ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

K relikviáři s povolením

relikviarRelikviář samozřejmě přitahuje i zájem fotografů. Pořídit si záběr v zatemněné místnosti během prohlídky je ovšem v podstatě nemožné. Pořídit dobrý snímek znamená mít dostatek času, kvalitní stativ, a fotoaparát i další techniku za desítky tisíc korun. A pak to nejdůležitější – povolení z krajského památkového ústavu.

„Kastelán Ondřej Cink s fotografováním souhlasil, ale spolu s ním jsem ještě musel žádat o povolení k fotografování plzeňský památkový ústav a dostal jsem ho výhradně jen pro publikování v magazínu Koktejl,“ popisuje svoji zkušenost fotograf Jan Borecký. „Po celou dobu pak u mě stál kastelán, abych náhodou neudělal nějakou škodu.“

Relikviář je umístěn v místnosti se stálou teplotou, bez oken, kde v době fotografování svítilo jen pár bodových žárovek. „Protože byla památka pod sklem a odstranit jsem ho nesměl, nedal se použít blesk, protože světlo z něj by se od skleněné plochy odráželo,“ popisuje zákulisí své práce fotograf. „Kdo fotografuje, toho může zajímat, že jsem použil expoziční dobu řádově ve vteřinách. Většina snímků byla pořízena teleobjektivem, protože širokoúhlý objektiv by výsledný obraz deformoval.“

Relikviář nebyl nalezen náhodou. Nebýt ziskuchtivosti světoběžného Američana Dannyho Douglase, zřejmě by dál zůstal zakopán v kapli hradní věže. V roce 1984 se americký obchodník obrátil na Československou ambasádu ve Vídni. Nabídl čtvrt milionu dolarů, když si bude moci vyzvednout blíže nespecifikovanou památku na našem území ukrytou za druhé světové války. Státní orgány tehdy začaly vést složitá jednání, protože se objevilo podezření, že chce vyvézt kradenou věc. Proto byli o celém případu informování kriminalisté.

Jediné, z čeho se dalo vycházet, byly následující informace: Předmět má obdélníkový tvar, je kovový a dutý. Je na něj vystavena kupní smlouva z roku 1838 a místo, kde je ukrytý, se nachází sto padesát kilometrů od Norimberka.

Následovaly měsíce pátrání, které zavedly české kriminalisty do komplexu bečovského hradního a zámeckého areálu. V roce 1985 se jim úspěšně podařilo akci Starožitnost zakončit. Po odkrytí podlahy hradní kaple byl hluboko v zemi nalezen relikviář svatého Maura. Historickou památku zde zřejmě zakopali poslední šlechtičtí majitelé hradu a zámku z rodu Beaufort-Spontinů, kteří na konci války opustili naši zemi jako konfidenti.

Po složitém vyjasňování majetkoprávních vztahů se v roce 1991 stal vlastníkem památky stát zastoupený Národním památkovým ústavem – odborným pracovištěm Plzeň. Značně poškozený a zkorodovaný relikviář s uhnilým dnem byl převezen do Prahy a tady systematicky jedenáct let restaurován.

Obdobná památka v Česku neexistuje, chyběly tedy jakékoliv zkušenosti. Restaurátoři proto začali nejprve podrobným průzkumem materiálu, technik a technologií za účasti celé řady vědců. Restaurování proběhlo pod dohledem odborníků z restaurátorské dílny při dómu v Cáchách, kde už podobné relikviáře úspěšně obnovovali. Po závěrečné povrchové úpravě byly do relikviáře vráceny kosterní pozůstatky a skvost byl poprvé krátce představen veřejnosti v Praze. Pak byl převezen do Bečova, kde jej od 5. května 2002 mohou návštěvníci vidět ve speciální trezorové místnosti.

Památka evropského významu pochází z první čtvrtiny 13. století. Je takzvaného domečkového typu a jedním ze tří dochovaných unikátů románského slohu svého druhu, vedle relikviáře Tří králů v Kolínském dómě a relikviáře Karla Velikého v Cáchách. Byl zhotoven na zakázku benediktinského kláštera ve Florennes (v dnešní Belgii) pro ostatky sv. Jana Křtitele, sv. Maura a jeho spolumučedníka sv. Timoteje.

Základ schránky byl původně vyroben z dubového dřeva. To se již rozpadlo, takže má teď zcela nové ořechové jádro potažené pozlaceným měděným plechem. Na něm je bohatá figurální a reliéfní výzdoba s filigránovými prvky ze zlaceného stříbra a mědi, vykládaná množstvím drahokamů a křišťálů, zdobená emailem z původní doby.

Zámek je v dubnu otevřen jen o víkendech od 9 do 16 hodin, od května pak každý den kromě pondělí. Do 28. dubna je také možné v Muzeu Policie ČR v Praze navštívit výstavu o pátrání po této unikátní románské památce.

napsal Jan Borecký a Topí Pigula

vyfotografoval Jan Borecký

 

Relikviář je dlouhý 138,5 cm, 42 cm široký a vysoký 64,5 cm. Na čelech díla jsou umístěny zlacené sošky Ježíše Krista a svatého Maura a po jeho stranách je 12 apoštolů. Kruhové výjevy na střeše vyprávějí příběhy ze života sv. Jana Křtitele, sv. Maura a sv. Timoteje.
duben 2006
 

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group