ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Zlatý sen

 

zlatysenTEXT A FOTO: KATEŘINA A MILOŠ MOTANI

Jedna z nejkrásnějších cest, legendární silnice Coastal Highway se klikatí podél celého kalifornského pobřeží. Divoká, nedotčená příroda, kouzelné a neustále se měnící pohledy na temně modrý Tichý oceán, strmá skaliska, zapomenuté zátoky, písečné i kamenité pláže strhnou úplně každého, kdo tudy projíždí.

 

Celé pobřeží doslova bují životem – na hladině i pod ní, na mořském dně, ve slaných jezírkách, na hrbolatých kamenech i na břehu – prostě všude. V zátokách se často mezi vlnami pohupují konečky až dvacetimetrových rozvětvených žlutozelených řas, vytvářejících podmořský les. Příbojem omývané kameny jsou obrostlé dalšími druhy zelených, nachově zbarvených a hnědých řas, ukrývajících úplně jiný, na život velmi bohatý svět. Svět zelených sasanek, barevných hvězdic, mořských okurek, různých druhů měkkýšů, plachých krabů a pichlavých mořských ježků. Na břehu tlejí rozbouřeným oceánem vyplavené řasy, šířící kolem sebe těžkou, mořskou vodou prosolenou vůni. Mezi barevnými kamínky se dají nalézt různé zajímavé škeble a ulity nebo i kousek krabího klepítka či tělní skořápky. Mezi vlnami a žlutozelenými řasami často dovádějí mořské vydry (Enhydra lutris nereis). Moc rádi postáváme na břehu a pozorujeme, jak vydry sem tam zmizí pod hladinou, aby si ze dna vylovily nějakou pochoutku – pichlavého mořského ježka nebo měkkýše. Lehnou si potom na záda a nechávají se kolébat rozhoupaným mořem. Na břicho položí vhodně tvarovaný kámen, o který se snaží rozlousknout pevné vápenité skořápky. A pak už jen zaujatě baští – v chlupatých tlapkách drží svou kořist docela jako my lidé. Také lze na mnoha místech severního pacifického pobřeží pozorovat i proplouvající velryby, na podzim mířících z Aljašky do Mexika, kde v Kalifornském zálivu rodí svá mláďata. Na jaře se pak plejtvákovci šedí (Eschrichtius robustus) se svými mláďaty zase vracejí do studených severních vod. Celé pobřeží oplývá také množstvím různých mořských ptáků. Těsně nad hlavami nám poletují a křičí šedobílí racci, skalnaté ostrovy jsou poseté černými tělíčky kormoránů a pyšně si vykračujícími pelikány.

 

MOŘŠTÍ POVALEČI

O několik desítek kilometrů dál, směrem na sever, zastavujeme u San Simeon, kde v těsné blízkosti hlavní silnice lenivě polehávají stovky rypoušů severních (Mirounga angustirostris). Stačilo málo a tito ohromní ploutvonožci by dnes už vůbec neexistovali. V devatenáctém století byli vybíjeni ve velkém, a to pro jejich tuk tehdy používaný do olejových lamp, a pro kůži. Zbytek mrtvého zvířete se vyhazoval. Uvádí se, že lovec rypoušů byl schopen zabít během hodiny až dvacet zvířat. Z původní statisícové populace zůstala po letech bezhlavého zabíjení jen malá skupinka rypoušů. Odhaduje se, že pouhých osm až maximálně sto zvířat našlo své poslední útočiště na opuštěném mexickém ostrově Guadalupe. Teprve až roku 1922 zakázalo Mexiko lovit rypouše, zakrátko to zakázaly i Spojené státy. Díky přísné ochraně se tak začal počet těchto zvířat pomalu zvyšovat. Po špatných zkušenostech s člověkem osídlovali rypouši nejdříve od pevniny vzdálené ostrovy, jako jsou San Miguel a San Nicolas. Později se začali objevovat i na pevnině. K velkému překvapení místních obyvatel připluli první rypouši na pobřeží u osady San Simeon v listopadu roku 1990. V prosinci jich bylo už okolo sto padesáti a v lednu se narodilo první mládě; další rok bylo mláďat už padesát. V roce 1999 se na pláži San Simeon zdržovalo na 7500 dospělých zvířat a 1900 novorozeňat. V roce 2005 se odhadovalo, že v kolonii žije až čtrnáct tisíc rypoušů. V současné době jejich počet neustále narůstá, podmaňují si pomalu další a další donedávna opuštěné pláže. Rypouši se na kalifornské pobřeží konečně zase vrátili! Většina rypoušů lenivě polehává na písku, někteří ještě mokří od vody. Jiní vypadají, jako by na pláži leželi snad věčně. Sem tam svým ohromným tučným tělem jenom zavrtí, pootevřou velké oči připomínající knoflíky a protáhnou si přeleželou ztuhlou ploutev. Čas od času na sebe vyhodí přední ploutví hromady písku, kterým chrání své tělo před pálivým sluncem. Zato ve vodě je překvapivě veselo. Ze zvířat, na souši tak neohrabaných, se najednou stanou hraví a velmi dobří plavci. Před nevinně vyhlížejícími zvířaty je ale nutné mít se velmi na pozoru. Když na to přijde, dokážou být rypouši nečekaně hbití a bojovní, jen aby uchránili svá teritoria a mláďata. O jejich síle se lze přesvědčit hlavně v době páření, kdy statní samci s výrazným rypákem, připomínajícím zakrslý chobot, bojují o získání svého harému. Pro jejich pozorování byly na břehu postaveny vyhlídky s informačními tabulemi. Kolem parkoviště poskakují také krotké vypasené veverky, loudící na každém návštěvníkovi kousek žvance – lezou nám potvory i po kalhotách. Pozorovat mořské savce včetně velryb lze například na známém pobřeží Big Sur s jeho idylickými zátokami, plážemi, skalisky a pobřežními vodopády. Ve městě Monterey míříme ze všeho nejdříve do přístavu. Molo Fisherman´s Wharf je plné četných malých obchůdků, restaurací a bister. Nenecháváme si ujít pověstnou rybí polévku, servírovanou v pecnu chleba. Sedíme za stolem a sledujeme přes ohromnou okenní tabuli, co se děje kolem – je vidět pár mořských vyder a ve vodě si bezstarostně lebedící lachtany. Známou atrakcí města je rozsáhlé mořské akvárium Monterey Bay s nádržemi umístěnými ve třech poschodích, umožňující nahlédnout do tamního mořského života. Velmi působivá jsou akvária s nejrůznějšími medúzami. V mělkých nádržích se dají pohladit i rejnoci. Neváháme a strkáme ruce do vody.

 

V KVĚTINOVÉM MĚSTĚ

San Francisco je oproti nudnému Los Angeles mnohem krásnější a zajímavější město, které určitě stojí za delší pobyt. Mnozí jistě znáte jeho na kopcích postavené barevné domky, nalepené jeden na druhém. Po ulicích jezdí staré dřevěné tramvaje a každý, kdo má auto, si musí projet slavnou prudkou a klikatou Lombard Street. Nebo se nabízí plavba lodí na ostrov Alcatraz, kde bývala věznice, kdysi velmi obávaná, odkud nebylo úniku, neboť moře kolem ostrova je plné nebezpečných žraloků. V San Franciscu se dá pobýt opravdu dlouho – chodit ulicemi, nakukovat do krámků, pozorovat život nebo zajít někam na dobré jídlo z čínské, vietnamské nebo orientální kuchyně či na čerstvý úlovek rybářů. V jednom krámku pečou pekaři z těsta chobotnice, kraby a mořské želvy. Škoda, že nemáme tolik času, abychom procházeli každou ulici a nahlíželi do každého koutu. Vydáváme se tedy aspoň do přístavu, kde kotví staré lodě a válečná ponorka – oboje přístupné pro veřejnost. Největší podívanou je pro nás Pier 39 – přístavní molo s četnými malými lákavými obchůdky je doslova a do písmene obležené lachtany. Jsou nalepení jeden na druhém, takže ani sami nevědí, která ploutev komu patří. Na plovoucích dřevěných pontonech je opravdu hodně hlučno, protože každou chvíli někdo někoho zalehne nebo mu vleze do revíru. Z města vyjíždíme klasicky po červeně natřeném mostu Golden Gate, který je nejznámějším symbolem San Francisca. Zastavíme se i na vyhlídce, kde se právě nechávají fotografovat ženich s nevěstou. A pak už jen – na shledanou, město! My vyrážíme dál směrem na sever.

 

zlatysen2

 

POBŘEŽÍ MLHY

Ke Kalifornii a vůbec k celému pacifickému pobřeží patří neodmyslitelně nejen slunce, ale i mlha. Hustá, bílá mlha, která se kolikrát přikrade tak nenadále. Nejdříve se objeví daleko nad oceánem jako tenký bílý proužek, postupně se zvětšující a stále se přibližující k pobřeží. A najednou je mlha tady – spolkne nedaleký ostrov, připlíží se k pevnině, vyšplhá se na prudký kopec, kterého se pak drží „zuby nehty“ celé hodiny. V noci a až do rána vytrvale zahaluje kilometry strmých skalisek a zelenou vegetací zarostlé kopce. Ani druhého dne to nevypadá, že by se měla mlha rozplynout. V tu dobu je na pobřeží dost chladno a pošmourno. Krajina zešedne, moře pění, je slyšet jednu vlnu za druhou. Okolo panuje až tíživý klid a od moře vane svěží vlhký vítr. Sem tam se z převalující mlhy vynoří skalnatý ostrůvek, aby po pár minutách zase na dlouho zmizel. Při tomto nevlídném počasí vypadá pacifické pobřeží ještě opuštěněji. Projíždíme malými osadami, okolo rozlehlých farem, kde posmutnělou krajinu rozveselují jen právě rozkvetlé keře a barevné květiny. Mezi městečkem Monterey a státem Oregon se vysoko k nebi tyčí devadesát až sto metrů vysoké mamutí stromy, jinak taky pobřežní sekvoje, vědecky sekvoje vždyzelené, latinsky Sequoia sempervirens, anglicky redwoods. Jejich velmi odolné dřevo je zbarveno do červena. Nejstarší stromy se dožívají až dvou tisíc let. Připadáme si vedle nich docela malincí a bezvýznamní. Mlha, která zahaluje vysoký les, působí velmi tajemně. Vzduch dýchá svěžestí, na větvičkách se sráží vláha. Později mlha prořídne, objeví se sluneční kotouč, kolem paprsků se vytvoří kouzelná barevná duha.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group