ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

DUŠE ZAŠITÉ V "MOLAS"

Indiáni z malého ostrůvku u pobřeží Panamy vytvořili až dosud neznámý způsob vyšívání.
Jde o bytostný výraz kultury, která odmítá zemřít. Fascinuje etnology, ale i módní tvůrce.


Právě vytažená zamotaná rybářská síť leží na břehu. Vedle ní nějaký muž porcuje ranní úlovek - třímetrového kladivouna. Slunce dosud stoupá po obloze, ale obyvatelé malého ostrůvku Tupile, jednoho z 250 ostrovů tvořících souostroví San Blas, již pociťují jeho žár. Malá skupinka žen našla útočiště ve stínu stromů, kde si mohou nerušeně poklábosit. Mají s sebou spoustu látky, nitě, nůžky a jehly všech velikostí. A také košík s ovocem - pomeranče, citrony, ananasy, papáje. Usadily se a pokračují ve své práci. Jejich hbité prsty stříhají, šijí a vyšívají v rytmu smíchu a hovoru. Tu a tam ztichnou. Se zdviženými hlavami naslouchají žalozpěvu starého muže. Je to dlouhá, smutná píseň - prosba o uzdravení dítěte. Potom se jehly v téměř zběsilém rytmu opět pustí do práce.
V minulém století prý indiánské ženy z kmene Kuna chodily s odhaleným poprsím. Potom přišli bílí muži, misionáři, cestovatelé, vlastně na tom, kdo to byl, ani nezáleží. Indiáni se museli obléknout. Muži do košile a kalhot. Ženy byly hrdé a ve jménu předků a tradice se nechtěly podrobit. Jejich trumfem byly šikovné ruce a smysl pro krásu. Vynalezly nový styl šatů, který se nazývá mola. Jsou ušité tak, aby se nezapomnělo. Michel Perin, etnolog, který se zabývá americkými indiány, a ředitel výzkumu Francouzského vědeckého střediska CNRS říká: "Mola je produktem netolerance bílých a odporu žen Kuna podrobit se. Tento nový styl oblékání je naprosto jiný než obleky, jaké je běloši nutili nosit. Vyjadřují jím nenásilný odpor."


POMALÉ ROZHODOVÁNÍ

 


Indiánské ženy sedí a sní - a to vždy
a všude. Zdá se to být jakousi mánií.
Ve středisku komunity spolu muži dlouze diskutují. Jsou zde všichni: salia - náčelník ostrova, nele - místní šaman i vocere - mluvčí komunity. Shromáždění starších se účastní jen několik mladých mužů. Je zde voják, jenž překládá šedesáti dalším přítomným, kteří nepatří ke komunitě. Zvažují veškeré aspekty problému, tiše a klidně, a potom trvá celé věky, než dojdou k rozhodnutí. Jejich temné pohledy ani v nejmenším nenaznačují fotografovi, čekajícímu na svolení pustit se do práce, že by se mohl přiblížit k ženám. Přesvědčit je není právě snadné. Indiánky Kuna se před cizinci měly vždy na pozoru. Tvoří velmi uzavřenou, plachou a jakoby nespolečenskou skupinu. Po celá staletí se Španělům, Francouzům a Skotům, kteří se zde usazovali, nepodařilo potlačit tradiční způsob života lidí Kuna. A ještě dnes se snaží mít s cizinci, bílými či černými, co nejméně společného. Komunikace se omezuje jen na nejnutnější míru, která je potřebná k obchodování. Turistika jako by zde dodnes neexistovala. Na území Kuna není povoleno stavět velké mezinárodní hotely. Někteří mladí samozřejmě opustili korálové ostrovy San Blas a odešli do velkých měst na kontinentě. Ovšem to podstatné přetrvává a na ostrovech se dosud těší vážnosti ty nejjednodušší věci. Pití kukuřičného piva ve stínu stromů, rybaření a lov. Kořistí jsou hlavně ptáci. Výjimkou jsou občasné výpravy do džungle na kontinentě za mravenečníky a pekarii a výjimečně za jaguárem. Život běží klidně v rytmu ročních období.

FOTOGRAFOVÁNÍ MŮŽE ZAČÍT


KRÁLÍK NA MĚSÍCI
Obloha připomíná obrovskou bílou hmotu vyzařující teplo a světlo. Všechny dlouhé štíhlé pirogy vesničanů jsou vytaženy na břeh. Jejich dřevěné kostry praskají slunečním žárem. Ostrov začíná dřímat. Ulice se vyprazdňují a ztratily se dokonce i děti, které se proháněly za slepicemi. Dostavil se Alberto Lopez - salia ostrova. Je to malý, podsaditý muž, kterého zde uznávají pro jeho bystrost a milují pro jeho usměvavou tvář. Přináší verdikt "obecní rady": fotografování může začít, a to výměnou za zaplacení obecní daně.

Ženy Kuna rády koketují a milují šperky. Perly wini nošené kolem lýtek, náramky argan massar, náušnice olva a nosní kroužky olasu. Jejich sklon k vylepšování svého vzhledu měl za následek, že muži z ostrova Tupile prohlašují své ženy za krásné. Krásné, ale plaché. Přimět je, aby se daly vyfotografovat, si vyžádalo značného usilí.

Indiánské ženy sedí a šijí, a to vždy a všude, samy nebo ve skupinách, doma, u sousedů, na ulici, v obchodě. Zdá se to být jakousi mánií. Příčiny jsou za prvé ekonomické, protože většina jejich prací jde do Panamy, kde se prodávají. Jedná se také o téměř posvátnou povinnost, jakýsi kvazi náboženský akt. Šijí a vyšívají své molas, tak jemné a nádherné, že by za ně kterýkoli evropský krejčí dal svou duši. Molas jsou typy kabátků, je to způsob, jak šaty zvýraznit. Výroba jednoho představuje někdy celé týdny trpělivé práce. Některé z nich jsou tradiční, jiné jsou novými kreacemi. Barvy vybírá sama autorka. Motivy se mění jen zřídka. Vyšívané obrázky vyjadřují scény ze života žen, jakož i různé předměty, květiny, stromy, ovoce, mořské lastury, ryby, lodě, oblohu a moře. A samozřejmě i postavy: kabonící se příšeru, smějícího se trpaslíka, obra a ... fotbalistu. Člověka, který se modlí, a jiného, který tančí. Jsou zde hrozivý drak, geometrické obrazce, domácí zvířata, plazi, pavouci, moskyt a jiné těžko definovatelné bytosti, duchové a bohové, na vše si ani nelze vzpomenout. Ženy Kuna vyšívají téměř vše, co člověku přijde na mysl. A výsledek?

Měsíční motivy
Molas jsou věci tak cenné a tak dokonalé, že je lidé ukládají a žárlivě střeží. V rodinách se předávají jako dědictví. Jsou to poklady, které se ukazují jen při zvláštních příležitostech. Prostřednictvím molas ženy totiž soutěží o to, která z nich má ten nejkrásnější, nejpropracovanější, ať to stojí, co to stojí...

ČERVENÍ MRAVENCI

Polapení červení mravenci se zběsile pohybují jeden přes druhého. Přibližuje se mladá žena a nebojácně natahuje své ruce. Šaman Rosilda Martines je pokrývá mravenci. Ti jsou velmi čilí, neúnavní a pracují usilovně. Smyslem tohoto obřadu je přenést tyto vlastnosti na prsty mladé ženy tak, aby se z ní stala zručná švadlena. A proč ne? Jiným způsobem, jak předávat talent, je nanést pavoučí prach na ruce mladé dívky. To proto, aby šila tak rychle, jak pavouk tká své sítě. Některé indiánské ženy prý také spalují kousky materiálu z nejlepších výšivek, a to v naději, že se jim podaří uchvátit něco z talentu té, která je vytvořila. Konkurence je totiž velká.


Měsíční motivy
Tu a tam se žena ztratí. Někdy na pár dnů, jindy na pár týdnů. A občas na období delší než měsíc. Znamená to, že se uchýlila do svého domu, kde bude v bezpečí před pátravýma očima, které by mohly odhalit její tajemství. Šije totiž něco, o čem předpokládá, že to bude její mistrovské dílo. Dílo, o kterém bude každý mluvit a chtít je napodobit, které bude předmětem zájmu po dlouhou dobu.
Na ženy je nádherný pohled, když korzují po ulicích ve svých nejnovějších, nejkrásnějších výtvorech. Jsou na sebe pyšné. Ovšem něco v jejich očích je zrazuje, a to obava z konečného soudu - rozhodnutí ostatních žen: je to prohra, nebo úspěch?

BOUTIQUE MOLAS

Hélène Breebart je Francouzka, která žije v Panamě již od roku 1957. Je to malířka a umělkyně vyhledávající dobrodružství. Sdílí s ženami Kuna jejich vášeň již po několik let. Společně vytvořily molas inspirované okolní přírodou. Konfekce byla na světě. Právě Hélène Breebart uvedla věci do pohybu, když otevřela v Panamě boutique. Molas se začaly prodávat v Karibiku a v Miami na Floridě. I evropští módní tvůrci se o ně začali zajímat, mezi jinými i Nina Rici.

Indiáni Kuna tak začínají ovlivňovat západní módu. Jsou to ti indiáni, kteří se vždy snažili uchránit před cizími vlivy.
únor 1999
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group