ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

Příběh hladu

 

hlad2TEXT: MARTIN DLOUHÝ

 

Utrápit někoho hlady byl v dobách minulých trest nejvyšší a zároveň i nenáročný na prostředky. Stačila místnost s dírou ve stropě. Dostal-li se někdo do hladomorny, většinou už denní světlo nikdy nespatřil. Z historie víme, že k trestu uvěznění v hladomorně byli odsouzeni lidé, kteří například spáchali vraždu nebo urazili panovníka.

 

Avšak v legendách se vypráví o tom, že v hladomorně se ocitl člověk i pro lásku. V mysli mi utkvěl legenda tradující se o hradě Střekov v Ústí nad Labem. Scénář celého příběhu je klasický, dcera hradního pána se zamiluje do chudého podkoního, ačkoli její otec ji již přislíbil krutému rytíři ze sousedního hradu. Jak to tak bývá, někdo musí z kola ven. Bohužel pro zamilovaný pár to byl právě mladý podkoní, který putoval do hradní věže, v jejíchž útrobách skonal hlady. Láskou trápená dívka se v žalu vrhla z hradní skály. Jako připomínka krátké a tragické lásky každoročně na jaře vykvétá na skále na dobu tří týdnů žlutá květinka – tařice skalní. Ta údajně pokrývá místa kde se zachytily plavé vlasy nešťastné dcery hradního pána. Nicméně hrad Střekov se nepyšní pouze touto legendou. Zlatá éra hradu trvala od roku 1319, kdy byl založen, až do počátku 16. století. Pak hrad začal chátrat. Novou pozornost hradu přinesl romantismus, vždyť na počátku 19. století se stal studnicí inspirace pro Karla Hynka Máchu, malíře Františka Karla Wolfa, Johanna Wolfganga Goetha, Karla Maye či Richarda Wagnera. Právě poslední zmíněný se nechal Střekovem inspirovat k napsání libreta k opeře Tannhäuser, dokonce se vyprávělo o tom, jak Richard Wagner v touze po spojení s múzou chodil za úplňku v bílém prostěradle po hradbách. Romantika a duch lásky zůstává v tomto hradu, který se řadí mezi nejkrásnější zříceniny v zemi, dodnes. Kromě vlastního hradu nabízí okolí spoustu nádherných míst k procházkám či výletům. Je zde několik rozhleden, ze kterých je kouzelný výhled na řeku Labe, protékající Českým středohořím, ale také na Vrkočský vodopád. Dobrý pozorovatel ho může zahlédnout v lese na protějším břehu i z hradu.

 

ŠÍLENSTVÍ V TEMNOTÁCH

Co se hladomoren týká, tak určitě jednou z nejzajímavějších se může pochlubit hrad Křivoklát. „Z počátku se v křivoklátské věži skladovalo obilí, avšak časem jí byla vymyšlena děsivější funkce v rámci trestního práva a stala se hladomornou. Ještě před tím, než se v ní někdo ocitl, musel si zpravidla projít sérií mučení,“ prozradil nám kastelán Luděk Frencl. Dokonce se vypráví, že na hradě byla kapela, která po dobu mučení hrála, aby přehlušila srdce drásající křik odsouzeného, aby lid v podhradí neděsily zvuky z mučírny. Zbídačeného vězně pak biřici spustili otvorem ve stropě do nitra věže. Křivoklátská hladomorna byla vybudována jako dvoupatrová, první patro bylo určeno pro ty, kteří ještě žili, druhé patro bylo pro ty, co zemřeli. Mrtvé předchůdce shazovali na dno sami nově příchozí. Když byl provinilec umístěn do kobky, byl mu tam spuštěn ještě poslední džbán s vodou a jeho poslední chléb. Pak již v temnotě na pokraji šílenství ve společnosti tlejících těl mu nezbylo nic jiného než čekat na smrt, a ta dlouho nepřicházela. „Do doby zvelebení hradu Vladislavem Jagellonským bylo podle kosterních nálezů ve věži umučeno hladem šest lidí,“ prozradil smutnou historii kastelán. Hrad paradoxně nikdy nežil tím pravým dvorským životem. I přes již zmíněný stavební zásah Vladislava Jagellonského se stal v 15. století vězením pro prominentní vězně, jakými byli třeba Jan Augusta, biskup jednoty bratrské, nebo známý anglický alchymista Edward Kelley. Jan Augusta se na Křivoklát dostal po porážce prvního protihabsburského povstání a strávil zde šestnáct let. Tou dobou na hradě žila také Filipína Welserová, tajná manželka Ferdinanda Tyrolského, která byla často sama. Navštěvovala proto vězně a dlouho spolu rozmlouvali. Filipína byla vášnivou bylinkářkou a Jan zběhlý teolog. Jejich konverzace se nakonec změnily v přátelství a dalo by se říct, že snad i v platonickou lásku. Tato vzájemná obliba obou lidí možná způsobila, že Jan Augusta byl po šestnáctiletém žaláři na přímluvu Filipíny propuštěn a měsíc potom se již věnoval své práci v jednotě bratrské.

 

ÚTĚK A PÁD

Známý alchymista Edward Kelley se do vězení na Křivoklátu údajně dostal potom, co v souboji, předem zakázaném císařem, zabil dvořana Jiřího Hunkera (viz Koktejl leden 2010). Byl zde vězněn prokazatelně devět měsíců, i když některé prameny uvádějí tři roky. Hned po příjezdu Kelleyho hejtman, který ho dostal na starost, vyslýchal za pomoci útrpného práva. Chtěl na něm, aby mu prozradil návod na výrobu zlata a drahých kamenů. Alchymista ale nebyl schopen zlato vyrobit, proto se rozhodl uprchnout. Při útěku, když slézal z věže, se mu přetrhlo lano a on spadl na skály pod hradem. Zde byl nalezen v bezvědomí s tříštivou zlomeninou nohy, která mu přes všechnu snahu felčarů musela být amputována.

 

hlad

 

NEJSOU HOUSLE JAKO HOUSLE

Jako nejznámější hladomorna u nás by se dala uvést Daliborka. Věž je součástí opevnění Pražského hradu a její jméno je neodmyslitelně spjato s prvním vězněm Daliborem z Kozojed. Mladý zeman se do vězení dostal za to, že na svém panství přijal vzbouřené poddané svého souseda Adama Ploskovského z Drahonic. Po potlačení vzpoury sedláků byl z rozkazu Vladislava Jagellonského v nově postavené věži Dalibor uvězněn. Známá legenda vypráví o tom, jak se zavřený Dalibor z nouze naučil hrát na housle a jejich zvuk připomínal po celém hradě jeho nespravedlivé uvěznění. Ovšem legenda nemusí být pravdivá a ve skutečnosti se může jednat o špatný výklad pojmu housle, v minulosti byl tak nazýván jeden z mučících nástrojů. Ten se nasadil na krk a ruce odsouzeného a znemožňoval mu pohyb. Můžeme si představit Dalibora ve věži jako romantický obrázek muže s houslemi nebo jako spoutaného nebožáka, jehož nářek se nese po všech nádvořích. Trest dlouhodobého uvěznění, jak jej známe dnes, se v minulosti často nepraktikoval, panoval totiž názor, že není účinný. Takzvané na doživotí bylo v 15. století většinou otázka deseti až dvaceti dní, než odsouzenec skonal.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group