ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

JAK KORMORÁNI OBSAZUJÍ EVROPU

Jiří Vondráček se věnoval ornitologii na úrovni státní ochrany přírody deset let, koníčkem je pro něj už ale zhruba půl století. „V práci jsem spojil zálibu s koníčkem. Teď mám sice důchodové volno, ale volný čas mi tak stejně chybí.“ Sešli jsme se nedaleko Labe, protože jsme se chtěli podívat na kolonii kormoránů velkých, kteří tady pravidelně zimují na topolech. Jenže pršelo a byli by sotva vidět.

 

Kormorán byl ještě nedávno vzácný pták. Dokonce je zařazen mezi chráněné druhy. Ale při pohledu na stohlavá hejna to tak nevypadá.
Existuje záznam Balbína z roku 1678, který dokládá jeho hnízdění na ostrovech v okolí Litoměřic. V 18. a 19. století byl velmi vzácný. V letech 1880–1950 byl podle záznamů v severních Čechách pozorován jen šestkrát. Většinou šlo o jednotlivé ptáky, jen jednou to bylo hejno čtrnácti kusů u Házmburku. Masivněji se začali rozšiřovat až v druhé polovině dvacátého století. Čím to je, že se kormoránům tak daří, se zatím moc neví. Zimovat u nás ale začali až v 80. letech minulého století. Teď jich jen do oblasti mezi Roudnicí nad Labem a státní hranicí v Hřensku přilétá na zimu pět set až tisíc kusů. Zatím tu naštěstí nehnízdí, i když výjimky se už začínají objevovat. Rybáři z toho rozhodně žádnou radost nemají.
Proč byl tak vzácný?
Zřejmě na tom měli zásluhu rybáři, ale příčinou mohou být i klimatické vlivy či zatím nezaznamenané jevy. Na tekoucích vodách to není tak znatelné, ale na rybnících dokáží tito ptáci opravdu napáchat značné škody, mimo jiné i tím, že velké ryby jen poraní. Rybáři škody nadsazují, já si myslím, že takových tři sta gramů potravy na den mu bude bohatě stačit. Na druhou stranu – když přiletí stovka kormoránů na plůdkový rybník, tak ho dokáže za tři dny „vyčistit“. Když budete mít štěstí, tak občas můžete i na Labi vidět, co kormorán chytá. Jsou to většinou plotice, tedy plevelná ryba, ale rybáři to přesto neradi vidí.
Takže invaze?
Jižní Morava i Čechy už mají pravidelné hnízdní kolonie, severní Čechy toho jsou zatím ušetřené. Počet kormoránů ale roste v celé Evropě. Původně se objevovali v přímořských oblastech, jako například v Meklenbursku. Pak stavy stouply, i když například ještě v 50. letech minulého století byl kormorán vzácností i v Polsku. Dneska je běžný jak u nás, tak v Polsku či Maďarsku. Myslím, že s obsazováním dalších území ještě neskončili.

 

 


Dravci ve službách lidí
Kormoráni, kteří se v jihovýchodní Asii využívají k lovu i jako turistická atrakce, zdaleka nejsou jediným druhem ptáka, kterého člověk takto využil. Dokonce nejsou ani nejpopulárnější. Mnohem známější je lov pomocí orlů, sokolů či rarohů.
Historie sokolnictví se začala psát před několika tisíciletími na středoasijských pláních. Tehdejší pastevci a lovci byli zřejmě první, kteří využili leteckých schopností dravců ke svému prospěchu. Jedním z prvních dokladů o spolupráci dravců a lidí je zřejmě asyrský basreliéf, jehož stáří se klade do počátku sedmého století před Kristem. Zmínka o tom, že japonští samurajové ovládali sokolnictví, pochází z roku 720 našeho letopočtu. Doklady chovu dravců najdeme ve starověké Číně z let 220–206 před naším letopočtem.
Evropské sokolnictví zmiňuje Plinius i Aristoteles. Ve Skandinávii byli už od prvního tisíciletí našeho letopočtu cvičení sokoli a jestřábi součástí povinných daní. To naznačuje, že odvedená zvířata sloužila pro potěchu vladařů. Friedrich II. (1194–1250) napsal dílo O přirozenosti ptáků a umění lovu s ptáky, což více než jasně dokazuje, že sokolnictví bylo oblíbenou kratochvílí nejvyšší šlechty. František I. (1494–1547) měl u svého dvora tři sta sokolů, o které se staralo patnáct sokolníků. Krátký pohled do USA ukazuje, že tam není sokolnictví tak populární jako v Evropě či Asii. Důvodem může být tamní přísná regulace jak chovu dravců, tak provozování tohoto sportu.
Chov a výcvik dravých ptáků však patří mezi velmi prestižní záležitosti v oblasti Spojených arabských emirátů. Vysoce cenění bývají čeští a slovenští ptáci, což s sebou přináší pokusy o krádeže z přírody a vývoz právě do oblasti Perského zálivu. Za dobře vycvičeného ptáka je možné od některého ze šejků získat až deset tisíc dolarů. Vzhledem k tomu, že všechny druhy čeledi sokolovitých jsou chráněny mezinárodní konvencí, jsou ale jejich držení, chov i prodej podmíněny řádnou registrací každého zvířete.
Jiným, novodobým využitím dravců je ochrana letišť. Známý je třeba střet letadla s ptákem už v roce 1912 v Kalifornii, při kterém zemřel zkušební pilot Carl Rogers. Žádná technika zatím nedokázala toto nebezpečí odstranit. V hustém letovém provozu může dojít nejen k přímému střetu, ale i k nasátí ptáka do turbíny motoru, což by mohlo mít fatální následky. Ruzyňské letiště proto chrání v rámci programu biologické ochrany letiště orli, sokoli i rarozi. Loví menší ptáky a zahánějí jejich hejna, čímž vlastně čistí letový prostor.
Dravci, respektive jejich siluety nalep ené na skla bariér, pomáhají i v automobilové dopravě, tentokrát ale spíše chrání menší druhy ptáků, aby se nestali obětí provozu. Makety dravců se pak používají k ochraně různých budov především před hnízděním holubů, ale i jiných ptáků.

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group