ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Dánský ráj

danskoTEXT: JAN BURIAN, FOTO: VISIT DENMARK

Podle staré báje bůh tvořil Skandinávii a od každého materiálu mu trochu zbylo. Už se s tím zbytkem nechtěl zdržovat, tak to všechno smíchal a hodil do moře. Z toho vznikl ostrov Bornholm.

 

Ostrov Bornholm leží blíže k Švédsku či Německu než k hlavnímu městu Kodani a spolu s ostrůvky Christiansø a Frederiksø spadá do nejodlehlejšího dánského regionu Hovedstadenu. Není velký – je zhruba 40 kilometrů dlouhý a 28 kilometrů široký. Na Bornholmu nemůžete přijet nikam pozdě, protože všude je blízko. I tak si prý někteří domorodci naříkají, že je tam příliš velký provoz, a údajně se odvažují na silnici jen v zimě, když na ostrově nejsou ti blázniví turisté. Nikde jinde na světě jsem nezažil tak pomalé řidiče: zastaví na křižovatce a počkají v klidu, než auto vzdálené pár set metrů přejede, a pak teprve pomaličku vyjedou na hlavní silnici. Jindy se trpělivě vyhýbají dodávce zaparkované uprostřed silnice, aby to obchodníci neměli se zbožím do krámku daleko. Není kam spěchat. Dopravní rytmus je vzdálenostem na ostrově uzpůsoben. Poměrně krátké, ale obvykle teplé a slunné léto patří čtvrtmilionu turistů, kteří na Bornholm zajíždějí hlavně z Německa, Švédska či Dánska, povalují se po obrovských písčitých plážích a koupou se v chladném, ale průzračně čistém moři. Kupují si místní tradiční poživatinu, uzené herynky, a šplhají s videokamerami na majáky. Po zbytek roku – mimo sezonu – žije na ostrově zhruba čtyřicet pět tisíc domorodců, kteří hovoří zvláštním východodánským dialektem. Kdysi se tak mluvilo i ve velké části dnešního Švédska, ale tyto kraje v 17. století Dánové ztratili. Švédové sice na chvíli ovládli i Bornholm, leč místní obyvatelstvo se dokázalo vzbouřit, vybojovat území nazpátek a předat ho jako dar svému králi Kristiánovi IV., jinak velkému smolaři třicetileté války. Ostrované bývali chudí, ale nikdy neztratili hrdost. Bornholmanem se ani dnes nestanete snadno, trvá to prý tři generace, než tam člověka vezmou mezi sebe. Jízdu na kole nemám rád, ale Bornholm je místo, kde bych tento dopravní prostředek užíval s radostí. Nejvyšší hora Rytterknaegten má snesitelných 162 metrů a všude jsou dokonale značené a bezpečné cyklistické trasy. Za pár dní projezdíte všechny místní silnice a stezky. V autě člověk musí dávat moc dobrý pozor, aby neminul nějakou významnou pamětihodnost – ať už vyhlášenou rozhlednu v hlubokém lese zvaném Almindingen, nebo třeba vodárnu u Svaneke, kterou navrhl slavný dánský architekt Jørn Utzon, autor legendární Opery v Sydney. Každou chvíli zastavíte u malebných jezírek či na tajemných místech s dolmeny, runovými kameny, skalními kresbami či menhiry všeho druhu. Pro mne byl největším zážitkem Louisenlund, asi padesátka kdysi kýmsi vztyčených kamenů různých velikostí v lesíku, který nechal oplotit král Frederik VII. a věnoval ho své manželce Louise. Zřícenina největšího středověkého hradu severní Evropy Hammershus, založeného ve 13. století, vypadá jako gigantická divadelní kulisa. Podobně zábavně působí i typické bornholmské větrné mlýny, z nichž původní funkci plní už jen jediný – v Årsdale, v němž objevíte staré stroje dovezené z Pardubic. Bornholm býval zaostalý zemědělský kraj. V první polovině minulého století tam působil nositel Nobelovy ceny za literaturu Martin Andersen Nexø, což nebyl jen naivní komunistický snílek, který se na sklonku života rozhodl emigrovat do východního Německa. Z jeho díla rozhodně stojí za povšimnutí například román Pelle Dobyvatel, v němž se soucitem popisoval život chudých rolníků na Bornholmu. Dnešní bohaté Dánsko a nové generace farmářů už žijí zcela jinak. Na farmě Henrika Brandta, kde jsme před pár lety s Pavlem Kouteckým natáčeli záběry do našeho filmu Bornholm – Mimo sezonu, nás zaujalo, že chlévská mrva se tam kydá bagrem a sedlák všechno řídí internetem a mobilem. Brandt hospodaří s rodinou a několika zaměstnanci na šesti farmách, hovoří o ekologickém zemědělství a organizuje místní odbory. „Baví mě tohle dobrodružné povolání,“ vypráví. „Každý rok začínáte znovu a nikdy nevíte, jaký ten rok nakonec bude.“ Uprostřed vší té techniky a elektroniky stejně nakonec přijde řeč na tradici, na jeho otce, který teď v důchodu považuje zemědělství za svého koníčka, a na syna, z něhož by chtěl mít svého nástupce. Ponurá atmosféra příběhu Pelle Dobyvatele a jiných sociálních románů té doby je minulostí. Zvláštní autobus teď vozí turisty po místech, kde se slavný, Oscarem odměněný film podle knihy Martina Andersena Nexø natáčel. Ostrov je úžasný svou pestrostí. Rostou tu orchideje i sasanky, fíky, mandle i moruše. Jsou tady divoké skály i písčité duny a dlouhé pláže.

 

dansko2

 

Malebné domečky s různobarevnými fasádami, okna s vystavenými figurkami, vázičkami, soškami či hračkami, s bílými krajkami záclon... Všechno jako z pohádek jiného slavného Andersena. Městečka Svaneke a Gudhjem byla poctěna zlatou medailí UNESCO za to, že si uchovala historický charakter. Nexø ani hlavní město Rønne si tento charakter neudržely, krátce před koncem druhé světové války je vybombardovala Rudá armáda. Historická epizoda, kdy v letech 1945 a 1946 Stalinova vojska deset měsíců Bornholm okupovala, byla pro Dány velmi poučná. Vyzkoušeli si model ruské okupace na svém nejvzdálenějším území a tím komunistický experiment skončil; Dánové už byli očkovaní. Způsob, jakým v rozbořeném městě (z devíti set domů bylo poškozeno 856, z toho 175 zcela zničeno) zabránili ostrované nekontrolovanému stavebnímu rozvoji a estetické zkáze, je inspirativní. Na rozdíl od jiných nešťastných měst a městeček okamžitě vzniklo v Rønne za spoluúčasti Dánské společnosti architektů centrum architektonických služeb, jež poskytlo pomoc každému, kdo při bombardování přišel o střechu nad hlavou. A tak Nexø ani Rønne nakonec příliš ze své malebnosti neztratily. Jedním z vrcholů současné architektury na ostrově je Bornholmské umělecké muzeum z roku 1993, které bylo postaveno podle dánské tradice zčásti z peněz z piva. Slavný dánský pivovarník J. C. Jacobsen založil v sedmdesátých letech 19. století Carlsberskou nadaci, která financuje různé kulturní podniky. Škoda, že naše slavné pivovary tuto tradici nepřevzaly. Bornholmské umělecké muzeum se začalo stavět na místě, kde se prý ve středověku nacházel posvátný pramen. Ten se objevil znovu, jakmile se tam začalo kopat do země, a tak dneska hypermoderní stavbou protéká potůček. A muzeu se daří. Jeho ředitel Lars Kjaerulf Møller mi vyprávěl, jak ostrované proti stavbě sepisovali petice: zdálo se jim, že umělecké muzeum je to poslední, co potřebují. Dnes si na ně nejen zvykli, ale stalo se neodmyslitelnou součástí jejich kulturního života. Na Bornholmu se výtvarnému umění odjakživa dařilo. Nejpikantnější byly urputné spory mezi malíři, zda je krásnější světlo letní, nebo zimní. Obrazy bornholmského rodáka Olufa Høsta, který byl velkým zastáncem světla zimního, jsou plné tajemných mlh a zvláštních křehkých odlesků. V poslední době se na Bornholmu usazují i lidé, kteří sem připluli hledat něco, co jinde nemohou najít. Americký sklář, s nímž jsem si povídal v jeho dílně, zakončil své vyprávění srovnáním: „Amerika je jako rozjetý vlak, člověk musí být hrozně rychlý, aby mu neujel. V Dánsku – a to je, myslím, moc dobře – ten vlak jede pomalu. A na Bornholmu, tam na vás i počká.“

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group