom, že jsou i nadále její součástí." - bod 70.1 přílohy k Doporučení č. R (87) 3 Výboru ministrů členským státům o evropských vězeňských pravidlech z 12. 2. 1987.

"V současných nápravných postupech opravdu nevidím žádnou převýchovu. Při tomto způsobu života a systému, který funguje, záleží podle mne jen na svědomí odsouzených." - z dopisu sestry Ivany V.

PENÍZE

Jindra J., Pepa Č. a Paštika se vrátili z výslechu na oddělení prevence a stížností. Byli předvoláni kvůli podání vysvětlení ve věci zjištěných přestupků. Jak je možné, že měli více než jednu teplákovou soupravu? Jak to, že měl Jindra notebook? Co na něm dělal? Proč tam má heslo? Koho jsou zajištěné peníze?

I když si vychovatel V. myslí, že útoky jsou cílené, je vedle jak ta jedle. Osobně nevidím nic špatného na vlastnictví notebooku, pokud na něm nejsou páchány trestné činy, ale co se takto zamyslet nad penězi?

Jindra J. a Paštika jsou kantýnští. Možná byli. Nevím. Vlastně všechno záleží na tom, jak bude uzavřeno kázeňské řízení a do jaké míry budou přijata preventivní opatření. Dosud si u nich mohl každý z vězňů nakoupit zboží, které kluci nakoupili v kantýně z peněz uložených na svých kontech spravovaných věznicí. Ono je totiž jednodušší vzít si na návštěvě od příbuzných nebo známých peníze, než je do vězení posílat, protože od zaslání jakékoli částky do jejího zaregistrování na kontě vězně často uplyne týden nebo i více, během kterého si vězeň nemůže udělat nákup. Byrokracie.

Marže vězeňských kantýnských byla u jednotlivých kusů zboží různě veliká. Náklady veškeré žádné. Například papírky a tabák stály v kantýně 24 korun, ale u Paštiky to vyšlo na 29, známky 3,60, u Paštiky pět korun, sušenky značky Dukla 7,20, u Paštiky devět korun nebo kečup byl v kantýně o pětikorunu levnější apod. Měsíční obrat až 25 000 korun. Z toho tedy zisk asi dvacet procent. Proč si nevydělat, na tom není nic špatného. I já vydělávám díky příjmům z autorských práv svých literárních či jiných tvůrčích projektů. Rozdíl je ovšem v tom, že já, stejně jako každý zaměstnanec nebo osoba samostatně výdělečně činná, platím ze svých příjmů zdravotní a sociální pojištění a daně tak, jak stanoví zákon. Když bych je nezaplatil, budu trestán. Jo, nadávám také na jejich výši, ale pak vidím reportáž z nějakého zdravotnického zařízení a uvědomím si, že přispívám do společného a že je to třeba, což jsou ovšem věci, které J. J. ani Paštiku nenapadají. Sečteno a podtrženo - nepovolené podnikání a neplacení daní - dva trestné činy jako vyšité.

Oč tomu aparátu tedy jde? Nejspíš o to, aby se nemuselo do Prahy hlásit, že spácháním trestných činů došlo vlastně k mimořádné události, která by mohla ohrozit postavení jednotlivých členů vedení věznice. Takto může být zpracováno hlášení o úspěšném odhalení několika oděvních svršků, které postavení jednotlivých bachařů ještě spíše upevní...

TEPLÁKY

Brr! Před chvílí tady byl vychovatel B/2 na kontrole. Zajišťoval věci, které nemají na kuchyňce být, a tak zabavil jeden kus prostěradla a jedny tepláky, které nikomu nepatřily. Do kanceláře jsem též nesl vánoční ozdoby, aby nedošlo k jejich odcizení a mohlo jich být použito na další Vánoce.

Mé krabice s tepláky a tričky si nevšiml, takže je ještě nějaký čas budu moci nosit, a když se v jedněch zpotím, mohu se převléknout. Jak dlouho ještě?

Vážně začínám uvažovat o tom, že přestanu hrát hru na schovávanou a věci, které mám navíc, vrátím do skladu. Tak mně aspoň zůstanou, protože když bude generální prohlídka věznice, budu všechno muset naházet do popelnice, abych nemohl být jako majitel ztotožněn. Nebo že bych se pokusil všechno schovat na veřejně přístupné místo a pak čekal, jestli skrýš objeví? Uvidím. Jednou jsem takto schovával příborový nůž, kterým si krájím chleba a skrýš byla dokonalá. Posloužila k ní plechová piksla s mazlavým mýdlem, do kterého jsem vložil nůž zabalený v igelitovém sáčku a vylovil jej až po prohlídce. Sice jsem byl zapatlaný jako prase, ale hned jsem se umyl. Hlavně, že je čím krájet chleba.

VELKÉ "A"

Všimli jste si vůbec někdy toho, že nezačínám žádnou větu písmenem "a"? Napadají mě, samozřejmě, ale nemohu. Ne, že bych měl proti nejvíce používanému písmenu české abecedy nějaké výhrady, ale jsem omezen stavem svého vlastního psacího stroje. I když jsem ho dostal v pořádku a po generální opravě. Problém je v tom, že jsem jej ještě asi před rokem měl uložen pouze v uzamykatelné místnosti, od které bylo více klíčů. Jeden jsem měl já, druhý odsouzení navštěvující posilovnu, kteří si do místnosti ukládali činky, a třetí dozorci. Když jsem byl vyhodnocen se svým románem "Gigoliáda" jako III. v celostátní literární soutěži Hlavnice Dr. Nora 1995 a obdržel cenu, někdo vzal kleště a uštípl mně razničku s tímto písmenem. Co dělat? "Pane vychovatel, chtěl bych ohlásit oznámení o podezření ze spáchání trestného činu poškozování cizí věci," obrátil jsem se na nadporučíka H. "Co se stalo?" Důstojník byl překvapen. "Nevím, prostě mně někdo poškodil psací stroj. Zatím jsem se ho příliš nedotýkal, takže si myslím, že by oddělení prevence a stížností mohlo zavolat policii a sejmout otisky. Třeba bude zjištěn pachatel." "Heleďte se, Beer, buďte rád, že ten stroj vůbec máte. Také bychom vám ho mohli zakázat. Nechte si jej opravit a nerozviřujte nám tady žádnou aféru," uzemnil mě. Mám udělat aféru a vystavit se riziku odejmutí přijatelného prostředku k psaní?

Takže jsem si poradil jinak. Od malého dlouhého "a" jsem pilníčkem upiloval čárku, kterou nyní doplňuji, a až mě pustí, nechám si stroj opravit. Jde přece o maličkost. Mohl bych to udělat už teď, ale to bych musel předat stroj při návštěvě mámě, ta by jej musela dovézt do Prahy, nechat opravit a za měsíc přivézt zase na návštěvu, což se mi nechce. Jednak bych musel pozastavit práci na projektech a pak se mi nechce zbytečně obtěžovat máti. Ono cestovat s psacím strojem přes celou republiku autobusem nemusí být žádný med, zvlášť u strojů s dlouhým válcem, jako má ten můj.

Způsobil škodu spouvězeň nebo příslušník? To se už nikdy nedozvím - ono se vlastně nic nestalo. Nikdo nic nehlásil. Žádná mimořádná událost nebyla. Všechno klape tak, jak má.

 

P. S.

Tak tedy tentokrát opět čas trochu trhl oponou, i když to mnozí nezaznamenali. Nejednalo se o trhnutí oponou celospolečenské, ale mé osobní: 3. 6. 1997 za mnou po více jak šesti letech zaklapla vězeňská brána a já jsem na svobodě, byl jsem podmíněně propuštěn Usnesením OS Jablonec nad Nisou ze dne 30. 5. 1997 se zkušební dobou na sedm let.

Jaké byly mé první kroky na svobodě? Vracel jsem se hned zpět do vězení, protože jsem tam zapomněl igelitovou tašku... Vlastně jsem si uvědomil, když jsem viděl na parkovišti nejrůznější druhy značek aut a různě oblečené lidi, že se budu muset nějak normálně obléci, že šest let staré věci, které jsem před pár minutami vyndal z vězeňského pytle, který jsem měl uložený ve skladu, už nikdo nenosí. První pivo na svobodě jsem ochutnal v jedné z jabloneckých hospod, a pak hurá do Prahy, kde na mě čekala rodina. K večeři jsem měl meruňkové knedlíky. Po tak dlouhé době jsem si uvědomil, že mají úplně jinou chuť, než ty těstové tenisáky, kterými jsem byl jednou za čas krmen tam... Byly výborné, uvařila je přece moje máma.

Nemám v úmyslu páchat zločin, takže vím, že bych za úmyslný trestný čin odsouzen být neměl. Je to přece svobodné rozhodnutí člověka, jestli chce být zločincem, či nikoliv... Já jím být nechci, a tak jím nebudu!

Doba, kdy jsem páchal majetkový delikt v podobě fakturových podvodů s nejistým krytím, je za mnou. Byl jsem prvním z tohoto typu zločinců, dělil jsem se o zisk vlastně jen se svým komplicem, kterého znám, ale o kterém nechci nic slyšet. Vůbec nevím, co dělá nyní a myslím si, že je to jeho věc. Jeho život. Stejně jako můj život je životem mým. Protože jsem byl jedním z prvních zločinců fakturového typu, dostal jsem poměrně vysoký trest, který měl být odstrašujícím příkladem: devět let za jeden a půl milionu škody. Viděl jsem mnoho těch, kteří byli odsouzeni později, třeba i za desetinásobnou škodu, a dostali o tři roky méně. Společnost si nejspíš zvyká, říkám si ironicky, ale necítím zášť. Připadalo by mi to příliš jednoduché - a abych pravdu řekl - i neproduktivní. Člověk, který žije se zlobou v srdci, toho mnoho nenadělá...
 
Září 1997
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group