ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

POLIBEK SMRTI

S jedovatými hady pracuji celý život, je to součást mého zaměstnání. I když jsou mojí specializací zmije, asijské cesty mne přivedly ke kobrám. Je známé, že Číňané jedí vše, co má čtyři nohy, kromě stolu, ale není to úplně pravda, jedí i zvířata beznohá, mezi něž patří i hadi. V roce 1988 jsem v jihočínském Foshanu koupil v řeznictví tmavou samici a bílého samce kobry černé Naja atra. Kobry jsem zachránil od pánve, za to se u mne pravidelně rozmnožují.

S kobrou královskou, Ophiophagus hannah, jsem se poprvé setkal v Indii v roce 1981. Byl jsem hostem u přítele, významného herpetologa Roma Witakera, v Madraském hadím parku. Nádherný dokument z produkce National Geograpfic video o této kobře natočil právě Romulus Whitaker.
V Madraském parku si kobra přes den lebedila ve velké zemní voliéře, kde jí dělaly společnost vodní užovky, kterými se živí. Na noc ale musela domů, do bezpečí uzavřeného terária. Protože si kobry královské rychle zvykají na společnost člověka, i tahle se nechala při každodenním stěhování jako mimino přenášet na velkém háku. Když Rom poznal, že to s jedovatými hady umím, dovolil mi tuto kobru přenést, ovšem za bedlivé asistence příslušníka kmene Irulů. Jde o malý kmen, který se živí výhradně prací s hady, jinou práci by Irulové nepřijali. Většina z nich jsou známí indičtí fakíři.
Velká kobra královská se může vztyčit až do výšky sto osmdesáti centimetrů. Had je přitom impozantní a většině lidí by jeho pohled z očí do očí způsobil značný šok. Když jsem při své práci slyšel o polibcích smrti, které v Myanmě provádějí šanské tanečnice s jedovatými hady, chtěl jsem to vidět. Procestoval jsem pak polovinu Myanmy, abych tanečnice našel, a všude jsem se ptal, ale marně.

KONEČNĚ U TOHO
Nedávno jsem ale byl hostem generálního ředitele thajských zoo pana Supuna a samozřejmě mě napadalo se ho na tuto specialitu zeptat. „U nás polibky smrti děláme s kobrami královskými,“ řekl mi a já nevěřil vlastním uším.
V uctivé vzdálenosti okolo nevelkého pódia v zoologické zahradě sedělo početné publikum. Khao Khew je renomovaná zoo, a tak na rozdíl od komerčních show zde vystoupení začalo odborným výkladem. Následovalo představení domácích nejedovatých hadů a na závěr se předvedly indické kobry Naja kaouthia. A pak kobry královské.
Fakíři vztyčenou kobru položili tak, že jí mírně tlačili prstem na hlavu. Z vlastní zkušenosti vím, že takové exhibice nejsou bez rizika. Pak hoch v podřepu „vytáhl“ kobru na úroveň očí. Had zaujal obranný postoj, roztáhl štít, aby zvětšil objem těla – kresba na štítu znamená nebezpečí.
Pak nastoupil o něco starší muž v oranžovém obleku. Bradou stlačil vztyčenou kobru královskou k zemi a rychlým trhnutím sevřel její hlavu v puse. Ztuhnul jsem, a dokonce nemám ani fotografii, na kterou jsem se předtím chystal. Bylo to rychlé a nečekané.
Velká kobra pak odmítala vlézt zpátky do bedničky, nepomohlo ani několik dalších pokusů, ani pomoc ostatních chovatelů. Tuhle situaci osobně dobře znám. Podle opatrného chování mužů mi také bylo jasné, že kobra rozhodně nebyla změněna na pouťovou hračku pro pobavení návštěvníků zoo, ale byla vybavena jedem.
Starší z mužů pak opatrně, pomalu posouval sevřenou ruku po hadím těle, a když byl kousek od hlavy, bleskurychle ji uchopil. Ani pak ale nebylo snadné velkého hada uklidit.
Ředitel zahrady mi poté fakíry představil. Přiznali, že ani oni sami nedokáží zcela vyloučit možnost uštknutí. Ostatně svědčil o tom i chybějící prst na ruce jednoho fakíra. Jednou ho podle jeho slov kobra uštkla přímo do rtu. Vím, že něco takového se zpravidla nepřežívá, ale muž jen mávne rukou, že to není problém. Chlapci znají několik druhů rostlin, jejichž rozžvýkané listy prý odbourají toxin. Věřte nevěřte. Faktem ale je, že domorodé metody léčení vycházejí ze zkušeností generací a rozhodně je nelze podceňovat. Rostliny jsou ostatně základem většiny syntetických léčiv.
Kobry jako všichni jedovatí hadi jedem šetří, potřebují jej především k ulovení potravy, k obraně ho použijí jen tehdy, když není vyhnutí. Samozřejmě ani profesionál pokaždé neodhadne, kdy toho má kobra dost, a kdy skutečně zaútočí. Ve většině případů se brání údery hlavou se zavřenou tlamou. Ostatně znám to ze své zkušenosti – i když mám poměrně rychlou reakci a při práci s kobrou většinou stačím uhnout, už se mi stalo, že mě kobra při neopatrné manipulaci uhodila hlavou do ruky. Sdělila mi – Jiroušku, ty hlupáku, nehraj si, život máš pouze jeden! Za to varování jsem nesmírně vděčný, zvýšená opatrnost mi vždy pár měsíců vydrží.

KRÁLOVNA MEZI KOBRAMI
Kobra královská je skutečně královská, říká se jí královna hadů, je to bájný had, džentlmen mezi kobrami. Je poměrně klidná, nadaná neobyčejnými schopnostmi. Vyskytuje se od Indie až na východ k Malajsii, Indonésii, Vietnamu, jižní Číně, Filipínám, ale nikde ne hojně. Naopak ničení míst, kde žije, způsobuje značný pokles populace.
Kobra je největší žijící jedovatý had, dorůstá až do čtyř a půl metru, výjimečně i více než pět metrů, a je silná jako mužská ruka. Výborně vidí, údajně až na vzdálenost sto metrů. Jed s neurotoxickou složkou poškozuje nervové buňky, u lidí způsobí bolest, otok, zvýšený krevní tlak, zvracení, ospalost, bezvědomí a nakonec smrt. První symptomy se projeví patnáct až třicet minut po uštknutí.
Zásoba jedu, kterou tato kobra disponuje, stačí na zabití slona nebo dvaceti lidí. Živí se jinými hady, včetně jedovatých, některé kobry se dokonce na určitý druh hadů specializují. Dožívá se dvaceti let.
Pohlavně dospělá je v pěti až šesti letech. Známé jsou souboje samců, kdy se vztyčení hadi snaží jeden druhého přitisknout k zemi. Páří se jen vítězný samec, čímž příroda zajistila přenos jen nejkvalitnějších genů. Tyto souboje známe také u chřestýšů a některých užovek.
Kobry královské se páří v lednu, po svlékání. Samice uvolňuje feromony, které samec nabírá na rozeklaný jazyk a vyhodnocuje v Jakobsonově orgánu na horním patře. Ten tvoří dvě dutiny protkané citlivými nervovými buňkami. Podobný orgán mají v určitém vývojovém stupni i lidská embrya, ale potom degeneruje.
Samice se nezřídka páří se stejným samcem. Sperma, uschované ve zvláštní schránce, může sloužit k oplození vajec po další dva až tři roky. Kobra královská je jediným hadem, který pečuje o potomstvo. V kličkách těla přenáší rostlinný materiál, ze kterého staví až třímetrové kupovité hnízdo, do něhož naklade dvacet až čtyřicet vajec. Při přibližné teplotě třicet jedna stupňů Celsia se po sedmdesáti až sedmdesáti sedmi dnech vyklubou mláďata. Výrůstkem na čenichu, kterému se říká vaječný zub, proříznou vaječný obal. Samice hnízdo hlídá po celou dobu inkubace, někdy se poblíž zdržuje i samec.
červen 2005
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group