ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Hitlerovo skryté eso

eso2

TEXT: MICHAL DVOŘÁK
Stojím před poutním areálem na Hoře Matky Boží a shlížím na Králíky, město jako obrázek, malebnost samu. Topí se ve sněhu stejně jako okolní hory a já si říkám, kam se na tuhle nádheru hrabou Alpy.

 

 

Nechce se mi ani věřit, že nedávná minulost tohoto krásného města pod Králickým Sněžníkem byla plná utrpení. S němčinou se dnes v Králíkách setkáte už jen na jídelních lístcích a starých náhrobcích, ale až do konce druhé světové války zněla z místních úst mnohem častěji než čeština. Králíky leží na pomezí Čech, Moravy a Polska a stejně jako u jiných sudetských měst tvořilo naprostou většinu populace německé obyvatelstvo (87 procent v roce 1930). Vždyť samotný název města Králíky – ač zní romanticky, mírumilovně až bohabojně – nemá s ušáky nic společného. Odvozuje se od jména Greulich (Greulichs Dorf – Greulichova ves), což českým uším znělo jako Krulich. Odtud už je ke Králíkům z hlediska jazykovědy, co by kamenem dohodil. Mnohasetleté soužití německé většiny a české menšiny začalo získávat trhliny už na konci první světové války, kdy Němci doufali ve vytvoření na vznikajícím Československu nezávislé župy Sudetenland. Pozdější odpor k československé správě byl ale umírněný, místní němečtí nacionalisté například ostentativně vyvěšovali státní vlajku nesprávným způsobem. Situace se ale v celém pohraničí začala vyhrocovat s nástupem NSDAP a Hitlera k moci a se založením nacionální Sudetendeutsche Partei, která brzy ovládla politickou scénu v německém pohraničí.

 

V NĚMECKÉ NÁRUČI

Němci se nijak netajili zájmem připojit Sudety k Říši, a tak československá vláda přistoupila k masivnímu opevňování svých hranic. A právě Králicko se stalo díky své poloze jedním z nejopevněnějších regionů republiky. V roce 1936 se začalo s výstavbou vojenských objektů v bezprostřední blízkosti Králík – na vrchu Výšina (Hůrka) vyrostla během dvou let mohutná dělostřelecká tvrz se dvěma pěchotními, a s jedním srubem s dělostřeleckým a s otočnou dělostřeleckou věží a pozorovatelnou. Spolu s velkými tvrzemi Adam a Bouda měla Hůrka palebně podporovat desítky pěchotních srubů a stovky takzvaných řopíků (podle Ředitelství opevňovacích prací – ŘOP). Němečtí obyvatelé Králík nelibě nesli nejen samotnou výstavbu opevnění, ale i přítomnost vojáků, vyvlastňování pozemků pod pevnostmi a také množící se zákazy vstupu do okolí staveb. Když Králíky v srpnu 1937 projížděl prezident Beneš, dostalo se mu ještě vřelého přijetí, ovšem o rok později už naprostá většina králických obyvatel naplno projevila své antipatie vůči Československu a oslavila mnichovskou dohodu. Češi a Židé opouštěli město a na úředních i soukromých budovách plápolali vlajky s hakenkreuzem.

 

OHÝBÁME HŘBET

Asi jen málokdo si dokáže představit rozčarování vojáků, kteří obdrželi rozkaz opustit pevnosti bez boje. „Národ je naprosto jednotný, armáda je pevná a chce do toho jíti. A i kdybychom zůstali sami, nesmíme povolit; armáda má svou povinnost bránit území republiky, chce jít a půjde do boje,“ znělo z úst náčelníka generálního štábu Ludvíka Krejčího a zemských generálů, kteří v době konání mnichovské konference přijeli na Pražský hrad za prezidentem Benešem v naději, že odvrátí kapitulaci. Beneš ale 30. září 1938 usnesení mnichovské konference přijímá. Spolu s kapitulací opouští zmobilizovaná armáda pohraničí. Podle mnichovské dohody na to má deset dní, přičemž vojenské objekty nesmí nijak poničit. Zlomení vojáci vycházejí i z útrob tvrze Hůrka. Tedy až na jednoho – četař Arnošt Hrad z pěchotního srubu K-S 14 nepřenesl přes srdce, že by měl vydat pevnost nepříteli, a 3. října se zastřelil. „Vykonám své povinnosti k vlasti až téměř do konce, vytrvám na svém místě do poslední chvíle, do odchodu. Až přijde rozkaz ihned opustiti území, pak teprve opustím tento svět. Ještě jednou všem naposledy, buďte hodně štastni v té nové vlasti, buďte s Bohem,“ napsal své mamince v dopise na rozloučenou. Když Hůrku opustil poslední voják, byla už stavebně dokončena a k plné bojeschopnosti jí zbývalo jen několik měsíců. Její výstavba stála 25 milionů korun, patřila k nejmodernějším tvrzím v Evropě a byla schopna odolávat většině tehdejších zbraní. Stažením československé armády začíná nová kapitola města, kde je vše české zrušeno a vymazáno, které se, ač nijak veliké, stává sídlem oberlandrátu a úřadovny gestapa. Lidé se hromadně vydávají na Hůrku, aby se podívali, jaké poklady tu armáda střežila. Ohromeni byli i vojáci německé 30. divize, kteří do Králík vstoupili 10. října a kteří pevnost obsadili. Na tvrz Hůrka se dokonce v prosinci přijíždí podívat i Adolf Hitler, který prý přihlížel zkouškám její odolnosti. Ty se naplno rozběhly v následujících letech – na dělostřeleckém srubu K-S 11 se zkoušely podkaliberní protibetonové granáty Röchling, jedna z Hitlerových tajných zbraní. Válka brzy dolehla i na králické Němce, kteří ji vítali s nadšením. Do Králík přicházejí váleční zajatci, aby pracovali v místních továrnách, které přecházejí na výrobu pro válečné účely. V Králíkách se šijí uniformy wehrmachtu, továrna FAMO pracuje na výrobě motorů do messerschmittů. Prvními zajatci a také pracovníky továren byli britští letci, kteří byli buď sestřeleni, nebo v mlze narazili na hradbu Králického Sněžníku, Rychlebských hor nebo Jeseníků. Ke konci války jich bylo ke čtyřem stovkám a Němci je umístili jak do poutního domu na Hoře Matky Boží, tak do pracovního tábora přímo ve městě. Britské letce brzy následovali zajatci polští, kteří přišli do koncentračního tábora přímo v areálu továrny FAMO. Komunistický tisk rád zdůrazňoval, že britští za jatci se měli skoro jako v bavlnce a cigaretami a proviantem zásobovali i německé stráže, zatímco polští vězni v Králíkách prožívali peklo. Jisté je, že ačkoliv ani postavení britských vězňů nebylo ideální, tak Poláci na tom byli mnohem hůře.

 

TOVÁRNU DO PODZEMÍ

Na dělostřelecké tvrzi Hůrka probíhaly ještě na začátku války zkoušky střeliva. Ovšem vzhledem k tomu, že pevnost byla už v majetku Německa, tak nešlo o bezhlavé ničení cíle, ale o nákladné systematické testy. Brzy však ustaly, protože v Evropě už nebyly žádné železobetonové pevnosti, které by bylo potřeba dobývat – všechny už Říše pohltila. Němci tak z Hůrky jen demontovali pancéřové zvony, kopule a střílny pro válečné účely a přemýšleli o dalším využití pevnosti. Řešení se našlo brzy. Německo ohrožovaly spojenecké nálety, a proto bylo nutné chránit či ukrýt důležité továrny. Tvrz Hůrka prošla na konci války úpravou pro válečnou výrobu. Přestěhovat se sem měly některé provozy z továrny FAMO. Na podzemních úpravách pracovali polští vězni, kteří pro sebe zároveň nad vstupním srubem na vrchu Výšina budovali koncentrační tábor pro osm set lidí. Výroba v podzemní továrně se však nikdy naplno nerozběhla – pamětníci hovoří pouze o tom, že se v jedné její části brousily listy leteckých vrtulí. Také koncentrační tábor zůstal nedostavěný. S blížící se frontou opouštěli němečtí vojáci své pozice a 9. května vstoupila do města Rudá armáda. Konec války ale nepřinesl Králíkám klid, právě naopak. Někteří Češi brali právo do svých rukou a svůj často oprávněný hněv si neoprávněně vybíjeli na Němcích. Následoval divoký odsun, od konce roku 1945 pak pokračoval odsun oficiální – jen z Králicka a Rokytnicka odjelo odsunovými vlaky čtrnáct tisíc lidí. V roce 1947 zůstalo v celých Orlických horách jen asi tisíc Němců.

 

eso

 

POSLEDNÍ LÁGR

Opuštěné Králíky měly ale štěstí – podařilo se je brzy dosídlit. Domy proto nechátraly, nezarůstaly, ani se nehroutily. A tak když srovnáte sto let staré fotografie Králík s těmi současnými, najdete jen malé rozdíly. Poslední smutnou kapitolu králických utrpení začali psát v roce 1950 komunisté, kteří obsadili klášter na Hoře Matky Boží a udělali z něj lágr pro řeholníky z celé republiky. Ti museli těžce pracovat v lesích, před světem tu byli zavřeni až do poloviny šedesátých let. Z Hory Matky Boží je dnes poutní místo a oblíbený cíl procházek. V dělostřelecké tvrzi Hůrka lidé vzpomínají na naši prvorepublikovou bojeschopnost a sní si svou alternativní historii. Lágr na Výšině připomínají jen zbytky obvodových zdí. Okolní hory jsou v obležení turistů prakticky celoročně. Králíky žijí svou šťastnou přítomnost, zaplacenou dlouhotrvající bolestí.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group