ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Tajemství Carského pokladu

pokladTEXT: JANA SOUKUPOVÁ

Byl začátek září 2009. Do konce ambiciózního ruského programu průzkumu  jezera  Bajkal  za  pomoci  dvou batyskafů Mir 1 a Mir 2 zbývalo jen několik měsíců. Jako blesk oblétla svět senzační zpráva, že jedna  z ponorek možná narazila na takzvané Kolčakovo zlato, tedy ruský státní poklad, jehož část zmizela v  době občanské války mezi bělogvardějci a bolševiky. Ve skutečnosti batyskaf objevil  na  dně  Bajkalu  zbytky železničních vagonů, které údajně pocházejí právě z daného období.   Historici  se  stavěli  k  hypotéze Kolčakova zlata skepticky hned od oznámení nálezu. Spolu s pamětníky se přikláněli k domněnce, že  půjde nejspíš o vlak se zbraněmi, který se na počátku minulého století zřítil  z  železniční  trati,   nebo  o vagony z potopeného ledoborce Bajkal. V každém případě objev opět píchl do vosího hnízda hledání  pravdy kolem pověstného ruského pokladu. Mýty kolem Kolčakova zlata žijí už desítky let vlastním  životem  a  s neměnnou intenzitou znovu a znovu vyvolávají odborné i laické spory. Nyní, po  nálezu  trosek  vagonů  v Bajkalu, ruský tisk  okamžitě  připomněl  všechny  možné  zlaté  historky  včetně  podezření,   které  v souvislosti s pokladem padlo na československé legionáře. Od roku 1918,   kdy  vláda  lidových  komisařů nařídila převézt carské zlato z Petrohradu do Kazaně, byl vlastně poklad stále na cestách. Když v  srpnu 1918 dobyla Kazaň protibolševická fronta, zlato putovalo z bezpečnostních důvodů  do  Samary.   Samarská vláda následně vydala rozkaz k jeho přemístění do Ufy. Poté putoval do Čeljabinska a samarská vláda  (už jako součást prozatímní všeruské vlády) požádala československé legionáře o pomoc při  vojenské  ochraně cenného nákladu. Tím putování zlata nekončilo – následoval transport do Omska, sídla všeruské vlády. V druhé polovině listopadu 1918 však všeruská vláda padla a poklad se dostal do  rukou  admirála  Kolčaka, velitele bělogvardějců. V roce 1919 ustupoval Kolčak na východ i s kordonem  několika  vlaků,   z  nichž jeden vezl národní poklad. Cestu však poznamenal další vládní převrat. V  lednu  následujícího  roku  se pak zlato dostalo pod ochranu spojeneckých vojsk. Poklad nedozírné  hodnoty  se  nakonec  vrátil  státní pokladně, ale nikoliv celý. Dodnes údajně chybí sto osmdesát tun  zlata.

poklad2


Brzy  po  válce  se  objevily hypotézy, že zlato zabavili v Irkutsku vojáci československého sboru. Část  pokladu  i  s  Kolčakem  prý předali bolševikům výměnou za právo na svou evakuaci a část zlata se podařilo dostat  do  ČSR,   kde  se stalo podkladem pro vznik Legiobanky. K novému rozvíření atmosféry kolem osudu pokladu a  spekulací  nad úlohou československých legií v tomto případu přispěl i ruský velkofilm Admirál. Pravdou je,  že  velení legií předalo Kolčaka (s příslibem řádného soudu) i zlato samarské eserské vládě a  na  oplátku  dostali legionáři volný průchod do Vladivostoku. Slabá samarská vláda pak bolševikům poklad i  admirála  Kolčaka odevzdala. Zlato ze Sibiře prý Legiobanka skutečně přivezla, pocházelo však údajně  z  jejích  legálních obchodů v Rusku. V počátku občanské války byl tedy poklad v rukou bolševiků. Pro budovanou Rudou  armádu a ambice Leninových přívrženců mohla být nedozírná zásoba zlata významnou podporou. Ale i Kolčak v  čase své krátké diktátorské kariéry údajně  využíval  prostředků  ze  zlatého  pokladu  ke  krytí  obrovských vojenských výdajů za armádu, svou vládu i vlastní nákladný život. Říká se, že když v  roce  1919  Kolčak ustupoval, vezl zlato ve dvaceti osmi vagonech, zatímco ze Samary jej o rok dříve převážel  ve  vagonech osmdesáti. Pověsti, že si českoslovenští legionáři odvezli ze Sibiře část zlatého  pokladu,   se  snažil vyvrátit už v roce 1925 Edvard Beneš s odvoláním na předávací protokoly  z  převzetí  pokladu  irkutským sovětem. A stejné zlato dělí ještě na prahu roku 2010 českou odbornou i laickou veřejnost na dva  tábory – obhájce a kritiky československých legií. Ovšem ať už carské zlato skončilo kdekoliv,  vždy  se  najde dost nadšenců, kteří ho budou hledat na dně Bajkalu.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group