ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

DVA V JEDNOM

Opravdu se nemusíte bát. Skutečně se v dnešních pohledech z ptačí perspektivy nebudu zabývat výhodami spojení šamponu a kondicionéru v jedné lahvičce, jak by se z titulku mohlo na první pohled zdát. Tento reklamní slogan jsem si do nadpisu vypůjčil jen jako jednoduchou definici objektu, který je dominantou městečka z dnešního snímku. Osobně k němu mám zvláštní vztah. Nejenže jsem ho navštívil po zemi, pozoroval ho očima nebeských letců, ale byl také prvním a dodávám i jediným českým zámkem, který jsem coby dítko školou povinné dokázal slepit z papírové stavebnice, zakoupené v té době za celých 12 korun, tehdy ještě československých.


Těch korun by asi dneska bylo na podobnou stavebnici potřeba daleko víc a musely by být české. Ty československé skonaly spolu s naším federativním státem, který nezachránila ani vize dvojdomku, za niž se jeden z tehdejších politiků bil silou lva, kterému z hrudi berou vatru i s tatranskými štíty. Ani Čechům, ani Slovákům se prostě pod jednu střechu multinárodního dvojdomku nechtělo. Nedivím se. Ona se totiž tolerance a ochota ke kompromisům, která je pro dvojdomek nutná, těžko hledá mezi dvěma lidmi, ještě hůř mezi rodinami a generacemi, a mezi národy je to téměř nesmysl. Podobné myšlenky mi probíhaly hlavou, když jsme kroužili nad tímto historickým předchůdcem dvojdomku. Nad "dvojzámkem", který se nachází v centru čtyřapůltisícového městečka rozprostřeného v údolí malebné řeky, jsem se pod dojmem předchozích úvah záhy začal ptát: Co asi vedlo tehdejší majitele k výstavbě obou vzájemně propojených zámků na jednom místě? Jediné schéma, které se mi přitom vybavovalo, byl poměrně nedávný obrázek našeho venkova, kde otcové svým ratolestem přistavovali domky v těsném sousedství rodného hnízda. Ale fungoval podobný praktický přístup i u místní šlechty?

Odpověď jsem se pokusil nalézt v historii tohoto unikátu a zjistil jsem, že schéma, ve kterém se hlava rodiny snaží zabezpečit životní prostor pro své ratolesti, se po staletí téměř nezměnilo. Posuďte sami. První písemná zmínka o tomto sídle je z roku 1479. Již tehdy je prameny nazývají zámkem a za jeho majitele označují Zikmunda z Vartemberka. V té době tu ovšem stál pouze jeden zámek, a to ten, kterému se později začalo říkat Horní. Dolní k němu přibyl až za 65 let. Mezitím si vartemberské sídlo v roce 1511 koupil Mikuláš Trčka z Lipé, aby jej o čtyři roky později prodal šlechtické rodině Salhausenů z Míšně, která v témže roce získala inkolát a byla přijata mezi českou šlechtu. Za dalších 11 let Jiří ze Salhausenu rozdělí svůj majetek mezi své tři syny a bývalé vartemberské sídlo připadne Bedřichovi, který jej za dva roky přestaví pro potřeby své a svého syna Bedřicha mladšího. Bedřich má ale ještě jednoho syna, Hanuše, a ten chce mít samozřejmě také zámek, jak se na mladého šlechtice sluší a patří. A tak Bedřich, který měl zřejmě smysl pro rodinnou soudržnost, řeší Hanušovu bytovou otázku v roce 1540 vybudováním Dolního zámku a v roce 1544 již máme "dvojzámek" kompletní. Dolní i Horní zámek byl propojen krytou chodbou vedoucí podél ohradní zdi a otec Bedřich mohl být spokojen, jak šalamounsky vyřešil životní prostor své rodiny.

Po jeho smrti v roce 1562 se naplno ukázalo, kterak prozíravý byl plán jeho "dvojzámku". Beze sváru si bratři ve svých zámcích rozdělili okolní městečko. Bedřich mladší v Horním zámku horní část města a Hanuš v Dolním zámku dolní část. Jediný, na koho při dělení nezbylo stavení, byl Bedřichův třetí syn Jáchym. I ten se ale do historie "dvojzámku" zapsal, když se v roce 1575 ujal jako strýc dědictví dcer Bedřicha mladšího, Magdalény a Marie. Jeho správa však vedla k takovým sporům, že se po zásahu zemského soudu obě sestry raději dohodly a společně zpravovaly nabyté dědictví bez vlivu strýce. Na Dolním zámku mezitím v roce 1576 umírá Hanuš a jeho dva synové Antonín a Wolf rychle sídlo rozšiřují o tzv. Wolfovo křídlo, které, jak název napovídá, poskytne dostatek prostoru pro staršího z nich Wolfa a jeho rodinu.

Někdy touto dobou se na Horním zámku chystá dělení panství mezi osiřelé dcery Hanušova bratra, ke kterému má dojít roku 1584. Zámek a horní část města mají připadnout Magdaléně a jejímu manželovi Adolfu z Hagenu. Věci však dostanou poněkud jiný spád. Magdaléna totiž roku 1582 umírá, a její podíl tak přechází na manžela Adolfa. Za sedm let ale umírá i on a podíl dědí jeho a Magdalény osmiletý syn Kryštof, který ale po necelém roce následuje svoje rodiče. A tak se v roce 1589 zámek vrací do rukou Magdaléniny mladší sestry Marie a jejího manžela Haubolda. Ten zámek dědí v roce 1594 po smrti své ženy a zanedlouho vstupuje do druhého manželství s Agnes von Bock. Smrt se nevyhnula ani Dolnímu zámku, kde se po smrti Wolfa stává Antonín poručníkem jeho synů a jediným majitelem zámku. A tady někde, na sklonku 16. století, se začíná spojení Salhausenů s tímto místem, jemuž dal základ Antonínův dědeček Bedřich svým nápadem "dvojzámku", naplňovat.

Antonín si totiž nadělal dluhy takového rozsahu, že pro něj bylo neúnosné dolní část rodinného "dvojsídla" držet, a prodal Dolní zámek roku 1612 Janovi z Vartemberka, jehož rod se tak po 130 letech vrátil zpět do zámku, jehož horní část založil. Vdovec po Marii Haubold měl s novou rodinou zřejmě i nový domov a Horní zámek v roce 1613 prodal bankéři a rejdaři Jonáši Paustovi z Liebstatu. V nadcházejících pohnutých časech pro české stavy již obě části rodinného "dvojzámku" Salhausenů žily oddělenými osudy. Jan z Vartemberka se na Dolním zámku ohřál pouze rok a kvůli dluhům jej prodal Radslavovi z Vchynic a Tetova, který zanedlouho skonal ve stavovském povstání proti Ferdinandu II. Zámek se pak dědil, konfiskoval, prodával, stejně jako Horní zámek, který Paustovi dědicové prodali Zikmundu Wolkensteinovi, ten Thun-Hohensteinovi, a tak to šlo dál a dál až do roku 1945, kdy se stal celý "dvojzámek" majetkem československého státu. Posléze ale nevydržely ani společné osudy Čechům a Slovákům, a jelikož se nekonal ani česko - slovenský "dvojdomek", je nyní "dvojzámek" majetkem České republiky. A tady spletitá rodová historie jednoho z našich unikátních "dvojzámků" končí. Poučení z ní je prosté: ono řešit něco "dvojněčím" se na první pohled jeví jako něco, ale postupně se stejně přijde na to, že "dvojněco" je pořád míň, než dvakrát cosi, ať už jde o šampon, zámek, nebo stát.


Soutěžní otázka
Jak se jmenuje zámek a město na leteckém snímku?

Vaše odpovědi očekáváme do 15. března 2002. Vylosovaný výherce obdrží videokazetu "Kolem světa s Dr. Stinglem".

 
únor 2002
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group