ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Na druhém břehu

mrtvoly2
TEXT A FOTO: TOMÁŠ SVOBODA
Procházím se po Váránasí, jsem ztracen ve spletitém labyrintu stínů a zákrut všech těch křivolakých uliček starého města. Pomalu se blížím k nábřeží řeky Gangy. Nábřeží je vlastně řada schodů, vedoucích přímo do řeky.
Jednotlivé úseky se nazývají gháty (Ghattya) a každý má své číslo. Právě tady hinduisté spalují své mrtvé, a to čtyřiadvacet hodin denně. Zesnulého před smrtí posypou květinami a předkládají mu různé oběti. Práci s mrtvými smí vykonávat jen ta nejnižší kasta. Na peníze jsou tito lidé celí diví. Jeden z nich mne vyruší od focení s hláškou, že každá fotografie kremace mě bude stát dvacet amerických dolarů. Kousek ode mne právě začínají s kremací, vypadá to zajímavě. Padesátník s vlasy ulízanými dozadu a s nataženou rukou mi vysvětluje, že focení mrtvých Indové nemají příliš v lásce. Raději se z jeho kšeftu vykrucuji. Druhý den jsem u řeky opět, a to velmi brzy ráno. Lidé se koupají a myjí přímo v řece, někteří si v ní čistí zuby a vůbec jim nevadí, že kousek dál plave mrtvola. Všichni se při koupání modlí k různým bohům. Váránasí nemůže být již více indické, než už je. Ten chlápek, co se mnou chtěl včera kšeftovat, je tu již zase a zdá se, že veškerému pohřebnímu byznysu na tomto ghátu šéfuje on. Ještěže jsem se včera nesnažil jej obejít, mohl by z toho být i malér. Rozhoduji se jinak: najímám si malou loďku s veslařem a plujeme kolem koupajících se lidí. Při focení se snažím zachovávat dekorum, jak to jen jde, ale i tak mě tu a tam starší koupající se ženy kamsi posílají. Je to těžké, když fotíte někoho při modlitbě. Pohled z loďky je ale úžasný. Je překvapivé, jak při pohledu z vody vypadá vše jinak. Chvílemi míjíme nějakou tu mrtvolu volně plující po řece. Jsem z toho celý pryč a můj veslařský průvodce hned pochopí, že by se mnou mohl být další kšeft. „Jestli chceš, tak můžeme zítra vyjet hned brzy ráno a tam na druhém břehu uvidíš těch Gangou naplavených mrtvol spoustu!“ Jsem tímto podnikem tak fascinován, že ráno skoro nemohu dospat. Druhý den brzy ráno jsme oba na místě! Plujeme po hladině u druhého břehu Gangy a mrtvol kolem nás přibývá. Můj veslař, rozesmátý mladík, mi vysvětluje, že Hindustánci se po smrti zásadně nechávají spalovat. Je zde ale také několik výjimek - děti do pěti let, lidé s leprou, vdovy a duchovní. Všechny tyto kategorie jsou takzvanými božími dětmi, a proto nepatří ohni, ale vodě.
mrtvoly
Druhý břeh Gangy je mnohem nižší a bez jakékoliv zástavby. Je to proto, že povodně jsou zde velmi časté.
Pozoruji, jak si na naplavených mrtvolách pochutnávají psi. Teď teprve chápu, proč jsou psi na tomto břehu tak vypasení, na rozdíl od svých pohublých kolegů z města. Mrtvoly jsou snad ve všech stadiích rozkladu a hnijící těla jsou cítit mírně nasládle. Můj veslař se ale pořád pohodově usmívá, inu Hindustánci chápou rituál umírání přeci jen jinak. Přestože jsem večer v obležení perfektních indických kulinářských specialit, nemám chuť k jídlu. Dnes se budu věnovat spíše alkoholu! Sehnat v Indii láhev něčeho tvrdšího však nepatří, narozdíl od hašiše, k těm nejjednodušším úkolům. Pokud tedy nehovoříme o domácí pálence nevalné kvality. Nakonec přeci jen odcházím do hotelu s láhví bílého vína v papírové tašce. Cestou mě míjí pohřební průvod. Pozůstalí nesou mrtvého na nosítkách, troubí na krátké trumpetky a všelijak křepčí, mají zkrátka radost. Inu, indický pohřeb!
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group