ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

ESKYMÁK JAN HUS A SPOL.

My Češi se často litujeme a někdy nad sebou dokonce ohrnujeme nos. Nad sebou – to je nad tím, co jsme dokázali a jak jsme nebo nejsme ve světě přítomni. Protože cestuji po všech rovnoběžkách už čtyřicet let, rád bych si připomněl pár příběhů, kdy jsem Čechy, a také Slovany, v tom širém světě potkával.
Začnu třeba na dalekém severu. Jednou jsem delší dobu pobýval v kanadské Arktidě, ve velice izolované vesnici obývané takřka výlučně jen Eskymáky. Misionář, u něhož jsem bydlel, mě požádal, abych několikrát v místní škole vyprávěl o své vlasti. A že to byl misionář jedné evangelické církve, povídal jsem svým eskymáckým posluchačům o Janu Husovi, Janu Žižkovi a jiných osobnostech české reformace. Děti vyprávění zřejmě zaujalo, a tak když za oním misionářem zanedlouho přišel jeden z malých Eskymáků, poprosil ho, aby mu změnil křestní jméno na Jan Hus! Jan Hus Eskymák – to je tedy jedna moje vzpomínka.
Když jsem při své první z mnoha cest do Oceánie pobýval na Tahiti, bydlel jsem tehdy u jednoho z Čechů, pana Rudolfa Klímy, který se v meziválečné době vystěhoval do Francouzské Polynésie. A věru – ani doma jsem snad nepotkal člověka, který by – odloučen tak daleko a po tak dlouhý čas od vlasti – věděl o kultuře svého národa víc než tento náš tichomořský krajan. A protože jsem se narodil a vyrůstal v Československu, mám rád stejně Čechy i Slováky. Proto jsem se hned při onom prvním pobytu na Tahiti ze všeho nejdřív vypravil do kopců nad hlavní tahitské město Papeete, abych tu hledal, co zbylo z hvězdárny, již tu založil a spravoval velký Slovák – Milan Rastislav Štefánik.
Někdy jsem v cizině potkával svou vlast s velkou pýchou. Třeba když jsem na Světové výstavě v kanadském Montrealu viděl, jak naše kultura oslovuje tisíce a tisíce návštěvníků, kteří byli ochotni před československým pavilonem čekat ve frontě déle než před kterýmkoli jiným (naproti tomu se mi naše účast na jiné světové výstavě – ve španělské Seville – zdála být celkem chudá).
Jindy jsem ovšem v cizině potkával svou vlast se smutkem. Na té veselé karibské Jamajce jsem v roce 1968 pobýval právě na silvestra. Hlavní město ostrova Kingston bylo plné černochů velice silně rozjařených stejně silným jamajským rumem. A tak jsem raději pro jistotu zůstal v bezpečí svého kingstonského „domova“, v sešlém laciném penzionku páté kategorie. Byl jsem tu jediný host. Seděl jsem u místní televize a sledoval silvestrovský a novoroční program. Začal přehledem, co se v právě uplynulém, tedy osmašedesátém roce ve světě událo, a z celého světa se objevilo jako první Československo. Venku za okny penzionu se Jamajčané smáli a mně bylo spíš smutno.
Čechy a Slováky a jejich dobré jméno jsem potkával i na mnoha jiných místech. Třeba když jsem psal knihu o umění původních obyvatel Austrálie, odkazovali mě australští badatelé vždycky na jednoho z prý nejlepších znalců, krajana George Chaloupku. V Africe jsem mnoho chvály slyšel na české a slovenské katolické misionáře. A tak bych vlastně mohl pokračovat ještě dlouhý čas.
A tak mě napadá: v letošním roce naše veřejnoprávní televize pořádá soutěž o největšího Čecha. Neměli bychom tedy zapomínat na všechny naše velké krajany, kteří často po dlouhý čas a někdy celý život působili za hranicemi své vlasti, a přece jí – své zemi a svému národu – velice mnoho dali. Třeba Antonín Dvořák a jeho americký pobyt či Jan Amos Komenský, který putoval půlkou Evropy a přitom chtěl sloužit své vlasti. A v tomto výčtu by neměl chybět ani obnovitel národního státu, prezident Tomáš Garrigue Masaryk. A pak jsou tu ovšem i naši žijící současníci, například Tomáš Baťa či Karel Schwarzenberg.

S pozdravem Miloslav Stingl
březen 2005
 
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group