ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Sníh jako labutěnka

snihPříjezd do Val d’Is`ere z městečka Bourg-Saint-Maurice si určitě užijete. Cesta dnes vede po moderní silnici, ale údolí je stejně sevřené jako před staletími, kdy se sem v zimě stěží dostaly saně tažené zmoženými mulami. Vesnice byla na konci údolí, a kdo nemusel, ten se sem v zimě neplahočil.
Když se v zapadlé vesnici objevily první lyže, byli místní dost pobouřeni. Klouzání na prknech považovali za bezbřehé mrhání energií, která by se mohla věnovat něčemu užitečnějšímu. Možná, že lyže odmítali i proto, že na nich jako první začali jezdit vojáci, a ti nejsou usedlými obyvateli nikdy vítáni s velkou radostí. Prvním valdiserským šampionem byl právě horský myslivec Louis Bonnevie, který palmu vítězství pro vesnici přinesl z jakýchsi přeborů již v roce 1906. Stopy pánů v pumpkách s bambusovými holemi sice již dávno odvál čas, ale přesto se i dnes v leckterých hotelích a restauracích setkáte s dobovými fotografiemi, na nichž se snaží vykružovat kristiánky nebo jen pózují. To první, co je vidět z Val d’Isère, jsou moderní rezidence ve čtvrti La Daille. To ale ještě není ono, tady končí cesta těch, kdo přišli hltat výškové kilometry, protože o co je zde průměrnější bydlení, o to je zde skvělejší lyžování. Po levici vám zůstanou holé hnědé skály a napravo sjezdovky, které patří mezi Top 10. V La Daille se nasedá na „horské metro“ – funiculaire – jehož horní stanice je nedaleko začátku sjezdovek OK a Orange. Tvoří půvabný propletenec a každoročně se na nich ještě před Vánocemi jezdí Kritérium prvního sněhu. Je to akce, která vznikla pro obzvlášť nedočkavé závodníky. Především každoročně přitáhne pozornost ke středisku v době, kdy si všichni teprve rozmýšlejí, co si počnou s nadcházející zimou. Závody zajistí, že na trati zbude i po jejich skončení excelentní sněhová pokrývka, a to za všech klimatických okolností. Za chvíli začne město houstnout a dostanete se do centra. Mnoho původních domů už tady nezbylo. První zimní sezona tu byla zahájena v roce 1932 a lyžování konečně dostalo své řádné místo v aktivitách vesnice. Přišli sem instruktoři z Rakouska, ohřáli se tady ale jenom jednu sezonu. V sezoně 1933/34 se chopili výuky tři místní chlapci. René Bazilovi bylo teprve 13 let, ale měl kuráž, protože jeho tatínek byl starosta. Bratrům Bonnevielům bylo 17 a 20. Svým klientů nabízeli to, co je dnes považováno za náročnou adrenalinovou zábavu, a sice skialpinistické túry. Ve městě byl jeden vlek a jeden obchod se sportovním náčiním. Vlek byl v místě zvaném Rogoney.
snih2
Je tam vlastně stále, i když těžko říci,kolikátá je to již jeho generace. Dnes patří k několika, které jsou na úbočí vrcholku Solaise vyhrazeny začátečníkům. Na svou první kabinovou lanovku si musel tento půvabný vrcholek ještě pár let počkat. Byla uvedena do provozu v předvečer druhé světové války. Solaise je místo, které je vyhrazeno lyžařům, milujícím vláčně skloněné terény. Na straně odvrácené od střediska je totiž široce rozevřený kotel se spoustou modrých a červených sjezdovek, které jsou navíc dobře kryté před větrem a nepohodou. Válka tu s lyžováním a zimními radovánkami hrubě zatočila. Bellevarde – emblematická hora celého střediska – musela čekat na svou kabinkovou lanovku až do roku 1951. Dnes vede její moderní varianta prakticky do stejného místa jako „funikuler“ z La Daille. Sjezdovka, vinoucí se dolů, se jmenuje La Face. Byla vystavěna jako mužská trať pro ZOH v roce 1992 a závodnická hrana se do ní zakousla znovu až loni při světovém šampionátu. Je černá a její pokoření stojí za to. Pokud budete pokračovat údolím dál, dostanete se do místa zvaného Fornet. Je zde pár domů a stanice další kabinové lanovky stejného jména. Své nejkrásnější chvíle toto místo zažilo asi v roce 1937. Po svazích se tady vine silnice, která překonává sedlo Iseran ve výšce 2762 m n. m. Inženýrskému dílu přestřihl pásku ve zmíněném roce sám prezident republiky, jímž byl tenkrát Albert Lebrun. Ještě téhož roku se sem nahrnuli první letní lyžaři. Ano, letní, protože v těsné blízkosti leží ledovec Pisaillas. Sedlo se velmi často objevuje na mapě trasy Tour de France. Existuje nejedna historická fotografie, kde cyklisté, znavení červencovým vedrem, šlapou mezi vysokánskými bariérami dosud neroztátého sněhu. Lyžování je tady parádní i v zimě. Zpět do střediska je to po sjezdovkách dobrodružně daleká cesta. Ale tady nemusíte mít strach, že se nedostanete včas zpátky. Údolím jezdí skibus, mimochodem věc ve francouzských střediscích spíš pozoruhodná než běžná. Val d’Isère je spojené se sousedním Tignes. Jeho osudy jsou úplně jiné, ale sjezdovky tam jsou stejně krásné a platí na ně jedna a táž permanentka.
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group