ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

PROČ KLONOVAT ČLOVĚKA

V létě roku 1996 se ve stájích roslinského výzkumného ústavu narodilo jehně, které dostalo jméno Dolly a počátkem letošního března se stalo nejslavnějším hospodářským zvířetem všech dob. Ovečka Dolly se na nás dívala ze stránek novin, z televizních obrazovek, zabečela dokonce z rádiových přijímačů. Dolly je prvním savcem vzniklým z buňky odebrané z těla dospělého živočicha. Vstoupili jsme s narozením ovečky Dolly do "nového věku"? Jak změní klonování lidský život?

JAK PROBUDIT GENY

"Vše živé pochází z vejce," prohlásil kdysi jeden učenec, a ani narození ovečky Dolly tuto pravdu nevyvrátilo. Život začíná v okamžiku, kdy pohlavní buňka matky splyne s pohlavní buňkou otce. Samičí vajíčko vytvoří se samčí spermií jedinou buňku. Z té se pak vyvine tělo dospělého jedince. I obrovské mnohatunové tělo velryby bylo na počátku svého vývoje jedinou buňkou. Všechny buňky těla zdědí geny od buňky vzniklé oplozením vajíčka, ve všech proto nalezneme jedny a tytéž geny. Každá z buněk těla má k dispozici veškerou dědičnou informaci potřebnou k vytvoření nového jedince, a zdánlivě nic nebrání, aby z tělní buňky nový živočich vznikl. Problém je v tom, že se během vývoje buňky přizpůsobují různým úlohám. Jakmile se specializují, začnou využívat jen určitou část svých genů. Svalová buňka využívá jiné geny než nervová buňka v mozku. Geny, které buňka nepotřebuje, jsou "uloženy k spánku". Z izolované tělní buňky nevznikne nový jedinec právě proto, že potřebné geny, které by tento proces řídily, "spí" a není jednoduché je "probudit". Již v roce 1938 ale německý biolog Hans Spemann naznačil, jak "spící" geny tělních buněk "vzbudit". I jeho úvaha se opírala o staletou pravdu, že "vše živé pochází z vejce". Spemann tušil, že se tělní buňka se "spícími" geny musí vrátit na počátek vývoje, musí se proměnit v buňku, jaká vzniká po splynutí spermie s vajíčkem. Spemann předpokládal, že když se "spící" geny tělní buňky dostanou do vajíčka, z něhož byla jeho vlastní dědičná informace odstraněna, prostředí vajíčka geny "probudí". "Probuzené" geny se zachovají stejně jako geny v oplozeném vajíčku a z každé buňky s "probuzenými" geny se vyvine nový jedinec. Živočichové vzniklí tímto způsobem z buněk jednoho organismu by byli z genetického hlediska totožní a tvořili by tzv. klon. Postup, jímž lze klon získat, nazývají biologové klonování. Spemann se realizace svého nápadu nedožil. Zemřel v roce 1941. Jako první živý důkaz pravdivosti jeho teorie spatřil světlo světa pulec naklonovaný z tělní buňky dospělé žáby. V roce 1986 se podařilo britskému biologovi Steenu Willadsenovi naklonovat podobným postupem jehňata. Willadsen ale nepřenesl do ovčích vajíček buňky z těla dospělé ovce, nýbrž buňky z ovčích zárodků. Tyto buňky se ještě nestačily příliš specializovat. Jejich geny tudíž "nespaly tak tvrdě" a bylo snazší je "vzbudit". Teprve pak vstoupil na scénu skotský embryolog Ian Wilmut z výzkumného ústavu v Roslinu. Odebral buňky z mléčné žlázy dospělé ovce a ty přenesl do ovčích vajíček zbavených vlastní dědičné informace. Wilmutův tým získal tímto způsobem 277 nových zárodků, které přenesl do těla náhradních matek. Narodila se jediná ovečka - Dolly. Účinnost metody klonování je velice nízká a byla zatím zvládnuta u jediného živočišného druhu. Zdokonalení metody a její modifikace pro jiné živočišné druhy si vyžádají ještě mnoho úsilí.

EXPERIMENTY DR. HALLA

Technika klonování, jakkoli je její myšlenka stará bezmála šedesát let, vzbudila obrovský zájem. Je zřejmé, že z klonování budou moci těžit zemědělci. Těm se otevírá nová možnost k namnožení vynikajících plemenných zvířat. Klonování snad pomůže i ochráncům přírody při záchraně živočichů ohrožených vyhubením. Nejvíce nás ale zajímá, zda bude klonován člověk. Experimenty s klonováním člověka už proběhly. V roce 1993 je provedl americký lékař Jerry Hall. Pokusně vzal několik lidských zárodků, které byly v důsledku těžkého defektu odsouzeny k předčasné smrti. Hall napodobil v laboratorních podmínkách proces, kterým vznikají jednovaječná dvojčata. V ranných stadiích vývoje může dojít v těle matky k samovolnému rozdělení zárodku. Z každé části se vyvine samostatný jedinec. Narozená dvojčata jsou geneticky naprosto shodná a z biologického hlediska je můžeme s klidným svědomím označit za klon. Hall rozdělil zárodky v laboratoři a nechal je vyvíjet v živém roztoku. I po rozdělení se zárodky úspěšně vyvíjely až do stadia, kdy by se v těle matky začaly spojovat s dělohou a začaly by vytvářet placentu. V té chvíli bylo jasné, že tímto způsobem, který se liší od techniky navrhované Hansem Spemannem, lze lidské bytosti naklonovat. Co vůbec vedlo amerického lékaře k provedení tak kontroverzních pokusů? Jeho pohnutky by se chtělo označit jako zavrženíhodné. Ale jen do chvíle, než vyslechneme Hallovo vysvětlení. Motivem pokusů byl boj s lidskou neplodností. Pětina manželských párů má potíže s početím vlastního dítěte. Pro řadu rodičů představuje poslední naději početí dítěte ve zkumavce. Z těla matky jsou odebrána vajíčka, z těla otce spermie. Vajíčka se spermiemi jsou umístěna do živného roztoku. K oplození dojde mimo tělo matky a vzniklý zárodek je vpraven do matčina těla, aby se tam mohl vyvíjet. Tato metoda má, ale daleko do stoprocentní účinnosti. Naděje na dítě ze zkumavky je asi jedna ku pěti. Šance na úspěch je jen o málo větší, než padnutí šestky při vrhu kostkou. Lékaři se snaží zvýšit vyhlídky rodičů tím, že matce přenesou hned několik zárodků. Jenže, co si počít v případě, když se podaří oplozením ve zkumavce získat jen jeden jediný zárodek? Má lékař právo zvýšit naději rodičů na dítě tím, že by tento zárodek rozdělil na dva? Má právo zárodek klonovat?

BOJ S NEPLODNOSTÍ

Již samotné oplození ve zkumavce je zásahem do přirozeného procesu lidského rozmnožování. Když se před několika lety narodilo v Anglii první dítě ze zkumavky, strhl se kolem něj poprask. Dnes se rodí takových dětí na celém světě tisíce a nikomu to nepřipadá zvláštní. Technika oplození ve zkumavce umožňuje počít dítě manželským párům, které by jinak vlastní děti mít nemohly. Metoda oplození ve zkumavce selhává v případě, že manželovy spermie nejsou schopny proniknout do vajíčka. I s tím si už ale dokáže medicína poradit. Nepohyblivou manželovu spermii je možné vpravit do vajíčka umělým zásahem. Tak se stává biologickým otcem muž, který by přirozeným způsobem potomka nikdy nezplodil. I dětí narozených po tomto zásahu se rodí stále více. Laická veřejnost se cítí ohrožena možností klonování člověka. V léčbě neplodnosti by ale mohlo být klonování jen dalším krokem na cestě, na kterou jsme dávno vykročili. Muži s defektními spermiemi už svého potomka díky tzv. asistované reprodukci mít mohou. Můžeme se proto ptát, kdy přijdou na řadu muži, kteří nemají žádné spermie. Klonováním se teoreticky otevírá naděje i pro ně. Tělní buňku muže je možné přenést do vajíčka, z něhož byla dědičná informace odstraněna. Vzniklý zárodek by donosila manželka a porodila by dítě, které by bylo genetickou kopií otce. Jako osobnost by se ale dítě vyvíjelo vlastní cestou. Některých životních zkušeností nebo dopadů historických událostí, které poznamenaly otcův život, by byl syn pochopitelně ušetřen. Nelze vstoupit dvakrát do téže řeky. Pokud by se klonovaný člověk narodil v České republice v roce 2000 padesátiletému otci, nemohl by mít pochopitelně přímou otcovu životní zkušenost ze srpna 1968, z následující normalizace, neprožil by listopad roku 1989. Vyrůstal by také v jiné rodině než jeho otec. Kdo ví, jakými cestičkami by se jeho osud ubíral. Matka by pod vlivem prožitého těhotenství a porodu zřejmě cítila takto narozené klonované dítě jako biologicky vlastní. K tomuto předpokladu nás opravňují zkušenosti matek, které donosí dítě počaté z vajíčka cizí ženy. Nemusí jít jen o tolik diskutované případy matek, které se nechaly najmout k tomu, že donosí dítě cizího neplodného manželského páru. Stále častější jsou i případy, kdy ženy díky hormonální léčbě odnosí dítě z darovaného vajíčka dávno poté, co jejich vlastní pohlavní funkce po přechodu vyhasly. Někteří lékaři zvažují i možnost dopřát klonováním dítě lesbickým párům. V současné době jsou podobné přístupy z etického hlediska nepřijatelné. Britští zákonodárci například chvátají s úpravou stávajících právních norem tak, aby bylo klonování lidí co nejdříve postaveno mimo zákon.

Ve světě lze zaznamenat hlasy nejrůznějších zájmových skupin, které se staví velice ostře proti klonování. Snaží se prosadit i zákaz experimentů s klonováním zvířat. Nelze ale vyloučit, že veřejnost časem svůj náhled na etické aspekty klonování změní. Klonování lze totiž využít i k léčbě, například k nápravě vrozených defektů. V úvahu připadají především choroby způsobené špatnou funkcí mitochondrií. Mitochondrie jsou maličké útvary, které můžeme nalézt v každé buňce. Tisíce mitochondrií zajišťují buňce přísun energie, a plní tak úlohu jakýchsi "elektráren". Pokud jsou mitochondrie poškozeny vrozeným defektem, nestačí zásobovat buňky energií, a důsledkem jsou například vážná onemocnění kosterního svalstva. Mitochondrie dědí potomek jen od matky. S vajíčkem přichází do zárodku zhruba 100 tisíc mitochondrií, zatím co se spermií jen asi šedesát. Pokud má matka mitochondrie poškozené, zdědí je po ní i její potomci. Ochranu před onemocněním pak nabízí klonování. V tomto případě by nebylo zapotřebí klonovat tělní buňku. Stačilo by získat od manželského páru zárodek a jednu z jeho buněk spojit s vajíčkem zdravé ženy. Vznikl by nový zárodek. Geneticky by byl věrnou kopií původního zárodku, ale díky "transfuzi" mitochondrií z vajíčka zdravé ženy by už dítě narozené z tohoto zárodku nebylo ohroženo chorobou. Možná nás v budoucnu právě tato lákavá vyhlídka přesvědčí, abychom v některých odůvodněných případech vzali klonování na milost. Nabízí se analogie s technikou přenosu genů. Dnes už dokážeme vnášet do lidského organismu cizí geny. Nikdo ale tuto techniku nezneužil k tomu, aby vpravil do lidských zárodků například geny pro zvýšenou agresivitu a získal tak všehoschopné námezdní vrahy. Přenos genů našel své uplatnění v léčbě dědičných chorob. Člověka stíženého touto chorobou lze vyléčit přenosem nepoškozeného genu do některých buněk pacientova těla. Počet osob vyléčených přenosem genů ve světě roste a nevzbuzuje v širší veřejnosti výraznější obavy. Kontroverzní technologie je využívána ve prospěch člověka. Proč by se jednou nemohlo uplatnit pro stejný účel i klonování.

NEPŘEKROČITELNÁ HRANICE

Některá etická omezení ale klonování ani ve vzdálenější budoucnosti nepřekročí. Tuto hranici bychom mohli vyznačit podle filozofů kategorií lidské důstojnosti. Početí člověka nemůže sloužit k naplnění jiných cílů, než je plnohodnotný život počatého člověka. Z tohoto důvodu bude zjevně nepřijatelné vytváření klonovaných lidí, kteří by sloužili jako zdroj tkání a orgánů pro transplantace. Je paradoxem, že pro porušení této zásady nemusíme vůbec použít klonování. Do rozporu se s ní mohou dostat i lidé, kteří počali dítě přirozenou cestou. Představme si situaci, v níž se octnou rodiče těžce nemocného dítěte, které je odkázáno na transplantaci kostní dřeně a pro které se nedaří nalézt vhodného dárce. Jak hodnotit rozhodnutí rodičů mít další dítě v naději, že se kostní dřeň tohoto dítěte ukáže vhodná pro transplantaci nemocnému sourozenci? Ani v tomto případě není cílem zplození dítěte jen jeho vlastní život. Některá další uplatnění techniky klonování jsou nejen nepřijatelná a technicky neproveditelná, ale dokonce nesmyslná. Do této kategorie lze zařadit představy o ovládnutí světa prostřednictvím naklonovaných dvojníků významných politiků. Záměna prezidenta Clintona nebo Jásira Arafata za naklonovaného dvojníka by nebyla uskutečnitelná už z toho důvodu, že dvojník by musel začít svůj život jako novorozeně a věkem by svou "předlohu" nikdy nedohonil. Stejně tak lze shlížet s pochybami na představy o klonovaných diktátorech a šéfech zločinných mafií. I kdyby to zvládnutí technik klonování umožňovalo, uplatnil by se naklonovaný nástupce nejdříve za dvacet let. Personální investice s tak dlouhou dobou návratnosti jsou v oborech podnikání, jaké představuje zločin nebo politická diktatura, silně riskantní. Navíc se mohou při výchově nového zločineckého kmotra nebo diktátora uplatnit vlivy, které adepta odvrátí od předurčené dráhy. Ze stejného důvodu je velmi nepravděpodobné, že by si někdo nechal naklonovat armádu všehoschopných hrdlořezů nebo námezdních vrahů. I v tomto případě by šlo o velmi nejistý podnik. V dnešním světě se, bohužel, dají opatřit jak žoldnéři, tak námezdní vrazi mnohem snáze a rychleji než klonováním.
 
Říjen 1997
Tagy: Koktejl 1997 10
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group