ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Ztracené město "zet"

zetTEXT A FOTO: JAN R. HRDINA

Existovala v srdci Brazílie vyspělá civilizace? Skrývá pohoří Roncador pozůstatky záhadného města známého pod šifrou „Z“? A střeží jeho podzemní vstupy tajemní morçegos?

 

Ze srdce divokého Mato Grossa poslal v květnu roku 1925 plukovník Percy H. Fawcett své ženě zprávu o průběhu expedice za ztraceným městem neznámé civilizace: „Počítám, že se s indiány setkáme během týdne až deseti dnů. Nyní jsme v táboře Mrtvého koně, na místě, kde pošel můj kůň roku 1920. Nemusíš mít strach z jakéhokoliv neúspěchu...“ To byla poslední zpráva plukovníka Fawcetta, člověka, který se vyznal v divočině Jižní Ameriky jako málokdo. Měl za sebou pět expedic a dvacet let strávených v těch nejdrsnějších podmínkách amazonského pralesa. Jeho cílem bylo mimo jiné tajemné kamenné město „Z“ kdesi v džungli severovýchodně od řeky Xingu, nebo snad v pohoří Roncador v téže oblasti. Plukovník Fawcett při svých cestách posbíral mnohá fakta. Na světlo světa tak vynesl zprávy o bílých indiánech, ruinách neznámých staveb i kamenných věžích uprostřed pralesa, o nichž píše: „Budova, ležící mezi ‚Z‘ a místem, kde opouštíme civilizaci, je indiány popisována jako druh masivní kamenné věže. Jsou jí naprosto zděšeni, protože, jak říkají, v noci svítí ze dveří i oken světlo! Dalším důvodem jejich strachu z ní je to, že stojí na území primitivních Morçegos, lidí, kteří žijí v dírách a jeskyních. “

 

PO STOPÁCH ZTRACENÉ EXPEDICE

Fawcett narážel na Netopýří indiány – legendární malé, tmavé a chlupaté bytosti žijící v jeskyních, vycházející jen v noci a vládnoucí nadpřirozenými schopnostmi. Indiáni Morçegos se stali jedním z cílů expedice Brazilia Encantada 2009, ale výzkum je velmi obtížný – amazonští indiáni je znají, ale nechtějí o nich mluvit. Situace se nám ještě zkomplikovala, když jsme získali fotografii mumie neznámého netopýřího stvoření. Podle domorodců to v žádném případě není morçego. Je to prý tvor zvaný troa, v Evropě dosud neznámý. Ani kryptozoologové troa neznají. Je tvor skutečný, nebo jde o podvod? Naším hlavním cílem je pokusit se nalézt jakékoliv stopy po neznámé vyspělé civilizaci, podobně jako se o to pokoušel plukovník Fawcett. Po tak dlouhé době a za daných podmínek je to úkol obtížný, ne-li nemožný. Proto jsme chtěli terén zkoumat nejen po zemi, ale i ze vzduchu za pomoci motorového paraglidu. Pokud totiž někde existují stopy po kamenných strukturách, pak budou viditelné především z ptačí perspektivy. To nám ostatně potvrdil i předběžný průzkum satelitních snímků. Máme vytipovaných několik oblastí. Ještě se do nich dostat. POVOLENÍ OD NÁČELNÍKA Jedeme už druhý den. Krajina se pomalu mění, v dálce se objevují skalní stěny. Vjíždíme na prašnou výmolovitou silnici, jedinou cestu, která vede do indiánské rezervace Parabubure. Zde na území kmene Xavante leží Lagoa Encantada, jezero, o němž indiáni říkají, že v něm neexistuje život, tedy kromě zlých duchů. Rozhodli jsme se v jezeře potápět a jeho záhadám přijít na kloub. To jsme ale ještě netušili, že jezero je skutečně zakleté a že bude příčinou našich budoucích potíží. Byl to trochu risk. Kmen Xavante je nejbojovnějším kmenem široko daleko. Na své válečnické kultuře si velmi zakládá a dokonce pořádá i jakousi „olympiádu“ mezi jednotlivými vesnicemi, kterou si Xavanti kompenzují nedostatek válečných střetů. Setkáváme se nejen s náčelníkem Anicetem, ale i všemi ostatními vesničany. Probíhají uvítací oficiality – tance, proslovy, předávání dárků. Konečně se dostáváme k rozhovoru s náčelníkem o tom, co nás zajímá. Dostáváme oficiální svolení k potápění v jezeře. Také se dozvídáme, že nedaleko jezera je obrovská jeskyně, z níž by měla vést dlouhá chodba kamsi do podzemí, podle indiánských legend do tajemného města, jehož obyvatelé vládnou zvláštními schopnostmi. Výborně! V něco podobného jsme doufali, je to totiž náš druhý hlavní cíl. Pátrat na skalách a v jeskyních. Nejde jen o možnost nalézt vstupy do podzemí, kde se může skrývat cokoliv, ale kámen je jediný materiál, který je natolik trvanlivý, aby uchoval svědectví po dávných lidech. Jde samozřejmě o nápisy, rytiny a kresby. Zda uspějeme, nevíme, ale za pokus to stojí.

 

OBJEV TAJEMNÝCH ZNAKŮ

 Kletba jezera začíná fungovat. Máme jeskyni, ale nemáme vybavení. Vak s ním totiž zůstal ztracen někde mezi Lisabonem a Brazílií. Provádíme zběžný průzkum a chceme se sem vrátit později. Od jednoho z místních lidí se dozvídáme o jiné jeskyni, která leží nedaleko Campinápolisu, největšího města v okolí. Objevil ji náhodně, nikdo ji nezkoumal a nemá ani jméno. Vyrážíme tedy plni očekávání a tentokrát konečně slavíme úspěch. Po úmorné cestě krajinou cerrada, zdejšího biotopu nízkých stromů, křovin a husté trávy, se dostáváme ke slibované caverně. Vlastně jde jen o jakýsi výklenek, ovšem jeho stěny hustě pokrývají podivné symboly. Začínáme pátrat v okolí i na místě. Nacházíme sedmnáct různých znaků. Nejčastěji mají kruhový tvar, uvnitř jsou pak čáry a kroužky, mnohdy se jednotlivé znaky liší jen v detailech. Znaky velmi připomínají obrázkové písmo, trochu i znaky středoamerických indiánů. Působí dojmem, že je v nich nějaký systém. Ale jaký? Jakožto archeolog expedice pořizuji maximální možný záznam – obkresy, u některých znaků kopie, fotodokumentaci, rozměry. Chvatně opouštíme rezervaci. Musíme. Ostatní vesnice Xavantů se o nás dozvěděly, a protože z nás neměly žádný profit jako naše hostitelská vesnice, nejsou příliš milí. Vlastně vůbec. Dobrý tucet urostlých indiánů nám u mostu zastoupil cestu. Z podrostu vyběhl drobný zuřivý mužík, zřejmě náčelník. Náš průvodce Eduardo se ho snaží uklidnit, ale moc se mu to nedaří. Indiáni obstoupili naše auta. Dostáváme ultimátum. Buď zaplatíme 5000 realů nebo nám seberou auta. Nebyli bychom první expedice, která takhle dopadla. Nakonec využíváme nestřeženého okamžiku a ujíždíme pryč. Chceme se vrátit později a pokusit se o domluvu, abychom mohli pátrat v jeskyni u jezera.

zet2

 

JESKYNĚ ZROZENÍ

Minimálně ještě jedna z jeskyní, které jsme prozkoumali, stojí za zmínku. Je jí Gruta do Pezinho v parku Serra Azul nedaleko města Barra do Garças. Jeskyně leží ve vojenské zóně, museli jsme tedy nejprve získat povolení. Zdejší rytiny jsou velice pozoruhodné a výjimečné. Zachycují celý soubor otisků malých i velkých chodidel s třemi, čtyřmi a šesti prsty. Od ostatního povrchu jsou stopy uvnitř velmi hladké, skoro jako kdyby byla skála kdysi změkčena, stopy do ní vtlačeny, a potom opět ztuhla. Povedlo se nám mezi desítkami stop objevit i vyobrazení mužských a ženských genitálií. K čemu toto místo v dávné minulosti sloužilo? Jaký význam mají stopy s nelidským počtem prstů? Napadaly nás fantastické teorie... Míříme do pohoří Roncador, abychom pokračovali v pátrání po důkazech o existenci dosud neznámé indiánské civilizace. Serra do Roncador je rozsáhlé pohoří s četnými skalisky a údolími, které se táhne v délce mnoha desítek kilometrů. Podle legend právě někde v těchto horách stávalo jedno ze tří mocných měst vyspělé jihoamerické civilizace jménem Akahamis. Za časů plukovníka Fawcetta tu bývala neprostupná džungle, dnes jsou na mnoha místech pastviny. Nás nejvíce zajímala oblast Portal do Roncador, mohutný skalní masiv, připomínající stolovou horu Ztraceného světa A. C. Doyla. V jeho okolí by podle našich zdrojů mělo být hned několik vstupů do nitra hory. V okolí roncadorského portálu se prý také pravidelně objevují podivná světla. Utábořili jsme se pod horou. Druhý den vyrážíme na průzkum. Stoupáme po zarostlém svahu, prodíráme se křovisky a prolézáme každou puklinu. Nalezáme i jeskyni, jež vede kamsi do nitra hory, průchod je však příliš zúžený. Objevujeme další znaky. Dokonce se setkáváme s velmi jedovatým hadem, křovinářem žararakou. Dostáváme se až k Božímu prstu, špičaté skalní jehle s nádherným rozhledem do krajiny. I přes mnoho objevů a zážitků se nám přístupný vchod do podzemí nepodařilo nalézt.

 

VÁLKA MEZI INDIÁNY

Spojili jsme se s naším kontaktem v Campinápolisu, zda a za jakých podmínek bychom se mohli vrátit do rezervace Xavantů. Rádi bychom se opět vydali do jeskyně u jezera a dokončili její průzkum. Bohužel se dozvídáme šokující zprávu. Naše první návštěva nepřímo zapříčinila regulérní indiánskou válku mezi vesnicemi. Šlo v podstatě o to, že vesnice, které neměly z naší návštěvy žádný zisk, se rozhodly napadnout obdarované sousedy. Boj je jejich nejoblíbenějším sportem, a tak indiáni využili této záminky, aby si zpestřili jinak jednotvárný život. Zpět nemůžeme. Ani další plán nevychází. Organizace FUNAI nám zamítla přístup do rezervace na řece Xingu z důvodu karantény kvůli prasečí chřipce. Průzkum této důležité oblasti musíme nechat napříště. Najeli jsme více než 7500 km, prolezli desítky jeskyní, puklin a průrev. Desítky kilometrů čtverečních jsme prozkoumali ze vzduchu a mluvili jsme s mnoha lidmi. Přesto zůstává mnoho otázek a jen málo odpovědí.

 

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group