ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Arnošt Lustig

Nejvyšší hora v Americe McKinley, Denali, a muž, který ji zlezl a četl na ledovci Koktejl

 

Arnošt Lustig

 
Tři Čechy, horolezce Kozáka, Béma a Noska a ostatní čtyři kamarády, kteří sestupovali k ledovci, z něhož startovalo letadlo nazpět do základního tábora, čekalo překvapení. Jen došlápli na ledovec se startovací drahou se zpožděním, které zavinil vítr, mráz a čas, viděli odlétat poslední letoun. Přinejmenším je čekala skoro osudová noc, která se protáhla na tři neděle.
 
Na ledovci čekal ještě znehybněný dvouplošník značky Beawer (Bobr) s porouchaným motorem, který nemohl odletět. Zmrzlý a mrtvý stroj. Podle vzkazu přiveze čerstvé letadlo porouchanou součástku, mechanik ji namontuje a oni tři se konečně s ostatními čtyřmi ve zdravém stroji dostanou do bezpečí. Zatím nikoli.
 
Mohli přemýšlet o Bohu, osudu, mlčenlivé hoře Denali, kterou měli v zádech. První z nich, doktor Kozák, nemohl dostat z hlavy příběh, který ukazoval na nevyzpytatelnost osudu každého, i toho nejzručnějšího nebo nejzkušenějšího horolezce nebo pilota. Souviselo to s čekáním na letadlo a pilota podobném čekání na letoun a pilota z Hemingwayovy povídky Sněhy na Kilimandžáru s tím rozdílem, že Mount McKinley, Denali, za jejich zády nebyl sen, ale ledová skutečnost.
 
Mount McKinley, původním indiánským jménem Denali, na Aljašce v USA, je hora 6194 metrů vysoká, nejvyšší v Severní Americe. Leží mezi 50. a 75. rovnoběžkou severní polokoule, v řídce obydlené oblasti na aljašském poloostrově. Vrcholí zde Kordillery. Na tomto pobřeží leží obrovské ledovce. Dosahují až k mořské hladině. Jsou tu slavné sopky. Oblast zaujímá téměř dva miliony čtverečních kilometrů. Řeky Aljašky tečou do tří světových stran do Arktického oceánu. Největší, Yukon, protéká někdejším zlatopeckým městečkem Dawson. Kdysi mělo dvacet tisíc obyvatel. Někteří zbohatli, jiní zahynuli. Zabil je mráz, neúspěch a peřeje na řece nebo utonuli v některém ze tří milionů jezer, největší je Iliamna Lake. Území je neobydleno, na jednoho obyvatele připadají čtyři kilometry čtvereční.
 

 
Zlatokopové šli přes uzounký Chilkootský průsmyk. Mezi těmi, kteří zbohatli, byl americký spisovatel Jack London. Ne zlatem, ale tím, že naslouchal zlatokopům a sepsal jejich příběhy. Je to paradox. Málo spisovatelů na světě zbohatlo jako on. Postavil si vysněný dům u San Francisca, a když ho dostavěl, shořel mu i s rančem Wolf.
 
Ale na to doktor Kozák tu první noc nemyslel. Myslel na dvojplošník značky Beawer. Bobr. Uvažoval o jednom z amerických pilotů, kterého oslovovali Joe. Řídil letoun jednou rukou na přístrojích, v druhé držel sendvič, dva chleby se šunkou. Výjimku dělal jen při startu, kdy potřeboval obě ruce. To si položil sendvič na stehno. A jednou takhle elegantně vyletěl s japonskými horolezci z ledovce se sendvičem na stehnu, namířil nahoru a narazil v mlze na ledovcovou horu a všichni zahynuli.
 
Doktor Kozák našel ve své výbavě časopis Koktejl z roku 2002, kdy se poprvé pokusil o Mount McKinley, Denali. V příloze byla moje knížka, prémie časopisu pro věrné čtenáře, pod názvem Na letišti (později Nemáme na vybranou). Je to příběh o lásce izraelského pilota Johnyho a českého reportéra Danyho z Prahy k nádherné ženě, židovské vdově, které v Maďarsku v roce 1944, za Salazsiho, fašisté oběsili ve válce muže, s nímž pašovala do Palestiny, budoucího Izraele, přes Turecko a Sýrii Židy odsouzené za fašismu k smrti. Oba se do ní zamilovali. Mezitím pilot letěl do arabské vesnice pomstít svého kamaráda, letce, kterého vesničani po sestřelení stroje a seskoku zajmuli, přivázali ke kůlu, polili medem, aby na něj usedaly včely, mouchy a komáři, vyřízli mu jazyk, propíchali uši a uřízli pohlaví. Účastnila se toho vesnice. Zorganizoval to muchtar – starosta vesnice – a jeho bratr.
 

Dr. Kozák knížku z Koktejlu na ledovci začal a přečetl do konce.

Je to moje nejromantičtější knížka čtená za nejdobrodružnějších okolností nejzajímavějším člověkem na druhém konci světa pod horou Denali, ve světle severní noci.
 

Pokládám to dnes, k výročí báječného časopisu Koktejl, za vyznamenání pro magazín i autora.

Měl bych ještě určitě napsat, že dr. Kozák je skvělý doktor, kapacita na léčení rakoviny a krevních chorob, docent, brzy dozajista profesor, už nyní přednosta hematologického oddělení Fakultní nemocnice v Praze na Vinohradech. Skvělý člověk, nositel americké Fullbrightovy ceny pro mimořádně nadané lidi jako Bill Clinton a někteří géniové.
 
Tenhle příběh je jako moje hvězdička, která svítí v mé skromné literární kariéře. Román čtený v ledovém bílém stínu hory Denali, Mount McKinley, za oné noci a na začátku arktického dne, ve světle odrážejícím se od stěny americké královny hor.
 

Pak přiletěl bezvadný dvojplošník značky Beawer se součástkou pro nemocné letadlo, namontovali ji a všichni nastoupili a odletěli bezpečně do cílové stanice a odtamtud do Prahy.

V květnu letošního roku, až mi knížka Nemáme na vybranou vyjde, ji všem pošlu.

 

Rád píšu tenhle článeček.

Přeji šťastných dalších patnáct let.

Čtenářům skvělého Koktejlu, jednoho z mála časopisů, které stále vlastní a řídí Češi (nikoli Němci, Francouzi nebo Američani).

Arnošt Lustig

15. března 2007
 
Duben 2007
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group