ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

AFGHÁNCI UŽ ČESKÉ VOJÁKY I KAMENOVALI

Během pravidelných patrol v okolí severoafghánského města Fajzábádu už dvakrát házeli místní obyvatelé po českých vojácích kameny. „Naši se snažili vesničany uklidňovat, ale když to nešlo, raději otočili automobily a ujeli,“ popisuje nedávné události velitel českého kontingentu Miroslav Vybíhal. Vojáci podle něj naštěstí zachovali klidnou hlavu a neřešili dramatické události zbraněmi. „Kdyby začali střílet, už bychom si asi v naší práci ani neškrtli,“ dodal. A vysvětlení incidentu? Místní si mysleli, že jim vojáci přišli zničit jejich pole s mákem.

Let armádním Herculesem s tureckým pilotem končil šíleným přistáním na polním letišti z kovových plátů. To ale nebylo nic proti zjištění, že nos se tady dá vystrčit jen v neprůstřelné vestě a přilbě. Pak se ale v plné kráse objevily hory kolem Fajzábádu a člověk si připadal jako v pohádce. Zvláštnost místa podtrhovalo ještě stádo koz, které si zabraly prostor u polorozbořených budov provizorního polního letiště a od pastvy je očividně nevyrušoval ani hluk leteckých motorů.
„Je to nádhera. Ty hory vynahradí všechny útrapy i odloučení od rodiny,“ říká Pavel Svejkovský, jeden ze čtyřiceti prostějovských průzkumníků, kteří v této odlehlé hornaté provincii Afghánistánu od března operují v rámci mírových jednotek ISAF. Hory, které obepínají široké údolí Fajzábádu, patří k pohoří Hindúkuš.
Válka v Afghánistánu skončila před třemi lety, kdy Američané během několika týdnů zničili jednotky bývalého vládního hnutí Tálibán a teroristů z Al-Kajdy využívajících odlehlé oblasti Afghánistánu k nerušenému výcviku svých bojovníků. Konec války ale nezměnil nic na zvyklostech místních žít z výroby drog. Provincie Badakšán na severovýchodě Afghánistánu, kde čeští průzkumníci operují, je podle expertů v zemi třetím největším producentem opia. A s drogami se podle vojáků lze ve stopadesátitisícovém Fajzábádu setkat prakticky všude. „Lidé tady žijí jako ve čtrnáctém století. Mají hluboce zakořeněno, že to, co vlastní, si musejí bránit,“ objasňuje jejich nevraživost Vybíhal.
Po obou incidentech vojáci zavedli přísná pravidla pro vstup do vesnic. Kolona doprovázená českými průzkumníky před vesnicí vždy zastaví, spojí se s místním stařešinou a dojedná vstup. Jestliže ten souhlasí, pracovníci rekonstrukčního týmu vstoupí do vesnice.
Nejčastěji zjišťují zásoby pitné vody nebo zdravotnického materiálu, popřípadě domlouvají lékařskou pomoc. „K nedorozuměním docházelo hlavně ze začátku. Teď je to lepší, vždycky se ale najdou lidé, kteří jsou nepřátelští,“ tvrdí jeden z vojáků Ladislav Raškovský. Zbraň u sebe nosí nepřetržitě, stejně jako kolegové.
Potvrzuje to i Svejkovský: „Někdy se prostě místním lidem nedá vysvětlit, že za několik měsíců všechno nezlepšíte.“ Úklonem pak pozdraví jednoho z Afghánců, kteří na základně pracují. Působí tu jako tlumočníci nebo se podílejí na další výstavbě základny. Tlumočníci vydělávají asi 250 až 300 dolarů měsíčně a jsou k dispozici rekonstrukčnímu týmu při jeho výjezdech. Ostatní, truhláři, stavební dělníci a další, budují nové buňky a palebná postavení. Pro chudé místní obyvatele je práce na základně vítaným zdrojem peněz. „Dobrá práce. Válka ne,“ pokyvuje hlavou jeden z dělníků.
Více než kameny české vojáky vyděsila situace, kdy si na polním letišti u základny začaly místní děti hrát s ručním granátem. „Nakonec ho odhodily na plochu. Naštěstí byl stařičký a nevybuchl,“ usmívá se už dnes nad příhodou Vybíhal.

Proti drogám vojáci nezasahují

I když heroin z afghánského opia zaplavuje Evropu (z úrodných kopců severu a severovýchodu země, kde v mírových silách ISAF operují i čeští průzkumníci, pochází podle některých zdrojů přes 85 procent celosvětové produkce), vojáci proti drogám nezasahují. „Nemůžeme,“ tvrdí.
„Když se pořádně podíváte dalekohledem, uvidíte mezi zelenými poli i maková,“ říká Miroslav Vybíhal a ukazuje směrem k horám. Jeho vojáci objevili za těch několik měsíců, co jsou tady, takových polí bezpočet. Makovice slouží jako hlavní surovina pro výrobu opia a poté heroinu.
„Nemáme k zásahům mandát,“ vysvětluje dál Vybíhal. Jeho vojáci mají rozkaz jen velmi diskrétně podporovat operace afghánských speciálních sil, které do boje s pěstiteli máku vyrážejí. „Pouze předáváme informace o polích objevených při našich patrolách,“ vysvětluje.
Pro afghánské zemědělce představuje pěstování máku snadný výdělek. Podle údajů OSN lze na opiu z jediného hektaru makového pole vydělat až 4500 dolarů, zatímco za obilí zemědělec získá jen necelých 400 dolarů.
Podle Marka Štyse z humanitární organizace Člověk v tísni, která v Afghánistánu působí, místní zemědělci nepovažují pěstování máku a produkci opia za nic špatného. „Žijí z něj celé vesnice. Kdo nemá alespoň malé políčko, bývá považován za blázna,“ tvrdí.
Sami Afghánci přitom problémy s opiem a heroinem nemají. Všechna produkce prakticky putuje přes černé drogové trhy do Evropy a Ameriky. „Mezi Afghánci těžko najdete narkomana závislého na heroinu,“ konstatuje další z humanitárních pracovníků Člověka v tísni Ondřej Zapletal. V Afghánistánu se produkuje i hašiš, ale ten stačí vykouřit sami Afghánci.
Afghánistán je největším světovým vývozcem opia. Podle OSN afghánští pěstitelé vyprodukovali loni 4200 tun této drogy. Afghánský prezident Hamíd Karzáí už několikrát slíbil, že úřady vyhlásí drogám válku, na vyhledávání a ničení makových polí se zatím podílejí speciální afghánské jednotky.
Úspěchy drogových razií jsou však sporné. Bez pomoci vyspělých států a programů, které by zemědělce donutily přestat pěstovat mák, však zřejmě takovou válku vyhrát nelze. Například během květnové akce zabavily jednotky na takzvaném drogovém bazaru u města Garmser v provincii Helmand skoro šest tun narkotik a substancí pro jejich výrobu. „Průměrný producent opia má však ve stodole třeba čtyřnásobek,“ konstatuje Marek Štys ze společnosti Člověk v tísni.
Opium je tady tak všudypřítomné, že dokonce i čeští pyrotechnici několikrát při svém výjezdu našli místo podezřelého kousku trhaviny jen kus opia.

Noční můra v Kábulu

Tisíce min a tuny nevybuchlé munice. Tak vypadá okolí mezinárodního letiště v afghánské metropoli Kábulu. Působí tu patnáct českých vojáků – dva meteorologové, kteří pomáhají při letovém provozu, a ostatní jsou pyrotechnici.
Po munici a minách pátrají na letišti specializované místní firmy, Češi objevené zbraně nebo podezřelé zásilky prověřují a likvidují.
„Nejnebezpečnější je asi bývalý minový plot, který ještě nedávno ohraničoval celé letiště,“ říká velitel zdejší jednotky Milan Pavlík. Obrovské plochy zaminovali sovětští vojáci během své invaze do Afghánistánu, široké pásy minových polí jim sloužily jako ochrana před útoky.
Čeští pyrotechnici odhadují, že po celém obvodu letiště bylo nastraženo asi třicet tisíc min. „Dnes je zhruba šedesát procent oblasti vyčištěno, stále je tu ale práce na řadu měsíců, možná i let,“ konstatuje Milan Pavlík.
Kromě letiště vyjíždějí čeští specialisté podle potřeby i do širokého okolí Kábulu. „Nálože jsou schopni teroristé ukrýt všude. Třeba do knihy, která exploduje, když ji otevřete, nebo do běžně používaných nádob,“ vypočítává nedávné případy Marcel Pištěk, velitel jednoho ze dvou pětičlenných týmů na zneškodňování a likvidaci výbušnin.
Při likvidaci vojákům pomáhá dálkově ovládaný robot. Nejvíce se tu ale spoléhají na psy speciálně cvičené na hledání výbušnin. Nyní pomáhají pyrotechnikům psovodi z Nizozemska a Belgie. O psy se tu všichni starají jako o skutečný poklad. Automobily pro jejich převoz jsou dokonce klimatizované, protože zvířata by se jinak ve čtyřicetistupňových vedrech rychle unavila.
Část objevené munice a min zlikvidují Češi přímo na místě, ostatní se sváží do skladu a pak ničí v trhací jámě v horách za Kábulem. „Jsou dny, kdy se objeví až tisíc dvě stě kusů munice,“ líčí každodenní shon další z šéfů skupiny Milan Vrzáň.
Snad největší starosti ale vojákům dělá severní část letiště, kterému pyrotechnici příznačně přezdívají Nightmare – Noční můra. Je to bývalý muniční sklad sovětské armády. Při odchodu z Afghánistánu se Sověti snažili sklady vyhodit do vzduchu. Nepovedlo se a zůstala tu nepředstavitelná změť nevybuchlých nábojů snad do všech typů zbraní.
Práce českých expertů ovlivňuje prakticky celý chod letiště. „Když někdo od nás dojde do centra řízení letového provozu, dispečeři automaticky obracejí oči v sloup,“ říká velitel Milan Pavlík. Je jim jasné, že se vojáci chystají odpálit nalezenou minu a provoz se musí přerušit. Přitom tu neustále přistává jedno letadlo za druhým.
„Češi tady opravdu mají nezastupitelnou a pro chod letiště velmi důležitou roli,“ potvrzuje význam jednotky velitel letiště, turecký plukovník Kazim Öngül.
Předpokládá se, že v Afghánistánu je dosud až osm milionů min. „Země je doslova encyklopedií snad všech možných druhů munice a min výrobců ze všech koutů světa, včetně bývalého Československa. O Iráku se říká, že když kopnete do země, vytryskne ropa. Tady po kopnutí narazíte na munici,“ dodává šéf českých pyrotechniků Milan Pavlík.

Teplo probudilo Tálibán a Al-Kajdu

Současná bezpečnostní situace se v Afghánistánu po poslední relativně klidné zimě zhoršila. Před blížícími se podzimními parlamentními volbami začaly přibývat útoky přívrženců bývalého vládního hnutí Tálibán a teroristů z Al-Kajdy. Série útoků na koaliční jednotky a příslušníky nově se formující afghánské armády rozpoutaly skupiny povstalců hned z jara především na jihu a na západě Afghánistánu.
K zatím posledním a zároveň nejkrvavějším střetům došlo v červenci, kdy v provincii Kandahár při útocích údajně zahynulo přes sto sedmdesát povstalců z řad přívrženců bývalého vládního hnutí Tálibán. Jde tak o nejtěžší boje od pádu Tálibánu na sklonku roku 2001.
„Oteplilo se. Příslušníci Tálibánu i Al-Kajdy zvýšení aktivity slibovali,“ konstatuje zachmuřeně afghánský generál Muhamad Azim. Jeho obavy o křehkou bezpečnost v zemi, na kterou dohlíží přes osm tisíc vojáků NATO, rostou s každým dalším útokem.
Kromě mírových sil ISAF v Afghánistánu operuje především na jihu a západě země v současnosti přes šestnáct tisíc vojáků vedených Američany v rámci protiteroristické operace Enduring Freedom. Většina útoků povstalců je namířena právě proti Američanům a příslušníkům nové afghánské armády. V květnu ale dopadla raketa také na velitelství mírových sil ISAF v Kábulu. „Naštěstí se tehdy nikomu nic nestalo,“ říká pyrotechnik Milan Vrzáň. Zbytky rakety mají Češi jako trofej v malém baru nazvaném Zahrada. Ve městě se podle Vrzáně čas od času objeví nastražené nálože, hlavně před ambasádami nebo jednotlivými vojenskými kempy mírových jednotek.
„S civilním obyvatelstvem se tady téměř nestýkáme. Mimo základnu dodržujeme přísná bezpečnostní opatření. Jezdíme v přilbách, posádka musí být ozbrojená, používáme trasy, které nejsou tak rizikové,“ konstatuje Milan Pavlík, velitel českých pyrotechniků.
Vlnu nepokojů a zvýšení aktivity Tálibánu a Al-Kajdy připisují pozorovatelé též nedávnému incidentu na americké základně v Guantánamu, kde měli vojáci opakovaně zneuctít korán. Zprávu o tom vydal magazín Newsweek a v Afghánistánu to vyvolalo bouřlivé demonstrace na řadě míst. Jak ale konstatovali čeští vojáci, během nepokojů zasahovala pouze místní afghánská policie.

Armáda chce do Afghánistánu vyslat posily
Základna v afghánských horách, na které Češi pobývají spolu s Dány a německými vojáky, připomíná válečný tábor a jako by ani nepatřila do přírody nezměněné stovky let. Trčí z rovinatého údolí mezi horami. Speciální buňky a stany obehnané vysokými valy s ostnatými dráty obývá celkem dvě stě padesát mužů. Velitel základny Olaf Manhenke na adresu českých průzkumníků říká: „Dobří spojenci. Někdy ale navzájem používáme ke komunikaci i ruce a nohy.“
Od března už tedy čeští vojáci poznali sníh, ale i teploty kolem 35 stupňů Celsia ve stínu a písečnou bouři. Terén je otevřený, přes zimu je půda ztuhlá, na jaře rozmáčená a v létě se mění na všudypřítomný prach. Silný vítr ho pak po údolí doslova rozmetává. Zpevněné cesty tu téměř neexistují.
Na podzim, po šesti měsících, vystřídají české průzkumníky čerstvé síly. Opět na půl roku. Česká armáda však počítá s tím, že by napřesrok do oblasti vyslala až dvojnásobek vojáků. „Navrhnu vládě, aby rozhodla o nasazení většího počtu vojáků v Afghánistánu pro příští rok,“ řekl v létě ministr obrany Karel Kühnl. Důvodů pro rozšíření mise je podle něj více, především by Česká republika měla od prosince 2006 převzít na čtyři měsíce velení celého letiště v Kábulu. K tomu bude pochopitelně potřeba více lidí než současných patnáct. Zdvojnásobit by se měl i počet dnešních čtyřiceti vojáků ve Fajzábádu.
„Češi mají na severu i na letišti v Kábulu důležité úkoly, které zvládají s přehledem,“ podporuje tyto snahy mluvčí velitelství sil ISAF v Kábulu Karin Tissot van Patot.
Na bráně základny hlídkují Milan a Martin. Odpoledne si stáhli z internetu zprávy z domova. Domů smějí posílat e-maily a dvakrát týdně i zavolat. U jediného počítače, který mají čeští průzkumníci k dispozici, je často velká tlačenice.
„Občas se dá chytit i mobilní signál na poslání SMS,“ říká Martin a ukazuje na budku s toaletami, protože telefon je při tom třeba položit na její střechu. Pomalu přichází večer a oba svorně konstatují: „V noci je tu ticho, jaké jinde nezažijete. Výborně se spí.“
Noc je opravdu tichá. Jen v dálce nad horami se objevují velké záblesky a dunivé zvuky. Na bouřku to ale nevypadá. Spíše výbuchy při likvidaci všudypřítomné munice.


Češi v Afghánistánu
l V misi ISAF působí 40 českých průzkumníků ve městě Fajzábádu na severovýchodě země. Žije zde zhruba 150 tisíc obyvatel, většinou Tádžikové, menšinu tvoří paštunské kmeny. Dosazeným guvernérem oblasti je etnický paštun Sayed Mohammed Ekram.
l Město Fajzábád leží v údolí řeky Pjandž v centrální části provincie Badakšán.V celé oblasti převažuje nadmořská výška od 3200 do 5000 metrů. Samotné údolí řeky a Fajzábád pak leží v nadmořské výšce od 1600 do 2600 metrů.
l Úkolem vojáků je především zajistit bezpečnost oblasti, ochrana mezinárodních jednotek a spolupráce s místními obyvateli.
l Na letišti v Kábulu působí 15 českých specialistů. Úkolem je pyrotechnická ochrana mezinárodního letiště KAIA a meteorologické zabezpečení letového provozu.
l V roce 2004 operovala v Afghánistánu stovka elitních českých vojáků ze speciálních sil v protiteroristické operaci Enduring Freedom pod velením USA. V horách půl roku pátrali po přívržencích bývalého vládního hnutí Tálibán a teroristech z Al-Kajdy.

 

Mírové jednotky ISAF v Afghánistánu
l Mírová operace ISAF pod velením NATO – hlavním úkolem mnohonárodních sil je přispívat k vytváření bezpečného a stabilního prostředí pro další mírový rozvoj země. Jednotky ISAF byly vytvořeny v roce 2001 po svržení tálibánského režimu. Jejich velení převzalo NATO v roce 2003.
l Do jara 2005 působilo přes 8300 vojáků NATO jen v metropoli Kábulu a na severu Afghánistánu v takzvaných provinčních rekonstrukčních týmech. Ty se skládají z vojáků, humanitárních pracovníků i civilistů a pomáhají při obnově jednotlivých oblastí Afghánistánu.
l Od června NATO přebíralo velení nad dalšími rekonstrukčními týmy a podpůrnými základnami (města Herát a Farráh, v Chaghcharanu v provincii Ghowr a ve správním městě Qal’eh-ye Now provincie Bádghis). Mírové síly tak budou mít dozor zhruba nad padesáti procenty celé země.
l Do dvou let pak Severoatlantická aliance plánuje rozšíření mírové mise ISAF v Afghánistánu i na jih země.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group