ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Pražský Gulliver

 

gulliver2TEXT: MARTIN DLOUHÝ

Uličkami Prahy první poloviny 19. století se tiše jako stín prochází muž s koženou brašnou. Nahlíží do těch nejmenších zákoutí i zavřených dvorů. Nejde však o člena pražského podsvětí ani četníka na stopě. Tento záhadný člověk je na cestě za poznáním. Když v roce 1826 vystavoval Francouz Symphorien Caron v pražském Platýzu svůj sádrový model Paříže, na kterém pracoval šestnáct let, jistě netušil, jak hluboce jeho dílo zapůsobí na českého knihovníka Antonína Langweila. Tomu výstava připomněla jeho dávný sen.

 

„Před několika lety při svých procházkách po nejkrásnějších vyhlídkách pražského okolí mne napadlo, jak krásné by muselo být toto velebné město v malém modelu! Tato myšlenka, ale nebyla nikdy zapomenuta, jen dřímala v mém podvědomí. Příčinou tohoto náhlého procitnutí byl v Praze vystavený reliéf Paříže, ten mi dodal odvahy, abych se pokusil vytvořit něco podobného nebo snad i lepšího,“ napsal Antonín Langweil ve svých vzpomínkách.

 

S POLICEJNÍM POVOLENÍM

Krátce po výstavě si Langweil pořídil Jüttnerův plán Prahy v měřítku 1 : 4320, ten devětkrát zvětšil a následně vytvořil půdorys města. Aby mohl vytvářet i malé detaily, rozhodl se objekty v modelu mírně převýšit a za materiál si zvolil papírovou lepenku. V den svých pětatřicátých narozenin si pak Antonín Langweil začal plnit svůj dětský sen. Pro náročnou řemeslnou práci měl skvělé předpoklady, studoval na vídeňské výtvarné akademii a koketoval s novou grafickou technologií, kterou byla litografie. Ta jej časem pohltila natolik, že si roku 1819 otevřel na Staroměstském náměstí svou soukromou litografickou dílnu. První budovou modelu se stalo jeho tehdejší pracoviště, Klementinum. O tom, jak i vznešená myšlenka může mít těžké začátky, se přesvědčil při konfliktu s rektorem arcibiskupského semináře, jemuž vadilo Langweilovo bloumání po Klementinu a studování detailů budovy. Po této zkušenosti si raději zažádal o policejní povolení pro zakreslování domů. Langweilovy eskapády, při nichž mnohdy i potají vnikal do soukromých budov a prostor, aby je mohl následně ztvárnit ve svém modelu, fiktivně sepsal Adolf Branald v povídce Dobyvatel.

 

BÍDA A HLAD

Druhým domem velkolepého díla se stal Clam-Gallasův palác, jehož majitelem byl známý mecenáš umění hrabě Clam-Gallas. Práce na modelu byla pro Langweila finančně vyčerpávající, proto si přivydělával prodejem miniatur šlechtických paláců. První zisk mu maketa Prahy přinesla v roce 1829. Langweil si pronajal prostory v druhém patře Richterova domu na Staroměstském rynečku, dnešním Mariánském náměstí. Tříletou práci v té době představovalo přibližně šest set domů Starého města. Ač byla výstava hodnocena kladně a věnoval se jí i tisk, neměla velkou účast a výdělek s bídou pokryl náklady. Druhá výstava proběhla o dva roky později, kdy už model zahrnoval celé Staré Město a Židovské ghetto s téměř 1230 objekty. Výstava měla o něco větší úspěch, a tak se rozhodl, že bude model představovat kočovným způsobem. K převážení modelu po vlastech českých nakonec nedošlo, přestože k tomu získal povolení. Ozvalo se totiž Langweilovo podlomené zdraví.

 

KDO HO KOUPÍ?

Umělec byl zoufalý, přesto svou miniaturní Prahu stále zdokonaloval. Štěstí se na Langweila usmálo až v roce 1834, kdy své dílo vystavil v Rytířském sále Valdštejnského paláce, v rámci dobročinné akce na pomoc vyhořelé vesnici Blatná. Tou dobou byl již model skutečně velkolepý, lidé žasli nad Starým Městem, Malou Stranou, hradním vrchem s císařským hradem, tereziánským ústavem šlechtičen, Lobkovickým palácem a věží v Jelením příkopu. Z této výstavy Langweil obdržel gáži 63 zlatých a 15 krejcarů. Vzhledem k množství práce a mizerným finančním prostředkům, nebral Antonín Langweil zřetel na své zdraví. Trápilo jej chronické astma a břišní a plicní vodnatost. Na jaře 1837 už trávil skoro veškerý čas upoután na lůžko. V obavě o budoucnost své rodiny nabídl model k prodeji hraběti Karlu Chotkovi za 800 zlatých, což byla suma pokrývající pouze náklady na materiál. Bohužel Chotek nabídku odmítl, model byl pro něj drahý a moc prostorný. Tvůrce unikátního díla se za svého života výrazného uznání nedočkal. Zemřel v naprosté chudobě 11. června 1837. O tři roky později požádala vdova po Antonínu Langweilovi císaře Ferdinanda, zda by model, který dlel na půdě Klementina mezi haraburdím, neodkoupil. Císař vyhověl, a tak se model za cenu 500 zlatých dostal do Muzea království českého.

 

gulliver

 

LANGWEILOVA RENESANCE

Oprávněného docenění se modelu dostalo až během 20. století, kdy ho přestěhovali do Muzea hlavního města Prahy. Historikové jej používají jako podklad pro restaurování domů, které se ve staré Praze zachovaly, a slouží také jako dokumentace již zbořených částí hlavního města. Po znovu sestavení prodělal několik čištění a rekonstrukcí, ovšem poslední „operaci“ můžeme nazvat skutečnou renesancí. V únoru 2009 všechny fanoušky staré Prahy okouzlila trojrozměrná počítačová podoba města počátku 19. století. Díky moderní technologii se dnes lidé mohou podívat na více než 2000 budov, přičemž 960 jich v reálné Praze už nenajdou. Na digitalizaci modelu pracovalo více než dvě stě lidí přes 8100 hodin. Digitalizace na základě makrofotografií je i ve světě unikátním počinem. Jako třešničku na dortu navíc připravili programátoři i naučnou 3D hru odehrávající se v papírových zdech. Trojrozměrná podoba modelu Antonína Langweila přinesla i jedno prvenství. Praha se stala jediným městem na světě s vlastním detailním virtuálním modelem historického centra. V podstatě každé velké historické město nějaký ten model má, například ve Vídni najdete hned dva. Nicméně žádný se kvalitou, rozsahem, mírou detailu či stářím nemůže rovnat tomu pražskému.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group