ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

DĚTI Z BUŠE

Zatímco ve státě Guinea-Bissau zuřila občanská válka, vesnice Dempel Jumpora se vojenská vřava ani nedotkla. Hordy ji prostě minuly. A tak zůstává život fulanských muslimů po staletí stále stejný. Bez ohledu na měnící se společenské klima sídlí mezi palmami a bohatými, sytě zelenými rýžovými poli jako zastara.


Fulanští muslimové se tradičně věnují zemědělství i pastevectví. Jejich každodenní potravou přesto zůstávají obyčejné obilniny bez příloh. Vzácné maso připravují domorodci jen během oslav a zvláštních obřadních ceremonií.

Ves je pro fulanské ženy středem vesmíru. Zastávají veškeré domácí práce a pachtí se s večerními pokrmy, jejichž náročná příprava trvá čtyři až pět hodin. Na starosti mají i stavbu a opravu chýší. Muži pasou dobytek a kopou studny. Chlapci si už v patnácti letech osvojují práci otců a ti je při tom kontrolují a vedou. V tomto věku chlapci stavějí vlastní chatrč a začínají samostatně žít. Později v chýši přijmou první ženu. Všechny další manželky budou mít vlastní chatrče, bez privilegia pravidelné mužské přítomnosti. Svazek většiny Fulanů má polygamní charakter a ženou může být sestřenice nebo jiná příbuzná. Hlavou fulanské domácnosti je vždy muž, okolo něj se točí manželky a děti.


Ubi-Tako má již v útlém věku uši propíchnuté zlatými
náušnicemi a kolem krku náhrdelník z vyřezávaného dřeva.
Je dcerou náčelnííka kmene a musí podle toho vypadat.

Zatímco ženy připravují složité večerní jídlo, muži studují učení Mohamedovo a uctívají staré tradice. Vesnice je místem s pevnými pravidly a povinnostmi jednotlivých členů. A buš znamená volnost a svobodu.

Fulané, kočovní pastýři, migrovali jižně přes Guineu Bissau v průběhu patnáctého století. Někteří se smísili s mandingskými domorodými kmeny. Ti, kteří se oženili nebo vdali za Mandingy, byli zváni "černými" a dnes jsou známí jako Fulakundové. Mluví řečí fulacunda, jež patří do větve západního Atlantiku, jazykové rodiny nigerijsko-konžské. Fulakundové kočují v severovýchodních, jižních a jihovýchodních regionech Guineje Bissau. Přesto uctívají mnoho původních fulanských zvyků a tradic. Vše v jejich životě se točí okolo stád dobytka. Čím více ho vlastní, tím jsou mocnější. Někteří pastevci dokonce pracují pro královská stáda v Súdánu, stejně jako to dělali jejich otcové.

Fulané se dobře přizpůsobili prostředí, v němž žijí, i měnícím se politickým a ekonomickým podmínkám. Museli. Guinea-Bissau je totiž jednou z nejzadluženějších zemí světa. Dluží více než 700 procent toho, co vydělává exportem. S národním dluhem 750 milionů dolarů je totálně závislá na zahraniční pomoci. Otázkou zůstává, jak se s tak osudovou závislostí vyrovnají lidé přírody, domorodí Fulané, kteří doposud všechny pohromy světa přežili.

(Reportáž o Guineji Bissau jsme uveřejnili v magazínu Koktejl č.1/1999.)
listopad 1999
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group