ikoktejl

Vábení temnot

Mirek Lukáš

   Vábení temnot

 

   Připravil: David Skoumal

 Tak jako na spoustu jiných i na Mirka zapůsobil Svět ticha J. Y. Cousteaua a udělal zlom v jeho životě. Potápění se mu stalo celoživotní zálibou a pracovní náplní.

Sám popisuje svůj začátek těmito slovy: „První ponoření pod vodu bylo na splavu v potoku Bystřice v Olomouci. Použil jsem motocyklové brýle, u kterých jsem větrací průduchy zakapal voskem. Tento pokus těsnění vydržel přibližně dvacet vteřin, než se brýle zaplavily, přesto i tak krátký pohled pod hladinu stačil na to, abych této vášni propadl a věnoval se jí až dodnes.“

   Hranický kras Olomouc

Jeho potápěčská kariéra začala v roce 1965 po nástupu na učiliště Sigma Lutín, kde založil potápěčský kroužek. Vzhledem k situaci, která panovala na našem potápěčském trhu, se Mirek záhy pustil do výroby potápěčské výstroje, a to plicních automatik-regulátorů. První klasickou automatiku vyrobil z automobilové houkačky v roce 1966. Předlohou byla AV-1. Posloužila i při závěrečných zkouškách ŠPP o prázdninách 1968. Záhy vyrobil také 2. stupeň – ústenku a opět použil houkačku jako šasi.

Vzhledem k blízkosti krasu – Hranické propasti a Zbrašovských aragonitových jeskyní se jeho pozornost obrátila i k průzkumu zatopených jeskynních systémů. Spolu s Vráťou Breznou provedl Mirek 10. března 1968 první potápěčský průzkum Jezírka smrti ve Zbrašovských aragonitových jeskyních v Teplicích u Hranic. Vrstva CO2 dosahovala 5 metrů nad vodní hladinu. K průzkumu použil novou ústenkovou automatiku s novým pístovým 1 stupněm.

Potápěčští kamarádi okolo Mirka se oficiálně dali dohromady a roku 1979 vznikla speleopotápěčská skupina jako základní organizace České speleologické společnosti a to 7-02 Hranický kras Olomouc, jejímž prvořadým úkolem byl průzkum a mapování Hranické propasti.

   Nebe

Mirek v té době měl již na svém kontě několik naprosto stěžejních objevů nových prostor v Hranické propasti – 2. 7. 1977 objevil první suché prostory za „Zubaticí“ - dnes nazývané „Nebe III“. Další suchá prostora byla nalezena až téměř o rok později. Dne 24. 6. 1978 se Mirek vynořil v „Rotundě Suché-RS“. Nebe II objevil opět Mirek dne 30. 9. 1978, ale už ponorem ze základny v RS, kde mu dělal „návodčího“ Fraňo Sabbath Travěnec.

Nebe I bylo objeveno 4. 11. 1978, jak asi tušíte, opět Mirkem a návodčím na stejném místě byl opět Sabbath. Musíme si uvědomit, že viditelnost v Hranické propasti výrazně kolísá a potápěči byli v té době vybaveni svítilnami s klasickými žárovkami. Byli jsme dlouho před používáním důlních dvojvláknových žárovek, halogenek a HID či Power Luxeon LED, které byly v té době známy pouze z oblasti science fiction.

   Kuba

Vedoucím Hranického krasu se stal Luboš Benýšek, který brzy ukázal své schopnosti i na mezinárodní úrovni. V roce 1980 se podařilo uskutečnit první velkou zahraniční expedici - a to na Kubu. Expedice trvala pět měsíců a nejvýznamnější oblasti průzkumu byly Casimby v Bahía de Cochinos (Zátoka sviní), Cueva de Juanelo Piedra v oblasti Batabanó, Modrá díra Ojo del Mégano a mnoho dalších. Celkem bylo prozkoumaných 28 jeskyní, z toho 24 prvosestupů. Mirek byl na této expedici jako vedoucí potápěč, kameraman a technik. Mnoho ze speciálních UW zařízení pocházelo z jeho produkce – UW boxy, světla, plicní automatiky, inflátory…

Celá akce byla velmi pozitivně hodnocena vrcholnými kubánskými funkcionáři – Raúlem Castrem a náměstkem ministra kultury dr. Antoniem Jimenézem. Sám dr. Jimenéz se s fotografem Mesou a Lubošem Benýškem potápěl v jeskyni Juanelo Piedra. Kromě zatopeného krasu se Kubánci rovněž zajímali o hloubku a charakter dna modré díry Ojo de Mégano. Pro tento projekt se uvolnily prostředky na nákup a zajištění helia. Dovedete si představit, jak bylo dříve v Československu velmi obtížné sehnat helium! Stejně jako sehnat ze světa dostupné informace o dekompresní problematice , protože v té době to byla problematika pouze profesionálních komerčních organizací. Naplněné přístroje se dopravily na Kubu, ale použity nebyly, hloubka Ojo de Mégano byla totiž 80 m, tudíž zvládnuta ponory se vzduchem. Helium se ušetřilo a po návratu zpět do vlasti se uskutečnil 2. 5. 1981 sestup v Hranické propasti do hloubky 110 m s Heliairem 10/52, a to Lubošem Benýškem a Franěm Sabbath Travěncem. Dekompresní procedury Luboš počítal na koleně, nicméně byly zvládnuty úspěšně a sestup dopadl dobře. Výstroj se skládala z přístrojů 2x12 l. Větší přístroje či láhve se v Československu nevyskytovaly. Mirek na této akci působil jako člen podpůrného týmu.

   Mexiko

V roce 1982 se uskutečnila druhá expedice Mexiko–Kuba na základě úspěchů první akce.

První část Mexiko trvala dva měsíce a byl v ní zahrnut průzkum jeskyně na poloostrov Yucatán (Union Libre), ostrovy Isla Mujeres a Cozumel.

Druhá část expedice na Kubě trvala další tři měsíce. Prozkoumávali jeskyně na východě Kuby (Cristalito de Papaya v provincii Oriente), dále opět Cueva de Juanelo Piedra. Objevili novou slepou rybku (Lucifuga oculata) v jeskyni El Macio. Počet prozkoumaných jeskyní byl 37, z toho počet prvosestupů 29.

Mirek působil na obou expedicích na Kubě v hlavní roli UW kameramana — na první akci ještě na amatérský formát 8 mm, ale na druhé to bylo již natáčení dvou filmů pro Českou televizi - „Expedice míří do hlubin“ a „V hlubinách Juanelo de Piedra“ na profesionální formát 16 mm. Pro kubánskou stranu pořídil záběry podmořského parku Sigua poblíž Santiaga de Cuba. Celá UW filmovací technika včetně pouzdra na kameru Paillard Bolex byla z jeho dílny. Zmíněné filmy odvysílala naše televize v hlavním vysílacím čase, poprvé v létě roku 1983 a to bylo zase zlomové pro mne, neboť jsem v tom roce dodělával u Honzy Jahnse Školu přístrojového potápění.

Stejnou techniku používá Mirek i při natáčení záběrů z expedice Tanzanie — Zaire v roce 1985. Objednávka České televize zahrnovala z této pětiměsíční akce opět dva filmy.

   Tunnel de la Atlantida

Mně samotnému se během studií lékařské fakulty UP Olomouc podařilo stát se členem Hranického krasu a to díky Mirkovi. Najednou jsem ty, které jsem znal pouze z vyprávění a televize, měl možnost poznat osobně při společných potápěčských akcích. Byl to zásadní průlom v mé potápěčské kariéře. Do té doby jsem byl členem Svazarmu a držitelem bronzového odznaku, vychovaný v organizaci, kde se akorát vzdychalo touhou a vrcholem byl devizový příslib do Jugoslávie, a teď jsem mohl být platným členem realizace příprav na další akci. V roce 1987 naplánovali členové Hranického krasu expedici na Kanárské ostrovy, na ostrov Lanzarote a chtěli se pokusit o proplavání jeskyně Tunnel de la Atlantida, což v té době provedl jediný Olivier Isler. Řešil se hlavní problém – s čím to udělat. Luboš Benýšek odjel na mezinárodní kongres jeskynního potápění do italské Gorizie a dovezl dva motory ze skútrů Tekna a trakční gelové baterie Yuasa. Mirek Lukáš zkonstruoval první skútry tohoto typu v Československu. Milan Slezák mu nechával odlévat náhradní listy vrtule, gelové články byly však jen v jednom skútru, do druhého se dával set klasických kyselinových akumulátorů…

Vývoj stran přístroje šel také kupředu. První Mirkův set 3x 12 l se speciálním můstkem a ventily byl nedostatečný svým objemem a proto Milan Slezák zadal lahvárně ve Vítkovicích zakázku na speciální láhve 20 l, které měly hmotnost přes 28 kg. Mirek vyrobil tedy zcela ojedinělý typ dvojventilu a spojil blok čtyř láhví za pomocí popruhů a pevných můstků. Vzhledem k váze přístroje byla kompenzace prováděna suchým oblekem, BCD vestou PL 40 a za zády měl potápěč další podušku – jakýsi předchůdce dnešního BCD křídla. Přídatné odnímatelné kompenzační zařízení tvořily duralové válce, které se během ponoru daly jednoduše odhodit. Otázka jídla a pití při dlouhé dekompresi pod vodou se řešila velkým prádelním hrncem, obráceným dnem vzhůru – předchůdcem dnešních habitatů. Na suchu byl pohyb potápěče pouze s odlehčujícím doprovodem, hmotnost celého přístroje byla přes 180 kg. Celá technika byla výjimečná a na její realizaci se Mirek podstatně podílel, z dnešního pohledu byla výjimečná i ve světovém měřítku.

Při expedici však došlo k havárii, kdy jeden skútr roztrhla exploze kyselinové baterie a skútr zasáhl do stehna vedoucího expedice Luboše Benýška. Program expedice se musel změnit a přístroje 4x 20 l se nakonec použily při exploracích ve francouzské jeskyni Port Miou.

   Tanque Azul

V roce 1989 jsem se společně s Mirkem zúčastnil expedice na Kubu a v Mexiku. Pokračovali jsme tam, kde jsme skončili v roce 1982. Na Kubě to byla opět provincie Oriente, kde se celému týmu podařilo objevit v té době nejrozsáhlejší kras – Tanque Azul u Caletones (asi 2,5 km zatopených chodeb), dále prozkoumat El Macio a vzhledem k její výjimečné krasové výzdobě navrhnout kubánské Akademii věd tuto jeskyni jako národní park. Na této expedici jsme používali nová halogenová světla LOLA 10 a 20 W, která znamenala výrazný posun kupředu, BCD kompenzátory – vesty vlastní konstrukce a nové speciální dvojventily. Bez Mirkových technických invencí a realizace do podoby skutečných výrobků by došlo k výraznému zpomalení exploračních činností.

V 90. letech stál Mirek u všech významných projektů na Hranické propasti – jako člen podpůrného týmu při sestupu Michela Pauwelse dne 25. 7. 1993 do hloubky 155 m, který trval 12 hodin. Dále při spouštění robota ROV Hyball do hloubky 205 m v roce 1995. Bohužel se robot dole při průzkumu zamotal do starých šňůr a následovala vyprošťovací práce a následné tahání lan v hloubkách 50—70 m. Na této akci se podílel jako vyprošťovací potápěč společně s Franěm Sabbathem Travěncem a s Lubošem Benýškem, zbylá lana jsem vytahoval společně s Tomášem Držíkem z hloubek 50—60 m. V té době byly všechny naše ponory vzduchové.

Mirek se také podílel na mnoha dalších akcích, jako jsou naše novodobé trimixové ponory do Hranické propasti (dvojice Háša, Skoumal), další explorace ROV – tentokráte robota Colombo Mk2, zapůjčeného Hlavní báňskou záchrannou stanicí v Ostravě, realizace dekompresního habitatu – zvonu, který byl instalován v 9 m v Hranické propasti, hloubkové ponory Pavla Říhy atd.

Natočil mnoho zajímavých záběrů jak z vraků, tak hlavně z jeskyní, a v poslední době se opakovaně podílí na realizaci hloubkových freedivingových rekordů Martina Štěpánka coby jisticí potápěč a hloubkový kameraman v hloubkách okolo 100 m. Pro tuto opět velmi specifickou činnost vytvořil speciální konstrukce pro uchycení kontrolních hloubkových kamer na sestupové lano či sestupové saně – sled.

   Nástup nového milénia…

je ve znamení nástupu nových technologií – přichází éra pasivních SCR rebreatherů a elektronických CCR rebreatherů. Mirek po ukončení kurzu u Petra Votavy a Kuby Jiráska (členů Hranického krasu) vyrobil vlastní klon eCCR na bázi Inspiration s elektronikou Hammerhead, se kterým se úspěšně potápí dodnes. Společně s dalšími CCR potápěči Honzou Žilinou a Petrem Stejskalem opakovaně provádí náročné sestupy a měření v Hranické propasti v hloubkách pod 100 m. Je jedním z pilířů našeho CCR potápění společně s Vladanem Mickertsem a Břeťou Vajsarem a já sám mám eCCR, který spojuje části všech tří – eCCR Menthes osazený technikou LOLA, IQ Sub Hammerhead a Inspiration. Zcela obdobný vlastní Silva Pěkník, kterého jako zkušeného vrakového potápěče není třeba dále představovat.

Jeho nový design ventilů s manifoldem LOLA považuji v současné době za nejdokonalejší propojení setu dvou láhví přístroje s otevřeným okruhem. Sám používám celou řadu jeho výrobků, a to dlouhodobě k plné spokojenosti. Zde nechci provádět vlezlou reklamu apod., ale používám výrobky, jejichž autor se sám aktivně potápí, a to na velmi vysoké úrovni, a zdokonaluje je na základě našich připomínek. Takže co bych si asi více mohl přát, než produkty někoho, kdo sám vytváří design, testuje je a používá.

   Za všechny kamarády…

které má, mu přeji, aby jeho drajv vydržel ještě hezky dlouho, neboť z jeho potápěčské generace zůstali se Silvestrem Pěkníkem jediní, kteří vydrželi na špici našeho technického potápění a vytvářejí jeho trendy dodnes. Myslím si, že Mirek velmi silně ovlivnil pozitivně mnoho potápěčských generací u nás a jeho role v průzkumu Hranické propasti je naprosto zásadní. Nejen historicky z pohledu jeho prvoobjevů, ale do dnešních dnů působí jako hlavní koordinátor veškeré činnosti v této výjimečné lokalitě. Dále mu přeji, ať se jeho fantastická sbírka mušlí – zavinutců dále rozrůstá, stejně jako jeho muzejní kolekce potápěčských regulátorů – plicních automatik ze světa i z domova. S velkými díky za to, že mi ukázal společně s Lubošem Benýškem a ostatními, co je to Darkness beckons (vábení temnot) a umožnili mi tak překročit vlastní stín svazarmovského rybičkáře.  

S úctou David Skoumal

 

Mirek Lukáš

Nar. 11. 8. 1950

Olomouc, majitel firmy LOLA

Předseda ZO 7-02 Hranický kras Olomouc

IANTD CCR Trimix Diver, vrakový a jeskynní potápěč, kameraman a scénárista, dlouholetý konstruktér potápěčské a UW filmovací techniky

Dříve člen subkomise pro technické potápění Svazu potápěčů ČR a instruktor jeskynního potápění České speleologické společnosti. Bezesporu největší postava olomouckého jeskynního potápění, a to daleko přes hranice regionu.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group