ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

VIETNAMSKÉ DĚTI ULICE

Studený monzunový den. Na ulicích Hanoje je vody skoro po kolena. Kiem se svým malým bratrem na zádech jsou chráněni před deštěm jen kusem igelitu, ale on neúnavně obíhá svá stanoviště. Chrám literatury, jezero Hoan Kiem, hotel Sofitel, čtvrť starého města. Místa, kde mu někdo může přispět na jídlo. Večer se vrací do svého tmavého koutu za vlakovým nádražím. Stejně jako další děti. Oficiální statistiky uvádějí, že na ulicích Hanoje a Ho Či Minova Města žije v současnosti kolem 21 tisíc dětí. Až 60 procent z nich opouští chudý venkov - se svolením rodičů, ale bez nich. Přijedou autobusem a v malé plastikové tašce si nesou veškerý svůj majetek.

KIEMOVY SANDÁLy A DVě TRIČKA
Vietnam patří mezi dvacet nejchudších zemí světa. Až 80 procent populace žije na venkově na hranici bídy. Také Kiemovi rodiče. Matka mu před odchodem dala 10 000 dongů (asi 70 centů). To bylo vše, co měla. „Teď si stěžuje, že jí posílám málo. Říká, že myslím jen na sebe,“ vypráví devítiletý Kiem, který opustil školu a odešel za svým kamarádem do Hanoje, který tu pracoval jako čistič bot. Lákaly ho výklady plné zboží, elegantně oblečení lidé a především možnost pracovat za slušnou mzdu. Dnes Kiem prodává pirátské kopie knih a žebrá s malým bratrem na zádech. „Některé dny ale nevydělám vůbec nic. Konkurence je veliká,“ lamentuje. Pracuje sedm dní v týdnu. Když má dobrý den, vydělá si 50 000 dongů (něco přes 3 dolary). Většinu peněz posílá domů rodině. Celý jeho majetek tvoří pár knih, staré čínské kolo, kalhoty, dvě trička a jedny sandály. Sandály, ne boty. Jeho snem je řídit motorku...
Do Hanoje přichází ročně z venkova více než 200 000 nových migrantů. Je to třikrát víc, než demografové očekávali pro rok 2005. Počet obyvatel hlavního města tak živelně vzrostl již na 2,2 milionu. Podobně je na tom i Ho Či Minovo Město, které se od konce vietnamské války rozrostlo o 40 procent. Dnes se odhaduje, že v něm žije více než 5,1 milionu obyvatel. Pro většinu přistěhovalců ale život ve městě neznamená zlepšení životních podmínek. Tísní se na okrajích velkých aglomerací v primitivních chatrčích z vlnitého plechu, ve špíně a hromadách odpadků.
Děti jako Kiem se dnem i nocí toulají městem, žebrají, živí se prodejem novin, losů, čištěním bot, drobnými krádežemi a prostitucí. Rozšířené je i užívání a prodej drog. Kiem byl několikrát oloupen a napaden staršími dětmi, které ho nutily prodávat drogy od velkých hanojských gangů. „Zachránit se před drogovými dealery je těžké. Nevím, jak dlouho to ještě vydržím. Výdělek je sice o hodně vyšší, ale je to velké riziko. Hodně mých kamarádů je závislých. Mám strach,“ říká Kiem.

PROSTITUTKA TRAM
Tram má třináct let, na ulici žije od svých pěti. Svého otce nezná, matku si moc nepamatuje. Naposledy slyšela, že její matka žebrá na trhu Cau Mong. Tram se živí prostitucí, bydlí pod mostem Nhi Nghe a je HIV pozitivní. „Do školy jsem nikdy nechodila. Neumím číst, počítat jsem se naučila na ulici. Nejdříve jsem žebrala, sbírala odpadky a prodávala losy. Holka na ulici však vždycky spadne pod ochranu nějakého ‘daddyho’, tak jim říkáme. Někteří, co chodí do školy, mi říkají, že daddy mě naučil brát drogy, abych pro něj dělala prostitutku. Nevím...“ Tram začala mít na těle fleky a vyrážku. Ostatní děti se jí posmívaly, klientů ubývalo. „Šla jsem k doktorovi, prý mám ten HIV a asi umřu. Já se smrti nebojím, nikoho přece nemám. Bojím se jen policie a gangu z přístavu, aby mě znovu nezbili. Pracuju dál jako předtím.“
Děti žijící bez rodiny na ulicích jsou lehkou kořistí pro sexuální zneužívání. Mladé přitažlivé dívky jsou verbovány na práci v karaoke barech, kosmetických salonech či kadeřnictvích, které fungují zároveň jako bordely. „Dopoledne prodávají noviny nebo někde myjí nádobí, v noci pracují jako prostitutky,“ popsal situaci těchto dívek Kiem. Také předsedkyně Výboru pro ochranu a péči o dítě ve Vietnamu Thang Thi Tran připouští, že děvčata představují v zemi zhruba 40 procent dětí ulice. Neexistují zde ale programy, které by takovýmto děvčatům pomáhaly, výbor nemá pro děti z ulice žádné finanční prostředky.
Na 82 procent prostitutek v Ho Či Minově Městě je závislých na heroinu. Slabá osvěta a nechráněný sex způsobují mezi dětmi na ulici zvyšování počtu nakažených AIDS. Oficiální statistiky neexistují, ale testování u 40 náhodně vybraných dětí Ho Či Minova Města přineslo alarmující výsledky. Až 26 procent z nich bylo HIV pozitivních. Přitom první případ člověka nakaženého virem HIV byl ve Vietnamu zaregistrován až v roce 1990. Dnes je v této zemi nakažených zhruba 130 000 lidí a 6600 jich na AIDS již zemřelo.
„Vláda nedělá skoro nic, aby pomohla řešit problém dětí z ulice. Příliš mnoho peněz věnuje na sjezdy a propagandu,“ řekl policista v důchodu Vu Tien, který před 14 lety založil útulek pro děti v Hanoji. Fungují tu celkem dva. A v Ho Či Minově Městě jen jeden. Absenci krizových center zdůvodňují úřady zkreslenými údaji, které o těchto dětech vedou.
září 2003
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group