ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Samba, koně, čarodějnice

 

carodejnice2

TEXT A FOTO: RICHARD GRÉGR

 

Magda v dlouhé fialové sukni křepčí ve víru bubnů pod viaduktem, stejně jako kobyla, kterou drží za uzdu. Až policie zastaví dopravu, vyhoupne se do sedla.

 

Začíná masopustní průvod v Roztokách u Prahy. Přijeli jsme s lehkou nedůvěrou. Bude to skutečně masopust, nebo jen karneval? Jakkoliv obě slova vyznějí stejně, staročeský masopust je hra - s herci i s diváky, kteří ovšem hrají také. Nemáte ještě šmouhu na tváři? Záhy vám ji některá z masek udělá! Chcete si s námi přeci zaskákat, popít nebo pojíst koblihy. Dnes je Magdin velký den, od starostky města převzala na zámku masopustní právo. Na nádvoří se sešli umělci všeho druhu, profesionální skupina bubeníků Tam Tam Batacudy se zmítá v rytmu samby. Herci hrají strašidelné příběhy s noži a panenkami. Divadlo Kvelb na obrovské šlapací tříkolce s přívěsem předvádí scénky s létajícími podprsenkami, které vedou k zamyšlení, kde jsou hranice mezi humorem v umění a odvahou. Když však potom svůj vehikl, s nímž (jak tvrdí) jezdí i na dovolenou, vytlačí na chůdách do kopce, člověk zjihne nad údělem moderní umělecké práce. Harmonikáři s kanárkem na klobouku přizvukuje na velký buben voják v dlouhém hubertusu. Kolem nich tančí víly v nejlepších letech a v pastelových šatech. Jedna mě popadne, ale i ve víru reje příliš střežím fotografickou techniku, takže jsem v mírné nemilosti propuštěn.

 

ČARODĚJKY S VYSÍLAČKOU

Konečně se průvod vydá na cestu. Obě čarodějky zatím zametají košťaty silnici, aby pro Magdu nenápadně uvolnily cestu. Působí naprosto důvěryhodně, dokud jim nezazní v kapse sukně vysílačka. „Zastavte průvod, lidé vzadu nestíhají!“ Za nimi tančí cikánky ve zběsilém reji, pochodují bubeníci, následováni jednou maskou za druhou. Smrtka ujišťuje mladičkou pacientku s kečupovou skvrnou na bělostném obvazu hlavy, že tady je fakt už každá pomoc marná. Přihlíží čáp s batoletem v zobáku. A Magdalena Tichá tančí v čele jak o život. Však je poprvé královnou celého průvodu. A také naposled. Masopustní tradice se do Roztok vrátila poměrně nedávno a u jejího zrodu stála Jitka Tichá. „Prostudovala jsem desítky knih o lidových hrách a v muzeu jsem si potvrdila, že v Roztokách masopust existoval,“ vysvětluje dnešní předsedkyně sdružení Roztoč, které masopust spolupořádá. „Na počátku jsme dělali obyčejné pochůzky od domu k domu. Leckde nás přijali, pohostili, hospodyně zatančila s medvědem. Nakonec jsme někde zůstali hodně dlouho…“ Pověst o masopustu se v průvodu roznesla Roztoky. Ztratil komorní náplň, lidí přibývalo a ti vzadu nevěděli, co se děje vpředu. Bylo nutné ho upravit. Páteční pouť podvečerním městečkem zůstala. Přibyl sobotní hlavní průvod. Inspirací pro roztocký masopust byl hlavně tradiční staročeský masopust, jak ho známe v Vysočiny z okolí Hlinska. Zvláštností je právě osoba v čele. Tady se nazývá neobvykle - královna. Sama Jitka v této funkci vládla od počátku, dnes poprvé vyslala svou nejstarší dceru. „Musí to být svobodná dívka z Roztok, která si samozřejmě dokáže sehnat i dva mládence. Ti ji v převleku kobyly – klibny - ponesou v sedle. Snad se stane pro Roztocké ctí, aby jejich dcera dosáhla této funkce,“ dodává s nádechem humoru. „S kobylou ale bývá svízel. Ještě nikdy se nenašla dvojice mladíků, kteří by byli ochotni se jí stát podruhé.“

 

KONÍCI V SUKNÍCH

Vystoupali jsme Krupkou a za chvíli jsme na náměstí. Divadla excelují, konfety létají vzduchem. Skončila hvězdná část, začíná cesta na Holý vrch. Přesně tam, na vrcholu, se setkají dva masopusty - roztocký a únětický, pořádaný Spolkem pro obnovu a rozvoj únětické kultury. Napadl sníh a v něm skotačí koníci v dlouhých sukních. Je znát, že dívky, které zdobí velká koňská hlava, radost nepředstírají. Teď se právě rozběhly za neméně půvabnou kozou i s jezdkyní, která ovšem pobíhá po dvou, čemuž s jásotem přihlíží pravá mrazíkovská Nastěnka. „Masky prošly zajímavým vývojem. Protože se zajímám o divadlo i dramatickou výchovu, měla jsem jich na počátku pár nasbíraných,“ vysvětluje emeritní královna roztockého masopustu Jitka Tichá. „Chtěli jsme však vyrobit sami něco typického, aby za tím byl i společný prožitek. V roce 1999 vznikla dílna, kam průběžně přicházeli lidé a kdo chtěl, mohl se zúčastnit společné práce. Během dvou měsíců vznikla většina dnešních velkých masek. Hledali jsme ve starých záznamech a kamarádka je pak překreslila na velké plátno, aby vyniklo, jak vypadají, jakou má každá maska funkci a co dělá. Zbývalo je jen vyrobit.“

 

carodejnice

 

KAŠÍRUJTE, ŠEPSUJTE…

Jak na to? Prostě nejdříve vymodelujete masku medvěda z hlíny, pak natrháte noviny na proužky a na toto „kopyto“ přidáváte vrstvu za vrstvou a potíráte je lepidlem (kašírování). Zbývá dílo natřít bílou podkladovou barvu (šepsem), na kterou lze kreslit, a nakonzervovat včelím voskem. Místního výtvarníka Jardu Slehu s manželkou Zuzanou pak napadlo vytvářet masky na lehkých bambusových konstrukcích. Rozhodnete-li se v masopustní ráno, že pojedete do Roztok, určitě na místě nějakou masku získáte. Škrabošku na obličej koupíte za pár korun, velké masky si lze půjčit. A že lze bubnovat i na vyřazené válcové kartonové krabice, dokazuje parta, která nás masopustem provází. Nadšení nich jen září. „Do sněhu a nepohody by normální buben vzít nešlo. Ale kartonové bubny se starými blánami mají výborný zvuk,“ říká jeden z bubeníků a pro jistotu mi ten rachot hned předvádí.

 

KOBYLA PŘEŽILA

Cíl se už pomalu blíží. Průvod dochází k hřebínku Holého vrchu, na který jdou z druhé strany Únětičtí. „Tady jsem poprvé pochopila adrenalin vojska, když se pojednou objevil za obzorem nepřítel,“ říká Jitka Tichá. Rozvineme se do rojnice. Magda znovu usedá do sedla svého oře, nohy mládenců se boří, ale svoji hru hrají vytrvale. A pak, s masopustním právem v pravici, vyjíždí královna vstříc Únětickým, kteří se konečně přehoupli přes obzor. Není jich mnoho, ale statečně se blíží vpřed. Přeletí pár sněhových koulí a únětický medvěd se obejme s roztockým. Smráká se. A v neprošlapané vrstvě sněhu, v polích pod Holým vrchem mezi Úněticemi a Roztoky se najednou na čtyři sta lidí drží za ruce a tančí v obrovském kole. Možná právě tak v těchto místech kdysi křepčili naši slovanští předkové, jejichž pozůstatky tady nalezli archeologové. Je únorová zima a věž únětického kostela dole v údolí zaniká mezi rozsvěcujícími se světly. Setmění se pozvolna mění v tmu. Nikomu nevadí, že se zcela zapomnělo na popravu jedné z kobyl, kterou sliboval plán akce, a že omilostněný kůň už spěchá s ostatními do únětické hospody zapít radost ze života. Zkrátka masopust, jak má být.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group