ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Vánoční perle z Poniklé

Vánoční perle z Poniklé
 
Text Lenka Stránská, foto Marek Wágner
 
„Vánoční ozdoby vlastně vznikly kriminální činností perlařů,“ tvrdí s nadsázkou Marek Kulhavý, majitel firmy Rautis z Poniklé na Krkonošsku. Jeho firma je jediná, ve které se dodnes ručně vyrábějí vánoční ozdoby ze skleněných perliček.
 
Tradice zdejší výroby začala nenápadně, když bylo do Poniklé na přelomu 18. a 19. století přeneseno z Jablonecka foukání dutých perel. S počínající módou vánočních stromečků se začali perlaři poohlížet po tom, čím je ozdobit. A protože měli přímo v ruce učiněný poklad, nemuseli pro inspiraci chodit daleko. Ozdoby ze skleněných perliček vypadaly hezky, sousedé, kteří přišli „na táčky“, byli nadšeni. Materiál, sklo, byl ovšem majetkem faktorů – tehdejších zadavatelů práce.
 
Jeden z nich, pan Horna, si brzy uvědomil, že perličkové ozdoby by mohly jít dobře na odbyt. V roce 1902 se začal jejich výrobě a prodeji věnovat profesionálně. Boom nastal ve 20. letech minulého století, to již pro něj pracovala stovka dělníků. V roce 1948 komunisté firmu znárodnili a stala se součástí podniku Železnobrodské sklo. Nové vedení si ale zachovalo alespoň zbytky zdravého rozumu a nechalo původního majitele pracovat ve funkci vedoucího. Firma měla na tehdejší dobu i velice slušný obrat.
 
 
PROVĚŘENO STALETÍM
 

 „Smontovat takovouto hvězdičku není kumšt, to se naučíte za chvíli,“ ukazuje Marek Kulhavý jednu z ozdob. „Největší umění je vyrobit materiál.“

Technologie foukání se od 19. století příliš nezměnila. Jen primitivní petrolejový kahan nahradil foukací stroj. Hořák, vzduch, plyn, forma, pumpička, to je celé kouzlo. Ovšem jinak to není nic jednoduchého.

Náš fotograf se chápe příležitosti a za mnohahlasého povzbuzování sklářů zkouší vyrobit své první perličky. Vyfoukne však něco, co se perlím podobá opravdu jen vzdáleně. Natavené sklo se totiž kroutí jako živé a vystihnout okamžik, kdy ho můžete vložit do formy, není vůbec jednoduché.
 

Skláři nás ujišťují, že na to, abychom se tuto práci naučili, by nestačil ani měsíc. Je náročná na ruce, oči a nervy, a dobrým foukačem se člověk stává až tak za půl roku.

Po vyfouknutí putují perly do stříbřírny. Kdo by si myslel, že se stříbří na povrchu, je na omylu. Směs dusičnanu stříbrného a cukrové vody se vhání do vnitřku perel, a vytváří tak základ lesklého povrchu. Nic složitého není ani následné barvení. V barvírně se však musí udržovat stálá teplota, protože pokud se perly orosí, špatně chytají barvu.
 
„Perličky posléze řežeme na speciálním strojku na kotouči z karbonové oceli. Někdy praskají, což je opravdu škoda, protože už prošly celým procesem výroby. Ty nejmenší tedy řežeme ručně pomocí překaleného pilového listu,“ říká Marek Kulhavý.
 
UDĚLEJ SI SÁM
 

A zbývá kompletovat. Opravdu to nevypadá jako náročná práce. Tady se ovšem jedná o stovky druhů výrobků. „Třeba tato hlavička Mikuláše se barví ručně a než je hotová, projde až dvanácti páry rukou,“ zdůrazňuje Marek Kulhavý.

Některé ozdoby vypadají jako starožitné. Formy na ně také firma posbírala po místních chalupách. Najdou se ale i výstřední modely. Ty si objednávají hlavně Američané. Češi dávají přednost klasice. Podléhají tedy i vánoční ozdoby módním trendům?
 

„Já se domnívám, že módní trendy jsou vyvolávány uměle. Určují je vzorkařky podle módních časopisů. Třeba loni se mluvilo o černé. Přišli jsme tedy na trh s černou špičkou na stromeček a snažili se ji před Vánoci prodat. Byla nakonec jediná, která nám ve stánku zbyla,“ říká Marek Kulhavý.

Doba, kdy pro faktora Hornu pracovalo přes sto foukačů a na Krkonošsku si vydělali daleko více než například tkalci, dávno minula. Průměrné mzdy ve sklářství jsou velmi nízké. I tak není levná záležitost ozdobit si vánoční stromek výrobky z foukaných perel, přestože se firma kvůli levným ozdobám z Číny snaží držet ceny na nejnižší možné úrovni. Marek Kulhavý proto vidí budoucnost v takzvaných hobby programech. Zákazník si koupí sadu s materiálem a podle přiloženého návodu si vyrobí ozdobu sám. Třeba hvězdičku huderovku pojmenovanou po své duchovní matce, horalce Huderové.

 

PONIKLÁ

● Poniklá je jednou z nejstarších obcí západních Krkonoš. První dochované záznamy o obci pocházejí z roku 1354. Své neobvyklé jméno získala podle zdejšího potoka, který se místy ztrácí a zase objevuje na jiném místě – takzvaně poniká. Příčinou tohoto jevu jsou krasové útvary s délkou chodeb okolo 250 metrů. Obec patřila v 16. století také k významným vývozcům plátna. Mezi nejvýznamnější historické památky patří barokní kostel sv. Jakuba většího ze 17. století a Krejčův statek z roku 1933. Zdejšími významnými rodáky byli akademický malíř Jaroslav Skrbek a národní buditel Karel Tomíček.

 

JAK TAM?

● Vlakem: Z Prahy, přestup v Chlumci nad Cidlinou do Martinic v Krkonoších, zde přestup na Poniklou.

● Autem: Z Prahy přes Turnov, Železný Brod do Semil. Odtud směrem na Harrachov.

● Sídlo firmy Rautis najdete za místní školou, přímo naproti hřbitovu.
 
Prosinec 2008
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group