ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

PUTOVÁNÍ ZA ČAJEM ČESKÝM

"O-mi-tchuo-fo!" zaklel zlostně buddhistický mnich Bódhidharma, protože se mu opět začaly klížit oči při meditaci. Zatímco klení mu jeho víra nezakazovala, usínání během rozjímání bylo opravdovým hříchem. Rozvzteklen si uřezal oční víčka a zahodil je daleko do zahrady. Po čase z nich vyrostl keřík, který byl o století později pojmenován Camellia sinensis. Buddhističtí mniši začali vývar z jeho listů, nazývaný ča', používat k udržení bdělosti při meditacích.


 

To je legenda o počátku pití čaje v Číně. Do Evropy a zbytku světa se čaj dostával po obchodních stezkách a získával si i zde mnohé stoupence jako léčivý nápoj, životabudič, ale i jako každodenní pitivo určené pro posezení i chvíle relaxace a pohody. Jak se ale čaj dostal do Čech? Co způsobilo, že v posledních letech u nás vznikly desítky čajoven a začal se k nám dovážet čaj ze všech koutů světa?

POČÁTKY

Není pravda, že v naší republice nemá pití čaje žádnou tradici. Už na začátku tohoto století byl široce oblíben, vycházel specializovaný časopis Přítel čaje a v Praze a dalších českých městech stály čajovny, třeba slavná Yokohama ve Vodičkově ulici. Podniky byly určeny především pro smetánku společnosti a motivací jejich vzniku byla dobová móda inspirovaná japonskou kulturou. Druhá světová válka však udělala za tímto obdobím tečku a nástup komunistického režimu smazal všechny vzpomínky. Až v druhé polovině osmdesátých let byla v Praze otevřena Modrá čajovna. Avšak nepodávaly tady jiný čaj než sáčkový, a tak tento podnik byl spíše kavárnou nedopatřením nazvanou čajovna. Ale přišla revoluce a Čechy se otevřely světu. Začal masový import všech kultur a ideologií, a to nejenom ze Západu, ale také, jako jakýsi protipól vznikající konzumní společnosti, z Dálného východu. Orientální kultura s sebou přinesla i svého věrného průvodce - čaj. A tak v době, kdy na celém světě dobré pití tohoto starobylého nápoje upadá a rozmáhají se nekvalitní čaje v nálevových sáčcích (a to i v konzervativním Japonsku) se u nás objevili lidé, kteří začali provozovat čajovny. Většinou se navzájem neznali, avšak měli mnoho společných rysů - humanistické smýšlení, lásku k umění i literatuře, zájem o kulturu Orientu a nedůvěru ke konzumní společnosti. Z jejich snažení vznikl světový unikát, čajová kultura, která kolem sebe soustředila mnoho především mladých lidí a celou škálu umělců, hlavně keramiků, malířů a hudebníků.

První podnik, který si označení "čajovna" zasloužil, otevřela v devadesátém prvním roce v Praze bývalá filmová střihačka paní Fišárková. Za prostory jí posloužila garáž rodinného domu v Nerudově ulici, inspirace přišla z odpoledních posezení u čaje a "esíček", doplňovaných vyprávěním jejího otce, režiséra Vladimíra Síse, z dlouhých natáčení v Číně a dalších orientálních zemích. Tak vznikla čajovna "U zeleného čaje". "Chtěla jsem lidem, kteří chodí okolo, nabízet odpočinek a pohodu," říká, "a ty já mám spojeny s čajem."

Ještě jedna inspirace paní Fišárkovou ovlivnila - čajovna pod stanem, kterou tehdy, při příležitostech divadelních poutí na Střeleckém ostrově, provozoval Luboš Rychvalský (dnes čajovnický guru a "Edison" české čajové kultury).

Popularita, kterou si mezi lidmi čajovna pod stanem získala, ho inspirovala, aby zařídil otevření stálé čajovny v klubu Roxy. Zájem o čajovnu mezi návštěvníky klubu ho přesvědčil, že "to má smysl". Seznámil se s dalšími čajovými nadšenci a založili Spolek milců čaje, s. r. o. a společně vymysleli projekt "Obchod čajem velejemným" a "Dobrá čajovna".

V roce 1993 otevřeli na Václavském náměstí, v prostoru bývalé konírny, svůj první podnik.

Dnes už je Dobrých čajoven devět a jen v Praze hned tři: "Na začátku to byl takový malý štěp čajovníku a trvalo tři roky, než z něj vyrašil výnosný čajový keř a rozrostl se do takové ohromné stabilní koruny, která dnes rodí další čajové lístky."

ČAJOVNA

Milci se snaží, aby každá jejich čajovna byla trochu jiná. "Čajovna musí být předěl mezi vnitřním a vnějším světem - něco jako kostel," říká Luboš Rychvalský. "Jenomže kostel svým chladem, pompézností a posláním lidi děsí. Čajovna nemá mít vykřičenou myšlenku. Má to být prostor, který člověka vůní, teplem a tajemnem vtáhne dovnitř, prostor, který umožňuje imaginaci - intimně osvětlený, ale zase tak, aby si lidé mohli i číst. Musí být s maximální mírou vkusu přiměřeně vybavena věcmi, které mají estetickou a výtvarnou hodnotu. Pak už jen záleží na vkusu toho, kdo čajovnu staví, jaké použije materiály, nábytek a výzdobu." Mimo to se v Dobrých čajovnách nesmí kouřit (v některých se kouří vodní dýmka a někdy si návštěvník může zapálit na terase, nebo dvorku), pít alkohol a kávu.

Spolek do značné míry ovlivnil další tvůrce čajoven. Vytvořili model, jak má čajovna vypadat a fungovat, a ten si od nich mnozí vypůjčili. "Mívám dobrý pocit, když se najdou dobří lidé, kteří jsou ochotni čajovnu provozovat, ale velmi záleží na tom, jak moc vážně to myslí."

Mezi takové čajovny patří "Růžová čajovna".

MODEL "ČAJÍRNA"

K čaji patří už celé věky výroba keramiky. Přes keramiku se k čaji dostali i manželé Křivánkovi. Původně chtěli otevřít obchod s keramikou paní Křivánkové, ale pak vznikl nápad obchodu s čajovnou. Prostor jejich čajovny je plně osvětlen, převládá pastelově žlutá barva. Nábytek nepostrádá originalitu, stejně jako pult čajové prodejny. Samotnou čajovnu by si však šlo jednoduše splést s jakoukoli kavárnou. Pan Křivánek přiznává, že se nijak nesnažili evokovat orientální prostředí, jako to dělají mnohé jiné čajovny. "Snažíme se vycházet vstříc co nejširšímu okruhu lidí. Chceme, aby sem chodili jak malé děti, tak důchodci," říká. Ostatní čajovny jsou podle jeho názoru příliš orientované na mladou generaci. Ortodoxním čajařům, vedle používání nevhodného čajového nádobí (pro některé čaje keramika skutečně není to pravé), nejvíce vadí, že se zde podávají i ovocné čaje, které pokládají za obarvenou vodu.

Ještě dál zašla "Čajírna nad Okem", která, jak název napovídá, se nachází nad kultovní hospodou "U vystřelenýho oka" na Žižkově. Vznikla z iniciativy slečny Pavly Droppové, spolumajitelky domu, která tak mínila vytvořit protipól ukřičené hospody. Proč čajírna a ne čajovna? Hlavní rozdíl podle slečny Droppové spočívá v tom, že čajírna je neortodoxní. Navštěvník si zde čaj může s lehkým srdcem přesladit, ochutit mlékem, rumem a dalšími přísadami. Jde v první řadě o to, aby lidé v čajírně měli možnost zastavit se v každodenním shonu. Návštěvníci si mimo čaje mohou vybírat z několika druhů likérů, nebo si objednat víno či medovinu. Prostředí není už tolik "kavárenské" jako u "Růžové čajovny", ale ani zde se nedá hovořit o vážné inspiraci Orientem.

Máme zde dva modely čajoven. Samozřejmě je to zjednodušení, ale většina čajoven by podle nich zařadit šla. Nedá se jistě říci, který model je progresivnější nebo lepší. Jisté je, že české čajovny nemají jinde ve světě obdobu, a to jak v četnosti, tak v provedení. Čajová vlna je fenomén, jehož rozvoj se neodvolatelně rozběhl, a který jistě bude v nejbližších letech expandovat za hranice.

Neopomenutelným rysem českých čajoven je "mezinárodnost". Vždyť kde můžeme pít nápoj z podhůří Himálaje nebo z kavkazských údolí, či mexických savan? V českých čajovnách je mnohokrát větší výběr čajů než v proslulém Londýnském muzeu čaje!

Milci čaje ze své cesty po Indii dokonce přivezli sazenice indického čajovníku Camellia assamica, který míní pěstovat v Čechách a vytvořit tak novou odrůdu. Znalci se však tomuto odvážnému projektu smějí. Indický čajovník není příliš odolný proti teplotním změnám, které jsou v našem mírném pásmu běžné, stejně jako nesnese přílišnou vlhkost. Jestli má v Čechách nějaký čajovník šanci, tak je to buď Camellia sinensis ze severočínských provincií, anebo čajovník už asimilovaný na drsné podmínky Kavkazu. Milci se však svého vlasteneckého plánu nevzdávají a čekají, až sazenice ve skleníkových podmínkách vyrostou, aby je mohli začít přesazovat...

ČAJOVNY A DROGY

"Čaj má tu vlastnost, že se při jeho popíjení některé věci vyjasňují," tvrdí Luboš Rychvalský. "To, čeho si člověk normálně nevšimne, se mu najednou začne dokreslovat. Některé drogy mají podobné, ale výrazně prudší účinky. U čaje je to však mnohem citlivější a přátelštější." Přesto se mluví o čajovnách, v jejichž separé místnostech se kouří i distribuuje marihuana, hašiš nebo opium. Pracovník "Dobré čajovny" ve Strakonicích se tomu směje. "Největší problém jsme tu měli s protidrogovou brigádou," říká. "Pořád sem chodili tajný a vyptávali se - prostě malý město. Jen jednou jsme tu měli skutečný problém, když sem přišli nějaký mladý ucha, dali si vodní dýmku, a pak si tabák vyměnili za trávu. Rychle jsme jim na to přišli."

Kvůli drogám prý byla zavřena pražská čajovna "Najáda", která patřila mezi velmi oblíbené, zvláště u mladých lidí. Zůstává otázkou, jestli za zavřením této čajovny nejsou důvody ryze komerční. Dnes tam majitelka namísto nevýdělečné čajovny provozuje internetovou kavárnu.

Jeden významný čajový znalec otevřeně říká, že když se s přáteli sejde u čajového dýchánku, vždy vykouří trochu kvalitní marihuany, neboť stimuluje smysly a umocňuje požitek z nápoje. Jiný tvrdí, že k zelenému čaji je marihuana vhodný doplněk, stejně jako silnému černému čaji sluší tabák. Oba se také shodují, že třeba jemný japonský čaj je vhodné pít samotný.

Pravdou zůstává, že velké procento mladých lidí s vyšším inteligenčním kvocientem (tento fakt je statisticky dokázán) dnes pravidelně kouří marihuanu a pravda také je, že právě oni čajovny pravidelně navštěvují. Avšak vzhledem k tomu, že v drtivé většině čajoven platí striktní zákaz kouření, jsou mýty o opiových čajovnách, kde se vzduch dá krájet, opravdu jen mýty.

BUDOUCNOST ČAJOVEN

V současnosti je v České republice otevřeno na padesát čajoven a spotřeba čaje na hlavu u nás od roku 1989 každý rok mnohonásobně stoupá. Možná se jedná jen o dobový trend, který za pár let zanikne, ale pravděpodobnější se zdá, že české čajové vlny si brzy povšimnou i nadšenci v okolních zemích a převezmou know-how. Že čaj není jen módou, si myslí i bývalá kurátorka fotografie Uměleckoprůmyslového muzea a spisovatelka Kateřina Klaricová, která si v devadesátém čtvrtém roce otevřela v Hrzánské pasáži čajový obchod Long Life. "V současném umění a kultuře se stěží nalezne něco původního. Je třeba nalézt novou cestu. A věřím, že tou cestou je kultura přátelství a komunikace - kultura čaje."

První, kdo nahlas začal pomýšlet na vybudování čajovny za hranicemi republiky, jsou milci čaje. Když všechno vyjde, bude první česká zahraniční čajovna otevřena už příští rok, a to přímo v Darjeelingu, čajovém srdci Indie.

O ČAJOVNICTVÍ

Čajovnictví je umělecký obor, který stále nemá zcela definované hranice zájmu. Čajovník je člověk, který se vydal po čajové stezce. Ta vede, podle slov českého arcičajovníka Luboše Rychvalského, "do čajové konvice, z čajové konvice do lidských duší, z lidských duší do vesmíru, z vesmíru na čajovou plantáž a z čajové plantáže zase do konvice..." Čajovník je člověk, který nevylouhuje v horké vodě jen čajové lístky, ale i svou duši.

Dobře připravit čaj dokáže každý, kdo je schopen dodržet několik zásad a dostane se mu potřebného vybavení. Ale dobrý čaj vyžaduje, aby každý pohyb vykonaný při jeho přípravě překypoval láskou, vzrušením a zápalem. Čajovník si dá na přípravě čaje záležet jako milující matka, opatrující své robátko. Když čajovník dokončí dílo a přinese čaj svým hostům, neopomene konvici, ještě před rozlitím do šálků, láskyplně pohladit.

Umění přípravy čaje je však jen jedna ze dvou čajovnických disciplín. Ta druhá je umění čaj pít. Jen těžko rozhodnout, která z nich je důležitější, ale dobrý čajovník by měl být mistrem obou. Pro člověka, který se nesnaží kráčet po čajové stezce je však nepochybně důležitější druhé umění, protože, koneckonců o něj u čaje jde.

O PITÍ ČAJE

Jestliže jsem napsal, že připravit dobře čaj dokáže každý, kdo je schopen naučit se několika pravidlům, potom pít ho dokáže každý, kdo pozvedne k ústům šálek. Nicméně je pít a pít. A dobrý čaj se nepije, nýbrž prožívá.

Čaj je nápoj starobylý, opředený složitou a hlubokou kulturou, navíc, je-li připraven rukama mistra čajovníka, obsahuje i oduševnělost uměleckého díla. Jen tak do sebe takový dobrý čaj nalít, by bylo znesvěcení, asi jako kdyby se farář opíjel mešním vínem.

Je naprosto zbytečné pít čaj jako limonádu, jen kvůli jeho schopnosti zahnat spánek, neboť povzbuzující účinky čaje se projeví, až když mu člověk umožní rozložit se po celé lidské duši jako všepronikající euforie. Jak říká Luboš Rychvalský, umění opít se čajem je stejné, jako umění neopít se alkoholem.

Prožitek při pití čaje by měl být podoben sexuálnímu vzrušení. Ne náhodou připomínají tradiční čajové misky z Orientu tvarem ňadro, které člověk může při pití něžně laskat. Samotný akt pití by měl být podoben polibku: rty obejmou okraj misky, jazyk se povystrčí, aby olízl jemnou hladkou glazuru... Samotný čaj je v této symbolice semenem, které proniká do lidského těla a oplodňuje v něm zárodky hlubokých myšlenek. Takové pití čaje, či spíše milování s čajovým démonem, je pak samozřejmě završeno dlouhým a intenzivním duševním orgasmem - posilujícím a euforizujícím pocitem naprosté blaženosti.

Nelze se vůbec divit, že se vyvinulo tolik čajových rituálů, které mají člověku zprostředkovat právě takový intenzivní čajový zážitek.

O ČAJOVÝCH RITUÁLECH

Nejznámější čajový obřad je bezpochyby japonský ča-no-ju, ve kterém je starými čajovými mistry předepsán každý pohyb během přípravy a konzumace znamenitého práškového čaje mačča. Dalším známým rituálem je čínský gong-fu, který okouzluje neustálým umýváním šálků a téměř nekonečným doléváním malé konvičky, po okraj napěchované nejlepším čajem typu ulong. Kromě těchto čajových obřadů existuje nespočetné množství takových, které ještě nikdo jako rituály nekonstituoval, například anglický čaj o páté. Ale nejdůležitější je vědět, že každé pití dobrého čaje by měl být svým jedinečným způsobem obřad.

Rituální pití čaje má samozřejmě svá pravidla, která by se v zájmu věci měla dodržovat. Čaj musí být při pití naprosto dominantním prvkem. Přirozeně může být doprovázen hudbou, vůní, popřípadě pokrmem, dle vkusu a chuti. Čaj by se nikdy neměl pít k jídlu (třeba k snídani), ale nic nestojí v cestě tomu, aby bylo jídlo konzumováno k čaji.

V orientálních čajovnách některých zemí se čaj nalévá zdarma a platí se pouze za doplňky - různé pochutiny či kuřiva, dle gusta země. Ne však proto, že by čaj byl chápán jako něco laciného a podřadného, co se dá bez majetkové újmy jen tak rozlévat, ale tím, že čaj je samozřejmým jádrem a podstatou čajovny, a kdyby se za něj platilo, bylo by to stejně bizarní, jako vymáhat daň ze vzduchu.

Je však třeba neustále dávat pozor, aby se čaj nestal obětí kultu. Stejně jako mnozí lidé podceňují hodnotu čaje, jiní mají tendenci se k němu upnout jako k nějakému božstvu. Těm ale uniká idea čaje, stejně jako těm prvním. Čaj má být při rituálním pití dominantním prvkem, avšak pořád zůstává jen médiem prožitků, o které při jeho popíjení skutečně jde. Těmi prožitky mohou být mezilidská komunikace, náhlé satori - osvícení, anebo třeba jen uvolněná relaxace. Čaj je tu proto, aby jim otevřel prostor.
 
Říjen 1997

. . . . .
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group