ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

ARCHA NA MYSU DOBRÉ NADĚJE

Pouliční představení začalo. Bílý přízrak na chůdách prošel ulicí. Začaly se rojit děti a za okamžik i dospělí. "Co se děje? Nějaká krajková opička se svatozáří? To je bláznivej nápad. A támhleten liškoduch, nebo spíš démon? Ten dělá divný věci - hraje vrtulí z ventilátoru na harfu a přitom tancuje s loutkou, které lezou z důlků mýdlové bubliny. To je ulítlá sranda!" Na diváky se řítí les zježených tykadel. Na jejich koncích se nadouvají a praskají balonky. Zůstává po nich jen kouřová mlha. Diváci vybuchují smíchy. Na opačné straně světa čeští herci rozesmávají obyvatele Johannesburgu.

 

Propojit opravdovost afrického rituálu s evropskou verzí experimentálního divadla se podařilo Arše. Archa není biblické plavidlo, ale české divadlo zvláštní konstrukce. Jeho útroby jsou velice proměnlivé, opatřené mimořádným technickým vybavením. Návštěvníci bývají překvapeni změnou jeviště i hlediště. Zvláštní je také herecké obsazení - Archa totiž nemá žádnou stálou posádku. Její prostory se všemi těmi možnostmi jsou k dispozici těm, kteří jsou schopni toto vše smysluplně využít.

Šéf divadla Ondřej Hrab celou skupinu vedl a hned od počátku se ujal role organizátora, teoretika, ale především propagátora českého divadla. Několikrát přitom vystoupil na místních univerzitách. Mezi další členy patřila Jana Svobodová a Petr Nikl - sehraná dvojice performerů a manipulátorů, schopných využít ke své hře čehokoli, co jim padne do ruky. Divadlo nemá žádný pevný scénář.

V projektu pro divadelní festival v Jihoafrické republice byla důležitá výrazná obrazová povaha Petrova divadla. Proto může být jeho řeč relativně srozumitelná kdekoli, zvláště pak v Africe, kde se tolik pracuje s maskami, převleky, chůdami atd... Toto vše a mnohem více je v inventáři divadla. Komunikace mezi divadlem a diváky prostřednictvím obrazových gagů byla důležitá, protože ač většina místních obyvatel ovládá až pět jazyků, přeci jenom bylo třeba brát v úvahu to, že jsou diváci skupinou mnohojazyčnou. Jen na území JAR existuje jedenáct oficiálních jazyků. Mimo afrikánštiny mluví svým jazykem samozřejmě i Zuluové, Sotové, Svaziové, Sanové a mnoho dalších.

Jak tedy k prolínání těchto dvou vzdálených i blízkých kultur docházelo? Začalo se, jak jinak, hrou. Všechna představení se vlastně odehrávala v rámci Johannesburgského divadelního festivalu, jehož organizátoři vyzvali Archu ke spolupráci. Naše divadlo proto připravilo projekt, jehož smyslem nebylo představit se jen před elitou a uzavírat se pouze v reprezentativních divadlech. Umělci se snažili hned od počátku dostat přímo na ulici a třebas i do periferních oblastí města, do tzv. "townshipů". Jejich záměrem bylo seznámit se přímo s co nejrůznorodějším publikem, proto pro ně připravili nejen autorské představení Petra Nikla, ale i jakousi dílnu, do které byli přizváni umělci z johannesburgských sídlišť postavených za apartheidu pro obyvatele černé pleti. Při vzájemném setkávání se záhy ukázalo, že je situace u nás a v Jihoafrické republice v lecčems podobná. Mám na mysli kontext, ve kterém umění vzniká. Je zde spousta podobností. Např. jistý stav společnosti po pádu totality - v našem případě komunismu a v případě Jihoafrické republiky apartheidu, který se choval v mnoha ohledech stejně.

Místem, kde naši a afričtí umělci připravili představení, se stala jedna továrna v industriální části Johannesburgu, která se později proměnila v kulturní centrum. Na seznámení s novým pojetím hry měli Afričané málo času - pouhé tři dny. I když je herectví (i v této podobě) čistě evropskou záležitostí, byli černoši schopni se okamžitě inspirovat a nechat se svým způsobem vtáhnout do hry. Ve hře samotné docházelo k jedinečné zvláštní souhře založené na odlišné zkušenosti, imaginaci a temperamentu. Černoši se někdy po delší improvizaci nedali zastavit. Sami pro představení připravili písně i některé gagy a projevovali neobyčejný smysl pro humor.

Vybrušovala se jen technika. Hráč s maskou by neměl být otočen k divákům jinak než svou tváří. Cvičily se pohyby marionet na vodní hladině i pod vodou, vysunování teleskopických udic s ulovenými loutkami a řada dalších speciálních úkonů.

Mise Archy na mysu Dobré naděje skončila úspěšně. Herci odlétali a pod křídlem letadla se v temné modři Kapského zálivu jako jeho stíny vznášely černé velryby. Na břehu se hemžily sotva rozeznatelné tečky tučňáků a nad nimi se tyčila a zároveň i rozprostírala Stolová hora.
duben 1998

. . . . .
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group