ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Alchymii zahubila H2O

 

alchymiePTAL SE: JIŘÍ ŠKODA

 Vladimír Karpenko je jeden z mála Čechů, kteří se věnují historii alchymie profesionálně.   Jak  sám  ale říká, je stále na začátku bádání, protože mnohé rukopisy teprve čekají na své vyložení.  Svou  práci  tak může přirovnat k heslu starých alchymistů: „Všechna tajemství znali ti, kdo byli před námi, stačí je  jen odkrýt.“ Kde se vzala alchymie? Proč alchymie vznikla a proč jí lidé uvěřili? Dodnes nevíme a zůstává  to jednou ze základních otázek výzkumů.  Alchymie tu byla zhruba dva tisíce let a  skončila  až  v  osmnáctém století. Navíc se na světě  vyvinula  hned  ve  třech  nezávislých  formách  –  v Číně, v helénistické Evropě a později i v Indii. Jedním z hlavních cílů (byla  jich  ovšem  řada)  byla umělá výroba stříbra a zlata. Což ovšem chemicky a metalurgicky nejde a věděli to už ve starověku.   Byli schopni rozeznat slitiny od pravých kovů, metody pro jejich určení byly prováděny při  zpracování  těchto rud. Přesto však lidé věřili, že ta transmutace možná je, proto je dodnes záhada, kde se ta  víra  vzala. Možná je to přirozený proces na určitém stupni vývoje společnosti? Třeba s rozvojem  znalostí  zpracování kovů? Nestačí argument, že uměli pracovat s kovy, protože už například v Mezopotámii byla  metalurgie  na velice vysoké úrovni, a přesto tam alchymie nevznikla. Je totiž potřeba  ještě  teoretický  základ.   Tím byla například v helénistickém světě přírodní  filosofie,   konkrétně  Aristoteles  a  jeho  postuláty  o čtyřech elementech, z nichž je vše složeno. Říkal, že elementy mohou přecházet jeden v druhý.  Když  tedy máte kov složený ze čtyř elementů a jeden může přecházet v druhý, máte argument, že se mohou  kovy  měnit jeden v druhý. A tyto základní předpoklady platily po celou dobu? Ano, ale nebyly tím jediným. Celým evropským středověkem se táhly diskuse, zda je možné  dosáhnout  téhož jako příroda. Do toho vstupovaly i religiózní otázky. Třeba v Genesis Bůh stvořil svět, každý  den  jednu část. A každý den, když ukončil svou práci, se podíval na své dílo a řekl: „Bylo to dobré.“ A  s  tím  se samozřejmě objevil argument – když Bůh stvořil tolik zlata na zemi, kolik ho je,   můžeme  vůbec  porušit tento tvůrčí akt a vyrábět zlata víc, než Hospodin zamýšlel? Když se nad  tím  dnes  zamyslíme,   tak  to úplně zavání inkviziční hranicí. Na tu se však alchymisté nedostávali. Byli trestáni,  byli  popravováni, ale za to, že se ukázali jako podvodníci, ne pro svou víru. Na jaké úrovni byla alchymie  ve  středověku? Alchymie prošla složitým vývojem, který se teprve rozkrývá.   Ve  vrcholném  středověku  probíhaly  učené disputace v církevních kruzích, jestli je  transmutace  možná.   V  renesanci  byly  alchymisty  významní metalurgové. Například alchymista saského kurfiřta Augusta přešel do služeb Rudolfa II. jako  hormistr  v Jáchymově ve stříbrných dolech. V sedmnáctém století byli dvěma nejvýznamnějšími alchymisty Isaac  Newton a Robert Boyle. Oba dva shodně tvrdili, že alchymií nelze zbohatnout.   Dělali  ji  spíše  jako  základní výzkum v dnešním slova smyslu, výzkum, zda je vůbec transmutace kovů možná, ovšem s  tím,   že  věřili  v její úspěch. Newton strávil 90 procent svého života v alchymistické laboratoři a fyzikální zákony  udělal jen tak bokem. Ale i Newton  a  Boyle  kritizovali  podvodníky,   kteří  dělali  alchymii  špatné  jméno.

alchymie2

Kolik jich bylo? Z filmů má člověk pocit, že hodně. Nebyli to všichni,   ale  bylo  jich  hodně.   Lidská důvěřivost totiž nezná mezí. Alchymie je jedinečná v tom, že  jí  lidé  věřili,   protože  chtěli  věřit. Kdybych vám za stavu znalostí 16. století řekl, že vám vyrobím zlato, tak mi budete věřit. Potrvá  mi  to nějaký ten rok, pak teprve zjistím, že to nejde, a pokud neuteču, tak mám smůlu. Ale pokud ano,  mohu  to samé provozovat někde jinde. Typickým příkladem je kámen mudrců – záhadná substance, kterou  nikdo  nikdy nepřipravil. Měla vyléčit všechny nemoci, s její pomocí prý bylo možné porozumět  řeči  ptáků,   stát  se neporazitelným a podobně. Lidé se  často  upínali  k  naději.   Víra  je  hnací  síla,   která  je  těžko představitelná. Byla alchymie rozšířená v Evropě? Nebo šlo pouze o naši lokální  záležitost?  Obecně  lze říci, že byla, ale procházela určitými vlnami. První vlna přišla, když se začaly překládat arabské spisy, což je polovina 12. století. Byla tehdy doménou spíše církevních kruhů, i když třeba u  františkánů  nebo dominikánů to bylo zakázáno. Když ji duchovní neprovozovali prakticky,   tak  alespoň  teoreticky.   Byli jediní, kdo uměli latinsky, jediní vzdělanci své doby. Až později začíná alchymie  přecházet  do  širších vrstev. Z jakého důvodu? Když se objevil knihtisk, který významně přispěl  k  rozvoji  alchymie,   šlo  o úplnou explozi titulů. Alchymií se tak začaly zabývat  i  jiné  kruhy.   Šlechta  toužila  po  bohatství, dostávali se k tomu i měšťané. Ta situace byla ještě složitější. Začala sice stříbrná horečka v  Krušných horách a do Evropy přišlo množství drahých kovů z Jižní Ameriky, ale Svatá říše římská čítala zhruba  300 států a státečků, z nichž ne každý měl na svém území důl na drahé kovy. Vladaři proto logicky toužili  po jiném způsobu získávání bohatství. Musíme k tomu navíc přidat ten  slib  alchymistů,   že  znají  způsoby zlepšení zdravotního stavu. To zajímalo například Rožmberky,   kteří  neměli  mužského  potomka.   Přesto alchymie pomalu spěla ke svému zániku… To byla právě ta  zvláštní  situace  alchymie,   ona  vycházela  z nesprávných teorií. Což není její chyba, protože tehdejší teorie  byly  těmi  nejlepšími,   jaké  byly  k dispozici. A tyto teorie nevylučovaly transmutaci kovů. Dnes  se  říká,   že  v  přírodních  vědách  byla alchymie v podstatě po  dva  tisíce  let  jediný  základní  výzkum.   Tím,   že  alchymisté  pracovali  v laboratořích a rozpracovali do detailů celou řadu postupů, byli v podstatě otcové  laboratorní  techniky. Měli nějakou oblíbenou metodu? Destilaci – oni destilovali úplně všechno, to byla jejich  vášeň.   Jediný známý způsob, jak poznat složení látek. Nebylo nic lepšího než  je  stále  zahřívat.   Nejprve  na  nižší teplotu, když nic, tak na vyšší, když opět nic, tak je vyžíhat. Při tom alchymisté postupně  připravovali řadu sloučenin a postupně poznávali, jak navzájem reagují, jak  reagují  s  kovy.   Zároveň  si  tím  ale podřezávali větev. Alchymie měla bizarní postavení, protože pracovala proti  sobě.   Čím  více  poznávala vlastnosti chemikálií, tím více se ukazovalo, že transmutace opravdu možná není.   Byl  nějaký  konkrétní moment, kterým to vše skončilo? V 18. století se začínají objevovat nové chemické prvky a tyto pokusy  už skutečně začínají provádět lidé, kteří nejsou alchymisty. První prvek byl objeven  v  roce  1738  a  jeho objevitelem byl metalurg. Izoloval kobalt a prokázal, že jde o  prvek.   Pak  se  podařilo  identifikovat plyny, kyslík, vodík, dusík. Finále ale přišlo koncem 18. století, kdy se podařilo  dokázat,   že  reakcí kyslíku a vodíku vzniká voda. Alchymie stála dva tisíce let na aristotelských  elementech  (voda,   oheň, země, vzduch) a najednou se ukázalo, že voda je látkou složenou, navíc z plynů. V tom  okamžiku  se  celá stavba alchymie zhroutila. A nastal soumrak alchymistů… Možná ještě někteří vytrvali. Bude to už  tak  25 let, co mi volal nějaký muž. Sice se nepředstavil, ale byl velmi milý a  říkal,   že  dělá  alchymistické pokusy. Tvrdil, že všechno tajemství je v soli a Slunci a že až na něco přijde, tak že se mi ozve.  Zatím se mi však neozval.

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group