ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

E-AREA - TROJROZMĚRNÝ SEN

"Žijeme v nenavyklém světě, v němž se velké, nezvratné změny dějí během jednoho lidského života. Žijeme v době, kdy se naše poznání a chápání světa rozmáhá a prohlubuje tempem a s dosahem dosud nepoznaným a kdy problémy aplikace poznání pro potřeby a naděje lidí jsou nové a jen velmi spoře osvětlované naší historií."

J. R. Oppenheimer v eseji Úvahy o vědě a kultuře z r. 1959


Píše se rok 2010... Tak se s oblibou začínaly první sci-fi romány. Když v tomhle horizontu uvažovali takový Jules Verne či H. G. Wells ve druhé polovině 19. století, mohli zaujmout čtenáře už jen tím pohledem do hlubin dosud nezrozeného času. Pro nás už je to mělčina. Někdo spočítal, že po roce 1900 stačilo lidstvu 40 let ke zdvojnásobení vědomostí. V roce 1950 to bylo jen 12 let. A dneska? Zítra...? Dobrá, píše se rok 2010. Jdeme s vnučkou po pražské Letenské pláni ke Špejcharu. Z dálky nás magneticky přitahuje skleněná kopule, veliké oko mhouřící se před sluncem. Vedeme zvláštní rozhovor:

"Proč má ten dům tak velké oko?"

"Aby v něm nebylo ani vedro, ani zima. Tak akorát."

"A co má v břiše?"

"Spoustu překvapení. Sama uvidíš, uslyšíš a pocítíš. Dostaneš brýle. Ne ty na čtení, ale trojrozměrné. A rukavici. Ne jako ty, co máš na sáňkování, ale datovou."

"A na co si sáhnu?"

"Na co budeš chtít. Třeba na Měsíc. Na velrybu. Na chvíli se staneš velrybou. Nebo africkým dítětem, co má pořád strašný hlad."

"Možná se budu trochu bát."

"To já taky. Ale jsme na to dva..."

Ten příběh je fiktivní, ale jen napůl. Veliké oko nevzhlíží ještě k slunci ze Špejcharu, ale zatím jen z rozkreslených studií a rozmanitých vizuálních prezentací, včetně té poslední jarní v Královském institutu britských architektů. A duchovní otec myšlenky "univerzity třetího tisíciletí", český umělec Federico Díaz (slovenská maminka, argentinský tatínek, dědeček Španěl), sice dosud nedovršil třicítku, ale dovede snít. Přesvědčivě a navíc dopředu. Dokonce i v tom nejosobnějším tónu: "Moje babička je indiánka a já si řekl, že musím život prožít jako bojovník. Než jednou umřu, chtěl bych si sednout se svými nejbližšími a vědět, že jsem život prožil dobře a nechal tu nějakou hodnotu. Že jsem na tento svět a na jeho přírodu nereagoval apaticky, protože dnešní společnost je hodně apatická. Mám dojem, že ta česká zvlášť..."

OTVÍRÁNÍ VĚŽÍ ZE SLONOVINY

"Je zřejmé, že stojíme před obrovskými problémy komunikace, informování lidí o věcech a vyučování lidí. Je to nesmírná práce, která se nikdy nedodělá, nikdy neskončí. Je to úkol učit na všech úrovních a ve všech smyslech toho slova."

J. R. Oppenheimer v eseji Úvahy o vědě a kultuře z r. 1959


Projekt E-area získal za necelé dva roky své existence řadu autorských definic i novinářských epitet. Mluví a píše se o multifunkční budově, o prototypu kulturního a vzdělávacího střediska pro vědu a umění, o virtuální univerzitě třetího tisíciletí, energeticky hospodárném, ekonomicky výhodném a ekologicky uvědomělém centru. Mělo by fungovat na bázi obnovitelných energetických zdrojů (sluneční energie, dešťová voda) a s využitím u nás dosud nevídaných moderních informačních technologií. Jádrem aktivit centra jsou holofonní prostory, kde mohou být pomocí virtuální reality, prostorového trojrozměrného zvuku a obrazu, simulovány třeba různé přírodní jevy, galaktické děje, globální i mikrobiologické procesy, fyzikální teorie i sociální situace. Zvuk linoucí se odevšad doplní obraz v pohybu a je s ním synchronní. Lidský mozek přece nevnímá jen horizontálně, ale taky vícerozměrně: vidíte let ptáka a zároveň slyšíte vzduch, nárazy křídel, ptačí křik... V holofonním prostoru je tak vjem mnohem silnější. Kouzlo spočívá v četnosti forem působících na rozum i cit. Vlastně tu lze mluvit o jakémsi "zesilovači smyslů", který nás podle autorů nechá vidět jinak neviditelné, slyšet neslyšitelné, uchopit neuchopitelné. Tedy prožít to, co lze jinak prožít jen těžko, nebo spíš vůbec.

Člověku se ovšem při naslouchání těmto vizím nutně vkrádají do slovníku i pojmy "popularizace" a "zábava"... "Je mnoho vědců uzavřených do svých věží ze slonoviny," komentuje Federico Díaz. "Pracují často na nesmírně zajímavých, nádherných věcech, ale těžko je zprostředkují dál." Přitom je zřejmé a mnohokrát ověřené, že řada pozoruhodných myšlenek získá právě popularizací novou dimenzi, aniž by to nutně znevážilo jejich hodnotu. Otec projektu to cítí takto: "Míra popularizace je vždycky pochodem na ostří žiletky. Zápasíme o to, aby myšlenka nesklouzla do âDisneylanduÔ, abychom zachovali vědeckou úroveň, zároveň však co nejvíc otevřenou a vstřícnou pro laickou veřejnost."

Na téhle hraně se pohybuje například jeden ze speciálních softwarů, který právě teď tým tvoří. Jeho cílem by měl být individuální přístup k návštěvníkovi. Programové vybavení by zkrátka mělo umět - na základě informací, které mu budeme ochotni dát sami o sobě - uzpůsobit sebesložitější program úrovni našeho chápání. Prvním tématem je teorie relativity A. Einsteina. "Spousta lidí ji zná, ale skoro nikdo ji neumí vysvětlit," říká Federico. Tým (Jan Fikáček, Martin Ličko, Vlasta Daněk) tedy pracuje na virtuálním prostředí, ve kterém se rychlost světla z 300 tisíc km/s změní na běžný rozměr 100 km/hod. Pak bude možné pomocí datové rukavice manipulovat s předměty, naučit se, co je to kontrakce délky pohybujícího se tělesa nebo dilatace času. Jak prosté...!

E MOLL, NEBO E DUR?

"Je tu myslím jedna nezbytná podmínka - že totiž budou objevy skutečně rezonovat a měnit myšlení lidí, budou-li splňovat nějakou naději, nějakou potřebu ve společnosti už přítomnou..."

J. R. Oppenheimer v eseji Úvahy o vědě a kultuře z r. 1959


Mnohotvárnou pestrostí forem je zjevně nejvíc nabito samo úvodní "E" v názvu projektu. Vzhledem k tomu, jak úzce je myšlenka E-arey spjata s teorií Gaii - Matky Země, na níž jsme jen jedním z druhů, nikoli majitelé ani správci (a naše budoucnost tedy mnohem víc závisí na správném vztahu k Zemi, než na nikdy nekončícím dramatu lidských zájmů, jak říká James Lovelock), člověka hned napadne: E jako Earth - Země. "Dneska je E v módě hlavně ve významu elektronického obchodu a ekonomiky," konstatuje Federico. "Vzpomeňte na e-commerce, e-bussines! Ale nám - a projektu - jde o mnohem víc..." Bezpochyby! E-area vyjadřuje E jako empatii, ekologii, energii, estetiku i emoce. Celý vějíř možností, celou řadu dveří, které stojí za to otevřít. Dokážeme-li ovšem přijmout tuto myšlenku a třeba i její pomocí postupně měnit svůj hodnotový systém.

Federico Díaz označuje E-areu za projekt pro městského člověka, který ztratil přirozenou kontinuitu soužití s přírodou. "Uprostřed přírody jsme vytvořili města. Ta byla zpočátku ještě součástí přírody, ale dneska jsou lidé, kteří se rodí v obrovských městských aglomeracích a město fakticky nikdy neopustí." A najednou se ve Federicovi ozve umělec: "Možná že jistý vývojový civilizační zlom přišel už v renesanci. Tehdy se začala poprvé používat okna ne k tomu, aby jimi procházelo dovnitř světlo, ale taky proto, aby se člověk mohl dívat ven. Vytvořil si zkrátka prostor, ze kterého mohl vyhlížet, aniž musel vyjít. Tak se možná rodily první bariéry mezi městem a přírodou a my se naším projektem snažíme - mimo jiné - i tyhle bariéry bourat."

E-area přitom nechce být příkazem, nemá v úmyslu mentorovat. Chce nám jen ukazovat to, co uniká našemu vnímání, cítění a smyslům. Nevnímáme spoustu věcí. Jestliže je však pochopíme, mohou nám leccos napovědět. Třeba že naše planeta je živý systém, o který musíme pečovat, a ne ho jen využívat. A k onomu "uchopení neuchopitelného" mohou významně pomoci právě interaktivní technologie. Federico Díaz to ilustruje jednoduchým příkladem: "Představte si program, ve kterém hraje roli necivilizovaná krajina. Vstoupíte do programu, ten vám nabídne stavbu budovy, ale s tím souvisí pokácet pár hektarů lesa, a v reálném čase vám ukáže výsledky vašeho zásahu - ty okamžité i následné. Třeba o kolik kyslíku jste přišli, jak zapracovala eroze, jak se z té krajiny stane poušť..."

TAK JAKO SLUNEČNICE...

Že je E-area samotná jako objekt v českém kontextu zcela netradiční, dokládá i její ekologická vstřícnost. Architektonické řešení vyšlo z důsledného promýšlení a propojení dvou základních témat: přírody a vesmíru. Podněty ekologické filozofie se promítají jak do tvarosloví stavby inspirovaného rostlinnou říší, tak do její funkce. Ústřední budova trojdílného centra, které dál sestává ze samostatné galerie a obytného komplexu pro studenty a zahraniční návštěvníky, se zvedá nad terén celoskleněnou kopulí ve tvaru čočky, zapuštěnou víc než z poloviny do země. Zornice oka se obrací ke slunci a zrcadlí mnohotvárnost vesmíru. Trojdílný ústřední půdorys může připomenout tvar rostlinného stonku a stejně tak lze nalézt ozvěnu přírody v žebroví klenby. Je totiž utvářeno z překrývajících se spirálovitých soustav kopírujících uspořádání semínek květu slunečnice. Symbolika slunečnice se vrací v klenbě i v podobě slunolamu, který má kopuli zvnějšku vždy asi z jedné třetiny zakrývat, automaticky reagovat na pohyb slunce a zajišťovat optimální klima a světelnost interiéru. Koneckonců, v rodné řeči Díazova otce se slunečnice řekne mirasol a znamená "otáčet se za sluncem". Není to symbolické..?

Vyvážené klima je udržováno také pomocí fotovoltaických článků a mezivrstvy dvou kopulí, která umožňuje rekuperaci tepla a jeho skladování v podzemních zásobnících. Dílny a přednáškové sály pro četné aktivity centra jsou uspořádány kolem arény ve třech patrech pod úrovní země. Výsledky jejich činností budou prezentovány v kulových prostorách holofonních simulátorů.

SÍŤOVÉ MYŠLENÍ

"Dlouho mne velmi znepokojuje, že jsme v tomto světě změn a vědeckého růstu ztratili schopnost mluvit jeden s druhým. V tom velkém sledu hlubokých objevů jsme se jeden druhému vzdálili nejen v tradici, ale dokonce i v jazyce. Neměli jsme ani čas, ani energii, ani schopnost říkat si navzájem, co jsme zjistili, ani pořádně poslouchat, ani vidět to, co by mohlo přispívat k růstu naší společné kultury a obohacovat obecné chápání..."

J. R. Oppenheimer v eseji Úvahy o vědě a kultuře z r. 1959


V Česku to zatím možná nepozorujeme tak naplno, ale ve vyspělých zemích stoupá strmou křivkou zprostředkovaná komunikace, která lidi na jedné straně spojuje, na druhé odděluje či vzájemně vzdaluje. Do lidského rozhovoru vstupují nejmodernější technologie. "Sám to sice taky nevidím růžově, ale ve všem se snažím hledat pozitivní stránku," vysvětluje Federico Díaz. "Proto jsme si dali za úkol, že oním jazykem městského člověka - jazykem technologií - chceme lidem zprostředkovat to, co už nevnímáme. Co dneska zbývá, když chcete prosazovat pozitivní vztah k rodné planetě? Ekologický terorismus? Nesmysl! Myslím, že cestu musíme hledat právě ve všech dostupných i vyvíjených technologiích - koneckonců virtuální realita už přece například v medicíně pomáhá zachraňovat životy. Když si lékař může virtuálně předem projít celou složitou operaci, poskytuje mu to velkou výhodu! Navíc moderní informační technologie kromě své racionální složky dovedou působit na city. Možná, že dáme na citové prožívání víc než na rozum, což potvrzuje reklama."

Lidé se scházejí a dávají hlavy (nehodilo by se dnes říci spíš počítače?) dohromady, potřebují-li něco rozhodnout či prodiskutovat společně. Lhostejno, zda jde o válku v Kosovu, ekologickou katastrofu či rodinnou krizi. Právě tehdy takříkajíc zapojují "síťové myšlení" spočívající v tom, že se problém řeší do co nejmenších detailů v nejhustší možné síti, aby bylo možno vyloučit co nejvíc chyb. Dnešní technologie přitom dovedou během sekund či minut vyhledat a poskytnout obrovské množství informací důležitých pro rozhodování - a to je zase součást racionální odpovědi, kterou nabízí E-area.

Rozhodovat se - zejména ve sféře sociální - často předpokládá umět se vcítit do problémů jiných lidí a poznat je. A Federico Díaz slibuje, že software E-area bude umět ve svých zážitkových a poznávacích programech nabídnout například i virtuální model životní situace jiného člověka. Vídáme fotografie či filmové záběry hladovějících somálských vesničanů a jejich podvyživených dětí. Ale ten stav je nám natolik vzdálený, že se do něj nedovedeme vcítit. Prožít ho, byť v krátkém časovém úseku a ve virtuální podobě, může být emotivně velmi silné a ovlivňující...

"Přál bych si, aby E-area byla místem permanentního setkávání vědců, umělců, studentů i laiků, kteří mají chuť dozvídat se o nejrůznějších problémech ze všech možných úhlů a stran, učit se chápat náš svět, naši planetu i sebe samotné a hledat společná řešení," shrnuje neobvyklý týmový sen Federico Díaz.

Neobvyklost projektu spočívá už jen v tom, že na rozdíl od tradičního postupu od zadání a objednávky ke konkrétní podobě stavby včetně její filozofie E-area postupuje opačně - tvar i funkce se tu rodí z myšlenky a filozofie. Tvůrci však vědí, kolik práce je ještě čeká. Definitivní ukončení studie předpokládají zhruba za šest let. Proto se rozhodli zkrátit časový horizont pilotním projektem, který by měl asi za dva roky přiblížit veřejnosti i zatím vstřícným sponzorům (mezi nimiž stojí v popředí tak respektované firmy jako Andersen Consulting či Silicon Graphics) alespoň hlavní centrum - kulovitý holofonní prostor o průměru 20 metrů. Snad se tedy dočkáme dokonce "snů na pokračování". Takové, jsou-li z rodu příjemných, bývají přece ty nejkýženější...




MALÝ SLOVNÍČEK

DATOVÁ RUKAVICE - zařízení, které umožňuje interaktivní pohyb v trojrozměrném prostředí (3D).

DILATACE ČASU - v teorii relativity zpomalení běhu času při relativistických pohybech (blízkých rychlosti světla) vůči pozorovateli v klidu.

EMPATIE - vcítění se do prožitků druhého.

FOTOVOLTAICKÝ ČLÁNEK - zařízení využívající hradlový fotoelektrický jev k získávání elektrické energie přeměnou z energie světelné.

INTERAKTIVNÍ - konverzační, dialogový, vzájemně působící.

KAPALNÝ (TEKUTÝ) KRYSTAL - látka, jež se některými svými vlastnostmi podobá krystalům, tekutostí však kapalině. Snadná měnitelnost optických vlastností slabým elektrostatickým polem se využívá např. v displejích, přilbách či brýlích pro trojrozměrné vidění.

KONTRAKCE DÉLEK - relativistické zkrácení délek hmotných předmětů pohybujících se vůči pozorovateli rychlostmi blízkými rychlosti světla.

AUTORSKÝ TÝM PROJEKTU E-AREA

Federico Díaz, Stanislav Veselý, Martin Ličko, Marcel Vojanec, Michal Cepka, Milan Guštar, Jan Fikáček.

ODBORNÁ RADA

PhDr. Jiří Zemánek - kurátor, Ing. arch. Vlado Milunič - architekt, Ing. Michal Klimeš - obchodní ředitel Silicon Graphics pro střední Evropu, PhDr. Zdeněk Neubauer - konzultant pro makromolekulární biologii, René Kubášek - konzultant.
červen 2000
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group