ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Vůně olivového mýdla

Vůně olivového

mydloZmínky o mýdlech jako očistném prostředku najdeme v egyptských papyrech, mezopotamských či asyrských textech i v křesťanské bibli. Dr. John A. Hunt v The Pharmaceutical Journal píše: „Féničané v době 600 let př. n. l. mýdlo vyráběli z loje a bukového popela. Vzniklou hmotu používali častěji jako pomádu na vlasy než jako mýdlo k očistě těla.“ Tenkrát i dnes plodily v Libanonu, Palestině i Sýrii pečlivě ošetřované olivové sady. Olivový olej se používal nejen jako potravina, ale i jako masážní emulze v lázních a základní surovina k výrobě voňavého mýdla.

Ve 14. století bylo velkým producentem olivového oleje libanonské město Nablus. Vyváželo ho do syrského Damašku, Hijázu v dnešní Saúdské Arábii či do Egypta. Později, v 17. století, se pak významným centrem obchodu s olivovým mýdlem stalo přístavní město Sidon. Právě sem přijížděly karavany s nákladem, který pak lodě rozvážely do všech světových stran. A olivové mýdlo pocházející ze Sidonu (dnešní Sajdá) se stalo základem pro dnes proslavená olivová mýdla z jihofrancouzské Marseille.

Druhé největší město Libanonu Halab mělo od středověku výrobu mýdla nedaleko Bab Qinnasrin. Během 16. a 17. století produkce mýdla rychle vzrostla. Je třeba zmínit se i o libanonském přístavu Tripolisu, kde v předvečer první světové války produkovali čtyřicet tisíc metrických centů mýdla, které se exportovalo převážně do Egypta. Jak vidno, libanonské dějiny hygieny jsou nerozlučně spjaté i s mýdlem z olivového oleje.

Je logické, že s olivovým mýdlem jsou spojené turecké a arabské lázně – hammam. Vycházejí ze základního byzantského vzoru. V arabské části světa se sice trochu změnila lázeňská architektura, ale jejich sociální funkce zůstala zachována. Muži tady po důkladné očistě diskutují o politice či sportu a přitom pokuřují vodní dýmku. Pro ženy je hammam místem, kde si mohou dopřát něco sladkostí a popovídat o všem, co je trápí. V arabské kultuře má žena jinou pozici než u nás. Proto jsou chvíle strávené v lázních mnohem více společenskou záležitostí, než jsme zvyklí v Evropě. Je naprostou samozřejmostí, že lázeňské dny určené mužům jsou striktně odděleny od dnů, kdy lázně navštěvují ženy! Lázeňská architektura má svou nezaměnitelnou atmosféru. Proudy světla pronikající skrze prosklené otvory v kopulovité střeše vytvářejí zajímavé efekty v místnostech, rozdělených podle teploty. Caldarium je „horká“ místnost, vzdáleně připomínající evropskou saunu, tepidarium je „teplá“ místnost a frigidarium je místnost „studená“, odpočinková.

Když vejdete v jiholibanonském městě Sajdá do starých lázní na Moutran Street, obklopí vás nažloutlé světlo a příjemná vůně. Zdejší lázně už k relaxačním a očistným účelům neslouží, ale je zde muzeum olivového mýdla. Zdarma můžete nahlédnout do historie a výroby tohoto produktu. Mýdlo samotné vzniká v procesu zvaném saponifikace. Olej pro výrobu mýdla se získával z oliv předčasně spadlých na zem. Ty už se nehodily k jídlu, ale lisování nic nebránilo. Další ingrediencí byl slanobýl draselný (Salsola kali), rostoucí mimo jiné v blízkovýchodních stepích. Slanobýl se přidával do vody spolu s vápencem a sodou. Žíravá soda byla do Libanonu dovážena už před první světovou válkou, v dobách nedostatku se používaly rostlinné náhražky.

Samozřejmostí byly i nejrůznější vonné přísady poplatné jednotlivým módním vlnám, podobně jako dnes. Obrovské kameninové nádoby, do kterých by se klidně schoval dospělý člověk, kdysi sloužily jako zásobárny olivového oleje a dnes jsou jedním ze zajímavých exponátů. V koutě stojí kovové hrabičky s nezvykle dlouhou násadou, kterými se mýdlová hmota krájela na kostky, když utuhla na podlaze. Muž, který mýdlo krájel, musel velice opatrně našlapovat ve speciálních bačkorách po podlaze z mýdla. Dlouhé mýdlové pruhy nejdříve krájel jedním směrem a potom ještě kolmo. Další dělník pak vniklé mýdlové kostky vkleče označil razidlem s obchodní značkou. Každá manufaktura měla své vlastní označení, takže si jednotliví výrobci nedovolili mýdlo šidit. Vždyť jakási „osobní značka kvality“, často to bylo jméno výrobce, byla vyražena na každém kousku mýdla. Posledním krokem bylo balení. To se ovšem týkalo pouze „prestižních“ kousků, ty obyčejné se prodávaly volně.

Nahnědlé i duhově barevné olivové mýdlo si můžete dodnes koupit a pak doma vzpomínat, na co všechno se tyto peckovice používají. Třeba ve voňavé koupeli nebo nad miskou zelených či černých plodů olivovníku.


powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group