ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

TÁTA to věděl

tata2Pátrání po osudech Jana Kefera nás přivedlo k nečekanému setkání. V Café Louvre, kde se Keferova společnost Universalia scházela a pořádala přednášky, jsme se sešli s jeho synem Reginaldem. Tento muzikant a dirigent nám poskytl unikátní výpověď. Jako malý chlapec totiž byl svědkem tajemných událostí okolo svého otce, kdysi váženého hermetika.
Vypadá to, že vašeho otce záhady obklopovaly doslova celý život.
To ano, přičemž na odhalení té největší stále pracuji. Začal s tím už můj dědeček, kterého zajímalo, jak táta zemřel. Dlouhá léta pátral v archivech, dojížděl za domnělými spoluvězni, ale nepodařilo se mu zjistit vůbec nic. I to je ale samozřejmě informace.
A vy jste na jeho pátrání navázal?
Ano, přišlo mi divné, že by nikde nebyl žádný záznam. Němci jsou strašně pořádní, takže mají různé soupisy úplně na všechno. Ani v jednom však jméno Kefer nefiguruje. Jednou, koncem devadesátých let, jsem měl dokonce příležitost mluvit s bývalým kancléřem Helmutem Kohlem. Slíbil, že se pokusí v této věci udělat co nejvíce, ale ani jeho spolupráce nevedla k odhalení dalších informací.
Je známo, že nacisté využívali služeb astrologů, mohlo tohle být důvodem skrývání informací o jeho úmrtí?
Jsem si skoro jistý, že především Hitler nechtěl, aby táta v koncentráku zemřel. Chtěl ho tam jen zlomit a přinutit ke spolupráci. Nacisti o jeho služby velmi stáli, už začátkem války mu nabízeli, že by mohl pro ně pracovat, ale on vytrvale odmítal. Když ve vězení zemřel, všichni dozorci z Flossenbürgu byli okamžitě odveleni na východní frontu, kde také všichni do jednoho padli. Samozřejmě existuje hypotéza, že koncentrák přežil a byl pak někam odveden, ale pak by zase bylo matoucí, proč byli odveleni všichni dozorci pryč.
Vzpomínáte si na ten den, když vašeho otce zatýkali?
Byl jsem tehdy malý pětiletý kluk. Gestapo k nám vtrhlo ve tři hodiny ráno, mě vzbudilo, až když mi začali prohledávat pokoj. Maminka to hodně těžce nesla, celé ty měsíce potom, kdy musela chodit na výslechy a odpovídat na otázky, na které sice znala odpovědi, ale odmítala je říci. Umřela půl roku po mém otci, zřejmě na celkové vyčerpání.
Váš otec byl známý muzejní knihovník, jak se vám vyrůstalo v jeho přítomnosti?
Táta byl úžasný a strašně hodný. Nikdy nedovolil, aby mi bylo ublíženo, i když jsem si o to samozřejmě občas koledoval. Jeho minulost mě ale trochu zatěžovala během mého dospívání. Na filosofické fakultě jsem měl mindrák z toho, že ho všichni znali a kamkoli jsem vlezl, hned si říkali kdo jsem. On byl velmi oblíbený, ale já jsem nechtěl, abych měl všude dveře automaticky otevřené. Teď je ta doba bohužel pryč. Na lidi jako byl on by se nemělo zapomínat. V Národním muzeu má dnes alespoň drobnou památku. Ano, u vchodu do Pantheonu je velká cedule, kde se vzpomíná na padlé pracovníky muzea, mezi kterými figuruje. Mají tam ale chybu, uvádí, že zemřel roku 1942, bylo to ale o rok dřív. Není to jediné – na jeho hrobě je například uvedeno křestní jméno Josef místo Jan. On měl na tohle asi štěstí.
Napadlo vás někdy jít v jeho stopách a zabývat se astrologií a magií?
Co mi říkal dědeček, tak táta si nikdy nepřál, abych se tím zabýval. Už od mala říkal, že budu jednou slavným muzikantem, co bude slavnější v zahraničí než doma. A to se splnilo. Také on totiž tvrdil jednu věc – každému z nás je vymezen určitý prostor, kam může dohlédnout. A ti, co se zabývají astrologií anebo magií, tak tyto hranice posouvají. Ale to se nemá a takový člověk je pak náležitě potrestaný. Táta tak tedy trochu s tím, co se mu stane, počítal. Věděl, že to je cena, kterou musí platit. Nikde se nepíše o tom, jak ten jejich útok dopadl. Já to beru tak, že uspěl. Svědčí o tom právě to, že za to zaplatil a že naše země byla později osvobozena. Je tedy fakt, že jsem se mohl víc ptát, třeba i ostatních z Universalie. Jenže mě zajímalo, a vlastně dodnes nejvíce zajímá, jak táta skončil.
tata
Znal jste ostatní universalisty?
Navštěvoval nás především doktor Kloubek. A to nejen za války, ale i po ní. To bylo vůbec zvláštní. Vždycky, když se něco vážného, co se dotýkalo našeho zdraví, dělo, tak se objevil, aniž by mu o tom někdo říkal. Při každém problému se hned objevil ve dveřích, prý jako by ho k nám něco táhlo. Zdá se tedy, že na nás táta i po smrti stále dohlížel. Kloubek a další se však se mnou přímo o Universalii nikdy nebavili, mluvili se o všem možném, jen o tomhle ne. Celé to sdružení bylo dílo tátovo, které s jeho smrtí skončilo svou činnost. Občas byly z jeho aktivit i průšvihy, včetně finančních. Táta nebyl moc dobrý podnikatel a zadlužil se kvůli tisku materiálů Universalie. Myslel si, že se zaplatí, když je prodá, jenže nacisti všechny výtisky zabavili. Nikdo mu to ale nevyčítal, všichni věděli, že to dělá pro dobro nás všech.

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group